Anickahor komentáře u knih

(SPOILER) Lada je máma. A taky zdravotní sestra, manželka a pacientka. Sára a Lina jsou sestry a taky dcery. Ta první starší a ta druhá mladší. Ta, která měla rodičům zachránit manželství. A ta, pro kterou je plavání celý svět. Sára je zase ta chytrá. Každá z nich se zdá spokojená. Jenže když nahlédneme pod hladinu, uvidíme tři nešťastné ženy z jedné rodiny. Tři ženy, které se snaží se vynořit na hladinu a nadechnout se. Podaří se jim to?

Kniha Pod hladinou je prvotinou mladé autorky Magdalény Vilhelmové. Kniha se četla velmi dobře a musela jsem si při čtení připomínat, že je prvotinou, protože jinak bych řekla, že je klidně od nějaké již známější české autorky. Trochu mi stylem připomínala knihy Petry Soukupové. Konec mi tedy přišel trochu prvoplánový, ale když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak jsem za něj ráda, protože Lada by jinak byla fakt chudák. Líbila se mi psychologie postav a styl, který Magdaléna používala. Díky krátkým větám příběh rychle ubíhal a nutil mě číst dál a dál.

17.06.2024

"Viděla jsem strašně moc chudoby a ještě víc lásky. Viděla jsem pravdu napsanou na zdi žlutou barvou, hluboko v Andách. Bůh je láska. Láska je Bůh. Láska je."

8 12.08.2022

Moje srdeční záležitost - jako malá jsem stále dokola poslouchala kazetu namluvenou paní Maciuchovou. Ještě dnes při čtení slyším v hlavě její přednes.
Tehdy jsem vnímala hlavně příběh o přátelství zajíčka a veverky. Když jsem se k tomuto příběhu nyní vrátila díky Čtenářské výzvě, objevila jsem i hluboké myšlenky, které mi zůstaly v dětství skryté. Připodobnila bych tuto knihu k Malému princi, pokaždé najdete něco, co v tu danou dobu potřebujete objevit.
"Haló, Veverko!" "Haló, Jácíčku!" "Haló..."

3 02.01.2022

Kniha je takovou milou, vtipnou a místy i dojemnou jednohubkou. Jiřina a Zdena se chovají jako puberťačky, ale v něčem bychom se od nich mohli učit - nebrat se tak vážně a užívat si života.
Nečekejte hluboké myšlenky, dialogy a děj. Jako oddechová literatura to však naprosto splnilo moje očekávání.

5 20.12.2021

Knížka vypráví v krátkých a úderných kapitolách část životního příběhu Anny, která má pocit, že na ni při rozdělování nadání, krásy a štěstí Pán Bůh tak nějak zapomněl. Nebo možná nezapomněl, ale dost možná Anna stála na konci řady a už prostě nezbylo.

Knihu jsem začala číst na začátku prázdnin a pak ji po pár kapitolách odložila. Nebavila mě. Vrátila jsem se k ní nyní a jsem moc ráda. Je to ideální kniha do MHD, protože díky krátkým kapitolám nepřejedete vaši zastávku. :)
Pomalejší rozjezd, ale postupně kniha nabírá rychlý spád a ke konci sedíte a nemůžete se odtrhnout. Smála jsem se, měla jsem i slzy v očích. Anně jsem moc fandila :)

3 01.10.2021

Moje druhá přečtená kniha této autorky. Stejně jako u knihy Věci, na které nastal čas se setkáváme s rodinným dramatem a narážíme na pošramocené vztahy, které působí na každého člena. Každého z nich na jednu stranu chápete, na druhou stranu byste s nimi nejraději zatřásli, aby se probrali. Téma mi bylo blízké zaměřením na sourozenecké vztahy: taky jsme jsme doma tři dospělí sourozenci a vracíme se za rodiči.

1 22.08.2021

Je to jako byste vzali jednu rodinu a zkoumali ji pod mikroskopem. S tím rozdílem, že se nedíváte objektivní optikou, ale události zkoumáte zaujatým pohledem všech zúčastněných.
Po celou dobu čtení této knihy mě provázel nepříjemný pocit úzkosti. Za to má autorka plusové body, atmosféru se jí podařilo navodit dokonale. Co jí naopak body ubírá je fakt, že v přímé řeči nepoužívá uvozovky.
A jestli má mít kniha nějaké poselství, tak asi to, abychom o vztahy pečovali a komunikovali spolu, protože jinak se ani nenadějeme a všechno může být pryč.

