Astonius přečtené 300

Ztracené děti 2017, Linda Castillo

*** MOŽNÉ SPOILERY*** Každou knihou z této série člověk ví, do čeho jde a co může čekat. Opět to bylo velmi čtivé a ze zajímavého prostředí, příběh si plynul svým známým tempem. Čtenář už ví, že když knihu otevře, začne předmluvou s popisem nějakého zločinu, pak následuje samotný děj buď s nálezem mrtvoly nebo ohlášením zločinu a výjezdem policie na místo, rozjede se vyšetřování a pak už jen člověk čeká, kdy do děje vpluje Tomasetti a kriminalita se začne míchat trochu i s láskou :-) A přesto, že je to už čtvrtý díl v této zavedené posloupnosti, stále mě to velmi baví. Musím říct, že autorka velmi názorně dokáže popsat místa činů, dramatické situace, prostředí nebo mrtvoly, její popisy člověka přikovají ke knize a dokáže je prožívat, jako by se tam nacházel spolu s Kate. Situaci, kdy amišský otec musel ztotožnit svou mrtvou dceru na pitevně, rozebrala i s komentářem hlavní hrdinky tak živě, že člověk to prožíval, jako by šlo o někoho známého a úplně to viděl před očima. Jediné, co stále trochu pokulhává, je ten vztah našich hlavních hrdinů, velmi se snažím jim to věřit, ale nějak mi to pořád nejde :-) Samozřejmě chápu, že autorka klade důraz právě na nevšednost jejich náklonnosti související s "démony minulosti" obou zúčastněných, ale moc jim to stále nevěřím :-) Nicméně i tato část série se vyvíjí a každým dílem se to někam posunuje. Jako kladné hodnotím abstinování Kate, hodí se to k ní daleko lépe než opíjení. Na závěr jsem v doslovu čekala alespoň drobnou zmínku o Noahově sestře z jeho pohledu, stačila by jen myšlenka, abych našla spojitost s předmluvou a potvrdila si jeho vinu i ve vztahu k ní.... celý text

Solaris 1994, Stanisław Lem

Za mě film lepší.... Úplně skvělý námět to mělo - kdyby se kniha držela jen toho a ještě víc ho rozvinula, byla bych spokojená. Za mě tam bylo příliš nicneříkajícího textu o oceánu a jeho výzkumu a sáhodlouhých pojednání o "historii" plných různých vědeckých termínů a pojmenování - za to jsem tedy autora obdivovala, do jaké hloubky dokázal detaily výzkumu popsat a že ho to vůbec bavilo :-) Tyhle části mi knihu úplně zkazily. Chápu samozřejmě, že tam určité podrobnosti tohoto druhu být musí, ale opravdu co je moc, to je moc.... :-) Hlavní dějová linka byl perfektní psychologický příběh, napínavý, až s nádechem hororu a ocenila bych, kdyby byla právě tato část víc prohloubena a rozvinuta. V tomto směru se mi zdá, že námět nebyl plně využitý.... celý text

Nejsem živá 2019, Anne Frasier (p)

Za sebe musím napsat, že pokud jsem si knihu vybrala s ohledem na žánr a čekala napětí a detektivku, pak to bylo slabé. V okamžiku, kdy mne víc než hlavní zápletka zajímá soukromý život detektivů a je mi jedno, kdo vraždy spáchal a jak, tak to asi moc dobře vymyšlené nebude. Vím, že jsem podobný problém měla už u prvního dílu, to jsem ale ještě hodnotila velmi vysoko, protože osobnost Jude byla velmi dobře napsaná a neokoukaná. Teď už by člověk ale chtěl něco trochu víc z děje, nelze se donekonečna podivovat nad jejím způsobem života a jejím uvažováním navazujícím na její tragickou minulost. Zápletce jsem nedokázala uvěřit, přišlo mi to hodně naivní a nevěrohodné, popisované masakry se mnou vůbec nehnuly, vyšetřování se v zásadě žádné nekonalo, na pachatele se přišlo náhodou - prostě, za týden už nebudu vědět, o čem jsem četla. Čtivost knihy mizerný děj prostě nezachrání...... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

