Aymira přečtené 474

Za cenu života 2011, Lee Child

Další velmi povedená reacherovka, která má tentokrát navíc i neuvěřitelný spád. Odehrává se uprostřed širých kukuřičných polí v zapadákově v Nebrasce, který ovládá rodina Duncanových. Rodina, jejíž součástí jsou pouze muži. Proč tomu tak je, to může odhalit Jack Reacher, který se v městečku ocitá opět jen tak náhodou. Velmi záhy se nachází sám v soukolí mezi několika zločineckými gangy různých národností a s pomocí svého důvtipu a téměř groteskních náhodných situací si postupně odstraňuje z cesty jednoho soupeře za druhým. Závěrečné zjištění bylo pro mě osobně překvapením. Nevím proč, ale čekala jsem jiný druh obchodu. Ovšem Lee Child byl v tomto mnohem důmyslnější.... celý text

61 hodin 2011, Lee Child

Velmi příjemné překvapení a pro mě zatím nejlepší kniha s Jackem Reacherem. Odehrává se v zimě v Jižní Dakotě, kde se teplota nebojí klesnout třeba až pod mínus 30 stupňů. Jack se opět úplnou náhodou ocitá v malém městečku, kde shodou okolností rozehrál svoji partii i mexický drogový boss. Z Jacka se na chvíli stane osobní strážce, který se nakonec musí vydat sám na zdánlivě sebevražednou misi. Všudypřítomný mráz jen podtrhuje tíživou atmosféru. Změnou oproti předchozím knihám je fakt, že tentokrát se mu do života nepřiplete žádná okouzlující žena - snad jen s výjimkou jisté přítelkyně na telefonu. Konec je otevřený a Jackův osud nejasný...... celý text

Zítra bude po všem 2010, Lee Child

Pro mě zatím ze všech předchozích asi nejlepší reacherovka. Děj se celou dobu odehrává v New Yorku a Jack se tentokrát sám postaví Al-Kajdě. Vlastně se do toho celého zamotal zase úplnou náhodou, jak je u něho zvykem. Je to sice přehnané, dost nerealistické, ale tak už to u příběhů s ním bývá a není to rozhodně na škodu. Z knihy se dozvíme pár poznatků ze sovětské invaze do Afghánistánu.... celý text

Nemáš co ztratit 2009, Lee Child

Opět velmi čtivé, ale přesto tentokrát příběh dost pokulhával a vlekl se. Vlastně se po celou dobu nic moc neodehrávalo. Děj je zasazen do dvou fiktivních městeček uprostřed širého Colorada a Reacher tentokrát jedná na vlastní pěst, i když celou dobu ani sám moc netuší, co se snaží zjistit a jestli se vůbec něco snaží zjistit.... celý text

Únos 2007, Lee Child

Jacka Reachera čtu hezky postupně a Únos zatím patří k nejlepším knihám. Možná je u mě pro celkový dojem z knihy důležité prostředí a zde mi sedlo - New York a proti němu v kontrastu anglický venkov. Jack pátrá po unesených osobách svým typickým způsobem, to znamená neohroženě, nepřemožitelně a s pomocí ženského prvku. Potěšil mě i menší zvrat, který byl však očekáván a příběhu vysloveně sedl. Uvidíme, do jaké části světa Jacka kroky zavedou příště.... celý text

Výstřel 2005, Lee Child

Počáteční akce velmi dobrá, doslova se hltá slovo za slovem. Ale pak kniha upadla do průměru. Děj se odehrává v nejmenovaném maloměstě kdesi v Indianě a Jack se dostává do sporu s jakousi ruskou mafií, což už je samo o sobě předzvěst, že to pro něho nebude procházka růžovým sadem. Závěr byl tradičně akční a protože Jack přežije všechno, jde v něm jen o to, kdo všechno patří k padouchům a kdo zemře jako poslední.... celý text

Zmizela v mlze 2017, Michaela Klevisová

Michaela Klevisová píše velmi čtivě, což je výhoda, která u jejích knih dohání určitou průměrnost v ději. Tentokrát se vrhla na pole severské detektivky a to doslova, protože celý příběh se odehrává v téměř nejsevernějším bodě Evropy, kde polární lišky dávají dobrou noc. První třetina knihy je hodně rozvleklá, neboť se po celou dobu pouze seznamujeme s velkým množstvím postav, takže se časem jména začnou malinko plést. Ale s dalším detektivním dějem jsem spokojená (i když o žádném velkém vyšetřování nemůže být ani řeč) a ke konci do sebe všechno krásně zapadlo. Určitě ke spokojenosti velkou měrou přispělo právě prostředí, nejsem si úplně jistá, jestli by takto příběh fungoval i v českých podmínkách. Na další knihu si mileráda počkám a už teď se na ni těším.... celý text

