B4LU přečtené 759

Hledání budoucího času 1985, Zdeněk Volný

Sbírka SF povídek, bohužel poplatná době svého vzniku. Najdou se zde zajímavé kusy, ale je jich jen minimum, případně se už objevily ve známějších sbírkách; většina těch ostatních je prostě nevýrazná a u některých se lze podivovat, proč v této sbírce vůbec skončily, protože se SF ani nemají mnoho společného.... celý text

Všechny tyto světy 2019, Dennis E. Taylor

Přesně taková oddechovka jako předchozí díly. Ukázalo se, že autor skutečně vystřílel všechny nové nápady hned v prvním díle (vlastně kromě jednoho téměř na posledních stranách, a to velmi působivého) a vesměs jen objíždí nahozené linky. Kniha nemá čím překvapit, protože všechny problémy Bobové vyřeší v průběhu následujících dvou kapitol. Nakonec to ale ani tolik asi nevadí. Prostě je to taková pohodová a zábavná četba, nic víc a nic míň.... celý text

Jidáš zbavený pout – Poslední hlídka 2020, Peter F. Hamilton

Poslední část série konečně poskytuje to, nač čtenář čekal takovou dobu, a akce se konečně začne stupňovat. Zásluhu na tom má nepochybně i to, že ze zdánlivě nekonečného Vyšetřování z předchozích dílů se konečně stalo Pronásledování, takže i tahle linka má konečně spád. Problém ale je, že je to stále strašně, děsivě ukecané. Tady to, pravda, plyne rychleji, ale na samotném faktu to nic nemění. Kdyby měl původní vydavatel odvahu Hamiltonovi říct, ať to své dílo oseká dobře na polovinu, mohla z toho být prvotřídní záležitost, ale takhle si knihy jen taktak udržují nálepku "dobré" (stejnou výtku lze totiž směrovat i na zbytek série). Jsou tam celé příběhové linie postav, které by šlo bez nesnází vyhodit, aniž by se to na knize nějak výrazně podepsalo, a u mnohých z nich jsem se ani neobtěžoval si zapamatovat jméno. Nádherně ironické pak je, když to stejně vnímají i samotné postavy. "Pomůže to?" - "Ne." - "V tom případě to byly hezky strávené tři roky, máš radost?" Knize taky moc nepomáhá ohromné (a to jakože fakt ohromné) množství nejrůznějších překlepů. Jsem ochoten se vsadit, že žádná korektura textu zde vůbec neproběhla. Kdybych měl knihu hodnotit samostatně, asi bych jí dal, navzdory výše uvedené kritice, slabší 4*. V kontextu předchozího dílu ale musím jednu odebrat. P.S.: Kniha slibuje další možné příběhy v rámci univerza Společenství. Na jednu stranu jsem za to rád, protože ten vesmír je vymyšlený opravdu pěkně... a na tu druhou doufám, že jejich text tentokrát někdo drasticky prořeže.... celý text

Darwinský výtah 2014, Jason Hough

Taková pohodová akční jízda zajímavě rozpracovaným světem, kde epidemie zdecimovala lidstvo s výjimkou nevelké oblasti poblíž mimozemšťany vybudovaného kosmického výtahu. Není to nijak světoborné, ale ani špatné, ale fakt, že to končí tak nějak uprostřed ničeho je vyloženě rozčilující. Příčina tohoto ovšem není na straně autora, nýbrž jde o českou vydavatelskou klasiku: Darwinův výtah je totiž první díl série, jejíž další díly u nás nevyšly a pravděpodobně ani nevyjdou.... celý text

Tiamatin hněv 2020, James S. A. Corey

Tiamat jsem četl někdy před rokem ještě v originále. Má očekávání byla tehdy po naprosto luxusní Persepoli velmi vysoko, a zklamání, které mi kniha přinesla, bylo adekvátně velké. Pozitivem knihy je, že je opravdu velkolepá. To napětí guerillové války, epičnost vesmírných bitev, ohromnost destrukce, která v sérii nemá obdoby, to všechno působí velmi dobře. Cítíte, že ty události, které kniha popisuje, mají váhu. Problém je, že to všechno má svůj původ v rozhodnutí, které je od samého počátku úplně, dokonale a totálně stupidní. Je to tak strašně debilní, že to, když se Holden v prvním díle rozhodl vyžvanit do celé soustavy svá podezření, která málem vedla k meziplanetární válce, proti tomu působí jako pečlivě uvážený plán. Ještě horší je, že tohle rozhodnutí pochází od postavy, která nám byla v předchozích dílech představena jako taktický génius. Působí to dojmem, jako by se autoři snažili horko těžko vybruslit z boudy, kterou si na sebe v předchozím díle ušili, aby mohli konečně začít řešit otázku, na kterou všichni čekají - protomolekulu. Čte se to dobře, ale vůbec poprvé u Expanze doporučuju vypnout mozek, protože logiku tady budete hledat marně. P.S.: Ta obálka, kterou z neznámých důvodů v Tritonu vybrali namísto té originální, je naprosto ohavná. Dost mě láká představa, že bych knize za to z trucu ještě jednu hvězdu ubral...... celý text

