Anickahor komentáře u knih
Knížku mám doma poměrně dlouho a tak jsem se v létě rozhodla si místo kupování nových knih přečíst stále odkládané čtení (které se mi navíc hodilo do čtenářské výzvy). Přiznám se - moc se mi do čtení dalšího Young Adult příběhu nechtělo - věkově už nejsem úplně cílovka. A o to raději přiznávám, že mě v jistém ohledu kniha příjemně překvapila a nakonec se mi i celkem líbila.
Když přetrpíte první polovinu knihy, kdy se v podstatě nic neděje, naskytne se vám možnost číst druhou (akčnější a mnohem zajímavější) část. Já zápletku předem neodhalila, ale zpětně jsem si říkala, že to vlastně bylo jasné a jinak to být ani nemohlo.
Co mě teda ale fakt rozčiluje je, že v poslední době v každé knize pro mladé musí alespoň jednoho člověka přitahovat osoby stejného pohlaví. Jako ano, když se to vyskytne v prvních knihách, tak si říkáte: "Super, je fajn, že se o takovém tématu mluví." Jenže pak čtete další a další knihy a už je toho prostě moc.
(SPOILER) Říkám to zas a znovu - Narnie je láska.
Já jen doufám, že až se jednou podívám na Samý konec světa, najdu tam lekníny a uprostřed nich zapíchnutý Rípčípův mečík. :)
Tohle je prostě moje srdcovka. Asi žádná kniha není tak spjata s mým dětstvím jako tato. Miluju knihu, miluju film a mohla bych si je dávat znovu a znovu :)
Noooo... Jako co si budem... Knihy Fulghuma mám moc ráda, ale tohle bylo takové slabší kafe :)
Na této knížce se mi líbí, že může být knihou zaměřenou na osobní rozvoj, ale nemusí. Záleží na čtenáři, jestli k ději bude přistupovat pouze jako k příběhu, či si něco odnese do svého života. Mně osobně tedy tohle pojetí (tedy do příběhu zaobalených) seberozvojových knih sedí mnohem víc než pouhé poučky sepsané do publikace.
Tohle by se mělo rodičům rozdávat v porodnici jako "návod k použití" při výchově dětí! A taky učitelům... A vůbec - každému :)
Je to úplný základ psychologie předaný pro širokou veřejnost. Jasně a srozumitelně.
Při čtení jsem si zakládala zajímavé a důležité části, nakonec jsem zjistila, že mi skoro ani nestačí "lepíky" :)
Jasně, občas se tam něco opakuje (jak je zde knize občas vytýkáno), ale to vůbec nevadí. Opakování je matka moudrosti a u této knihy to platí o to víc :)
Kniha, kterou si přečtete jednou a stačí.
Příběh vyprávějící o jedné (trošku praštěné) americké střední škole a studentech této školy, kteří jsou (každý svým způsobem) odlišní od běžné populace. Jasně, u Alex by to člověk i očekával podle anotace, ale v této škole není snad jediný "normální" člověk.
Na knize jsou super tři věci: 1) přední obálka (nesuď knihu podle obalu, haha), 2) konec příběhu, který by se dal označit za napínavý (na druhou stranu je otázka, jestli to těch posledních cca 70 stran zachrání) a 3) že je to literatura přinášející téma psychického onemocnění.
Kniha je určená pro děti a mládež a dokáži si představit, že je může skutečně nadchnout. Dospělák by ale měl raději sáhnout po jiné knize na toto téma.
Jak už zde bylo psáno: 2/3 knížky jsou takové pomalé a stále se opakující. Ta zbývající 1/3 je skvělá a čte se jedním dechem.
V knihkupectví mě toto pexeso zaujalo na první pohled. Koupila jsem dvě s tím, že je rozdám jako dárky k Vánocům. Jedno jsem dala kamarádce a druhé jsem si nechala. Jsem ráda, že jsem prozíravě koupila hned dvě. Tohle pexeso je totiž nádherné. Určitě doporučuji :)
V knize je velmi cítit naléhavost, s jakou Vácha apeluje na mladé lidi. Rozhodně to není naposledy, co jsem tuto knihu četla. Opravdu ji doporučuji.
Budu asi opakovat to, co je tu už napsané, ale:
1) Obálka knihy se opravdu nepovedla. Já vím, říká se: "Nesuď knihu podle obalu.", ale musím se přiznat, že bych po této knize nikdy nesáhla nebýt seriálu. Což by byla škoda. (upraveno 23.10.: koukám, že konečně knihu vydali s novým názvem a obálkou - super!)
2) Seriál je opravdu lepší. Ale je to asi proto, že nepatřím do věkové skupiny, pro kterou byla knížka napsána. Seriál je ale díkybohu natočen pro starší diváky. A je to i tím, že pár věcí je tam pozměněno (třeba i způsob sebevraždy), něco přidáno, něco natočeno dost naturalisticky.
3) Kladné body má ale knížka za nápad a téma, které se v ní rozebírá. V dnešní době je to dost aktuální téma. I mě to přinutilo se zamyslet. No a kdyby nebyla napsaná tato kniha, tak seriál nevznikne, takže díky pane Ashere.
