Atanone přečtené 1557

Komu zvoní hrana 1946, Ernest Hemingway

Zkoušela jsem číst už před lety, ale nedopadlo to. Ani na druhý pokus mi tento autor nedal nic zadarmo. Říkalo se o něm mnohé a jedna ze zmiňovaných vlastností prý byla egocentričnost či sobectví. Jeho knihy v tomto potvrzují, že pro Hemingwaye si prostě musíte udělat čas. Nedá se číst jen napůl.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Mělo to spád, nápady, napětí. A bylo to podkůžové. Koho by taky nechaly v klidu vraždy dětí, byť jen smyšlené? Pasáže vnitřních monologů, i když občas sváděly k přeskakování, pomohly přiblížit hlavní postavy. Vzhledem k tomu, že jde o knižní sérii (jak jinak), se to snad bude hodit, pokud se k ní vrátím. S Holgerem jsem neměla problém, na Miu bych asi potřebovala víc času, abych zjistila, jak se její postava v dalších knihách vyvíjí. Na druhou stranu nevím, jestli by se mi chtělo znovuprožívat její stavy. Ona to asi není jen záležitost severské krimi. Většina autorů jako by se bála, že pokud jejich hlavní postava nebude řádně psychicky rozervaná, netrpí nějakou nemocí, případně se ve volných chvílích neupíjí k smrti, nebude kniha dost in. Občas si říkám, kdy mě zase někdo překvapí a s láskou vzpomínám na Hercula Poirota, který kromě zdravého sebevědomí žádnou úchylkou netrpěl.... celý text

Květy nad peklem 2019, Ilaria Tuti

Nedivím se vysokému hodnocení a zároveň děkuji svým DK přátelům za to, že mě na knihu upozornili. Atmosféra příběhu je ponurá a místy strašidelná, což ještě umocňuje fakt, že v centru jeho děje stojí skupinka místních dětí. I když čtenáři časem dojde, že věci nejsou takové, jak se zpočátku jeví, zůstane příběh napínavý až do konce. A nejen to. Najdeme v něm i notnou dávku lidskosti.... celý text

Ďáblova hora 2015, Deon Meyer

No tak tohle se mi hodně strefilo do vkusu. Napínavé až do konce.

Volání divočiny 1995, Jack London

Deti slnca a mrazu 1956, Jack London

Zločin a sex v českých dějinách 2000, Jindřich Francek

Zajímavá kniha. Pravda, autenticita dobových zápisů trochu strhává čtivost, protože už jen si uvědomit, co člověk čte, je místy oříšek. Ale souhlasím s Dandulkou, že k literatuře faktu toto patří. U mě dobrý, těším se na další.... celý text

Chlapec v lese 2017, Carter Wilson

Přemýšlela jsem, jestli můj vlažný přístup ke knize je daný tím, že jsem ji četla v pro mě docela turbulentní době, nebo tím, že mě to místy prostě jen nebavilo. Na obhajobu hlavního antihrdiny musím říct, že je velmi těžké posuzovat jednání čtrnáctiletého kluka očima dospělého a životem obouchaného člověka. Na druhou stranu - pokud nechceme zabřednout do situací, kdy si namlouváme, že svým blízkým lžeme jen proto, abychom jim neublížili, žijme tak, abychom před touhle volbou vůbec nestáli. Místy jsem měla snahu omlouvat. Ale pokud mi autor do středu dění postavil vzdělaného muže, spisovatele, který se kvůli svému traumatu dokonce roky zabývá rešeršemi z oblasti trestního práva, tak je dost těžké uvěřit, že by neměl dostatek informací o tom, jak by jeho "nečin" byl posuzován, pokud by ho oznámil a spolupracoval s policí. Místo toho nám po dalších dějových veletočích naservíruje typicky americký závěr.... celý text

Listonoš vítr 2011, Radek Malý

Tak tohle je milé. Jak veršíky, tak ilustrace - dohromady to krásně funguje. Člověk se z toho tak nějak pitomoučce usmívá a má krásný pocit. Neboli doporučuji