Až delfín promluví 1992, Robert Merle

Téma a pointa knihy, kdy je lidský objev funkční komunikace s delfíny (jak jinak) zneužit pro vojenské účely, je sám o sobě když ne originální, tak nesporně zajímavý. Rád bych za tuhle část knize přisoudil 4*, jak by si po právu zasloužila, ale bohužel, ten styl psaní (ale jen v některých částech?) mi to prostě nedovolí. Ten "volný" styl psaní, kde se nerozlišuje oddělování vět nebo přímá řeč a všechno se dělí jen přes čárky se mi prostě strašně špatně četl, takže bohužel musím skóre snížit.... celý text

Liška 2020, Frederick Forsyth

Bohužel, tahle kniha jde dle očekávání spíše ve stopách svých novějších předchůdců namísto starších autorových klasik. Ty povětšinou stály na osobních příbězích protagonistů, jejich známostech napříč (většinou) špionskou komunitou, jejich úkolech, problémech a metodikách při jejich řešení. Napětí plynoucí z toho, zda hrdinův důvtip bude stačit na stejně prohnaného protivníka, bylo u Forsytha vždycky hlavním lákadlem. U Lišky má člověk pocit, jako by se posunul do role jejich nadřízených, kteří úkol zadají, přečtou si hlášení o tom, jak proběhl, a pak zadají nový. Podobný problém jsem měl už s Kobrou a Seznamem smrti - prostě se není s kým ztotožnit, všichni jsou tu jen figurky na šachovnici. Napětí tu prakticky neexistuje, protože Liška je doslova technologický kouzelník, který každý úkol hravě rozlouskne v horizontu pár dnů; otázka není, zda uspěje, ale jak moc v tom soupeře vymáchá, až to udělá. Tahle exkurze světem tajných služeb je velmi předvídatelná a přímočará. Je to slabé. Jednoznačně Forsythův nejslabší kus. Váhal jsem mezi 2 a 3*, ale i Kobra, které jsem udělil 2*, na mě udělala větší dojem.... celý text

Protože je nás mnoho 2018, Dennis E. Taylor

Bobové pokračují ve svém díle a nadále se nadšeně kopírují za neustálých narážek na Star Trek a jiné SF šlágry. Stále je to svižné, příjemné čtení, které se nezadrhává a které bez nesnází přeletíte za víkend. Problémy tu ovšem vidím dva. Jednak Bobiverzum postihla vcelku pochopitelná stagnace, protože Taylor vystřílel většinu svých nápadů hned v první knize a nyní sledujeme spíš pokračování původních linek než nějaké nové, a ty navíc díky UPK už postrádají takové to napětí z možného nebezpečí v další soustavě. Zadruhé je Mnoho zcela očividně jen přemosťovací díl a je to poznat. První bylo rozehrání, třetí bude konflikt a tohle je takový ten nutný mezičlánek. Světy ovšem vyhledám určitě.... celý text

Chlapec, který bude žít navěky 2008, Frederik George Pohl Jr.

Lepší než čtvrtý díl, to nepochybně. I tak je to ale trochu nevyvážený počin. Rozjezd je velice slibný a má ohromný potenciál. Když sledujeme Stanovýma očima vývoj událostí celé ságy, od smrtící Gatewayské rulety až po kontakt s Heechee, ale z jiného pohledu, fanoušek série vyloženě chrochtá blahem. Jenže pak Stan odcestuje na útočiště Heechee uvnitř černé díry, a příběhové tempo se, podobně jako čas v Jádře, prakticky zastaví. Vnější události vymizí. Stan a Estrella se zabydlují. Stan a Estrella přijímají plody (mrk mrk) svých volnočasových aktivit. Vedle žijící Heecheeský pár řeší to samé. Taky se tam vyskytuje Gelle-Klára Moynlinová a pár strojových inteligencí, ale nic zásadního se neřeší, prostě tam jsou. A Wanův plán? Pokud čekáte něco velkolepého zlověstného... tak ne, jde jenom o jeho náhodný rozmar. Asi oceňuji završení celé ságy, protože aspoň díky dilataci času vidíme, jak to nakonec s lidstvem celkově dopadne. Vůbec bych se ovšem nezlobil, kdyby mělo tak poloviční rozsah. Po slibném rozjezdu tomu míň než 3* dát nechci, ale výš taky nepůjdu.... celý text

