B4LU přečtené 759

Idoru 1998, William Gibson

Když jsem si knihu půjčoval, vyhradil jsem si na ni vlivem dojmů z Neuromancera asi měsíc, protože jsem čekal, že se tím budu probíjet dlouho a těžce. Nakonec se ovšem Idoru ukázala jako jednoznačně nejpřístupnější cyberpunk, se kterým jsem měl tu čest. Děj zdaleka není tak komplikovaný. Jednak jsou obě jeho dějové linie dostatečně jednoduché na sledování, druhak je i celé prostředí, tj. showbyznys a popkultura (byť okořeněná AI) docela snadno představitelné. Díky tomu příběh rychle odsýpá a dá se proletět za pár hodin. To je vlastně jediný důvod, proč nedám plné hodnocení - hloubka knihy není tak výrazná jako u jiných zástupců žánru. I tak je to ale dobrá kniha, a pokud třeba s cyberpunkem začínáte, myslím, že jako startovní bod poslouží velmi dobře.... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Tohle vznikne, když zkusíte zkombinovat SF nápad a thriller tak, aby vám z toho vznikl bestseller. Má to zajímavý, i když nepříliš přelomový nápad (paralelní reality) s některými docela fascinujícími momenty (nápad zhruba tak poslední třetiny)... jenže, a nemůžu si pomoct, ale připadá mi to ze strany autora jako čirý kalkul, je kniha psaná neuvěřitelně jednoduchým jazykem, je do ní přidána spousta akčních pasáží (i do míst, kde k tomu v podstatě ani není důvod) a navrch taky hromada emocí, které se v mém případě naprosto minuly účinkem. Nechápejte mě špatně, kniha se čte prakticky sama a velice rychle. Pokud ale čekáte něco víc (což podle všech těch pochvalných procent možná ano), tak na to rovnou zapomeňte, protože potenciálně zajímavá myšlenka je udušená pod nánosem průměrnosti a sázky na jistotu.... celý text

Vetřelec - Chladná výheň 2019, Alex White

Přečteno v originále. Dost mě ale zajímá český překlad, už podle "ksichtolepů" v anotaci to musí být pořádné peklo :) Za mě asi nejlepší knižní Vetřelec, kterého jsem četl. Hlavním důvodem bude nepochybně odklon od klasické kompozice, tj. banda nevinných a nic netušících a strašlivě nepřipravených lidiček najde vetřelčí vejce a zděšeně sleduje nechutný konec svých kolegů, než tomu sympatický hlavní hrdina zatne na poslední chvíli tipec. V téhle knize totiž všichni už od samého počátku vědí, s čím že si to hrají, a o případných důsledcích svého počínání nemají sebemenší iluze. Nejsou to ani žádní jednorozměrní svatoušci, nad kterými by srdce usedalo, a hlavní "hrdina" (pokud si tenhle titul vůbec zaslouží) je klinický psychopat, který emoce vnímá jen jako nástroj k ovládání jiných. Tenhle mix je úžasně osvěžující a čte se jedním dechem, ale bohužel se v knize objevují i momenty, nad kterými nevěřícně kroutíte hlavou. Proč proboha mít kód, který najednou odemkne všechny bedny (namísto univerzálního)? Proč se na místě, kde je životně důležité, aby nikdy neselhaly systémy, vyvíjí virus, který má dělat přesně tohle? Logické rozpory neodpouštím, proto snižuji z jinak plného hodnocení na 4*.... celý text

Pád Hyperionu 2018, Dan Simmons

Pět hvězd, naprosto není o čem. S ohledem na tloušťku knihy jsem čekal, že mi vydrží tak na týden. Tím víc mě překvapilo, že jsem ji doslova zhltnul za tři dny, a to i přes vysoká očekávání, která jsem od předchozího dílu měl. Stejně jako u něj platí, že jednotlivé příběhové linie jsou vcelku jednoduché, ale dohromady dávají neskutečně pestrou a zajímavou tapisérii. Pád je navíc ještě chaotičtější a dynamičtější, a tím spíš člověku vyrazí dech, jak to všechno i přes neskutečnou komplikovanost ladně zapadá do sebe. Neuzemnilo mě to tak dokonale jako první díl, ale jsem si celkem jist, že jen proto, že už jsem věděl, co tak zhruba očekávat. Naprostá spokojenost a čekám na reedici Endymionu.... celý text

