AnjaVCL
přečtené 575
Padesát pět měst: Katalog sídel, o kterých vyprávěl Marco Polo Kublaj Chánovi, sepsaný k poctě Calvinovi
2006,
Michal Ajvaz
Hezká knížečka. Samozřejmě navazovat na Calvina je úkol nelehký, do kterého snad ani neradno se vrhat. Výsledek ovšem považuji za obstojný, četbu jsem si rozhodně užila.... celý text
Vražda v hotelu Intercontinental
1989,
Michal Ajvaz
Sympaticky blouznivé, typický ajvazovský svět Prahy plné magicko-realistických šíleností.
Lucemburská zahrada
2011,
Michal Ajvaz
V rámci Ajvazových knih mne to bavilo méně, ale stále se jedná o kvalitní kousek.
Prázdné ulice
2004,
Michal Ajvaz
Román plný fantaskností, zákrut a odboček, které mi ovšem nedovolovaly se odtrhnout od četby a opustit jeden z typických ajvazovských světů nepřipouštějících příliš moderní dobu.... celý text
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
Jedna z knih, která nemá obdoby. Přebujelé obrazy, klikatá souvětí, surrealistické představy, Praha na hranici mezi realitou a fantas(magor)ií... Na toto musí mít člověk asi specifické duševní naladění. Mne tato kniha dovedla k tomu, že jsem si Ajvazovy knihy zamilovala. Čas od času si představuji, že podobně jako hlavní hrdina projíždím na lyžařském vleku temnými zákoutími pražských bytů...... celý text
Nulté číslo
2015,
Umberto Eco
Bohužel mi tato kniha připadala trochu jako vykuchaná recyklace děl předchozích. Knihu jsem měla přečtenou rychle, ale nic moc mi po ní v hlavě nezůstalo. Byla poněkud bezbarvá. Se vší úctou k věku spisovatele, ve kterém dílo napsal, však nemohu hodnotit lépe.... celý text
Ostrov včerejšího dne
2001,
Umberto Eco
Tato kniha mi příjemně plynula, neměla jsem dojem, že by Eco čtenáře příliš zahrnoval filosofováním... Vybavuji si, že se mi líbila atmosféra knihy, tak trochu visící v jakémsi bezčasí, ačkoli hlavní hrdina mi byl poněkud nesympatický. Nepříliš akční, ale to není na škodu.... celý text
Pražský hřbitov
2011,
Umberto Eco
Ač mám Eca ráda, tato kniha mne příliš nevtáhla. Asi to bylo tématem, možná jsem zmlsaná jeho předchozími knihami.
Baudolino
2001,
Umberto Eco
Velice čtivá kniha, kde Eco slevil z filosofické tíže textu, která mně osobně nevadí, ale tato kniha díky tomu patří mezi ty, které jsou nejspíše přístupnější širšímu publiku než slavné Jméno růže. Hravé proplétání historie s fikcí, uličnicky sympatický hlavní hrdina, zábavné epizodky... Někdy jsem se i smála, zvláště u čachrů s relikviemi (které možná nejsou tak vzdálené od reality).... celý text
Tajemný plamen královny Loany
2005,
Umberto Eco
Kniha mne oslnila svou grafikou, začátek mi připadal hodně slibný a svým nápadem zajímavý. Později ale má pozornost stále více otupovala, protože porozumění vyžadovalo znalost italských reálií a její popkultury, což logicky zahraničnímu čtenáři chybí... To asi není úplně Ecova chyba, každopádně mi i přesto připadá, že mezi jeho knihami jsou mnohé lepší.... celý text
Jméno růže
2007,
Umberto Eco
Jedna z knih, které v žádném případě nelze strávit na jeden zátah. Četla jsem ji už před pár lety, chci se k ní někdy znova vrátit. Sympatické duo Vilém a Adso, zakroucená Ecova souvětí, latina, středověké mystérium, tajemná knihovna... A ano, každopádně je to kniha pro náročného čtenáře; úplně chápu, že ne každý si k ní najde cestu, četba není jednoduchá.... celý text
