B4LU přečtené 759

Probuzení bohové 2018, Sylvain Neuvel

V podstatě stejný dojem jako z předchozího dílu. Nádherná obálka, zajímavý styl, jakým je to napsané (stále pouze dialogy), ale příběh samotný docela nic moc. Hlavní problém je, že je to celé takové nijaké. Ano, na Zemi je jeden (a později i víc) obří robot a potomci mimozemšťanů, ale nikdo to neřeší, nic o tom nezjišťuje a zdá se, že to ani nikoho nezajímá. Hlavní postavy jsou ještě protivnější než posledně - Rose, která pořád fňuká, že není Rose a není spasitelka; pan tajemný, který stále pronáší urputně cynická prohlášení, i když o něm už stejně víme, že se sice tváří jako tvrďák, ale v jádru má vlastně zlaté srdce; Kara, o které můžeme říct vlastně totéž; a mohli bychom pokračovat. V určitý moment si člověk uvědomí, že mu je jejich osud vlastně ukradený. Příběhová linka se tak nějak sune svým tempem, a když už si člověk začne říkat, jak z toho asi autor vybruslí, tak přijde s úhlednou deus ex machinou. Stále se to čte překvapivě dobře... ale to je tak asi, bohužel, všechno. Třetí díl si přečtu jen proto, že mi už leží v knihovně.... celý text

Stíny 2018, Neil Gaiman

Bylo to takové... v pohodě. Zajímavý nápad, ale nemůžu se zbavit pocitu, že ten komiksový formát tomu spíš ubližuje než naopak - ne proto, že by to bylo kreslené nekvalitně, ale připadá mi, že se spousta detailů takříkajíc ztratila v překladu. Nejspíš se poohlédnu po normální textové verzi.... celý text

Zvrácení rovnováhy 2000, Harry Turtledove

Kniha oproti předchozímu dílu opět navyšuje své tempo. Válečné operace Ještěrů začínají kolísat, nejen díky lidskému odporu narůstajícímu díky dalším novým zbraním, ale i ve vlastních řadách díky dezerci a zázvorové závislosti jejích členů. Jízda je to tentokrát od začátku až do výbušného (mrk mrk) finále.... celý text

Stroj nekonečna 2019, Neal Asher

Tak nakonec docela nic moc. Jednak je konečný cíl celé té nepřehledné komplikované eskapády Penny Royal sám o sobě docela fádní a druhak se člověk ani nemusí moc zamýšlet, aby našel jednodušší cestu, jak ho dosáhnout. Hlavní postavy už zcela rezignovaly na nějaké vlastní činy a motivy a celou knihu jen přemýšlí, co s nimi Penny zamýšlí dále, aby to pak poslušně vyplnily, a v podstatě se dějem jen tak pasivně vezou. Jedinou výjimkou je Brockle, který je ovšem jen nezajímavý padouch, který zabíjí všechno, co může, protože může... ale o jeho šancích proti božské (haha) inteligenci Penny Royal čtenář stejně nemá nejmenší iluze. Ve výsledku je kniha (a lze to vlastně vztáhnout asi na celou trilogii) překombinovaný guláš, který sice funguje jako doplněk Řádového univerza, ale čtenářský požitek je nevalný.... celý text

Spící obři 2017, Sylvain Neuvel

Kniha má zajímavý nápad, co se stylu psaní týče. Žádné striktně dějové pasáže, jen přepis dialogů a různých reportů, ale přesto je velice čtivá. Už jen tady musím přidat body za originalitu. Hloupé ale je, že až na tento aspekt nic moc nenabízí. Příběh je tak prostý, že ho zvládnete celý převyprávět v jedné dvou větách, a jeho jádro není ani kdovíjak originální (člověk si téměř okamžitě vzpomene na Pacific Rim). Vysvětlení pozadí celé věci je úplně mimo - naprosto cizí člověk přijde a odvypráví bajku, kterou všichni okamžitě přijmou jako fakt - to vážně? Ty 3* dávám za stylistickou i grafickou originalitu, jinak není moc za co. Další díly si i tak přečtu, protože jsem soudil knihy dle obalu a pořídil si rovnou všechny, a dobře mi za to tak.... celý text

