Angie_Missfit
přečtené 103
Adrian Mole a zbraně hromadného ničení
2007,
Sue Townsend
Starý dobrý Adrian je zpět! Skvělé pokračování, podle mého názoru nejlepší od prvního dílu. Řekla bych, že ze všech knih o osudech britského smolaře je tahle nejpravdivější, nejupříjemnější a zvláštním způsobem hořkosladká. Hrozně mě bavila Adrianova obrovská naivita, nepraktičnost a neschopnost fungovat v "normálním" světě, protože je v ní pro mě cosi opravdového a čistého. Nemohla jsem knihu odložit a už teď se těším, až si přečtu další díl. Velmi doporučuji.... celý text
Adrian Mole – Léta u kapučína
2010,
Sue Townsend
Pořád ještě mě baví číst deníkové záznamy životních peripetií Adriana Molea, ale tentokrát musím své hodnocení o půl hvězdy snížit. Dějově mi přišel tento díl slabší než předchozí, ale stále se jedná o příjemný a čtivý počin. Adrian se pořád dívá na svět pohledem sobě vlastním, je vtipný a občas zoufale nedospělý (ale ostatní postavy v knize na tom nejsou o moc líp). Trochu otravné mi přišlo, že Adrian dělá pořád stejné chyby, aniž by se poučil a jeho výstřednosti, které mi dřív přišly milé, mi v souvislosti s jeho věkem (v knize už je mu 30) trochu lezly na nervy. Přesto mám toho moulu ráda (v lecčems mu rozumím) a díky kombinaci s příjemným britským humorem už si mě získal navždy. Možná SPOILER: Pandora mi nikdy k srdci nepřirostla, ale v rámci této a předchozí knihy se pro mě stává horkou kandidátkou na krávu roku. Adriane, ty máš na víc.... celý text
Povídání o pejskovi a kočičce
1956,
Josef Čapek
Naprosto úžasná a milá knížka, kterou budu mít vždycky ráda. Pejsek s kočičkou byli prostě mistři na DIY přístup k životu a i po letech mě jejich radikální přístup hrozně baví. Nesmím také zapomenout na krásné obrázky! Chtě nechtě navíc při pouhém pohledu na knihu slyším hlas Karla Högera, který příběhy těch dvou moc krásně namluvil. Ke čtení i poslouchání je to prostě srdcovka, která neomrzí.... celý text
Stínadla se bouří
1970,
Jaroslav Foglar
Jo jo...ve Stínadlech to začíná pořádně vřít. Skvělá atmosféra a propracovaný příběh plný napětí a tajemna - paráda.
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Fascinující a bohužel stále velmi aktuální, až z toho mrazí. Líbil se mi i stejnojmenný film.
Fimfárum
2008,
Jan Werich
Krásné a chytré čtení nejen pro děti s laskavým humorem, který pohladí na duši.
Dobrá tak akorát
2017,
Barbora Šťastná
Knihy od současných českých autorů příliš nevyhledávám, ale v případě Barbory Šťastné nelituji, že jsem po její knize sáhla. Zhltla jsem ji za dva večery a bylo to příjemné čtení, přestože jsem přitom po vzoru autorky neusrkávala víno, ale zelený čaj :). Vyhovuje mi upřímný a sebeironický styl psaní, kdy se autorka nebojí ukázat, že zdaleka není dokonalá (jako nikdo z nás) a že ta nedokonalost je vlastně mnohem lepší, uvolněnější a zábavnější, než verze perfektní ženy, kterou nám denně předkládá společensko-mediální diktát a která nás akorát stresuje. U některých pasáží jsem se smála nahlas a přestože jsem o dost mladší než autorka a některé životní etapy mám ještě před sebou, je mi jasné, že v pohledu na život je moje krevní skupina. Po dočtení knížky se mi tak nějak s úsměvem na rtech ulevilo. Ulevilo, že nejsem jediná nedokonalá žena, co o svých nedostatcích ví, dokonce jí připadají leckdy vtipné a svým způsobem je má ráda, ale snaží se je před okolím vždycky nějak zamaskovat, aby jí z milionu důvodů neodsoudilo. Kniha mě povzbudila v mém postupně a nejistě prosazovaném postoji, že být sama sebou za všech okolností je nejlepší, protože jsem to skutečně já, a jestli tím poruším nepsaná pravidla "Tohle přece holky/ženy nedělají", čert to vem. Na některých místech bych jen trochu ubrala parafráze různých "vědeckých" studií za účelem podpoření vlastní hypotézy a ubrala na častém opakování fráze z názvu knihy na koncích kapitol, ale to je vážně jediné, co bych vytkla. Kniha "Dobrá tak akorát" mě prostě bavila a pohladila mé nedokonalé já. Děkuji a doporučuji.... celý text
Adrian Mole – léta v divočině
2003,
Sue Townsend
Pokračování deníku jednoho britského smolaře, opět jsem přečetla jedním dechem. Nemyslím, že by byla kniha výrazně slabší, než první díl, zkrátka jen popisuje ranou dospělost a problémy s ní související, takže je to maličko smutnější a humorných situací není tolik, ale to mi nevadilo, jelikož je kniha psána stejným sarkasticko - depresivně - popisným stylem, jako předchozí, čímž si mě autorka už před lety získala. Opět bych v některých pasážích Adrianovi nejradši uštědřila pár facek, aby se koukal probrat a jeho neschopnost interagovat s okolním světem byla na nervy jdoucí, jinde mi ho bylo líto, jinde jsem ho naprosto chápala. Kniha končí celkem otevřeně a nadějně. Vzbuzuje ve čtenáři dojem, že Adrian možná konečně našel sám sebe i spřízněnou duši, ale dle anotace další knihy mám tušení, že to zase nebude tak jednoduché. Stejně mu budu držet palce a ráda si přečtu další díl. Doporučuji všem, komu deníkové knihy vyhovují a koho zajímá, jak se dospělý Adrian pere se životem stylem sobě vlastním.... celý text