alisek
přečtené 1738
Jasno lepo podstín zhyna
2016,
Sara Baume
Přiznám se, jsem konzument knížek. Potřebuji je stejně jako jídlo. Jsou knížky, které zhltnu a pak už o nich moc nepřemýšlím. Jsou si hodně podobné a jen příběh je trochu jiný. Takový obložený chleba. A pak je tu mňamka, něco, co si dopřeji jen jednou za čas. Knižní lahůdka. Přesně tak na mě tato knížka působila. Nechtěla jsem ji konzumovat, chtěla jsem si ji vychutnat. Tu bohatost jazyka, žonglování se slovy. Viděla jsem všechny barvy květin, cítila vůni moře, pobřeží, tlejícího listí i té špíny... Poznala jsem i ty ptáky aniž bych musela mít před sebou atlas. Příběh osamělého staršího člověka na okraji společnosti, kam ho dostal jeho otec tím, že mu již od dětství odepřel společnost vrstevníků. Nechodil do školy, neměl žádné kamarády, jen stará sousedka, která ho občas hlídala se mu trochu věnovala. Naučila ho číst a tím ho přivedla ke knihám, ze kterých čerpal své znalosti o přírodě. Pořád zavřený v lososově růžovém domě svého otce, tedy jeho samotce. Až po smrti svého otce (dost děsivé), se odváží prolomit svoji samotu a vyhlédne si v inzerátu z útulku psa, který je stejným vyvrhelem ve společnosti psů. Spolu vytvoří nesourodou dvojici, která k sobě ale tak nějak patří. Příběh není zas až tak atypický, ale mě zaujala ta forma, jak byl napsaný. Autorka si opravdu pohrála se slovy a myslím, že i překladatelka na tom má svůj díl, že je kniha taková... pro mě úžasná. Tuhle knihu jsem si opravdu vychutnala, ačkoliv je útlá, četla jsem ji čtyři dny, nechtěla od ní odejít a zároveň jsem si ji chtěla šetřit. Je náročná, to ano, ale nutí vás přemýšlet. Za mě určitě Ano, Ano,Ano... celý text