Pandořina hvězda – Invaze 2019, Peter F. Hamilton

Pokračování Pandořiny Hvězdy má rozhodně slibnější rozjezd než první díl, protože se (konečně) začíná něco pořádného dít. Bohužel ale díky tomu, jaké povahy je lidské Společenství (proti např. Konfederaci z Úsvitu noci od stejného autora), je to jen klamný dojem - opět většinu knihy sledujeme různé schůze výborů, které jmenují komise, a různé politické a korporátní machinace, jak si ten či onen chce zajistit větší vliv. Hamilton sice psát umí, takže se čtenář nenudí ani tak, ale to příběhové tempo je vysloveně pomalé. Nejzajímavějšími částmi jsou vhledy do myšlení Hory Jitřního Světla (krásný poetický název, zvlášť v tom kontextu) a samozřejmě střet, na který čekáme od konce prvního dílu, ale který bohužel přijde až skoro před koncem dílu tohoto. Musím bohužel přiznat, že má očekávání z předchozího dílu byla příliš vysoká. Na Jidáše si ale i tak rád počkám.... celý text

Prstenec 2000, Larry Niven

Knihu jsem zkoušel číst už kdysi před lety, ale tehdy můj zájem nějak vyvanul a nechal jsem ji nedočtenou. Nyní jsem se ke knize znovu vrátil, jednak proto, že Prstence jsou součástí PC hry, již jsem si v poslední době oblíbil (Stellaris, kdyby náhodou), a druhak proto, že nyní vyšla nová edice. Jde o poctivé SF ze staré školy - namísto výbuchů a laserových zbraní je kladen důraz na průzkum neznáma, tj. obytného Prstence postaveného kolo hvězdy. Postavy jsou zprvu docela šablonovité, ale postupně jsem si k nim většinou dokázal najít cestu. Hvězdu dolů nakonec musím dát za podivný nápad se "šlechtěním štěstí".... celý text

Cesta k nesvobodě 2019, Timothy Snyder

Knihu jsem si opatřil ve snaze porozumět tomu, odkud se všechny ty současné politické změny berou. Cesta nabízí srozumitelné, logicky znějící vysvětlení, které má oporu ve světových událostech. Není to čtení pozitivní, ale působivé ano. Po této stránce kniha má očekávání splnila. Hloupé ale je, že knihu naprosto nelze doporučit někomu pod vlivem (ruské) propagandy, aby si zkusil porovnat souvislosti, a to proto, že autor naprosto neskrývá, které straně fandí. Prohlášeními typu "odmítnutím EU Rusko zavrhlo právo a blahobyt" se kniha naprosto zbytečně shazuje do role propagandistického pamfletu.... celý text

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Tak... konečně dočteno. Ke cti knize slouží, že na rozdíl od Lesa se nyní všechny příběhové linie (vyjma úplně první kapitoly) týkají hlavního děje, a to je nesporně fajn. Vývoj lidské společnosti během všech těch epoch je zajímavý. Časový rozsah knihy se ambiciozně roztahuje až na konec vesmíru, a některé z nápadů (dimenzionální války) jsou nesporně zajímavé. Protiváhou je, že ten děj jednak odsýpá neuvěřitelně pomalu, a druhak je místy opravdu hloupý. Částečně na tom má zásluhu hlavní hrdinka Sin, která je... pokud ne vyloženě hloupá, tak hloupě naivní (strážkyně meče), částečně lacině vypadající náhody (Blue space a kapky). Princip Temného lesa mě stále nepřesvědčil o své platnosti (resp. mě kniha definitivně přesvědčila, že nemůže fungovat), a to proto, že spolupráce mezi civilizacemi zde funguje - a tedy vůbec není nezbytné, aby se navzájem zničily. Celkově tedy máme pomalý, nepříliš výrazný svět, zato se záblesky dobrých nápadů. Můj výsledný dojem je nakonec překvapivě prázdný, a tak hodnotím průměrem. Z celé série bych doporučil jedině Tělesa. Les mohl být taky dobrý, kdyby nebyl tak roztahaný, a tohle... inu, mohla to být důstojná tečka, nebýt všeho toho uvedeného výše. Takhle jsem jen rád, že to mám už za sebou.... celý text