Vzpomínka na modrou planetu 2020, Alastair Reynolds

Na Reynoldsovy poměry jde o zvláštně mírné dílo. Žádná rozmáchlá gotická space opera, ale "jen" hon za pokladem v rámci sluneční soustavy, která je na tom co do technické vyspělosti zhruba tak jako čerstvě populární svět Expanze. Díky existenci Mechanismu, což je algoritmus monitorující všechny a všude ve snaze vymýtit násilí a ztráty na životech, je zde ovšem nedostatek... inu, násilí. Kniha je tak sice příjemnou, ale bohužel jen procházkou zvláštnostmi a zákoutími Reynoldsovy vize budoucí Sluneční soustavy. Byť byly některé pasáže opravdu skvostné (Evolvarium! Agregát! Mandala!), celkově je to takové rozpačité, už proto, že hlavní motivace hrdinů je taková nejasná (co měli vlastně pořád proti těm bratrancům?). Četbu jsem si užil, ale nevtáhlo mě to tak, jak jsem čekal. Lepší 3*.... celý text

Anály Heechee 2005, Frederik George Pohl Jr.

V tomhle dílu už byl ten kvalitativní sešup velmi znát. Už Setkání bylo na můj vkus možná až moc pomalé, ale tady jsem vyloženě trpěl. Děj se vyloženě vleče, hlavně díky neustále dalším a dalším opakováním toho, jak a) jsou všechny věci ve virtuálním prostoru neexistující, imaginární atd.; b) jak všichni ve virtuálním prostoru souloží (ovšem imaginárně!), protože co tam taky mají dělat; c) jak moc jsou všichni z Vrahů podělaní až za ušima a konečně d) jak je virtuální prostor děsně rychlý, zatímco ten reálný je strašlivě pomalý. Patrně díky d) se v průběhu románu reálně nestane skoro nic, tedy až na závěr, který ale bohužel taky nijak zvlášť nepřekvapil. Před posledním dílem budu zřejmě potřebovat nějakou pauzu.... celý text

Setkání s Heechee 2004, Frederik George Pohl Jr.

Tenhle díl trochu ubral co do tempa oproti Modrému horizontu, ale čtení šlo ještě snáz. Kniha působí daleko kompaktněji a přístupněji. Události, byť ne závratně komplikované, svižně ubíhají až do z mnoha důvodů nepříliš překvapivého, ovšem i tak působivého finále. Příjemné počtení.... celý text

Robot 2005, Adam Wiśniewski-Snerg

Upřímně, pokud je už na přebalu knihy třikrát zdůrazněno, o jak hluboké a kvalitní dílo se jedná, asi začnete tušit, co vás při její četbě čeká. Myšlenka, která zastřešuje děj, je i docela zajímavá, ale ten děj samotný je velmi zvláštní a těžko uchopitelný, rozumějte nepřehledný. Postavy jsou naprosto zaměnitelné a nepochopitelné, takže v důsledku při čtení vůbec netušíte, co a proč se právě děje a kdože to tam vlastně právě je - a zakrátko je to člověku i docela jedno. Některé z úvah, ke kterým kniha dojde, jsou docela zajímavé, ale celek vytrhnout už nedokážou.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Ani ne tak horor jako spíš drama z amerického venkova a dvou jeho rodin, kde v jedné svému manželovi zahýbá manželka a v té druhé se tichá žena snaží vymanit svého syna z vlivu jeho otce, který domácnosti vládne pevnou rukou. A pak taky thriller o dobráckém bernardýnovi, ze kterého se vlivem vztekliny stane netvor, který za sebou nechává krvavou spoušť. I přesto mi ale bylo Cuja líto, nakonec vždycky chtěl být hodný pes. King psát umí, a tahle kniha není výjimkou.... celý text

My jsme legie 2018, Dennis E. Taylor

Velmi pohodové, nenáročné čtivo. To, co zprvu vypadá jako dost přímočará výzkumná záležitost, se díky kopírování větví do hned několika linií, takže vyjma zmíněného vesmírného průzkumu sledujeme také různé politikaření, záchranné operace, cizí druhy i obligátní vesmírné bitvy. Určitě se podívám na další díly. Jediné, s čím jsem měl trochu problém, byly neustálé a všudypřítomné popkulturní narážky. Zprvu to ani tolik nevadilo, protože jich nebylo tolik - ale s větším množstvím kopií roste i počet odkazů na všechno možné, hlavně (ale nejen) na Star Trek, a osobně mi to přijde docela zbytečné a trochu rušivé.... celý text