Porušení rovnováhy 2000, Harry Turtledove

Mé dojmy z druhé Rovnováhy jsou o trochu chladnější než z té první. Tam, kde první Rovnováha popisuje nové věci - Ještěry, jejich techniku, celkový dopad na pozemskou geopolitiku - tady se takové razantní změny neodehrávají. Zde válka prostě pokračuje svým tempem, zasahuje všechny zúčastněné, ale vesměs bez nějakých výrazných okamžiků: Ještěři využívají své technologické převahy a zvolna postupují, zatímco lidé se ve svém zoufalství pokoušejí sestrojit první atomové bomby. Těžko to ale mít knize za zlé - je to válečný román a jako nic jiného se ani netváří. Navíc, ony výraznější okamžiky na konci knihy se nepochybně důrazně promítnou do dalšího dílu, který si už rovnou chystám. Ale zabili mi mého oblíbeného Ještěra :(... celý text

Hrůza za závojem 2019, Adam Christopher

Velmi rozporuplné pocity. Kniha má zajímavý námět - aspoň zpočátku. Prázdnota (pořád jsem si na české názvy nezvykl) už není soudržná, jako byla pod Outsiderovým vlivem, a kdosi toho začal využívat ke svým účelům. Billie se vydává zjistit víc. První část je přímočará a předvídatelná, druhá je rozpačitá a zmatená, a ta třetí je prostě absurdní. Čtení nijak nedrhne - kniha se dá zpracovat za den dva - ale prožitek nic moc. Kniha ani nepřináší do univerza nějakou přidanou hodnotu (vyjma voidritu) a celkově pro mě představuje spíše podprůměr.... celý text

Válečná továrna 2018, Neal Asher

Lepší než Inteligence, hlavně proto, že člověk už má jistý přehled o tom, s kým tady má co do činění. Kniha má spád od začátku do konce, protože pradorská honička započatá už minule pěkně odsýpá + autor konečně pradorům přiřkl i jinou osobnost, než jen bezduché krvelačné stroje na zabíjení. Osud Místnosti na mě udělal dojem, ačkoli si vlastně nejsem jistý, proč tam vůbec byla... Samotná Penny Royal začíná být alespoň trochu zajímavá, ale její prakticky božské schopnosti (cestování časem?), které se podle všeho objevily víceméně najednou, knize dost ubírají na uvěřitelnosti a neumožní mi jít přes 4*. Stále jsem zvědavý, kam se to celé posune, takže třetí díl bude zanedlouho následovat.... celý text

Svět v rovnováze 2000, Harry Turtledove

Zajímavá kniha. Druhá světová válka se rozšíří o další stranu - Rasu, vesmírné dobyvatele, kteří přišli dobýt Zemi alias Tosev 3. Ti mají na své straně výraznou technologickou převahu, ale velmi pomalu se učí a adaptují, takže boj není zdaleka tak nerovný, jak se může zdát. Důraz knihy je spíš na válečné složce než na SF - sledujeme nespočet vojenských operací a osudy jednotlivých postav, zpravidla lidí, ale i Ještěrů, kteří ale také nejsou jen jednorozměrní záporáci. Nesporně zajímavé dílo, na jehož pokračování se zanedlouho určitě také vrhnu.... celý text

Heisenbergovy oči 2008, Frank Herbert

Dost dobře nevím, co k tomu napsat. Takový kratší Brave New World, který je sice hezky napsaný, ale natolik chaoticky, že nemám moc jasno v tom, co přesně se tam vlastně (v závěru) stalo. Mám pocit, že se z toho dalo vytěžit víc.... celý text

Brasyl 2010, Ian McDonald

Řeka bohů byla super, ale tohle je velké zklamání. Základní problém je, že opravdu důležitá je jen jedna linie - ta historická. Na té to taky jakž takž funguje. Linie futuristická nabízí lehký cyberpunk, který ovšem ubíjí ústřední postava a jejíž oddělený příběh taky není až tak závratný. Linie současnosti je nedůležitá, nezajímavá a hlavní postava je nesympatická až na půdu. Asi do dvou třetin jsem to četl s tím, že to třeba začne k něčemu směřovat a nějak se to zlepší. Během poslední třetiny už mi to bylo jedno, ale chtěl jsem to dočíst, když jsem se už dostal tak daleko. Znovu už bych to neudělal.... celý text