V hodnocení bych potřebovala půlit, abych mohla dát 50 %, protože se mi to líbilo tak na půl - a to v rámci žánru. Hlavní věc, kterou příběhu vyčítám, je ta nemožná délka, dalo by se zkrátit např. o 200 stran a vznikla by z toho kniha, která má větší spád - ke konci už to bylo vyloženě nudné. Další mínus vidím v hlavní hrdince, která za emancipací a pokrokovostí skrývala jen vlezlost, nezdrženlivost a nevyzrálost, opravdu mi byla nesympatická a od začátku jsem si říkala, že ten, kdo ji dostane, z ní bude po pár letech dost nešťastný..... :-) A ten hlavní vztah, to nejvíc romantické, mi prostě nějak unikalo. Nevím, jak jsem mohla ten stěžejní okamžik přehlédnout nebo jestli na mne už nepůsobil vzhledem k mému věku, ale podstatu toho "silného citu", kterým Animant ve druhé polovině knihy vzdychala, jsem nezaznamenala - tedy neprožívala jsem to natolik, abych hned na onoho muže hleděla jinýma očima. I přes těch pár světlých okamžiků v chování hlavních hrdinů mi připadal knihovník pořád stejný podivín a ona pořád stejně vlezlá, její náhlý cit jsem nechápala... Pro mě to bylo čtení jen jako "výplň", kdy jsem vůbec nemusela zapojovat mozek, takový slabý čajíček pro slečny. Ze začátku mě to celkem bavilo, ale děje bylo pomálu a zhruba od strany 300 jsem už vyhlížela konec. Na několik let budu mít od podobné literatury zase pokoj..... :-)... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Hvězdičky jsou jen za výběr námětu a historické události v knize zpracované, zpracování textu za mě na nule. Byla jsem velmi zklamaná, když jsem knihu otevřela a pokoušela se začíst - u tak vysoko hodnoceného díla jsem absolutně nepředpokládala, že to bude pojato tímto způsobem. Těšila jsem se na román (!) regulérně podaný s prokreslením jednotlivých postav a jejich vývojem - a vzhledem k tomu vysokému hodnocení jsem šla téměř na jistotu - ale dočkala jsem se převyprávění něčího podání, výtah z historie ozvláštněný přímou řečí, aby "se to líp četlo". Doba a osudy to byly zlé, neříkám, že ne, ale hlavní "hrdinové" mi k srdci nepřirostli, vše bylo povrchně a hrozně okatě podané jen z jejich strany, v jejich prospěch, takže oni byli nejlepší, nejspravedlivější, nejchytřejší, neodolatelní a kdo ví co ještě - a všichni okolo byli pitomci, idioti a psychopati - podle knihy na nikoho jiného pomalu neměli ve svém životě štěstí... Způsob, jakým je kniha napsána, bych si dovedla představit např. v delším článku někde v časopise, kde by se celá historie mlýna dala shrnout a v tom případě bych si přečetla se zájmem.... celý text

Konec hlídky 2016, Stephen King

Kingovi tímhle hodnocením nadržuju, tak to prostě je - a je to tak proto, protože je to King a mám pro něj slabost :-) Příběh mě táhl hlavně v první polovině - podrobné vysvětlování, zejména z oblasti počítačů, her a internetu v druhé polovině mi přišlo zbytečné a moc mě nebavilo, měla jsem dojem, že jsem obecně podstatu pochopila a místo toho jsem čekala rozvinutější děj. Nadpřirozeno v příběhu mi nevadilo, naopak - vnikání Bradyho mysli do jiného člověka popisované Kingem jsem četla s chutí a zájmem, bylo to popsáno tak sugestivně, že to čtenář doslova prožíval. ******SPOILER****Úplný závěr příběhu jsem tušila, jen jsem čekala, že k té jedné smrti možná dojde jinak, ještě v rámci hlavního příběhu v kontaktu s pachatelem. Já osobně do série Mercedesový vrah počítám první a třetí díl, za sebe moc nechápu tu dvojku, ta stojí úplně mimo. I když jsem čekala něco víc akčního a dějově bohatšího, zklamaná nejsem, protože i tak to bylo zajímavé čtení díky Kingovu stylu, který obdivuji.... celý text

