alisek komentáře u knih
Sofi Oksanen není autorka pro každého. A já, bohužel, nepatřím mezi vyvolené. Po Očistě jsem chtěla dát šanci ještě jiné knize, ale Psí park je opravdu poslední.
Nemůžu napsat lepší komentář než Anna 13. Vystihla to do detailu.
Wow. Pro mě něco nového. Neotřelý příběh z prostředí, které snad ani nechcete poznat. Úžasně napsané. Nepřehlcené postavami. Za mě jedna z nejlepších knih v poslední době. Neváhejte a přečtěte si ji. Je vážně skvělá.
Nádherné, dojemné, cituplné a ... došla mi slova. Přečtěte si to.
Přiznám se, jsem konzument knížek. Potřebuji je stejně jako
jídlo. Jsou knížky, které zhltnu a pak už o nich moc nepřemýšlím. Jsou si hodně podobné a jen příběh je trochu jiný. Takový obložený chleba.
A pak je tu mňamka, něco, co si dopřeji jen jednou za čas. Knižní lahůdka. Přesně tak na mě tato knížka působila. Nechtěla jsem ji konzumovat, chtěla jsem si ji vychutnat. Tu bohatost jazyka, žonglování se slovy. Viděla jsem všechny barvy květin, cítila vůni moře, pobřeží, tlejícího listí i té špíny... Poznala jsem i ty ptáky aniž bych musela mít před sebou atlas.
Příběh osamělého staršího člověka na okraji společnosti, kam ho dostal jeho otec tím, že mu již od dětství odepřel společnost vrstevníků. Nechodil do školy, neměl žádné kamarády, jen stará sousedka, která ho občas hlídala se mu trochu věnovala. Naučila ho číst a tím ho přivedla ke knihám, ze kterých čerpal své znalosti o přírodě. Pořád zavřený v lososově růžovém domě svého otce, tedy jeho samotce. Až po smrti svého otce (dost děsivé), se odváží prolomit svoji samotu a vyhlédne si v inzerátu z útulku psa, který je stejným vyvrhelem ve společnosti psů. Spolu vytvoří nesourodou dvojici, která k sobě ale tak nějak patří.
Příběh není zas až tak atypický, ale mě zaujala ta forma, jak byl napsaný. Autorka si opravdu pohrála se slovy a myslím, že i překladatelka na tom má svůj díl, že je kniha taková... pro mě úžasná. Tuhle knihu jsem si opravdu vychutnala, ačkoliv je útlá, četla jsem ji čtyři dny, nechtěla od ní odejít a zároveň jsem si ji chtěla šetřit. Je náročná, to ano, ale nutí vás přemýšlet. Za mě určitě Ano, Ano,Ano
Četla jsem všechny knihy Laury Walden. Zaradovala jsem se, že Skrýš na konci útesu je psaná ve dvou časových rovinách. Připomnělo mi to její prvotinu Půlnoční rituál, který je zatím asi její nejlepší knihou.
Dějová linka Skrýše je velmi zajímavá, je to první kniha ve které se Waldenová zabývá historií Skotska a výrobou whisky. S každou její knížkou jsem ale měla pocit, že autorem je někdo jiný. Teprve při této poslední jsem si uvědomila, že kromě první a třetí jsou pokaždé jiní překladatelé. Bohužel Skrýš si vylosovala toho nejhoršího. Myslím, že právě překlad hodně ubral na atraktivnosti této knihy.
Úžasná kniha. Tak lidská a dojemná. Chtěla bych Oveho za souseda. Bručouna, který vám poleze na nervy svým puntičkářstvím a dodržováním předpisů a nařízení, které si sám vymyslel. To jak si každého nového souseda zařadí do šuplíku s ne zrovna lichotivým názvem, svou nesnášenlivostí ke kočkám i jiným zvířatům Ano, někdy by jste ho klidně zabili, ale pak si škodolibě řeknete: Tu radost ti neudělám. Ano, je jízlivý a zlobí se na celý svět ale nikdy vás nenechá na holičkách.Jsem moc ráda, že ji mám v knihovně, určitě se k ní budu vracet. Ale pro jistotu si připravím krabici kapesníků, ať už na slzy smíchu nebo dojetí.
Tak děsivé a reálné. Nevím, jestli je horší být ta nemocná nebo blízká osoba. U této nemoci jsou postiženi všichni.Kniha se mi zdála napsána bez zbytečného sentimentu,pravdivě. A stejně byly chvíle kdy jsem chtěla s Alicí křičet i plakat nad nespravedlností ,která ji potkala.
Z autora by byl bezva barman. Z tolika témat umíchat koktejl, to už je co říct. Jen si nedokážu představit, jakou kocovinu bych potom měla. Vlastně dokážu, právě jí procházím... A říkám si... už nikdy víc!
Ta 1* patří nakladatelství Domino za propagaci. Když si představím, co za psí kusy jsem dělala,abych tuhle knížku měla, tak teď nad sebou kroutím hlavou. V našem městě nebyla k sehnání (a to jsou tady 3 knihkupectví), obvolávala jsem známé, kteří pracují ve větších městech, aby mi ji dovezli. A konečně ... nastává okamžik,kdy je ta největší chuť si ji přečíst... a... :-( .... velké zklamání. Tato knížka mě asi naučí znovu chodit do knihovny a domů, do nádherné nové knihovny zvát jen knihy, které za to stojí a zaslouží si ji.K téhle knížce nemůžu napsat nic jiného, než že je mi líto času i peněz, které mě stála.