Zásah 2003, Lee Child

Zajímavý děj odehrávající se v domě uzavřeném na skalnatém ostrohu nad mořem, kde široko daleko nikdo jiný není. To dodávalo atmosféře na sklíčenosti. Tentokrát se v knize na několika místech prolínaly dva děje - přítomný a minulý, v kterém Jack vzpomínal na jeden dávný nepodařený případ, díky němuž měl velkou motivaci zabít současného zločince. Kniha je proti předchozím jiná v tom, že je vyprávěna z pohledu Jacka, tedy jeho vlastními slovy. Co jiné není, je množství detailních informací o všemožných střelných zbraních, při nichž si jistě jejich příznivci přijdou na své.... celý text

Do temnoty: Zpověď českého vojáka v Afghánistánu 2014, Pavel Stehlík

Hodně čtivá kniha a velmi silný příběh zároveň. Líbilo se mi, že to autor píše jako by to vyprávěl přímo mně - tykání a užití slov, který v běžným životě užíváme jednoduše všichni, když se bavíme s přáteli. Takže žádnou spisovnou češtinu nečekejte a je to jen dobře. Samotný popis toho, jak se stal vojákem, a následný děj z Afghánistánu byl natolik silný, že hltáte každé slovo. Ale to, co se stalo po návratu, mě osobně velmi emočně zasáhlo a ukázalo se, že život je mnohokrát lepší a silnější než kdejaká fikce.... celý text

Vedra 2002, Lee Child

Za mě trochu zklamání. Téměř po celou dobu jsem moc nechápala, o co v ději jde. Líbilo se mi sice prostředí horkem spalovaneho rozlehlého Texasu, ale už méně postavy a zazivnost příběhu. Jack je Jack, ostatní mi ale byli jedno a nikomu jsem zvlášť nefandila. Neobmekcila me ani mala holčička.... celý text

Varovný signál 2000, Lee Child

Z prvních tří knih s Jackem Reacherem se mi tato rozhodně líbila nejvíc. Od začátku do konce jí nechyběl spád. V ději je sice opět pár do očí bijících nelogičností, ale už jsem si na ně u Reachera zvykla. Twist ke konci jsem já osobně rozhodně nečekala a mile mě překvapil. Kniha byla napsána v roce 1999 a z dnešního pohledu je pro nás jistě zajímavé, že značná část děje se odehrává v dnes již neexistujícím newyorském Světovém obchodním centru. Jo a hlavní padouch jako by z oka vypadl Freddymu Kruegerovi :)... celý text

A přece nezemřeš 2000, Lee Child

Hodně se mi líbila zhruba první třetina knihy, kdy byl popisován únos. Jakmile se ale dostali na místo určení, přestalo to být zajímavé a ani to nepůsobilo moc realisticky. Únosci na mě působili opravdu jako amatéři. Pokud se ale chcete dozvědět hodně podrobností ohledně střelných zbraní, rozhodně doporučuji tuto knihu přečíst.... celý text

Jatka 1999, Lee Child

Dobrý akční příběh. Jedna věc mi na něm ale vadila - a to prostředí. Dokonale čisté, upravené městečko téměř uprostřed ničeho, kde na ulici nikoho nepotkáte a všichni jsou vlastně spokojeni. Zdánlivě. Na můj vkus to bylo až moc vyumělkované. Byla to moje první kniha s Jackem Reacherem, přičemž celou dobu jsem si při čtení představovala v jeho kůži Toma Cruise. Jen mi tam nesedělo, že podle autora by měl mít Reacher přes 190 centimetrů.... (ale to není samozřejmě chyba knihy). Stěžejní téma, tedy padělání peněz, nebylo špatné, postupně do sebe krásně vše zapadlo a skoro jsem až čekala, že zrádci a ti špatní budou nakonec všichni. Milostný happyend se také čekat nedal, takže se vlastně žádné zklamání nedostavilo a já chválím velmi pěkný průměr. No a co se týká postavy Jacka Reachera, souhlasím, že působil jako stroj bez emocí. Nepociťovala jsem z knihy žádné napětí, protože Jack přece vyřídí všechny a všude a není tedy důvod se o něj bát. Poradil si i s těmi největšími zloduchy a vůbec to s ním nehnulo. Ano, sice byl na to cvičený armádou, ale ta z něj ještě stroj na zabíjení neudělá. Takže u dalších knih se musím více zaměřit na to, aby mi Jack přirostl k srdci.... celý text