Endymion 1998, Dan Simmons

Jak píšou ostatní, Endymion je sice dobrý, ale ne tak dobrý jako předešlé Hyperiony. Je totiž o dost přímočařejší - tři protagonisté cestují za (neznámým) cílem, zatímco tři záporáci (?) je pronásledují s využitím té nejmetalovější vesmírné lodi, o jaké jsem kdy četl. Simmons sice psát umí, takže se člověk přímo nenudí (a hlavně části týkající se otce-kapitána de Soyi jsou veskrze parádní), ale kniha jako celek prostě natahovaná je, a za to jdu o hvězdu dolů. Vzestup Endymionu si ale samozřejmě přečtu taky. EDIT: Četl jsem v novém vydání, překladu Petra Kotrleho, a ostatními uváděné překladatelské perly jsem naštěstí nezaznamenal.... celý text

Mise Saturn 2018, John Sandford (p)

2066: Vesmírná (nebo Nebeská?) odysea. U Saturnu se objeví mimozemský artefakt, a tak je k němu ze Země vyslána průzkumná expedice - ale protože Sandford na rozdíl od Clarka reflektuje rivalitu mezi národy, expedice jsou hned dvě, s tím, že obě se snaží na místo doletět jako první a pokud možno všechno vyfouknout těm druhým. Tento boj místy eskaluje do až absurdních (ale bohužel uvěřitelných) výšin, které nejlépe opíše citát "Tady nejde o to, co by ztratilo lidstvo. Tady jde o soupeření mezi námi a Číňany". Jinak jde o slušné hard SF, přesně v Clarkově vzoru. Střední hra, tedy přelet k Saturnu, je sice taková nudnější a docela nadbytečná, ale jinak to bylo dobré.... celý text

Jidáš zbavený pout – Pronásledování 2019, Peter F. Hamilton

Mé dojmy jsou poněkud mrzuté. Když se Bariéra ukázala jako dost rozvláčná, říkal jsem si, že je to tím, jak je lidské Společenství vystavěné - civilizace, která je díky červím dírám pasivní a usedlá, to dává smysl. U Invaze jsem rozvláčnost přičítal tomu, že Společenství prostě ještě příliš nerozumělo tomu, v jakém průšvihu se ocitlo, a jeho celkové nepružnosti. Problém je, že ve třetí čtvrtině příběhu už podobné výmluvy najít nemůžu. Tady už se to mělo rozpoutat naplno a celý ten zajímavě vystavěný konflikt se měl plně rozhořet, ale prostě se tak nestalo. Kniha obsahuje dva (!) střety lidí se silami Hory Jitřního Světla, zatímco zbytek je již tradiční mix korporátních/politických tahanic a policejního vyšetřování, které je mi ovšem po všech těch stranách čím dál víc ukradené. Opravdu jsem chtěl, aby se mi kniha líbila, ale ani to počáteční nadšení už nedokáže odstínit výše uvedené. Alespoň je pořád psaná čtivě, takže jsem těch 650 stran překlenul asi za tři dny.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Já... nevím. Čekal jsem hodně, zvlášť po shlédnutí Kubrickova filmu. Hutnou atmosféru strachu, izolace, postupného šílenství a tak, a taky jsem to dostal, ale je to takové natahované. Dost možná mám tento dojem právě proto, že jsem viděl film, a tudíž jsem věděl (nebo jsem přinejmenším tušil), jak to celé dopadne, a že Jackův boj je předem rozhodnutý. Je to působivé, ale ne překvapivé. Mimochodem naprosto chápu, proč měl King k filmové verzi takové výhrady. Zdá se, že Kubrick vzal knihu - podobně jako v případě 2001 - jen jako námět a předělal si to podle sebe, přičemž navíc v honbě za atmosférou vyházel spoustu věcí bez toho, že by se obtěžoval nějakým vysvětlením. Toto NENÍ příběh obyčejné ponorky v zasněženém hotelu.... celý text

Blábol a jiné příběhy 2016, Neal Asher

Za mě možná lepší než autorova románová tvorba. Tématika většiny povídek je totožná - agresivní fauna, což místy zlehka připomíná Tufova dobrodružství - ale zato člověk díky jejich rozsahu snáze přijme plochost postav. Zvlášť oceňuji povídky, které lehce rozšiřují Řádové univerzum.... celý text

