Attillak
přečtené 246
Jidášovo evangelium
2006,
neznámý - neuveden
Samotné evangelium rozhodně nelze vnímat jako prózu určenou běžnému čtenáři. Jde o gnostický text, jenž navzdory tradičnímu církevnímu učení vykresluje odlišný vztah mezi Ježíšem a apoštolem Jidášem. Jde tedy zejména o významný literárně-historický pramen, který nepatrně poodhaluje "jednu z podob křesťanské spirituality". Artefakt se kvůli prosté lidské ziskuchtivosti uchoval jen ve fragmentech, nicméně i přes tuto vadu částečně naznačuje něco o způsobu Ježíšova vnímání světa a v jistém ohledu doplňuje i Starý zákon. O tom zda a v jakém směru jsou tyto myšlenky autentické lze samozřejmě vést diskusi i pochybovat, ale stejně tak se lze stavět i k evangeliím podle Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Jen pro upřesnění: anotace publikace uvádí, že nalezený text pochází z 3. - 4. století. Toto datování se však týká zde přeloženého, koptštinou zapsaného rukopisu, z dalších literárních pramenů vyplývá, že Jidášovo evangelium jako takové, psané v řečtině, bylo známým již před rokem 180. Pokud jde o práci překladatele Marka Dospěla, ta nemá chybu. Úvod erudovaným stylem popisuje cestu evangelia k rukám restaurátorů a rozebírá i historické pozadí vzniku textu. Evangelium samotné je opatřeno řadou poznámek, jež upřesňují český překlad vůči znehodnocenému originálu. I obálka je velmi povedená, této útlé brožuře - z pohledu laika a vzhledem ke ztíženým podmínkám překladatele - opravdu není co vytknout.... celý text
Nezapomeň na zlé časy
2010,
Günter Koschorrek
Pokud se v tuto chvíli někdo rozhoduje, zda má knihu Nezapomeň na zlé časy číst nebo ne, rozhodně se přikláním k tomu, aby si ji přečetl. Já sám se k ní určitě někdy v budoucnu vrátím, neboť z čtenářského pohledu jde o velmi strhující dílo, které jsem zhltal jedním dechem. Pokud mám hodnotit práci nakladatele, tak sem tam se v textu vyskytla nějaká ta chybka a trochu mi vadilo často, a ne vždy vhodně používané slovo "doslova". Také přebal se mi moc nelíbí, nevím proč, ale evokuje ve mně dojem, že jde spíš o milostný román, než o autentické vzpomínky vojáka z první linie – ale to je jen individuální pocit. Co se obsahu týká, byl jsem občas trochu na vážkách. Je mi jasné, že autor se do víru války dostal v době krátce po dosažení plnoletosti, takže pozadí války nevnímal v plném rozsahu, v nasazení řešil problémy, jak přežít a kde získat cigarety, v týlu ho zajímala spíš děvčata, politika pro něj nebyla prvořadou záležitostí – i když s propagandou se jistě musel setkávat na každém kroku. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že on sám text zápisků redigoval řadu let po událostech, tudíž je na posouzení každého čtenáře, nakolik jsou některé pasáže produktem naivity a nakolik byly tendenčně upraveny později. Nějak mi ten německý Mirek Dušín, co bez výčitek svědomí těžkým kulometem bere životy desítkám lidských bytostí, a přitom všem si zachovává veškeré morální zásady, nezdá. Nadto nevidět a nechtít vidět, nevědět a nechtít vědět, jsou čtyři rozdílné věci. Ale budiž, na tuto licenci má autor jistě nárok. Jako sonda do života vojáků wehrmachtu nasazených na frontové linii 2. světové války jsou však deníkové záznamy svobodníka Koschorreka opravdu velmi čtivou záležitostí.... celý text
V první linii: Z Leningradu až do Berlína
2018,
Nikolaj Nikolajevič Nikulin
Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, od jejíž řádků jsem se odtrhával dost nerad. Po formální stránce není nijak velkolepá, nakladatel si sem tam dovolil i nějaké hrubky a autor sám chrlí věty pod permanentním tlakem, vůbec se nepokouší o nějakou velkou literaturu (což ostatně odpovídá důvodu, proč knihu sepsal). Nejedná se ani o epické dílo, které by mělo oslnit svým příběhem. Čtivost této knihy spočívá v něčem jiném. V její syrové bezprostřednosti a věcnosti. Obsah je uspořádán do řady novel, které víceméně chronologicky mapují autorovy prožitky při jednotlivých fázích bitvy o Leningrad (kterou prodělal na Volchovském frontu), při tažení na Berlín a v závěru i v poválečném období. Rozhodně se zde nedočtete, jak mladý N. N. Nikulin zabíjel Němce po desítkách, jako tomu je v memoárech různých odstřelovačských es, i když smrt a násilí jsou na každé stránce všudypřítomné. Jde tu především o šílenství války, o povahy lidí, které se v tomto stavu anomie projeví ve své ryzí nahotě. Přestože obraz sebe sama autor nastiňuje spíš ironicky, rozhodně takto nevnímá lidskou tragédii, která probíhá všude kolem něj. Odhaluje naši slovanskou povahu až na dřeň její podstaty, neuhýbá před ničím, i když sám dodává, že se v době sepisování knihy bál vyjevit své pocity naplno. Druhá světová válka stála sovětský lid miliony životů, bylo s ním nakládáno s naprostou bezohledností, přesto obyčejní vojáci přijali svůj osud a plnili často nesmyslné rozkazy, dokud nedosáhli absolutního vítězství. A právě o obyčejném sovětském vojákovi je tato kniha. Je památníkem milionům bezejmenných obětí, které byly zmařeny na sovětské straně fronty, je kritikou zodpovědných osob, které měly na svědomí stovky zbytečných masakrů a špatných taktických rozhodnutí. Ukazuje také, že na válce není nic heroického ani romantického, že jejím důsledkem je jen smrt, zkáza a duševně poznamenaní lidé. Osobně knihu nevnímám jako literární dílo, ale jako výpověď člověka, který část života prožil v naturalistickém infernu. V tomto směru má obsah publikace obrovskou vypovídající hodnotu.... celý text
Peklo pod španělským nebem - Čechoslováci ve španělské občanské válce 1936-1939
2017,
Stanislav Motl
Na paletě krojů
2010,
kolektiv autorů
Domnívám se, že tato publikace by rozhodně neměla chybět v knihovně žádného etnografa, milovníka folkloru nebo rodáka z moravského Slovácka. Ve svém textu i obrazovém materiálu podrobně mapuje desítky Slováckých krojů a v menší míře i činnost místních folklorních spolků. Pokud jde o kvalitu zpracování, je to jedna z nejkrásnějších knih v mé knihovně. Fotografie jsou ostré a kvalitní, na první pohled je vidět, že pochází z ateliéru profesionálního fotografa. Členění knihy je velmi přehledné, jednotlivé krojované páry jsou zobrazeny jak zepředu, tak zezadu; navíc jsou kroje popsány i textově s patřičnými názvy zdobných prvků (fěrtůšek, brakač, vrapy, darmovis, lajbl atd.). Kniha je naprosto napěchovaná informacemi a je vidět, že kolektiv, který připravil její vydání, byl naprosto nadšený svou prací. Oceňuji také skutečnost, že publikace je vytištěna ve vázané formě a na lesklém křídovém papíru, stala se tak naprosto dokonalou. Kdyby šlo dát šest hvězdiček, tak je určitě dám.... celý text
