amapola
přečtené 619
Mrazivý oheň
2016,
Amanda Hocking
Asi to ne příliš vysoké hodnocení chápu. V knize chyběla jakákoliv akce, respektive nějaká miniaturní byla ke konci knihy, ale pro většinu to určitě nemusí být dostačující. O nějaké romantice tu též nemůže být řeč. Ale víte co? Mi se to líbilo a já si čtení užila. Určitě tomu napomohla krátkost příběhu, kniha má okolo 260 stran, takže v podstatě se dá říct, že to byl jen jakýsi úvod k ději, který bude eskalovat ve druhé a třetí knize. Máme tady národ Kaninů, který zejména kvůli penězům bere lidské děti a nechává na jejich místě ty kaninské. Nebojte lidským dětem se nic nestane, jsou dány do sirotčince. A tady přichází naše hlavní hrdinka, která je stopařka a má za úkol v normálním lidském světě najít tyto podvržence a přivést je zpět domů do Doldastamu. Tento námět mi přišel fajn, ale reálně v knížce moc prostoru nemá. Podvržence totiž hledá i jistý Konstantin Black, který je znám tím, že v minulosti se pokusil zabít Brynina otce. Děj této a i dalších knih se tedy točí okolo toho proč je Konstantin hledá a kdo vůbec tomu všemu šéfuje. Hlavní hrdinku Bryn jsem si okamžitě oblíbila. Je chytrá, samostatná, nebojí se za sebe postavit, vrhá se sice po hlavě do nebezpečí, ale zároveň je schopna se sama zachránit. Asi jde poznat, že je kniha staršího data a titulům jako je Čtvrté křídlo se vyrovnat nemůže, ale za mě byla čtivá a nemůžu se dočkat až si přečtu další díly a rozluštím tu hlavní zápletku.... celý text
Železný plamen
2024,
Rebecca Yarros
Druhý díl ze série Empyreum a přiznám se, že mi trvalo skoro tři týdny knihu přečíst. Určitě to není tím, že by se mi kniha nelíbila, ale nejspíš mě postihla čtecí krize, zároveň jsem měla rozečtených víc knih, takže ne úplně ideální období. Musím říct, že to miluju. Ano, bylo to mnohem náročnější čtení než Čtvrté křídlo. Příběh se točí hodně kolem politikaření a války. Navíc romantiky tu bylo méně než v předchozím díle, ale tím, že se pořád něco dělo - útoky, výslechy, nebezpečí, lhaní… nevadilo mi to, asi jsem ani moc nepostřehla, že by tu Xadena bylo méně, což se dost v komentářích opakovalo. Za mě to bylo naprosto vyvážené. Co jsem si ale všimla a bylo mi líto, tak Andarny je tu fakt málo. Ona je asi moje nejoblíbenější zvířecí postava. Ale dost možná, že si autorka tu její absenci uvědomovala, a když byla Andarna na scéně, tak naprostá dokonalost, ty její hlášky a chování, které přesně vystihovalo její věk. Úžasné. A tímpádem navazující Tairnovo otrávení. Ještě lepší . Tahle dvojka nemá konkurenci. Musím ještě zmínit, že se mi líbilo, že stále byla v ději zachována škola. Setkáváme s novými postavami a znova prožíváme přechod přes lávku, zápasy, gauntlet… No a konec mě úplně rozbil. Možná jste taky zahlédli zahraniční videa, kde lidi z konce knihy přímo šíleli a byli zvědaví, co se tak šíleného stalo. Já se přiznám, že jsem si tady v nějakém storíčku ten konec omylem vyspoilerovala. A to už jsem bohužel z hlavy nedostala. Takže já tím koncem překvapená nebyla, ale samozřejmě mě zajímalo, jak se to všechno vůbec přihodilo. A proč mě teda konec rozbil? Já asi posledních 100 stránek probrečela a po dočtení mi nějakou chvíli trvalo než jsem se z knihy vzpamatovala. Nevím kdy naposledy se mi toto stalo, ale prostě tu sérii miluju a potřebuji další díl. A rozhodně ji můžu všem doporučit.... celý text
Pusa z Albertiny
2024,
Vincent Riva
Už od začátku mi příběh hodně sedl, miluju vše španělské, popis ulic Barcelony a jídla mě přesunul do doby, kdy jsem ve Španělsku sama byla. A pak přesun do Vídně byl též skvělý - Vídeň neznám, takže dozvědět se něco o památkách, o historii (a to nejen Vídně) bylo fajn zpestřením. Trochu jsem bojovala s celou tou zápletkou. Přišlo mi, že příjezdem do Vídně jak Amalia tak i Václav hned zapomněli na své životy doma. Ale jak příběh pokračoval, tak jsem se od toho nějak dokázala odprostit a vnímala a užívala si tu jejich letní lásku. U erotických scén musím vyseknout poklonu, byly fakt dobře napsané a to nesmíme zapomínat, že autor je muž. Kolikrát člověk převrací oči jaké výrazy jsou v těchto scénách použité, ale tady se nic takového nedělo, a v podstatě do celé té atmosféry příběhu mi to sedlo. Jenom tedy dvě scény mi přišly už trochu moc a úplně jsem je nefeelovala a k postavám mi nesedly. A to scéna u sochy a potom při předávání dárku. Ale celkový dojem z příběhu je jinak skvělý. Přechody mezi scénami byly tak jemné a sledování děje z různých pohledů postav bylo též bezchybné, až jsem měla pocit jako bych sledovala film. Musím ještě zmínit, že ke knize existuje i playlist na Spotify a YouTube pod názvem Kiss from The Albertina. Sice jsem ho vyloženě neposlouchala během čtení, ale při nějaké zmínce jsem si konkrétní písničku pustila a jsem ráda za připomenutí písničky od Neka. Ale všechny vesměs skvěle vykreslují atmosféru příběhu.... celý text
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Cinder je první díl ze série Měsíční kroniky a je to takový můj rest. Kniha poprvé u nás vyšla před 12 lety a já se k ní dostala až teď. A já si říkám proč, když všichni v okolí sérii chválí. Musím říct, že už jenom po přečtení dvou stránek jsem věděla, že mě to bude hodně bavit. Příběh je psán hodně čtivě, pořád se něco děje, takže snad nebyla ani jedna scéna, u které bych se nudila. Je super, že se nejedná o úplně doslovné převyprávění Popelky, ale že tu jsou pouze zakomponované nějaké prvky z příběhu, tím má kniha pořád zajištěnou originalitu. Je fakt, že hlavní zápletku jsem odhalila poměrně brzy, ale nějak to příběhu neuškodilo. Pořád jsou v ději jiné menší zápletky, na které jsem vůbec nepřišla a byly pro mě překvapením. Celý worldbuilding je úžasný a postavy jsou též skvěle vykreslené. Adri a Perla jsou takové dvě megery, ale do toho příběhu prostě patří a jsou tam z nějakého důvodu. To snad ani Levana mi nevadila tolik jako ony dvě. Pivoňku jsem si okamžitě zamilovala, přišla mi jako taková čistá duše. Knize dávám pět hvězd. Je to jedna z mála knih, které jsem v poslední době četla, která ve mně vyvolala emoce a dokonce i slza ukápla.... celý text