2 23.07.2021

12 tragikomických minipříběhů o ženách, které se na delší či kratší čas ocitly za zdmi Bohnic. Chvíli se smějete (např. Záchodová lejdy je moje oblíbená), ale hned Vám dojde, že byste se smát neměli. Autorka jednotlivé postavy nezesměšňuje, jen se na svůj pobyt snaží dívat s humorem a trochou ironií - protože jinak to snad ani nejde, jinak by se z toho zbláznila :)
A jestli Vám kniha přišla přitažená za vlasy, tak si buďte jistí, že není. Při čtení jsem velmi vzpomínala na své studijní praxe v psychiatrických léčebnách a byla jsem až překvapená, jak realisticky se autorce podařilo vystihnout "typické" pacienty takového místa. Protože při čtení Vám dojde, že Fajnovku, Éterickou dívku nebo třeba NejsemBlázen potkáte po celé republice.
A kdybyste z celé krátké knížky měli přečíst jen kousek, vyberte si prosím závěrečné slovo autorky a Terezy Slané, protože tam je řečeno to nejdůležitější. Taková slova tesat do kamene.

3 08.07.2021

Po přečtení anotace jsem si udělala nějakou představu a při čtení jsou dostala úplně něco jiného. Čekala jsem romantické splynutí dvou duší ve sladkém příběhu a dostala jsem čirou depresi :D Nevadí, možná se mi tak kniha líbila o to víc, byla opravdovější. Jen teda pokud chcete letní oddechovku, tak po "Ani později, ani jinde" asi nesahejte.
Krátká kniha, ale plná emocí. Emocí hlavních postav, mých emocí. Dokázala jsem se ztotožnit s Mathildou i Thibaultem. Jejich střípky někdy poznávám sama v sobě.

Kolik neznámých lidí během dne potkáme, s kolika lidmi se na chvíli střetneme, ale později se zase rozpojíme? Kolik příběhů a nových začátků se může odehrát, ale taky nemusí?! Protože někdy už je pozdě, někdy by bylo lepší se potkat jinde...

4 26.06.2021

Nejsem úplně pravidelný čtenář detektivek a thrillerů, takže jsem byla spokojená, protože jsem dostala přesně to, co jsem očekávala: napětí, trochu násilí, sem tam nějakého padoucha i nějakého světce, špetku psychologie, to celé prošpikované rychle se střídajícími emocemi.
Rozjezd byl takový pomalejší, pár dní jsem si vždy i dávala pauzu, nic mě nenutilo číst jednu stránku za druhou. Ale ke konci? Poslední cca třetinu knihy jsem přečetla víceméně na jeden zátah.
Charlie je sympatický hromotluk, se kterým se život úplně nemazlí. A který (ač si to nechce přiznat) má kolem sebe lidi, kteří nad ním drží ochrannou ruku. No musím se přiznat, že podivuhodná skupinka jeho spolupracovníků byla asi to nejlepší na knize. Duševní porucha hlavního hrdiny mi nijak nevadila, naopak jsem ocenila, že je jen sem tam zmíněna - a taky to Charliemu přidává na opravdovosti - nepůsobí potom jako "ooo velký hrdina, který je dokonalý a vše sám zachrání".
Dvě dějové linky mi přišly fajn, propojení s historií jsem uvítala. Jen teda to závěrečné propojení s dnešní dobou a rozuzlením pointy mi přišlo už trochu moc.
Sečteno a podtrženo, bylo to fajn čtivo a nevylučuji, že až zase jednou za čas dostanu chuť na detektivní thriller, že nesáhnu po druhém dílu ze série (samozřejmě, abych se dozvěděla, jak se to celé vyvine se snaživkou Georgií a dobrákem Okorem). :)

2 14.06.2021

Moje první setkání s autorkou a ... nebyla jsem zklamaná. Jako takhle, Mornštajnová se mi líbila víc, ale to nesnižuje kvalitu této knihy.
Než jsem se v postavách zorientovala, trochu mi to dalo zabrat. Co ale (na mé poměry překvapivě) vyzdvihuji u této knihy - strohý a popisný (až skoro technicistní) styl vyprávění. Jako tu část o množství přečerpané krve a počtu úderů srdce jsem si zamilovala a četla ji několikrát. :D

2 26.05.2021

"Dovoľ si zažiť plnú silu svojich emócií. Dovoľ im prejaviť sa bez toho, aby si ich cenzúroval. Potom sa nad nimi budeš môcť zamysleť a rozhodnúť sa, čo s nimi urobiť."