Svatojanský tarot 2015, Eva Francová

Když jsem si prošla anotace a komenty dalších počinů autorky, je možná škoda, že první věc, která se mi od ní dostala do ruky je tato sada. Dostala jsem ji jako dárek a přiznám se, že tak okamžitou negativní reakci jsem v životě zažila jen několikrát. Tarot je o pocitech a intuici, beru to tedy tak, že mi i taková reakce má něco říct. Možná ve středověkém Marseillském tarotu nevidím žádnou poetiku, nebo se moje dušička nesrovnala se středověkem. Zkusila jsem sadu nabídnout mojí kamarádce kartářce. Ta mi ji do týdne vrátila s tím, že její reakce byla podobná. Každopádně si nedovedu představit, že bych s tímto tarotem někdy chtěla mít něco společného, proto ho v lepším případě pošlu dál a doufám, že dostanu příležitost opravit si dojem na jiných autorčiných knihách.... celý text

Poslední tango v Brooklynu 1995, Kirk Douglas

Jako herce mám Kirka Douglase zařazeného hodně vysoko. Pokud správně počítám, bylo mu v době, kdy psal tuhle knihu plus mínus jako hlavnímu hrdinovi Benovi. Snad proto je ta postava tak uvěřitelná, že Douglas dobře věděl, jaké to je. Moc hezký příběh. Když se osudy hlavních hrdinů propletou, jste v polovině knihy a říkáte si, co asi bude dál a jestli bude ještě nějaké překvapení. Můžu prásknout, že hned několik.... celý text

Zemřu o Vánocích 2021, Tammy Cohen (p)

Vpodstatě bych podepsala koment čefa. To, že jsem si vybrala knihu do letošní ČV (kniha, která má víc, než 333 stran) bylo převažujícím důvodem, proč jsem se prohryzala první částí. Druhá část, to už je jiné kafe, najednou to mělo spád a jiskřilo to nápady - pro mě s marnou snahou rehabilitovat těmi nápady část první. Dala bych tak 3,5, ale jednak to nejde a druhak mě závěr fakt bavil.... celý text

Keltská kniha mrtvých 2003, Holger Kalweit

Napsat k téhle knize komentář je vážně oříšek. Rozebírat věci, které nejde ověřit ani dokázat, je hloupost. Vždy zůstaneme na úrovni dohadů. Smrt je jediná životní jistota kterou má každý živý tvor. Jak prohlásil náš veliký myslitel Jára Cimrman „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Osobně vnímám tuhle knihu jako přínos. Místy hodně akademická, ale tak to asi bylo myšleno, konec konců koho tahle tématika nezajímá, ten po ní asi nesáhne... celý text

Něžná je noc 2007, Francis Scott Fitzgerald

Divný začátek, divný konec. Kdysi jsem viděla Velkého Gatsbyho a nedávno jsem si to s odstupem mnoha let zopakovala, abych zjistila, že můj dojem se nezměnil. Založila jsem ho do mentálního šuplíčku „Mnoho povyku pro nic“. Pořád mě ale zajímalo, co tedy na tom FFF je tak zvláštního, tak jsem zkusila tenhle román. Mám z něj dost rozporuplné pocity. To dílo má navenek všechny rysy klasické limonádky. Nenašla jsem v něm snad jedinou postavu, se kterou bych se chtěla setkat. Ti lidé nic nedělají. Prostě jen tráví čas svých životů mluvením, večírky a řešením pseudoproblémů horních deseti tisíc. Snad kromě Nicole ti lidé buď žádné skutečné problémy nemají, a pokud, tak jsou to problémy vzniklé následkem jejich životního stylu. Veselé je na tom to, že oni to nevědí, protože nemají s čím srovnávat. Tak proč jsem tu knihu neodložila? Protože mi přestalo jít o to, co v ní je, ale jak je to napsané. A teď nemyslím to, jak FFF dokáže popsat prázdnotu některých svých postav. Popisy, slovní obraty, nádhera. Samotný příběh mě začal bavit až v poslední části. Smutná kniha... *** Poslední rok a půl na Zugersee jako by, pokud šlo o ni, byl promarněný čas; roční doby se od sebe daly rozeznat jen podle dělníků na cestě, která v květnu zrůžověla, v červenci zhnědla, v září zčernala a na jaře zase zbělela. Z původní nemoci se probrala s novými nadějemi, tolik toho očekávala, ale neměla žádný smysl života kromě Dicka, vychovávala děti, sirotky nepostrádající vedení, k nimž lásku pouze předstírala. Lidé, které měla ráda, byli většinou rebelové, rozčilovali ji a nedělali jí dobře – hledala v nich vitalitu, jež jim pomohla k nezávislosti, k schopnosti tvořit nebo prostě k drsné sebejistotě, a hledala marně – neboť jejich tajemství byla pohřbena hluboko v dětských zápasech, na něž zapomněli. Je zajímala více Nicolina vnější harmonie a kouzlo, ta druhá stránka její nemoci. Žila osamělým životem a vlastnila Dicka, který nechtěl, aby ho někdo vlastnil.... celý text