Záludný vesmír Johna Wyndhama 2003, John Wyndham (p)

Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

Zajímavý počin. Jako nemálo jiných jsem se jako první setkal se stejnojmenným filmem (a jeho pokračováním, když na to přijde), tak jsem byl docela zvědavý, jaká že je jeho knižní předloha. Je jiná. A to tak, že dost. Zápletka začíná stejně, ale rozplétá se jinak, je výrazně komplikovanější než ta filmová. Poselství taky míří jinam - u filmu je to vzpoura proti nelidskému (sic) systému, tady je to jakási... melancholie bytí? Nejsem si jistý, jak to definovat, natož chápat. Nepříliš povzbudivé, ale působivé.... celý text

Stín z času 2013, Howard Phillips Lovecraft

Důstojné zakončení Lovecraftových spisů. Sbírka naštěstí stále neobsahuje snové příběhy a namísto toho se drží místy SF, místy hororových témat. Nesporně zajímavý je Lovecraftův lehký odklon od původního vyobrazení Prastarých jako nelidských šílených monster směrem k docela úctyhodným tvorům (Stín z času, V horách šílenství). Nezbývá než spekulovat, kam by svou tvorbu posunul později, kdyby k tomu měl dost času.... celý text

Tři okamžiky exploze 2019, China Miéville

Kniha je velice divná. Pravda, toto konstatování má u Miévilla stejnou váhu, jako "voda je mokrá", ale tato jeho kniha je ještě divnější, než je u něj zvykem. V některých případech jde o velmi zajímavé myšlenky. V jiných jen velice divné. A ty ostatní jsou doslova surreálné. Dějová linka, je-li vůbec přítomna, se většinou nikam neposunuje a nápady nijak nerozvíjí. A dobrou polovinu povídek jsem jednoduše vůbec nepochopil. Budu knihu brát čistě jako doplněk bibliografie, protože vracet se k ní nejspíš nebudu.... celý text

Pandořina hvězda – Bariéra 2018, Peter F. Hamilton

Pandořina hvězda má rozjezd výrazně pomalejší, než tomu bylo u Úsvitu noci, který jsem před lety přečetl. Napůl jsem to očekával, protože první část vždycky představuje doslova mraky postav, které napříč Hamiltonovou operou sledujeme, a fakt, že lidstvo je nyní díky červím dírám takové... usedlejší, než je obvykle líčeno, taky na dějovosti moc nepřidá (zapomeňte na pirátské přestřelky ve vesmírných lodích, tady se víc řeší korporátní neshody). Se čtivostí problém není, byť jsem knihu četl déle, než jsem doufal, že tomu bude. Navíc ze zkušenosti vím, že Hamilton si tu hlavní nálož nechává až na později, čemuž napovídá i perfektní závěr. Do dalšího dílu se pustím hned, jak se mi dostane do rukou.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe

Dost možná je to legendou, která autorovo jméno provází, ale měl jsem zřejmě příliš vysoká očekávání. Jádro všech povídek je stejné - smrt. Někdy vlivem nemoci, někdy něčí rukou. Povídky jsou krátké a čtivé, ale i přesto jsem se k jejich přečtení musel z netušeného důvodu nutit. Možná ten starobylý jazyk? Kdoví. I tak mi ale celá sbírka zabrala jen několik málo hodin a zvládnete ji za delší večer. Jsem rád, že jsem si konečně doplnil tuto svou literární mezeru, ale další díla autora nejspíš hledat nebudu. V daném žánru daleko spíš doporučuji díla Lovecraftova.... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Zcela upřímně je kniha naprosto průměrná. Příběh podvraťáka, který skočí po "té úplně poslední velké akci", zvorá ji, aby pak musel udělat další, ještě šílenější, tu už byl tolikrát, že to nemá ani smysl počítat. Hlavní hrdina(ka) je opět technologicky zdatná a sype jednu hlášku za druhou... ale problém je, že zatímco Mark Watney (ano, člověk musí srovnávat s Marťanem) dělal chytré věci a jeho vtipy byly... inu, vtipné, Jazz má smůlu v obojím. To první člověk promine (protože o čem by jinak ten thriller byl, že), ale to druhé zamrzí velice, protože ten humor je většinou jen takový pubertální a moc (spíš vůbec) mi nesedl. Marťan byl dobrý. Tohle není nic moc.... celý text