Daudův návrat 2018, Adam Christopher

Příjemné počtení. Je fakt, že jsem ze hry měl Dauda spíš za chladně pragmatického než impulzivního, jak je prezentován zde, ale to už je čistě můj problém. Kniha splňuje to, co jsem od ní očekával - dokresluje události mezi D2 a Death of the Outsider z pohledu jiné osoby, a některými detaily ještě dále dokresluje celé univerzum. Občasné rádoby herní pasáže jsou bohužel přítomny, ale naštěstí nejsou až tak časté, jak jsem se obával. Lehké, ale příjemné čtení.... celý text

Jenom lidé 2019, Sylvain Neuvel

Slabší průměr. Stejně jako u předchozích dílů platí, že autor vymyslel celkem zajímavou situaci, v níž se svět(y) nachází, ale prostě ji nedokáže dotáhnout do nějakého uspokojivého konce. Deus ex machina, šlus, konec. Ani děj, který nás situací provází, není nic přelomového, takže se člověk může plně soustředit na hlavní postavy a jejich rozhovory. Ty se sice čtou dobře a rychle, ale tentokrát působí nevěrohodněji než kdy dřív - u předchozích dílů není takový problém přijmout, že všechny rozhovory na vojenských základnách atd. se prostě nahrávají a archivují, ale kdo by si nahrával své konverzace někde na tržišti (navíc pro vlastní potřebu, protože jsou někde na mimozemské planetě)? Navíc má jít o neformální konverzace, takže široké opisy všeho možného okolo (plus osobní historie toho, kdo zrovna hovoří) působí jako pěst na oko. Bonusový mínusový bod je za Katherine z (haha) GRU. Opravdu Neuvel nedokáže napsat ženskou postavu, která by se nechovala jako kráva? Tedy k sérii jako celek - má parádní obálku a netradiční formu vyprávění, i přes kterou se překvapivě dobře čte, ale jinak je to ve všech směrech nedotažené a dost mělké dílo. Celkově takový slabší průměr.... celý text

Dobytí rovnováhy 2000, Harry Turtledove

Válka na Zemi alias Tosevu 3 se nachýlila ke svému konci. Dojmy jsou celkově takové umírněné. Kniha dál pokračuje svým tempem, na jaké si člověk zvykl v předchozích dílech, nikam nespěchá a popisuje (z hlediska Rasy) ten nejneuvěřitelnější možný závěr. Nebyla to svižná jízda, ale zajímavá ano. To se dá nakonec asi vztáhnout i na sérii jako celek. Tím, že knihy popisují válku ze všech možných úhlů přes jejich nejrůznější postavy, nadto velice podrobně, knihy neponechávají mnoho prostoru pro reálné dějové zvraty, a čtenáři tak nezbývá, než se prostě nechat vést a vychutnávat když už ne bombastickou, tak přinejmenším zajímavou scenerii. Hádám, že to asi nesedne každému. Pokud už ale ano, pak nejspíš - jako já - začnete rovnou shánět navazující sérii Kolonizace...... celý text

Dvacet tisíc mil pod mořem 1937, Jules Verne

Proslulá kniha, ke které jsem se konečně taky dostal, se ukazuje jako velmi příjemné čtení. Verne byl vizionář, a přestože jeho představa už dnes přepadá spíš do steampunku než do SF, stále je to pěkná dobrodružná jízda, i když místy až přespříliš popisná.... celý text

Hrabě Nula 1997, William Gibson

2020: Popravdě... spíš nic moc. Jasně, po přečtení Neuromancera jsem trochu tušil, co dostanu, ale i tak jsou mé dojmy nevalné. Kniha je chaotická a zmatená, a oproti N ani moc neodsýpá a spousta jejích částí je poměrně nevýrazných. Celkový dojem je jen takový, že jsem dočetl "nějaký cyberpunk", ale dost pochybuju, že mi něco z toho uvízne v paměti. Bohužel, za mě ne. (**) 2021: Po přečtení Mony a opětovném čtení Neuromancera jsem se k Hraběti opět vrátil doplnit informace a tentokrát mu věnoval plnou pozornost. Kniha je ještě komplikovanější než N, což už o něčem vypovídá, a i přes mnohem pozornější čtení si pořád nejsem některými částmi jistý. Můžu ovšem už hodnotit celek, a ten nakonec vůbec špatný není, ačkoli jednotlivé linky jsou nyní mnohem rozbíhavější a místy trochu zdlouhavé. (****)... celý text