Pohádky bratří Grimmů (60 pohádek) 2021, Jacob Ludwig Carl Grimm

Pohádky, které hned vedle našich klasik patřily k oblíbeným příběhům mého dětství. Děkuji lazarusovi za doporučení, poslechla jsem, knihu jsem koupila a nelituji. Je opravdu krásná a taky návrat do dětství byl fajn.... celý text

Dánské štěstí 2017, Hana Brodská

Můj ryze pocitový názor na Dánsko paradoxně plyne z úvahy, že když o někom (nebo něčem) nejdou drby a fámy a neplní stránky novin, bude to asi solidní. Pokud vyloženě nehledáte, moc se o Dánsku nedočtete. Tedy o DÁNSKU, ne o dánských turistech, co se jezdí vyřádit někam za hranice, například do Prahy. Vlastně jediné, co jsem z informací, co ke mně nějakými kanály doputovaly, Dánům zazlívala (kromě divoké vikingské minulosti), bylo to, co zazlívám všem koloniálním státům - a sice vztah k původním obyvatelům jejich kolonií. V tomto směru máme ale všichni máslo na hlavě a my, země bez kolonií, si tento handicap vesele kompenzujeme jinými způsoby. Díky této útlé knížečce jsem se za pár hodin o Dánsku dozvěděla opravdu hodně. Oceňuji informace v kapitolkách, věnující se jednotlivým oblastem dánského života a „štěstí“, šikovně proložené jemným humorem. Pobavila mě třeba pasáž o pisoárech/misoárech, dokladující absurditu snah o zrovnoprávnění pohlaví. V dnešní době by asi podobný návrh byl zamítnutý jako superdiskriminační, protože vlastníky určitých fyzických tvarů popuzuje stejně to, že jsou nějak nazýváni, jako to, že tak nazýváni nejsou. My, zatím ještě ženy, z toho bohužel vycházíme poněkud hůř a dle mého názoru si pod sebou dál vesele řežeme větev. Jako někdo, komu bylo cestování shúry odepřeno, jsem vděčná za lidi, co mi dokážou přiblížit místa, kam se sama nikdy nepodívám. Tady je to navíc někdo, kdo má z čeho čerpat, ví, o čem píše. Něco jiného je zajet si někam, vidět, pobýt pár dnů. A něco jiného je žít v jiné zemi, setkávat se s lidmi a nakouknout pod pokličku. P.s. Obálka je super... celý text

Tři kříže 2019, Antonín Mazáč

Pěkný horrůrek. Na rozdíl od předkomentátora si ale myslím, že by zfilmování knize splíš ublížilo, protože by postrádalo ty chlapácky sarkastické hlášky hlavního hrdiny, na kterých vpodstatě všechno stojí. Hlavní zápletka se nabízela, ale přesto mě to bavilo. Některé scény mi evokovaly Buñuelova Andaluzského psa, toho bych ale, na rozdíl od téhle knihy, podruhé nemusela ... celý text