Výjimečná kniha. Jen je asi nutné ji číst v pravý čas. Sáhla jsem po ní ve svých cca 16 letech a nedočetla jsem ji, protože mě prostě nebavila. Nyní jsem se po 7 letech rozhodla, že jí dám druhou šanci - a nelituji. Hodně jsem u knihy přemýšlela a v mnohém to pro mě bylo velké obohacení. Líbilo se mi, jak kniha narušuje stereotypy, které mezi námi panují. Doporučuji :)
Kniha se mi celkem líbila a četla se mi rychle. Musím se přiznat, že jsem ji docela hltala, jak jsem chtěla vědět, kdo je vrahem :)
Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Jen mě rozčilovalo, jak se do všech nebezpečných akcí vrhala sama, aniž by to někomu řekla a ten někdo jí mohl krýt záda. Naopak se mi velmi líbily části, které byly psány z pohledu vraha. Bylo to takové tajemné :)
Sečteno a podtrženo: fajn oddechovka, ale hlubší poslání v ní nehledejte :) 4*
Nejdřív mě Leonard hrozně rozčiloval. Přišel mi jako sebestředný spratek, který vyžaduje pozornost. A když ji nemá, zajde tak daleko, že chce zabít svého spolužáka a pak i sebe. Protože potom se o něm samozřejmě mluvit bude.
No musím uznat, že postupným čtením knížky se můj pohled na něj postupně lepšil, protože mi začalo docházet, o co v této knize jde. Nicméně jak už tu někdo psal, toto téma bylo zpracované za poslední dobu mnohokrát, takže až takové překvapení to nebylo: dopadne to přesně, jak předpokládáte.
Co mě ale nutilo číst dál a dál? Bylo to tajemství pana Silvermana. Byla jsem stejně zvědavá jako Leonard na to, co pan učitel skrývá. A po přečtení musím říct, že mě Silverman zaujal víc než hlavní hrdina. Promiň, Leonarde.
Kniha takový průměr. Rychle přečtená, rozčilovaly mě ale poznámky pod čarou, které byly dlouhé a přesahovaly i na víc stránek. Za mě 3*.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek... Podle mě by tato knížka měla být v povinné četbě.
Tak milá, tak lidská a tak obohacující. Prostě krásná.
Příběh jsem viděla i jako divadelní hru a také to bylo nádherné.
Problém nebyl ani tak v knize, jako ve mně (resp. mém věku). Na začátku mě zaujala krásná obálka a tak jsem se rozhodla si knížku přečíst. Jenže už jsem se nějak nedočetla, že kniha je pro děti a mládež. U některých knih mi to nevadí, ale na tuhle jsem si přišla už trošku přestárlá. Ač jsem si na začátku říkala, že se to vyvíjí jako klasická americká romanťárna pro puberťáky, tak tahle knížka nakonec má něco víc. Něco, co zaujalo i mě. Nakonec musím říct, že se mi kniha líbila a dočetla jsem ji (hlavně mě zajímalo, jak to tedy celé bylo). Se svou sestrou mám podobný vztah, takže mi tím kniha byla celkem blízká. A jako studentka psychologie dávám palec nahoru i za kontakty na odbornou pomoc na konci knihy. ;)
Víc než tři hvězdičky nyní prostě dát nemůžu. Ale věřím, že pokud bych patřila do věkové kategorie, které je tato kniha věnovaná, dala bych i čtyři :)
U této knihy jsem doplatila na to, že mi ji všichni hrozně doporučovali a říkali, že se u ní strašně smáli. Měla jsem tedy velká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Knížka není špatná, je to takové oddechové čtení, ale trochu se divím ocenění za nejhumornější román. Takový průměr.
Ač jsem byla několikrát v pokušení se nejdříve podívat na film, odolala jsem a prvně jsem si knihu přečetla. Jsem za to nesmírně ráda, protože teď se na film těším ještě víc. :) Kniha je velmi čtivá a krásná a donutí čtenáře přemýšlet. Určitě bych knihu velmi doporučila. Rozhodovala jsem se mezi 4* a 5*, ale nakonec dávám 5* :)
Může obsahovat spoiler:
Kniha mě opravdu donutila se zamyslet nad svými hodnotami. Jasně, už z podstaty jsem zastávala názor, že eutanázie je špatná věc. Jenže když se trochu vcítíte do Louisy, tak vám dojde, že vlastně nevíte, co byste na jejím místě dělali a že to prostě není černobílé.
Tuto knihu mi doporučovalo mnoho lidí. A tak jsem se jedno odpoledne rozhodla, že si ji přečtu. Líbila se mi už při čtení, ale že bych z ní byla unešená, to se říct nedá. Pak jsem nad ní ale začala přemýšlet a dostala mě.
Myslím, že si na ni vzpomenu vždy, když budu mít pocit, že moje práce je zbytečná a nenese ovoce. Dojde mi totiž, že výsledek se může dostavit až za nějakou dobu.