Anickahor
přečtené 148
Haló, Jácíčku
2015,
Daisy Mrázková
Moje srdeční záležitost - jako malá jsem stále dokola poslouchala kazetu namluvenou paní Maciuchovou. Ještě dnes při čtení slyším v hlavě její přednes. Tehdy jsem vnímala hlavně příběh o přátelství zajíčka a veverky. Když jsem se k tomuto příběhu nyní vrátila díky Čtenářské výzvě, objevila jsem i hluboké myšlenky, které mi zůstaly v dětství skryté. Připodobnila bych tuto knihu k Malému princi, pokaždé najdete něco, co v tu danou dobu potřebujete objevit. "Haló, Veverko!" "Haló, Jácíčku!" "Haló..."... celý text
Houpačky
2021,
Lucie Konečná
Kniha je takovou milou, vtipnou a místy i dojemnou jednohubkou. Jiřina a Zdena se chovají jako puberťačky, ale v něčem bychom se od nich mohli učit - nebrat se tak vážně a užívat si života. Nečekejte hluboké myšlenky, dialogy a děj. Jako oddechová literatura to však naprosto splnilo moje očekávání.... celý text
Suchý hadr na dně mořském
2015,
Ivana Chřibková
Knížka vypráví v krátkých a úderných kapitolách část životního příběhu Anny, která má pocit, že na ni při rozdělování nadání, krásy a štěstí Pán Bůh tak nějak zapomněl. Nebo možná nezapomněl, ale dost možná Anna stála na konci řady a už prostě nezbylo. Knihu jsem začala číst na začátku prázdnin a pak ji po pár kapitolách odložila. Nebavila mě. Vrátila jsem se k ní nyní a jsem moc ráda. Je to ideální kniha do MHD, protože díky krátkým kapitolám nepřejedete vaši zastávku. :) Pomalejší rozjezd, ale postupně kniha nabírá rychlý spád a ke konci sedíte a nemůžete se odtrhnout. Smála jsem se, měla jsem i slzy v očích. Anně jsem moc fandila :)... celý text
Pod sněhem
2015,
Petra Soukupová
Moje druhá přečtená kniha této autorky. Stejně jako u knihy Věci, na které nastal čas se setkáváme s rodinným dramatem a narážíme na pošramocené vztahy, které působí na každého člena. Každého z nich na jednu stranu chápete, na druhou stranu byste s nimi nejraději zatřásli, aby se probrali. Téma mi bylo blízké zaměřením na sourozenecké vztahy: taky jsme jsme doma tři dospělí sourozenci a vracíme se za rodiči.... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Je to jako byste vzali jednu rodinu a zkoumali ji pod mikroskopem. S tím rozdílem, že se nedíváte objektivní optikou, ale události zkoumáte zaujatým pohledem všech zúčastněných. Po celou dobu čtení této knihy mě provázel nepříjemný pocit úzkosti. Za to má autorka plusové body, atmosféru se jí podařilo navodit dokonale. Co jí naopak body ubírá je fakt, že v přímé řeči nepoužívá uvozovky. A jestli má mít kniha nějaké poselství, tak asi to, abychom o vztahy pečovali a komunikovali spolu, protože jinak se ani nenadějeme a všechno může být pryč.... celý text
Ženy z Bohnic
2020,
Edna Nová
12 tragikomických minipříběhů o ženách, které se na delší či kratší čas ocitly za zdmi Bohnic. Chvíli se smějete (např. Záchodová lejdy je moje oblíbená), ale hned Vám dojde, že byste se smát neměli. Autorka jednotlivé postavy nezesměšňuje, jen se na svůj pobyt snaží dívat s humorem a trochou ironií - protože jinak to snad ani nejde, jinak by se z toho zbláznila :) A jestli Vám kniha přišla přitažená za vlasy, tak si buďte jistí, že není. Při čtení jsem velmi vzpomínala na své studijní praxe v psychiatrických léčebnách a byla jsem až překvapená, jak realisticky se autorce podařilo vystihnout "typické" pacienty takového místa. Protože při čtení Vám dojde, že Fajnovku, Éterickou dívku nebo třeba NejsemBlázen potkáte po celé republice. A kdybyste z celé krátké knížky měli přečíst jen kousek, vyberte si prosím závěrečné slovo autorky a Terezy Slané, protože tam je řečeno to nejdůležitější. Taková slova tesat do kamene.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Po přečtení anotace jsem si udělala nějakou představu a při čtení jsou dostala úplně něco jiného. Čekala jsem romantické splynutí dvou duší ve sladkém příběhu a dostala jsem čirou depresi :D Nevadí, možná se mi tak kniha líbila o to víc, byla opravdovější. Jen teda pokud chcete letní oddechovku, tak po "Ani později, ani jinde" asi nesahejte. Krátká kniha, ale plná emocí. Emocí hlavních postav, mých emocí. Dokázala jsem se ztotožnit s Mathildou i Thibaultem. Jejich střípky někdy poznávám sama v sobě. Kolik neznámých lidí během dne potkáme, s kolika lidmi se na chvíli střetneme, ale později se zase rozpojíme? Kolik příběhů a nových začátků se může odehrát, ale taky nemusí?! Protože někdy už je pozdě, někdy by bylo lepší se potkat jinde...... celý text
Jepice
2018,
James Hazel
Nejsem úplně pravidelný čtenář detektivek a thrillerů, takže jsem byla spokojená, protože jsem dostala přesně to, co jsem očekávala: napětí, trochu násilí, sem tam nějakého padoucha i nějakého světce, špetku psychologie, to celé prošpikované rychle se střídajícími emocemi. Rozjezd byl takový pomalejší, pár dní jsem si vždy i dávala pauzu, nic mě nenutilo číst jednu stránku za druhou. Ale ke konci? Poslední cca třetinu knihy jsem přečetla víceméně na jeden zátah. Charlie je sympatický hromotluk, se kterým se život úplně nemazlí. A který (ač si to nechce přiznat) má kolem sebe lidi, kteří nad ním drží ochrannou ruku. No musím se přiznat, že podivuhodná skupinka jeho spolupracovníků byla asi to nejlepší na knize. Duševní porucha hlavního hrdiny mi nijak nevadila, naopak jsem ocenila, že je jen sem tam zmíněna - a taky to Charliemu přidává na opravdovosti - nepůsobí potom jako "ooo velký hrdina, který je dokonalý a vše sám zachrání". Dvě dějové linky mi přišly fajn, propojení s historií jsem uvítala. Jen teda to závěrečné propojení s dnešní dobou a rozuzlením pointy mi přišlo už trochu moc. Sečteno a podtrženo, bylo to fajn čtivo a nevylučuji, že až zase jednou za čas dostanu chuť na detektivní thriller, že nesáhnu po druhém dílu ze série (samozřejmě, abych se dozvěděla, jak se to celé vyvine se snaživkou Georgií a dobrákem Okorem). :)... celý text
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
Moje první setkání s autorkou a ... nebyla jsem zklamaná. Jako takhle, Mornštajnová se mi líbila víc, ale to nesnižuje kvalitu této knihy. Než jsem se v postavách zorientovala, trochu mi to dalo zabrat. Co ale (na mé poměry překvapivě) vyzdvihuji u této knihy - strohý a popisný (až skoro technicistní) styl vyprávění. Jako tu část o množství přečerpané krve a počtu úderů srdce jsem si zamilovala a četla ji několikrát. :D... celý text