béčko
přečtené 65
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Nějak jsme nemohla, nebo spíše nechtěla uvěřit svým vlastním očím...Už dlouho jsme nečetla něco tak silného jako Úsměvy smutných mužů. Jedním slovem - síla.
Babička
2005,
Božena Němcová
Nikdy jsem se nechtěla do Babičky pouštět,ale bylo to to nejlepší,co jsem za poslední rok ve svém čtenářském životě udělala.
Hitlerovy ukradené děti
2019,
Ingrid von Oelhafen
Pustit se do knihy s válečnou tématikou, do knihy o nacistické ideologii, o násilí a hrozbách, které tu byly za války, pro mě byla noční můra, neboť mi bylo jasné, že to celé noční můra opravdu byla. Proto jsem hledala nějakou stravitelnou knihu, která mě ponaučí, bude napínavá a seznámí mě s tím, jak to vlastně bylo. A přesně to kniha Hitlerovy ukradené děti splnila. Nebylo to čtení jen o hrůzách probíhající války, o hrůzách koncentračních táborů a o hrůzách programu Lebensborn. Bylo to i čtení o dopadech války, o hledání vlastní identity a o zjišťování celé pravdy. Knihu vyprávěla jistá Ingrid von Oelhafen, nebo to byla Erika Matková? Byla to rozená Němka, či pocházela z Rakouska, anebo se narodila v jednom ze států bývalé Jugoslávie? Skrz její příběh můžeme nakouknout jak do válečné, tak do poválečné doby. Po dočtení této knihy, jsem si teprve uvědomila, co válka způsobila, co po sobě zanechala a kolik lidí desítky let nevěděli, kým jsou a desítky let trpěli. Pečlivě popisované akty, které probíhaly v domovech Lebensbornu, celý tento Himmlerův program a jeho dopady, to vše jsem při čtení této knihy nemohla pochopit. Nikdy mě vlastně nenapadlo, kolik lží, tajemství a skrytých pravd válka nesla. Kniha byla nesmírně napínavá, neboť objevování identity a zjišťování pravdy o Ingrid von Oelhafen mě velmi přitáhlo. Ráda bych si přečetla knihu později znovu, neboť si myslím, že v sobě skýtá mnoho mezi řádky.... celý text
Záhada na zámku Styles
2001,
Agatha Christie
Záhada zámku Styles byla moje první kniha od Agathy Christie. A teprve moje druhá detektivka v řadě. Zpočátku jsem se detektivek bála. Vraždy, krev, násilí, ale ani záhady nejsou můj šálek kávy. Nicméně Agatha Christie mě přesvědčila, že i detektivky mohou být stravitelné, ba dokonce i zábavné, poutavé a velmi čtivé. Prvních pár stránek této knihy jsem byla zmatená a ztracená, neorientovala jsem se ve jménech, v rodokmenu a zkrátka v postavách, kdo s kým. Ale po kapitole nebo dvou jsem už věděla a začala jsem si knihu užívat. Také to bylo tím, že se na scéně objevil Hercule Poirot. No a co jiného se vám vybaví, když se řekne Agatha Christie, než Hercule Poirot? Líbilo se mi, že kniha nebyla plná krve, zkrátka pouhá nevinná otrava. Ale kdo je vrahem? Až do konce nebylo jasné, kdo byl vrah. Rozluštění mě velmi překvapilo a poučilo, napsala bych už jen větu: ,,Poirot se nikdy neplete, on chce znát jen celou pravdu - do posledního hrnečku."... celý text
Divotvůrce
2017,
Sebastien de Castell
Všechny knihy žánrů fantasy, sci-fi apod... jdou obvykle mimo mě. Nenapadlo by mě si Divotvůrce přečíst. Dostala jsem se k tomu celkem náhodou - díky knižní štafetě a jsem za to neskutečně ráda. Kniha Vás tak neskutečně elegantně dokáže vthánout do děje. Zkráka začnete číst a pokud se neodtrhnete na delší dobu, tak čtete a čtete až nakonec litujete, že jste dočetli. Střídá se jedna napínavá část za druhou. Musím souhlasit s mnohla lidmi. Protože jsem si velmi oblíbila jak Freius tak i kočkoveveráka. Kniha nebyla dokonalá, ale pro začátek mých fantasy knížek jsem spokojená.... celý text