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Krátká knížečka 20 "občanských přikázání". Nejsem si jistý, jak to hodnotit. Na jednu stranu jsou poučky srozumitelné a racionální (vyjma jedné, kde dle mého názoru autor dělá přesně to, před čím varuje v těch ostatních), na stranu druhou je ten, kdo tuhle knihu otevře, už velmi pravděpodobně zná (kdyby neznal, tak knihu nejspíš rovnou odvrhne jako Americkou propagandu) - kriticky myslet, snažit se jen nejít s davem. Autor tak přesvědčuje přesvědčené.... celý text

Dlouhý Mars 2019, Terry Pratchett

Přečteno v angličtině. Kniha se stylisticky drží příkladu svých předchůdců. Páteří díla jsou výpravy napříč Dlouhou Zemí a objevování jejích zvláštností - a v tomto případě navíc i výprava Dlouhým Marsem. Zcela mimochodem, 'fungování' Marsu je docela překvapivé, autoři si velmi elegantním způsobem otevřeli nový rozměr (sic) možností. Mimo tato putování však v knize již tradičně mnoho dalšího děje není. Dalším překvapivým prvkem je ústřední krize, která se nepochybně potáhne do dalších dílů, a která mi připadá, že tam nějak nepatří. Celkový dojem je takový rozpačitý.... celý text

Pomsta jednooké letkyně 2006, Philip Reeve

Podobně jako předchozí díl je to dobrodružná knížka pro děti, tentokrát zcela nepokrytě, protože děti jsou nyní ve všech vůdčích rolích, které se zde vyskytují (vyjma záporáků, kteří jsou téměř bez výjimky dospělí). Chovají se stále stejně jankovitě a naivně, jako by jim bylo 12 namísto uváděných 18, a to mnohdy včetně Hester, která aspoň v minulém díle většinou stála nohama na zemi. Navíc se zde objevují nějaké náznaky romantiky (ale protože se zúčastnění chovají jak děti na základce, je výsledný dojem spíš negativní). Je to čtivé, ale rozhodně ne pro mě. Další díl nebudu ani shánět.... celý text

Volání Cthulhu 2 2012, Howard Phillips Lovecraft

Podobně jako u předchozích dílů povídky velmi dobře odsýpají a tentokrát téměř bez hluchých míst. Snové povídky také ubyly, což je jedině dobře. Co mi trochu vadí, je, že odhalení ze závěrů nyní nepokrytě přepadávají do fantastiky (mimozemské invaze aj.), takže imerze trochu klesá. Tenhle dojem ale může být dán i tím, že jsem se Lovecrafta asi na čas přesytil, protože - přiznejme si - struktura jeho děl je v podstatě pořád stejná.... celý text

Viriconium 2011, Michael John Harrison

Chtěl jsem mít tuhle knihu rád už od první chvíle, kdy jsem viděl její obálku a přečetl si její popis. Bohužel, nepůjde to. Nápad je super. To prostředí je parádní. Zdegenerované lidstvo zhruba na úrovni středověké kultury se pohybuje v ruinách civilizace, která prováděla vesmírné lety, a na Zemi se nyní mimo jiné nachází zdegenerovaní potomci cizích ras. V bojích se objevují meče i energoděla, exoskelety a roboti. Daleko méně super je neuvěřitelná a neúnosná popisnost celé knihy, což říkám jako někdo, kdo neměl problém překousnout vcelku podobné Nádraží Perdido s relativně podobnou tématikou. Zatímco popisy Perdida dokreslují hutnou atmosféru města, ty Viriconské spíš... já nevím, odvádějí pozornost? Celé je to takové zpěvné a poetické, což v daném prostředí působí jak pěst na oko. Možná je to právě tenhle kontrast, který mi prostě nedovolil se do knihy pořádně začíst, a po asi 140 stranách to zřejmě definitivně odkládám. Ten umělecký (byť mnou nedoceněný) dojem a parádní prostředí je důvodem, proč to neoznačím za úplnou ztrátu času, ale prostě to není pro mě.... celý text