annihilation
přečtené 775
Zatracení
2014,
Chuck Palahniuk
Z proklatě dobrého k zatraceně špatnému. A proč? Je snad hranice mezi geniální satirou a brakem tak tenká? Bývala. Tohle je moc. Ne moc drsné, ne moc vtipné, ne moc přehnané, prostě moc hloupé. Chvilkami pobaví, většinu času jí při čtení chcete odhodit (nebo s ní Palahniukovi něco přiskřípnout - no co, navedl vás!). Škoda zabitého potenciálu.... celý text
A sbohem
1999,
Jaroslav Seifert
Hezká knížečka, která odhaluje Seifertovo dílo napříč časem. Při čtení si člověk uvědomí, že tento spisovatel neměl jen talent psát s rýmy či bez nich na stejně vysoké úrovni, ale že jeho tvorba vychází z hlubin jeho srdce a je upřímná - což je dnes věc velmi vzácná. Tento výbor z díla tedy doporučuji všem, kteří dokáží ocenit jemné verše. Navíc jsem v něm našla tuto báseň, kterou si pamatuji nazpaměť někdy z dob základní školy a byla to pro mě příjemná nostalgie: Vějíř Až na dně skříně schovaný byl, popsaný verši, čísly dat. Ač mamince jsem jednou slíbil, že nebudu jej otvírat, ten vějíř se mi hrozně líbil, a já jsem musil lhát. Málokdy klíček zapomněla, však jednou zapomněla přec, a sotva vyšla, ruka smělá našla ten vějíř nakonec. Však přece se mi ruka chvěla, když držel jsem tu věc. Nerozuměl jsem veršům z něho, namáhaje se sebevíc; říkaly cosi tajemného o lásce, kouzlu tanečnic. Strach měl jsem, ale nevím z čeho. Co věděl chlapec? Nic. V krabici lístky myrty voní, zpět chvatně dal jsem vějíř k nim, i šáteček jsem složil do ní; dodnes to lépe neumím. A hle, co mi to v hlavě zvoní? Poslouchám, byl to rým. Být básníkem! Jako jím byli autoři veršů z vějíře. A ruce mé se pokusily nesměle sáhnout po lyře. Přede mnou ležel papír bílý, arch za dva halíře. Vzpomínka někdy něžně bodne. Pokud lze mluvit o vině, viníka nikdo neuhodne. Snad vějíř, snad ta jedině, jež zapomněla jednoho dne ten klíček u skříně.... celý text
Ze života hmyzu
1946,
Karel Čapek
Na divadle působivá, na papíře ještě více. Proč nezobrazit chatrnost lidství právě na životě hmyzu? Proč neudělat složité jednoduše? Proč se vůbec nenamáhat s propojením dějových linií? Vždyť hra funguje tak, jak byla míněná. Je roztěkaná, podivná, směšná, trpká, ironická, trefná a obludně prozíravá. A kdy vám naposledy dala kniha možnost volby vybrat si, jaký konec si zaslouží(te)?... celý text
