Anjin
přečtené 688
Pinochet: Portrét diktátora
2006,
Gonzalo Vial
Velmi příjemný, čtivý, přitom však informačně vyčerpávající portrét Augusta Pinocheta, dnes spíše démonizované, přitom však veliké, postavy chilských dějin, jejíž zastánci pomalu mizí, přitom však ještě nevymírají. Tahle kniha do značné míry ukazuje proč. Vyváženě nezastírá problematické rysy Pinochetovi osobnosti (sám píše, že v jeho osbnosti bylo "cosi démonického" - může si to dovolit, osobně ho znal), i jeho režimu, přitom ale bohatě popisuje i jeho úspěchy (zejména na poli ekonomickém). Také se pečlivě snaží rozklíčovat, co doopravdy Pinochet nařídil, za co nepochybně nese odpovědnost, ale také co je výplod informační války proti jeho osobě (která byla a stále je jakýmsi mediálním mainstreamem, pokud na něj přijde), ba dokonce která obvinění jsou absurdní. Nelze než doporučit.... celý text
Pád říše římské
1997,
Michael Grant
Čtivě podané a rozhodně originálně pojaté příčiny pádu Západořímské říše. Také lze ocenit, že je to jedna z mála knih, které se zabývají pozdní římskou říší. Za sebe bych ovšem ocenil větší míru faktografie. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že autor píše tak popularizačně, až se dopouští drobného intelektuáního podvodu, kterému by měl odolat kažý historik. A sice, promítá si do minulosti současnost. Jak jinak si vysvětlit nářky nad rasismem Římanů (přičemž spíše než rasismus šlo o určitou formu kulturního konzervatismu) a nad tím, že nedokázali barbary integrovat? Přitom je zjevné, že každá společnost, pokud má zůstat pohromadě, si musí udržet alespoň určitou míru kulturní a hodnotové homogenity. Jistě můžeme se bavit o tom, zdali Římané tuto nechuť nepřeháněli, či zda byla v této míře moudrá, obzvláště poud už barbaři v říši byli, ale odsuzovat to jakorasismus je hloupé přehánění. Dále je třeba jako dobově módní odsoudit jeho zveličení podílu křesťanů. Ano, zavedení křesťanství jako státního náboženství (třebaže tento krok učinil až Theodosius, ne Konstantin, jak Grant uvádí) nepochybně znamenalo určitou změnu paradigmatu, ale rozhodně nelze říct, že zatímco římský polyteismus byl tolerantní, křesťanství nikoli. Pokud pomineme i místní opravdu brutální pronásledování této komunity, co taková Židovská válka? Co takové vyhlazení druidismu? A ano, je pravdou, že někteří křesťanští myslitelé zaujímali k říši značně ambivalentní postoj, ale řada nikoli. A domnívat se, že egalitářský pelagianismus mohl oproti katolictví poškozenou budovu říše podepřít, to chce opravdu fantasii.... celý text
Čaroděj Zeměmoří
2003,
Ursula K. Le Guin
Ano, souhlasím s tím, že to je kniha, ve které se události spíše dějí, než že by se odehrávaly, ale k mému vlastnímu překvapení mi to ani nevadí. Příběh je vystavěný dobře, sice koncentrovaný na hlavního hrdinu, což ale při této délce nijak nevadí. Jistě, jeho cestám a světu Zeměmoří celkově by snad slušelo trochu košatosti, ale opět, vzhledem k délce knihy to ani tolik nevadí (navíc jsou i další díly). A při tom na Vás skutečně dýchne onen závan nostalgické, "čisté", fantasy, což osobně kvituji.... celý text
Diktatury v rukavičkách?
2003,
Radka Lainová
Jako info o nepříliš známých režimech je to velmi dobré. Avšak je zde znát, že z autorského kolektivu napsal jednu kapitolu student, druhou pak doktorandka (což bylo snad možné v roce 2003, dnes už těžko). Naopak kapitoly o Pobaltí hodnotím převážně pozitivně. Snad jen bych očekával menší zalíbení ve floskulích typických pro prvoplánové odmítání těchto režimů z hlediska nedostatku demokracie. Např. stále mě zaráží očekávání, že "demokratické" strany by se měli spojit proti "nepřátelům demokracie". Dalo by se to snad očekávat v Německu, kde nacisté skutečně představovali zjevné nebezpečí. Ale proč by se měli např. agrárníci spojovat se soc. demokraty, když v nich mohou vidět ještě větší nebezpečí než ve vojenské vládě? Přiznávám autorů snahu propagovat výhody demokracie, ale buď by se to mělo dělat promyšleněji (opravdu ne označovat 5. francouzskou republiku za prezidentský systém), a nebo by se měli soustředit čistě na popis historie.... celý text
Laboratoř sekularizace
2008,
Petr Fiala
Spíše průměr. Kniha snad měla význam v dob svého vzniku, dnes už nemá po historické stránce mnoho co nabídnout. Pokud autor mluví o katolické církvi, pak v něčem má snad pravdu, v mnohém je nepochybně až příliš hyperkritický (např. jeho popis řešení otázky skryté církve) a papouškuje obvyklá klišé bez skutečného pochopení vnitřní dynamiky církve. Naproti tomu k jeho popisu KDU-ČSL nemám výhrad.... celý text
Benediktovo evangelium
2014,
Joseph Alois Ratzinger
Výběr homilií papeže Benedikta, který dle mého názoru velmi dobře shrnuje základní body jeho myšlení, teologie a témat pontifikátu. Lze jen litovat, že jim veřejnost (do značné míry i ta katolická) nevěnovala větší pozornost.... celý text
Habsburkové ve středověku: Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493)
2003,
Karl Friedrich Krieger
Kniha, která se věnuje v podstatě vzestupu Habsburského rodu, od dob „chudých hrabat z Habichtsburku" až do doby, kdy se z nich stala za Fridricha III. panovnická dynastie prvního řádu. Vzhledem k poměrně útlé velikosti knihy nejde o dílo příliš podrobné, spíše přehledové. I to však potěší, protože u nás toho sice o Habsburcích vychází stále mnoho, vesměs ale až od Ferdinanda I., spíše však až od Marie Terezie (no, kolik knih třeba u nás vyšlo o Filipovi II.? - jen Parker). Nepočítaje v to historický bulvár od Größingové... Rovněž je třeba ocenit, že Argo vydalo knihu, která se na Habsburky dívá z německého pohledu, kterýžto aspekt u nás stále ještě je silně přebíjen pohledem na casa Austria jako na dědičného nepřítele. I tak, autor se mohl vyhnout některým tradičním klišé německé historiografie, např. de facto napsat, že Zlatá bula sicilská byl podvrh, když v jiných oblastech (Fridrich III.) se o to vší silou snažil.... celý text