Cizinec 2018, Arno Strobel

Říkám si, že ti autoři snad musí být dospělí a chytří lidé, když dokážou napsat knihu. Říkám si, že jejich vydavatelé také musí být dospělí a chytří lidé, když vydávají knihy. A říkám si, jak je tedy možné, že takováhle blbost nebyla smetena ze stolu..... U této knihy jsem zažila asi největší kontrast za můj čtenářský život :-) - a to tím, že prvních 120 stránek jsem přečetla najednou a byla jsem unešená a pak došlo k nějakému zlému kouzlu či co a jak jsem znovu knihu otevřela, ta paráda byla totálně pryč. Ono totiž není lehké vymyslet zajímavý příběh a logicky ho umět vysvětlit. Akorát že já si osobně myslím, že když už se mi to nepovede, tak to prostě zahodím a ne vydám.... Lituji promarněného času a peněz. V závěru jsem nasadila rychločtení - normálně bych knihu odložila, ale opravdu mne ovládla zvědavost, když už jsem četla ty nabalující se nesmysly, jakým způsobem bude tedy vše vyřešeno. No..... Tak bylo tam zakomponováno vlastně jediné logičtější a udržitelnější řešení, které čtenáře napadne už na začátku, ale to si ten čtenář řekne, že to by bylo moc trapné a jednoduché... V trapnosti má tato kniha pět hvězdiček..... Absolutně nedoporučuji.... celý text

Nejsem jako vy 2011, Jodi Picoult

***MOŽNÝ SPOILER*** Ten konec byl pro mě prostě nedořešený a to mě dost naštvalo! Vím, že autorka chtěla čtenáři přiblížit hlavně těžký život s Aspergerem a použila k tomu kriminální zápletku, ale když už je v knize dán tak velký prostor soudnímu řízení, opravdu by mne zajímal verdikt! Chtěla jsem vědět, jakým způsobem by se s nastalou situací soudce (tedy spíš porota) popasoval a také, zda a jak do justiční hry vstoupil druhý bratr, který by musel též nést své následky. V tomhle směru je příběh nedořešený a to mě tedy trochu rozčiluje. Celé vylíčení zápletky, tedy popis inkriminované události, jak je uvedeno na posledních stranách knihy, mne bohužel napadlo už od začátku, takže jsem nijak překvapená nebyla, spíš jsem doufala, že se to trochu "zvrtne" a dojde se k nějakému efektnějšímu závěru. Bohužel. Přesto hodnotím vysoko, musím říct, že číst 560 stránek a nemít skoro nikde pocit, že mě příběh nudí, svědčí o šikovnosti spisovatelky a zajímavém námětu. Kapitoly psané z pohledů různých osob byly skvělým zpracováním, čtenář se dostal do hlavy člověka postiženého Aspergerovým syndromem a následně do mysli lidí okolo a mohl ho pochopit a zároveň pocítit, jak je na něj pohlíženo "zvenčí", co se děje v hlavě jeho bratra apod. Velmi jsem litovala matku, protože už jen být na dvě děti sama musí být vyčerpávající a někdy zoufalé, natož když má jedno dítě psychickou poruchu tak, jak bylo líčeno - každodenní problémy se zdvojnásobí a pro jiného běžné věci se stávají nepřekonatelnými překážkami... Bylo to skvělé čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, doporučuji. A Jacoba jsem si představovala jako Sheldona z Teorie.... :-)... celý text

Introvertka v hlučném světě 2019, Deborah Tung

Přemýšlím, co o tom napsat a co si o tom vůbec myslet... :-) Samozřejmě jsem se, jako asi většina čtenářů, v postojích co se společnosti týče a ve způsobu myšlení této hrdinky mnohde našla, ale nemohu říct, že by mne to nějak obohatilo. Myslím, že kdybych tuto "knihu" vypustila, nic by se nestalo. Četla jsem bez většího zájmu, přišlo mi to spíš jako způsob psychoanalýzy autorky, která si formou kresby léčila své "introvertní" komplexy a pak se rozhodla to vydat. Můj soukromý názor je takový, že kdyby na tom autorka byla tak špatně z hlediska přizpůsobování se společnosti, až by musela dát výpověď v práci, neboť nedokáže pracovat v kolektivu, myslím, že by se jí též příčilo vydat tak intimní zpověď ze svého života. Kniha mne také přivedla k poznání, že grafické romány a komiksy nejsou pro mě. Co jsem zatím zkusila, mne nijak neuchvátilo, je to slabý odvar psaného textu - a v tomto případě byla na můj vkus i kresba podprůměrná.... celý text