Helena 1982, Evelyn Waugh

Rušil mě současný slovník. Slova jako madam, slečna, vážená a podobně. Navíc autorův styl vyprávění je od začátku mírně ironický, takže jsem nějakou dobu přemýšlela, co chtěl autor vlastně vyjádřit. Jakmile jsem si na jeho styl zvykla, uvědomila jsem si, že dějiny-nedějiny, lidé se ve své podstatě nemění. Waughova Helena je stejná, jako moje kamarádky. Je jako já. Čas kolem ní plyne a ona se v něm snaží najít své místo a smysl života. Na rozdíl od mužů jejího života, muže, syna a vnuka, ji minula politika, což jí dalo svobodu zůstat v rámci daných možností sama sebou. V hledání smyslu věcí mi přijde lepší cesta osamělého pochybujícího poutníka, než masové akce, kde pro pochyby není místo a nastupuje davová psychóza. Ať už jde o politiku, nebo náboženství. Přinejhorším o směs obojího. *** Helena poslouchala a v duchu viděla tak jasně jako všechno onoho nadčasového rána, co přinese budoucnost. Viděla, jak se křesťanské svatyně proměňují v tržiště, viděla stánky ověšené růženci a medailóny, materiál dosud neznámý vylisovaný do tvaru posvátných emblémů; slyšela hašteřivé smlouvání v jazycích, kterými dosud nikdo nemluvil. Viděla pokladnice církve plné padělků a haraburdí. Viděla křesťany, jak bojují a kradou, aby mohli vlastnit brak. Všechno to viděla, zamyslela se nad tím a řekla: „Je to vysoká cena,“ a pak: „Ale chci ho.“... celý text

Peklo z Araratu 2018, Christopher Golden

Brrr, tak to bylo mrazení přímo 2 v 1. Výprava na bouřlivý Ararat zasypávaný sněžnými bouřemi, kde jeden z otřesů odkryl jeskyni, Výprava v ní touží najít Noemovu archu a bohužel toho najde mnohem víc. Jako kniha dobrá oddechovka, ale vidět ji zfilmovanou třeba když je tma a venku fičí vítr, nevím nevím... Podepsala bych komentář katy238 a přidávám pár svých hvězdiček... celý text

Doktor Živago 2005, Boris Leonidovič Pasternak

Tohle košaté dílo mi dalo vážně zabrat. Paradoxně právě tím, co jsem si od něj slibovala. Autor do něj vměstnal podle mě obrovskou část Ruska se vší jeho neměnností a zároveň obrovskými zvraty a paradoxy. Zaplnil svůj román desítkami postav a postaviček, s některými pobydeme déle, některé jen projdou a zase zmizí v soukolí dějin. Všechny mají svoje osudy a názory, které nám na stránkách knihy sdělují, dozvídáme se někdy o jejich minulosti i současnosti a jelikož se román odehrává v pro Rusko tak dramatické době, jediné, o co se můžeme právem třást, je jejich budoucnost. S doktorem Živagem jsem se setkala nejdřív ve filmové podobě a do filmů (obou) jsem se hned zamilovala. Horší už to bylo se samotným Jurijem Andrejevičem. Upřímně řečeno bych netoužila být ani Toňou ani Larou. Natož Marinou. Živagovi jsem trochu odpustila až v poslední třetině knihy a co mě vzalo úplně nejvíc je obraz rozvrácené země i lidí. Asi nejlíp to vystihuje postava Lary, když na jednom místě říká: “...jsem přesvědčena, že válka zavinila všechno, všechna neštěstí, která následovala a která dodnes doléhají na naši generaci. Dobře se pamatuji na dětství. Zažila jsem ještě dobu, kdy platily ideály pokojného minulého století. Bylo obvyklé svěřovat se hlasu rozumu. To, co člověku napovídalo svědomí, pokládali za přirozené a nutné. Usmrcení člověka rukou jeho bližního byla vzácnost, cosi neobyčejného, událost, která se vymykala z řádu. Vraždy, jak jsme se domnívali, se vyskytovaly pouze v tragédiích, v románech ze světa špiónů a v novinách, v kronice událostí, ale nikoliv v obyčejném životě. A pojednou přišel ten skok z poklidné, nevinné pravidelnosti, skok do krve a nářků, do všeobecného zešílení a zdivočení každodenního a neustálého, skok do uzákoněného a vychvalovaného zabíjení.“ Pochopitelně doporučuji... celý text