Autor na svém příkladu a jiných obrazech a příbězích velmi srozumitelně přibližuje důležitost propojení emoční u duchovní zralosti v životě věřícího člověka.
Kniha začíná zkoumáním "povrchu" lidské duše jako vrcholu ledovce, ale postupně se při čtení dostáváme na hlubinu - na hlubinu sebe sama.
Nečekejte chuťovku na jedno odpoledne. Velmi doporučuji knihu číst postupně, třeba jednu kapitolu za jeden týden. Podtrhávejte si zajímavé části, přemýšlejte, zkoumejte svoje pocity a myšlenky. Také se mi osvědčilo knihu číst s dalšími lidmi v malé skupince, poté se o jednotlivých kapitolách společně bavit. Rozšíří Vám to obzory a jistě Vás to obohatí.

1 25.04.2021

Kniha kterou jsem si nadělila k narozeninám. Tak nějak jsem tušila, že ji potřebuju - právě tady a teď.
Když jsem četla začátek knihy, říkala jsem si, že jsem to snad psala já. V tolika věcech jsem se viděla. Někdy jsem si až říkala, že není možné, kolik toho máme s Christie společného. Naštěstí těmi těžšími zatížená nejsem.
Jak už psala Listovacka v komentáři pod tímto příspěvkem, přála bych si aby knížku četla moje dcera (pokud nějaká někdy bude). Abych ji u toho obejmula, zabalila do deky, donesla jí kakao a řeka jí, že je krásná.
Jo a Christie, pokud tohle čteš: já čtu poděkování vždycky a to tvoje bylo jedno z nejhezčích, co jsem kdy četla. Rozplakalo mě. A pokud by to četl i Ed, taky by ho to určitě rozbrečelo :D

Kdy jste si naposledy upřímně řekli, že jste krásný/krásná? :)

1 23.04.2021

(SPOILER) Harry začíná pátý ročník v Bradavicích. Začátek letošního školního roku pro něj však začal neobvykle: útok mozkomorů, disciplinární řízení a seznámení s Fenixovým řádem. Jde o velmi důležitý rok, Harryho a jeho spolužáky čekají na konci školního roku zkoušky NKÚ. Než se k nim ale dostanou, musí se vypořádat s mnoha nástrahami včetně Dolores Umbridgeové. A ani po zkouškách se nedočkají klidu, právě naopak. Na Harryho pak čeká velká ztráta, se kterou se bude muset chtě nechtě vyrovnat.

Přiznám se dobrovolně. Harryho Pottera čtu poprvé až teď v dospělosti. Jako dítě mě Potteromanie minula. U nás jsme četli Letopisy Narnie. Ale mám kamarády, kteří stáli fronty na další knižní díl těsně po vydání.
Musím říct, že jsem u tohoto dílu byla překvapená, jak moc se kniha odlišuje od filmu. O kolik detailů (někdy i dost zásadních) jsme přišli filmovým zpracováním. A taky mě překvapilo, jak mi Harry v knize lezl na nervy ještě víc než ve filmu. :D Holt moje sympatie vždy patřily spíš Ronovi. :)
Jinak se mi ale kniha líbila, užívala jsem si návrat do známého kouzelnického prostředí a těším se na zbývající díly série.

5 05.04.2021

Na začátek trocha vyznání: miluju Letopisy Narnie - jsou láska. ❤️ A je to moje dětství. Úplně vidím, jak ležíme se sourozenci v postelích a rodiče nám čtou příběhy odehrávající se za dveřmi velké almary.
Samozřejmě jsem v tom věku nevnímala všechny alegorie, kterými je příběh protkaný. Proto jsem se v dospělosti rozhodla, že si knihy přečtu znovu a odnesu si z nich něco nového - protože nenechte se mýlit: nejde o stupidní dětskou pohádku, ale o knihu se silným poselstvím. Toto je první díl, který z dětství neznám, byla jsem tak zvědavá, co se odehraje.

Možný spoiler (ale nedozvíte se o moc víc než z anotace knihy):
Do kouzelného světa Narnie se Eustác Pobuda dostane již podruhé: poprvé absolvoval se svojí sestřenicí a bratrancem plavbu na slavné lodi Jitřní Poutník, které velel princ Kaspian. Tentokrát však Eustáce na cestě nedoprovází příbuzní, ale spolužačka Julie. Přímo od samotného lva Aslana dostanou velmi důležitý úkol: najít a zachránit Kaspianova syna Riliana. Cesta to není jednoduchá a oni se musí vypořádat s mnoha nástrahami. Doprovází je kývoun Šklíblatík, který by za nic nedal ani děravej groš :) Jestli vás zajímá, jak celá cesta dopadne, doporučuji si tuto útlou knížečku přečíst. Každá vzpomínka na dětství je v současné době pohlazením na duši :) ;)