Temné lesy 2008, Harlan Coben

Drtivá část knihy je skvělé čtyřhvězdičkové čtení - ta jedna ale spadla dolů po rozkrytí celé záhady v příběhu, protože tohle vysvětlení pro mne bohužel bylo opět velmi nereálné. Objasněno je sice opravdu vše, ale je to prostě jen v teoretické rovině tak, aby se příběh uzavřel a čtenář je nucen přijmout celou řadu nepravděpodobných a nemožných způsobu chování lidí, náhod a pochybení policie a justice, aby toto řešení akceptoval. Čtivost je asi slovo, které knihu vystihuje - Coben dovede dobře stavět děj tak, aby čtenáře bavil, nemá dlouhé kapitoly a na konci každé z nich je vějička pro kapitolu příští. Postavy ale nejsou nijak zvlášť propracované, k hlavnímu hrdinovi jsem žádné zvláštní sympatie nepociťovala a ani jeho vztahy nebyly víc vykreslené, takže pokud mluvil např. o lásce, ať už k ženě, dítěti či rodičům, bylo to pro mě jen takové plácání bez větších emocí. Do příběhu zakomponované soudní řízení bylo zajímavým prvkem, bavilo mě to, ale jeho výsledek spadá do stejné části ukončení knihy, kterou jsem komentovala už na začátku. Celkově lepší průměr, v převážné většině napínavé čtení bez hluchých míst, s nereálným koncem, což však u podobně zaměřených knih není žádnou výjimkou.... celý text

Zima 2018, Hubertus Rufledt

Podzim 2018, Hubertus Rufledt

Knihu jsem si půjčila od svých dětí a i když vím, že je to určeno především pro ně, byla jsem zklamaná, i od dětského komiksu jsem čekala víc. O kresbě nemluvím, ta je krásná, i když Alisik by se mohla méně "špulit" :-) - ale zdá se mi, že je to chudé na děj, bez nápadu. A některé věci (např. "obchoďák s oblečením"....) byly trochu mimo.... Dětem se ale celkem líbilo a to je hlavní :-)... celý text

Občas lžu 2019, Alice Feeney

Kniha vyžaduje zhruba od půlky maximální čtenářovu pozornost - tedy nejlépe dočtení na jeden zátah. Pokud se bude kouskovat, myslím, že dojem z příběhu zanikne. Promyšlené to je dobře, všechno do sebe perfektně zapadne a pokud se čtenář už od počátku smíří s tím, že jsou všichni zúčastnění tak trochu divní a akceptuje rozjetou psychologickou hru bez připomínek a otázek, může se nechat unášet příběhem, který nemá nouzi o překvapení. Akorát těch zvratů na mě bylo už docela dost, až jsem za úplný závěr knihy shodila jednu hvězdu, protože to už bylo dost překombinované a nepravděpodobné. Stačilo by myslím takové to první velké odhalení lehce za polovinou knihy, protože od té doby bylo nutné na příběh pohlížet z úplně jiné perspektivy a při čtení víc myslet na to, jak děj vlastně nyní vyznívá. Styl autorky se mi ale líbil, měla trefné a neotřelé postřehy a text byl velmi čtivý, promyšlený do sebemenších detailů, které v rámci té společnosti a toho světa vyznívaly logicky.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Je to prostě další King.... :-) Kniha mne velmi bavila a celý příběh byl velmi originální, čtenář netušil, jakým směrem se zápletka vydá. Slabší část nastala zhruba v polovině, kdy se mi zdálo, že se to dost vleče a po dočtení mám takový slabší dojem z těch mnoha různých náhod, které autor začlenil. Intuitivní odhadování věcí ze strany hlavních hrdinů bylo pro mě také dost až hraničící s genialitou - já bych na základě zrovna známých věcí nepřišla teda asi na nic.... :-) Ale jinak opravdu povedené, velmi se těším na poslední díl, jehož předzvěst byla nakousnuta v závěru, ze kterého jde mráz po těle......... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Skvělé to bylo :-) King je asi můj nejoblíbenější autor a když mám jakousi "čtecí krizi" a nemůžu se do ničeho kloudně začíst, sáhnu po něm :-) Moc mě baví charaktery postav, jak je vykresluje, je velmi přesvědčivý a i když příběh obsahuje drobné nesrovnalosti, o kterých by se dalo diskutovat, já mu to prostě žeru :-) SPOILER: Rozehraná psychologická hra mezi detektivem a "bachatelem" by si zasloužila větší gradaci v závěru, celou knihu jsem se klepala na finále, kdy si Hodges a Brady pohlédnou do očí, ale bohužel jsem se nedočkala. I když kdo ví - vzhledem k tomu závěru a ke skutečnosti, že série má ještě další dva díly ještě není vše ztraceno :-)... celý text