O neumírání 2000, William Saroyan

Vlastně vůbec netuším, proč mám tuto knihu v knihovně. Byl to bezpochyby něčí dar, který mě postupem času tlačil jako kamínek v botě, ale jeho obsah se s mým literárním vkusem téměř neprotíná. Je to... až básnické zamyšlení autora nad svým životem a sebou samým, psané velmi květnatým stylem. Jeho styl uvažování, jednání, neřesti, vztahy s dětmi, úvahy. Vždycky je zajímavé nahlédnout do hlavy někomu jinému, a zvlášť takhle nekonvenčnímu. Problém je, že zmíněná nekonvenčnost způsobila, že jsem se do čtení téhle velmi tenké knížečky musel prakticky nutit, a k jejímu dočtení mě nutilo v podstatě jen vědomí, že už to budu mít za sebou. Nepochybně je to dáno i tím, že k autorovi jako takovému nemám vůbec žádný vztah - z výčtu jeho děl mi něco matně říká Tracyho tygr (protože mám pocit, že film toho jména se snad někdy nedávno objevil v kinech), ale to je tak všechno. Takové to filozofování o obecných pravdách u mě navíc nepadá na úrodnou půdu, což mám ověřeno už od všemi adorovaného Malého prince, který mě nechává naprosto chladným. Přesto. Ten zážitek je sympaticky nevšední. Líbí se mi autorovo rozpoložení, se kterým k věcem (jakož i k této knize) přistupuje. Byť se mi to četlo obtížně a pravděpodobně se ke knize už nikdy nevrátím, nutí mě to k původně zamýšleným 2* přidat i tu třetí.... celý text

Dva Jiří 2002, Harry Turtledove

Jeden z dlouholetých kostlivců v mojí skříni. Knihu jsem dostal darem kdysi před lety a od té doby jsem se k tomu ne a ne dokopat. Párkrát jsem ji načal, ale nikdy nedokončil - tedy až dodnes. Zpětně si nejsem jistý, co mi na tom dělalo takový problém - možná v prvních chvílích hůře představitelné prostředí Ameriky pod britskou nadvládou se všemi svými zvláštnostmi, možná pro mě zpočátku nepříliš atraktivní detektivní linka o pronásledování zlodějů nějakého obrazu, možná poněkud starosvětské hlavní postavy... nevím. V průběhu knihy jsem si každopádně prostředí oblíbil, detektivní část akceptoval jako takovou průvodcovskou berličku po známé neznámé Americe a k postavám jsem si nakonec taky našel svou cestu (a naopak oceňuji, že to nejsou žádní laciní sympaťáci, ale plnokrevné postavy i se svými chybami). Postupem knihy jsem musel ocenit i autorův literární styl a ke konci jsem se od páně Bushellova pátrání nemohl odtrhnout. Jsem spokojen a předpokládám, že se ke knize někdy ještě vrátím.... celý text

Stráž času (9 povídek) 1997, Poul Anderson

Taková pohodová četba. Ten koncept cestování časem je sice zajímavý, ale není příliš rafinovaný a s nejasně nastavenými pravidly. Pokud ale člověk od tohoto odhlédne, pak ho čeká příjemná oddechová četba z různých historických období a jejich paralelních realit. Vracet se k tomu nebudu, ale špatné to není.... celý text

Temná inteligence 2017, Neal Asher

Asher, Asher. Ke knihám tohoto autora mám stabilně takový rezervovaný vztah, a tato není výjimkou. Na jednu stranu tady máme Asherovo Řádové univerzum, které je doopravdy parádně promyšlené. Události, které se v něm odehrávají a které Inteligence popisuje jsou taky zajímavé. Na stranu druhou Asher svým postavám prostě nedokáže přiřknout žádný charakter. Všechny jsou zcela šablonovité - voják, který jde metodicky a systematicky za svým cílem; šílenec, který dělá víceméně totéž, jen s výbuchy násilí; obyčejný člověk, který se snaží jít z cesty oběma. Do jedné z těch tří kategorií dokážete okamžitě zařadit úplně všechny postavy, které v knize jsou, jedině snad s výjimkou Penny, jejíž chování nechápe vůbec nikdo - ale jejíž činy i tak postrádají nějaký smysl, jako tomu bylo třeba v případě pana Jeřába v předchozích dílech. Postavy se tak slijí do jednoho celku a jejich osud mi byl zcela ukradený. Dalším problémem (který už ovšem není chybou knihy, nýbrž vydavatele) je, že román Technik, který je údajně jen "románem z prostředí Řádu", je podle všeho plnokrevný první díl, bez kterého se budete některými částmi Inteligence plácat jako ryba na suchu. Amistad? Ten byl, když jsem o něm četl naposledy (Stín škorpiona) pouhý válečný robot. Spřádač? Penny Royal? Evidentně jde o proslulá jména, o kterých ale bez (nejspíš) Technika nemáte vůbec ponětí.... celý text