ardetka22
přečtené 391
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
O knize jsem se dozvěděla celkem nedávno, což mě, jakožto nadšenou hltačku Foglarovek, dost překvapuje. Knížka příjemně překvapila, Velínský velmi pěkně najel na styl Foglarova vyprávění, zajímavě vyřešil některé nedořešené záhady z předchozích dílů. Také mě velmi potěšilo zapojení dívek do příběhu (to mě v dobách dětství hrozně mrzelo, že všechna dobrodružství zažívali tak akorát kluci :) Co mi přijde už trochu nadsazené, je to, jak se takřka všichni kluci i holky dají dohromady a vytvoří velkou skupinu, která spolu spokojeně vychází a vede ji dívka (to už na mě bylo přece jen moc :)) Nicméně celková linie příběhu velmi čtivá, nebýt toho, že jsem ho četla večer dětem na pokračování, asi bych ho zhltla za jediný večer sama a s chutí. Moc se mi také líbilo, jak Velínský dobře znal předchozí tři díly a dokázal vykřesat velmi mnoho z jen letmo zmíněných postav (viz Tonča Sedlářová..) Odtajnění tajuplných Stínadel bylo malinko na škodu a osobně mě zamrzel konec, byť naprosto chápu, že to tak mělo dopadnout. Všechna čest autorovi, popasoval se s velkou výzvou se ctí!... celý text
Děti prérie
2012,
Ondřej Balík
Knížku jsem koupila synovi, protože jsem se dlouho Indiány zabývala v rámci koníčku. Nečekala jsem od knížky nic extra, ale když jsem ji začala po večerech číst, byla jsem moc mile překapená. Kniha, i když na to nevypadá na první pohled, je opravdu nabitá zážitky, chvílemi si syn zapomínal hrát, jak tajil dech a čekal, co bude dál. Mile mě potěšilo používání lakotských slovíček, která se nenáročně vinou textem. A musím také ocenit obrázky, zvlášť z pohledu autentičnosti indiánského života, který je na nich zobrazen. Opravdu na nich lze vidět to, co prérijní indiáni dělali/měli. Není to pohádka jen tak vycucaná z prstu. Moc se mi také líbí využití indiánských bájí a náhled do spirituálního života indiánů, dobře vstřebatelný i pro ty menší. Dle mě výborný počin a těším se na druhý díl :)... celý text