Madisonské mosty 2008, Robert James Waller

Nevím..... Těšila jsem se, protože samozřejmě znám film, a očekávala jsem příběh plný vnitřních monologů a emocí hlavních hrdinů, čtení podrobností, které se do filmu nedostanou, ale prostě nevím..... :-) Bylo to podáno tak nějak divně, nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby to napsala žena - spisovatelka, bylo by to opravdovější - muž, i když je to spisovatel, se nedokáže plně vcítit. Nebylo to úplně špatné, to ne, převážná většina knihy je dobrá, ale prostě ten konec mi přišel moc, bylo to hnípání se v těch událostech až do absurdna, ke ztrátě soudnosti, četla jsem úpornou snahu přesvědčit čtenáře o té nadpozemské a mimořádné lásce, jenže tomuhle už jsem teda fakt nevěřila. Možná nejsem zas tak romantická duše, ale prostě jsem se nemohla zbavit dojmu, že na vše je pohlíženo naivním nekritickým způsobem, který vůbec neodpovídá vyzrálým dospělým, kteří už mají své zkušenosti. Pan autor se snažil stále mě přesvědčovat o tom, že nešlo jen o lacinou nevěru, ale o nějaký mimořádný vztah a mimořádné osudové seznámení, jenže já si myslím, že to jsou prostě jen řečičky a podobné "nebeské třesknutí" možná slýchá každý nevěrník, který se někde "zapomene" :-) Za mě prostě film lepší - hlavně proto, že Clint Eastwood... Ale času stráveného s knihou také nelituji :-)... celý text

Vlci 2000, Nicholas Evans

Velmi čtivá kniha - těch skoro 500 stránek uplynulo jako nic - a žádný velký nezáživný rozjezd se nekonal, čtenář vpadl do příběhu a od samého začátku nebyl problém se začtením se. Styl autora je velmi "obrazotvorný", člověk si při čtení v hlavě přehrává film a ani si neuvědomuje, že se na něj nedívá, ale jen čte písmenka. Příběh je vyprávěn z pohledů různých lidí (a párkrát i vlků), o to je to zajímavější a má spád, neobsahuje nijak nudné pasáže. Celkově hodnotím velmi kladně, čtení mě bavilo, děj byl uvěřitelný. Krátké včlenění příběhu vlkaře, jeho až filosofické "prozření" po spatření malého dítěte a následné události s ním byly velmi nečekané a neotřelé. Občas možná bylo znát, že děj plyne přece jen již v době minulé, takže např. postava "největšího padoucha" Bucka Caldera mi evokovala "Džejára" z Dallasu :-) Milostné eskapády tohohle "obšourníka" a celkově jeho záporná role mne ale neskutečně bavily :-) S úplným závěrem jsem byla spokojená, i když události "v lese" mne zrovna moc nebraly, takové to zdánlivé stupňování napětí mne nebavilo a spíš jsem měla tendenci v textu přeskakovat, abych tu omáčku už měla za sebou a přiblížila konec, abych věděla, jak vše dopadne. :-)... celý text