Knize dávám "jen" 3⭐, protože ji srovnávám s předchozími díly - a ty mám přirostlé k srdci. Tento se jim bohužel nevyrovnal. Ale jinak určitě doporučuji, protože každý návrat do Narnie je sen :)

2 22.02.2021

Další kniha od současné české autorky, další kniha se silnou hlavní hrdinkou - ženou.
Další kniha, která se mi moc líbila a u které jsem byla zvědavá, jak to celé nakonec dopadne.
Anna se ocitla v nezáviděníhodné situaci, kdy byla poslána do cizí země k (téměř) cizím lidem. Tím to ale celé nekončí. Celkem záhy je svazkem spojena s úplně cizím člověkem - jak se říká "v dobrém i ve zlém". A že obojího bylo dost, o tom se na stránkách knihy můžete dočíst sami.
Přiznám se, Anna mi byla od začátku sympatická už jenom tím, že to byla moje jmenovkyně. Ale jsem velmi ráda, že u jména to nezůstalo. Tato žena (vlastně velmi mladá dívka) se rvala s osudem, co to šlo. Byla to žena velmi prostá, ale zároveň velmi neobyčejná, dobrosrdečná, statečná a pro svoje děti by položila život. Ona však nad ničím z toho neuvažovala, protože se řídila instinktem a snažila se ze všech sil získat ze života to nejlepší, co se v danou chvíli dalo.
Myslím ale, že nejvýstižnější popis najdete zde na Databázi knih u anotace knihy. Já můžu jen doplnit, že jsem z knihy byla nadšená. Není to kniha pro každého, ale já bych ji doporučila všem lidem, kteří mají rádi příběhy se silnými ženskými hrdinkami a také těm, kteří si rádi přečtou knihu od současné české autorky. Jsem ráda, že v naší zemi vznikají takováto díla.

Kniha, která mě dojala...
Kniha o holokaustu, ale ne tak drastická a drsná, protože je vyprávěna optikou malého chlapce... Malého chlapce, který (ač o to nestál) pod tíhou událostí a situace předčasně dospěl. A který měl velkou odvahu, ale zároveň i velké štěstí.

10 22.11.2020

Za mě knihu nejlépe vystihují následující dva úryvky z této knihy:
"Vybídl nás, abychom se od spotřeby obrátili k obětavosti, od nenasytnosti ke štědrosti, od plýtvání ke schopnosti sdílet, k postoji askeze, která znamená, že se učíme dávat, a nikoli jen odříkat."
"Příroda je plná laskavých slov, ale jak jim můžeme naslouchat uprostřed neustálého hluku, permanentní úzkostné roztěkanosti nebo kultu vnějškovosti?"

3 31.10.2020

Tohle bylo tááák dobré! Je to moje první setkání s Delphine a jsem nadšená. Asi to bylo i tím pro mě blízkým tématem, kniha mi opravdu "sedla". Pracuji sice jako psycholožka s dětmi, ale jak je i v knize psáno, staří lidé jsou také jako děti. Téma stáří a umírání je mi blízké, už během studia psychologie mě to k němu táhlo. Vzpomínám na hodiny neuropsychologie, kdy jsme se o lidech s afázií učili.
Někdo si zde stěžoval, že kniha je krátká, taková uspěchaná. Jenže tak to prostě je. V jednom stádiu afázie dojde do takového bodu, že se ocitnete ve vozíku na horské dráze, která už vede jenom dolů a záleží na vás, jestli si zakryjete obličej a odevzdaně počkáte na konec, nebo zvednete ruce nad hlavu a budete si užívat vítr ve vlasech.

5 14.10.2020

Kniha příběhem velmi připomínající Do tmy od Anny Bolavé. Někdo zde psal, že se mu více líbila druhá zmiňovaná kniha. U mě vítězí Houbařka. Špatně se to popisuje, ale kniha je pro mě nějak lépe uchopitelná, konkrétnější. Lépe se s hlavní hrdinkou dokážu ztotožnit.
Příběh se mi moc pěkně četl a zanechal ve mě pocity a myšlenky, ke kterým jsem je zpětně ještě vracela. Navíc jsem si představovala vycházky do lesa, jako bych tam se Sárou byla. Miluju sbírání hub.
Kniha na první pohled vypadající jako lehké čtení, ale při větším zkoumání zjistíte, že ve vás text zanechal hlubší stopu. Jen ten konec teda mohl být trochu vymazlenější.

8 14.08.2020