Nepříjemnost v klubu Bellona 1999, Dorothy Lucy Sayers

Moje první kniha od Dorothy Sayers. Vím, že to byla Paní spisovatelka. Ale mě tato knížka vůbec nedokázala vtáhnout do děje, za celou dobu se mi nepodařilo se na ni soustředit. Myslím, že to není prostředím a dobou, v které se děj odehrává - klub plný gentlemanů v období po 1. světové válce. I jazyk, který autorka používá, je čtivý a rozmanitý. Ale možná jsem jen natrefila na ne úplně vhodnou knížku pro mě. První půlka je celá o jednom velkém nedorozumění a v druhé půli se již řeší zločin a pátrá se po vrahovi. A mně to, bohužel, bylo po celou dobu tak nějak jedno.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Původně jsem došla k přesvědčení, že Půlnoční slunce je pokračováním Krve na sněhu, i když jména hlavních postav mi do toho nějak nezapadala. Že jde o zcela jiný nesouvisející příběh, jsem poznala až později. Myslím, že tento se mi líbil trochu víc. Připadal mi poetičtější a především jeho poslední čtvrtina se velmi hezky četla, nechyběla jí poetičnost a Nesbo zde prokázal opět svůj důvtip. Nakonec nešlo ani tak o detektivku, jako o povedenou sympatickou romanci.... celý text

Malý vetřelec 2010, Sarah Waters

Malý vetřelec je příběhem, v němž hlavní roli hraje chátrající dům venkovské šlechty, které se v Anglii po 2. světové válce s nástupem labouristické vlády pochopitelně nedařilo. Stejně tak jak upadal osud jedné šlechtické rodiny, upadalo spolu s nimi i jejich rodinné sídlo. Zda za to mohla jen neutěšená poválečná situace, nebo zda za tím vším stojí i někdo jiný, to si budete muset přečíst sami, protože děj tady nechci rozhodně prozrazovat. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého svobodného lékaře. Na moje poměry jsem tuto knihu četla neskutečně dlouho, ale nikdy jsem se nedostala do bodu, kdy bych si řekla, že ji odložím navždy. Pořád se v ději skrývalo něco, co mě nutilo přijít věcem na kloub. Musím říct, že skvěle jsou vykresleny charaktery jednotlivých postav - jejich proměny v průběhu několika měsíců jsou výborným způsobem popsány. Od samotného konce jsem očekávala trošku větší pecku, takhle mi přišlo, že ho autorka nechala vyšumět do ztracena. Přesto ale jsem ráda, že jsem na tuto na první pohled nenápadnou knížku náhodou narazila.... celý text