Nic nebude jako dřív 2009, Karin Slaughter

Pro mne celkem zklamání. Těšila jsem se na detektivku, ve které bude zase nějaký zajímavý zvrat jako v prvním díle, ale tentokrát jsem se nedočkala. Četla jsem hlavně jako součást série, ve které hodlám pokračovat, takže ani téma mne příliš nezajímalo - zločin, který je vyšetřován, má už celkem daný scénář a v tomto směru ani tato kniha ničím nepřekvapila, děj byl předvídatelný. Navíc obsahovala dost vycpávek, které mi vadily - přešlapování na místě např. hutným shrnutím dosavadních výsledků vyšetřování podaným ze strany policistky ve škole nebo totéž o pár stran dále ve vztahu k novinářům při tiskové konferenci apod. Tahákem pro mne zůstává osoba Willa Trenta a nyní též i jeho kolegyně, takže na další díl se opět chystám, snad bude zas o něco lepší :-)... celý text

Metoda Bullet Journal 2019, Ryder Carroll

Koupila jsem ji spíše z důvodu, že další mou zájmovou oblastí, jinou, než jsou knihy, je papírnictví všeho druhu, diáře a plánování nevyjímaje. Metodu BuJo sleduji už nějaký čas na instagramu a když vyšla v překladu kniha jejího zakladatele, řekla jsem si, že si to nechám vysvětlit přímo od něj. Nic moc jsem ale nečekala a knihu jsem brala jen jako "doplňkovou", prokládala jsem jí jinou rozečtenou "literaturu s příběhem". K mému překvapení mne však velmi zaujala a já ke čtení potřebovala mít v ruce i tužku na podtrhávání - obsahuje totiž spoustu odboček a úvah o životě, motivací k zapisování a možnému sledování různých lidských činností, které by člověka sledovat ani nenapadly, ale po vysvětlení R. Carrollem si řekne, že by to třeba smysl mohlo mít :-) Ukázka z textu: "Jestli nejste se svým životem spokojení, zeptejte se sami sebe: Jakou maličkost můžu zítra udělat, abych se cítil o trochu líp? ... Stejnou otázku si položte následující den. Najděte si něco, cokoliv, co váš život o trošku zlepší." "Zdá se, že se při hledání štěstí zapomínáme zaměřovat na to, co by mohlo být důležité. Jenže štěstí se s největší pravděpodobností objeví právě při vykonávání něčeho smysluplného." "K tomu, co ve vás rezonuje, se nedopracujete přes intelekt, proto je tak těžké to definovat. Když to přijde, cítíte to." "Smysl se může objevit v těch nejobyčejnějších, nejméně předvídatelných a úplně tichých okamžicích. Pokud světu kolem sebe a světu uvnitř nás nenasloucháme, může nám to utéct - ta hudba všednosti."... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Tohle bylo něco! King vyprávěl příběhy o obyčejných lidech a během pár prvních vět mě chytil a nepustil... Sice jde jen o povídky, ale úplně rozsahově stačily, obsáhlé byly tak akorát. Každá z nich čtenáři uvízla v hlavě a vyvolala plno dalších otázek - nejen o vině a trestu, ale o životě vůbec, o manželství, o vztazích, o tom, co je pro člověka důležité a k čemu musí sebrat odvahu, o tom, že někdy nelze překročit vlastní stín anebo i o tom, že účel světí prostředky. Byly to prostě vyprávěné osudy obyčejných lidí, kteří byli v určitém okamžiku dohnáni k velkému rozhodnutí a následně i činu. Nejprve člověk četl o poklidném životě hlavního hrdiny - překvapivě nijak nudně podaný - a pak vše nabralo otáčky a to už vůbec nešlo knihu odložit. Právě proto, že šlo o obyčejné lidi, se kterými se čtenář mohl dost dobře ztotožnit a pochopit je, tak pak prožíval i jejich další trápení a kriminální (zprvu až nemyslitelné) východisko z něj velmi realisticky. Skvělou tečkou byl doslov autora obsahující krátký komentář ke každé povídce, ve kterém bylo čtenáři poodhaleno, jakým způsobem se v hlavě spisovatelově rodí nápady. Skvělé to bylo...... celý text