Po přečtení Zapomenutého papeže jsem se zařekla, že druhý díl určitě číst nebudu. Nakonec jsem neodolala a knihu číst začala. Proč jsem si jen myslela, že bude jiná než první díl? Ano trochu jiná byla. Bylo tam víc církevních hodnostářů, více církví a ještě víc nepřehledných situací. Jak už jsem psala v komentáři k prvnímu dílu, nic pro laika.Věnovala jsem ji tři dny svého života (jen proto, že jsem zvyklá všechny knížky, které rozečtu i dočíst), ale třetí díl jsem opravdu....opravdu vyškrtla ze seznamu knih, které si chci přečíst. A taky se asi budu muset naučit nedočítat knihy, které mě neoslovily. Je tolik krásných knih, které musím ještě stihnout přečíst a navíc, každý den vycházejí další....
Vypravěčku jsem si vůbec nechtěla koupit. Sama mi skočila do košíku (asi chtěla bydlet v mé nové knihovně). Název nic moc, autorku jsem neznala a téma holokaustu je pro mě děsivá historie, která se může kdykoliv opakovat, po světě chodí hodně takových šílenců, kteří si myslí, že jsou nad ostatními. Ale Vypravěčka mě tak uchvátila, že jsem litovala každé minuty, kdy jsem nemohla číst. Nechci se vyjadřovat k obsahu, doporučuji si ji přečíst. A opravdu, jak už bylo v knize napsáno, autorka stejně jako Minka maluje slovy.
Tak nějak jsem si představovala oddychovou knížku na pošmourný podzimní večer. Krásně a mile napsaný románek mezi Angličankou a Francouzem (jak taky jinak, vždyť se tyto dva národy tak nesnášejí...). Rovina dvou příběhů - tehdy a teď. V obou příbězích šedivá Angličanka, která rozkvete po seznámení s živelných Francouzem, mistrem ve výrobě čokolády. A to vše v nádherné a romantické Paříži. No co víc si přát, snad jen velký hrnek horké čokolády. A hlavně, nečtěte to vy, které zrovna držíte nějakou dietu! :-)
Asi nejsem tak otrlá jako většina čtenářů,kteří tady psali komentáře. Se mnou to tedy zamávalo, dokonce se mi to protlačilo i do snů. Rozhodně nezavýsknu: "Jen více takových knih.!" Především mě ale děsila představa, že se to opravdu děje a dít bude. Pedofilie je pro mě ten nejodpornější zločin a žádný trest za ní není dost vysoký. A opravdu jsem byla ráda, že už byl konec. Nevím, jestli moje zvědavost bude tak velká, abych se někdy pustila do pokračování.
Také mi vadí, a nejenom v této knize, že do textu bývají vkládané věty v cizím jazyce, nejčastěji v angličtině, a nikde není jejich překlad. Ne každý měl angličtinu ve škole, takže je pro mě dost divné číst takové knihy se slovníkem v ruce.
Knihy Hosseiniho jsou pro mě tajemné i exotické. Afghánistán je země tak vzdálená, že si ani neumím představit život v něm. Těším se na jeho příběhy, které jsou tak poutavě napsané, že nemám pocit, že čtu knížku, ale že mi ji někdo vypráví. A já tiše naslouchám těmto příběhům, ať už je to Lovec draků nebo Parí a Abdulláh. Těším se na chvíle v jejich společnosti a žasnu nad jeho darem slova.
Po přečtení Červenky mi konečně spousta věcí dává smysl. Chyba byla, že knížky s HH vycházely od 4.dílu, takže mi toho hodně unikalo. Teď už mám ve všem jasno. Červenka se mi moc líbila, se Sněhulákem asi zatím nejvíc, ale mám před sebou ještě Levharta, tak si nechávám 1* v zásobě. Těším se na další díly.
Přečetla jsem všechny tři díly a a s poslední stránkou zaznělo právě slovo Konec? Škoda. Nádherně napsaná trilogie,často se mi stávalo, že jsem děj viděla před očima jako film. Opravdu škoda, že už to skončilo. Doufám, že nás autorka nenechá jen u této trilogie. Přeji si, aby byly další takové skvostné knihy
Naprosto souhlasím s Adéla K. Myslím, že kdyby Diana Gabaldon věděla, s jakými chybami se u nás tato kniha prodává, a jak naše nakladatelství zprznilo její text, nikdy by nedala souhlas s jejím vydáním. Je pravda, že se mi tato série moc líbí, ale bojím se každého dalšího dílu. S každou další knihou je těch chyb víc a víc. Je s podivem, že to nakladatelství nevadí. Vzpomínám na své doby mládí, kdy jsem dělala korektury v časopisech . Mívali jsme krácené prémie, když jsme pustili nějaké chyby. U této knihy by nám, čtenářům, měli platit za to, že jsme ochotni takový paskvil číst a ještě za něj nemalou cenu platit. Nejsem schopna ani pořádně vnímat děj a text, protože podvědomě čekám, kdy na mě zase vyskočí nějaké šílená chyba, která by mě překvapila i u žáčka prvního stupně ZŠ.
Tři * za námět a děj, za chyby minus nekonečno :-((
Až mi oschnou slzy od smíchu, možná vypotím nějaké hodnocení. Nedávám 5*, ty si šetřím na ty nej, ale 4 a 3/4, protože mě tahle knížka přinutila se smát i nahlas, a to dělám málokdy. Je to všechno tak absurdní, že by to mohla být i pravda. Víc takových staříků, ale raději jen na papíře. Jaká bude asi Analfabetka?