Hovor se smrtí 2017, Chris Carter

Předem přiznávám, že mám pro Chrise Cartera a především pro jeho Roberta Huntera slabost. Takže jsem půl roku toužebně očekávala jeho novou knihu, koupila si ji ihned v první den prodeje.... a přečetla ji během pár hodin. Natolik silné to pro mě bylo! Ale i přestože se oprostím od subjektivních pocitů a budu se ji snažit hodnotit objektivně, nezbývá mi nic jiného, než opět sáhnout po pěti hvězdičkách. Je to zase ten jeho osobitý styl psaní - hned na prvním řádku se setkáváme s psychopatickým sériovým vrahem a jeho první obětí. Krátké kapitoly zpravidla končí nevyslovenou odpovědí, na níž si musíme počkat o pár kapitol dál. V příběhu není žádná zbytečná vata, nic co by nás nutilo na chvíli vydechnout. Ano, je pravda, že každá Carterova vražda je neskutečně zvrácená, ale není to právě to, na co se těšíme a co nás nutí číst dál a dál? Protože víme, že když se na scéně objeví úplně nová postava, zpravidla se něco stane, zpravidla přijde další vražda a její šílený popis. Hovor se smrtí nepřináší sice nic nového oproti třeba Zlobě nebo Já jsem smrt. I konečná postava pachatele (alespoň pro mě osobně) byla zprvu zklamáním a přišlo mi, jako by její jméno vytáhl autor náhodou z klobouku. Ale stejně je to návykové a byla bych nejradši, kdyby Chris vydával novou knížku ne každý rok, ale klidně každý měsíc. Protože já v současné době neznám lepšího autora detektivek a s ním vždy vím, že sáhnu po jistotě a že odložím jakoukoliv činnost na později, jen abych mohla číst a bát se u toho.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Holocaust je vždy silné téma. Vypravěčka je příběh odehrávající se v současnosti a ze začátku by mohl působit poněkud zmateně, ale jakmile kniha přejde k vyprávění z pohledu Josefa, začne děj nabírat spád. A pak se ke slovu dostává Minka a nejde se od čtení odtrhnout. Její vyprávění válečných zvěrstev je tak sugestivní, procítěné a bohužel pravdivé, že se kniha čte jedním dechem doslova s očima navrch hlavy. Celé to působí až surrealisticky, ale nejsou takové příběhy zachycující holocaust všechny? Nepřipadají nám neuvěřitelné právě protože neuvěřitelné jsou? V dnešní pohodlné době se můžeme jen snažit odhadnout, jaké to bylo, vidět každý den umírat své souvěrce, lízat polévku z podlahy, protože nic jiného k jídlu nebylo a snášet totální degradaci vlastní lidské rasy. Jsem opravdu ráda, že podobné knihy a filmy vznikají, protože lidstvo by nikdy nemělo zapomenout na nejtemnější dny svojí historie, i když je zcela jasné, že se z nich nikdy nepoučíme. Šest milionů je číslo, které by mělo nám všem navždy zůstat vryto v paměti a připomínat, jak málo stačí k tomu, aby se z lidí stala zvířata. Musím však také vzdát hold autorce za nádherný jazyk, kterým je kniha napsána. Barvitě, svižně, moderně. Četla se jedním dechem a skvěle k hlavnímu ději zapadaly i všechny vedlejší příběhy - jak nabízející se milostný vztah, tak upíří pohádka.... celý text

Rozbúrená krv 2017, Gard Sveen

Zdálo se, že budu fanynkou Garda Sveena, ale tato kniha mě vrátila zase zpátky na zem. Vůbec mě nenadchla. Nelíbila se mi její kratší stopáž a nelíbilo se mi ani téma - v podstatě jde o bezprostřední pokračování předešlé knihy Peklo je otevřené. Tommyho se celý děj velmi osobně dotýká a pátrá na vlastní pěst v Litvě. Nevím, jestli Norové vnímají pobaltské státy skutečně tak, jak je v knize prezentováno. Ale předpokládám, že kniha napsaná v roce 2016 by přece jen mohla lépe odrážet současnou realitu postsovětských republik. Šílenci a sekty se nacházejí všude, i když uznávám, že prostředí pro ně bylo vybráno skutečně děsivé. Škoda, že autor vzal tentokrát všechno moc honem a v podstatě vše, čeho jsme se dopátrali v předchozí knize, postavil na hlavu. Jako by pachatele zvolil úplnou náhodou podle vzoru "na koho to slovo padne". Věřím, že příště Sveenova kniha bude zajímavější a především propracovanější, protože v minulosti mě přesvědčil, že psát skutečně umí.... celý text

Emma 2007, Jane Austen

Skvěle popsané charaktery! Dokonce možná lépe než v Pýše a předsudku. Jak barvitě popisuje Jane Austenová charaktery osob, o to méně se věnuje popisům krajin, obydlí a vzhledu jednotlivých postav. Ale to není až tak na závadu. Emma je román o slečně na vdávání, která je malinko domýšlivá, ale přesto dobře vychovaná a znalá svého postavení a poměrů. Celá kniha je proložena dialogy - buď mezi jednotlivými postavami, nebo rozmlouvají postavy samy se sebou ve svém nitru. Ústřední zápletka je rozeznatelná od počátku, ale Emmě je autorkou přisouzeno ji rozluštit až v samém závěru. Zpočátku mi Emma byla celkem nesympatická - tou svoji vševědoucností, spřádáním plánů (i když to nedělala se zlými úmysly) a snahou poučovat svoji méně bystrou společnici o vztazích, ale postupně jsem si na její povahu zvykla a štěstí jí přála. Emma je v podstatě knihou o tom, jak se cítit být zamilován, aniž bych byl skutečně zamilován a pak si tak nějak vzít někoho, kdo na druhého jednoduše zbyde.... celý text