ber-tram přečtené 941

Tisíc sluncí 2010, Alex Scarrow

Ano, zdařilá fikce, nicméně nemůže obsahovat byť jen zrnko pravdy, jak znepokojuje reklamní slogan? A nepředhazuje nám realita situace, které šmahem předčí jakoukoliv sebebláznivější fikci? Co 11. září, jak se lišilo od knižního syžetu? No podstatně, bylo totiž dotaženo do zhoubného konce. Autor hbitě pendluje mezi současností a sklonkem 2. sv. v., kde si v kramflecích vykračuje jistěji a přesvědčivěji. Co mu ovšem nezobu, ten přerod nukleárního laboratorního tovaryše v nekompromisně umlčujícího likvidátora (netřeba dál prozrazovat). 6/17... celý text

Urbo Kune 2015, Miloš Urban

Vlastně přispívám na zdejší fórum až od doby, kdy jsem leccos od Urbana už měl načteno, takže došlo jen na zpětné hodnocení, ne komentáře, to by ztratilo věrnost a dojmovou čerstvost. Čili tenhle je první. Obdobně jako pro předešlé tituly platí i pro Urbo Kune: 1. Autor se může plně marketingově spolehnout na tradiční kapesní formát a svébytnou grafickou úpravu od Arga, ta mu zkrátka připisuje prodejní čárky, aniž by sám ještě ťukl do klávesnice (speciálně architektonický design této knihy, která se tváří jako širší kolektivní projekt, má úroveň suverénně převyšující její náplň). 2. Možná mu vychází a čtenář s důvěrou stále pobírá onen jakoby polopatický pozorovací vypravěčský »urbanismus« vedený v ich-formě, ústy a očima centrální postavy, zpravidla nějak společensky vychýlené (i ten je pořád jakžtakž atraktivní). 3. Co mu ale beznadějně ujíždí pod nohama, a v Urbo Kune obzvlášť, bývá vyrovnaný obsah respektive děj. Procentuelně vzato: první půle, jakási stavitelská expozice, budiž ještě za 60-70%. Ovšem ten zbytek, kde by podle očekávání napínavě komponované knížky měla čísla gradovat, balancuje na tenkých 20-30% (zásluhou finální nekonečné salónní tlachárny bez jakékoliv výbušné pointy). K průměru už se dopočítá každý sám; připouštím, že já Urbanovi dík setrvačnosti přízně drobet nadržuju. 5/17... celý text

Podivné námluvy lorda Petra 1999, Dorothy L. Sayers

Ten nadhled, suverenita, splavnost a ironie, s jakou autorka líčí další epizodu z bezděčné detektivní kariéry, respektive koníčka lorda Petra, jsou atributy, pro které po ní sáhnu minimálně ještě jednou! Asi do dob, když už bude mylord pod pantoflem (zdejší námluvy ještě neklaply). 4/17... celý text

Lovec jelenů 1991, James Fenimore Cooper

Vybavuji si nosnou tezi z doslovu - nikoliv tedy doslova - o tom, že jde o kritický pohled na současnost romantizujícíma očima minulosti a že Cooper byl průkopníkem dobrodružného žánru. Je kapku ostuda, že uprostřed dospělosti jsem od něj přečetl právě jen zatím tuto knížku (záměrně první z řady, takže hodlám navázat), a nelituji. Samozřejmě, jde o dobrodružství naivně čestné až jakoby mravokárné, ale dějově nesmírně semknuté, nepropustné, jazykově vyzrálé, vyrovnané a myšlenkově podnětné. A jak se Jelenobijce elegantně vyvlékne z toho, když se ho krasotinka dychtí vehnat pod čepec, to taky stojí za inspiraci! Ovšem pro někoho dosud svobodného... 3/17... celý text

Intrikáni 2004, Vítězslav Jareš

Jedním slovem: PARÁDA! Rád udělám reklamu autorovi, který mě přímo oslovil skrze tuto databázi (ne přes nějakou stylizovanou magazínovou inzerci, rádio či televizi jako jiní čeští tzv. spisovatelé) s nabídkou ukázky své čerstvé tvorby, načež jsem odvětil - a proč ne rovnou celou knihu? nějakou si opatřím! - a zrovna kápl na jeho prvotinu. Tím líp. Čili smekám a opakuji: PARÁDA! Velkoplošný (560 str.), neuťápnutý kriminálně-politicko-společenský thriller rozvíjí mnoho dějových rovin, které se důsledně provazují, nikam se nerozutečou, poněvadž autor drží hybnost příběhu plně pod kontrolou, vypráví spatra, vyzná se v prostředí, nezaznamenáte nemotornost. Snad jen ty krajní shody náhod, které inscenují vyšší napětí a dramatičnost... Ovšem to k žánru, v němž alegoricky veškeré bytosti / souvislosti jsou fiktivní (přestože v leckteré literární postavě aspoň tušíte její předobraz), normálně patří. A pokud jde o slavné ústřední protagonisty, kdepak nějací hrubě černobílí a ihned sympatičtí hrdinové! I Stránský s Remešovou vrhají stíny, ale tak to autor jistě chtěl. Srovnávací resumé: napínavější a prokomponovanější než obletovaný D. Dán - Intrikáni mimochodem jim podobný debut Popel všechny zarovná předběhli o rok. Nuže zařazuji si pana Jareše mezi favorizované spisovatele, nemám obavy, že by prominentní status hravě neobhájil čímkoliv, po čem příště sáhnu! 2/17... celý text

Ennio Morricone a jeho filmový svět 2015, Jan Šmíd

Kniha stojí 341 Kč, ale jestli stojí ZA 341 Kč, toť otázka. Spíš ne. Šmídův tematický rozptyl dosavadní tvorby, aniž bych zpochybňoval jeho pisatelské schopnosti, zkrátka se zbrusu novým námětem - hudební skladatel, vydavatelsky načasovaným zrovna před jeho loňským koncertem, nejde dohromady. Fanoušek-reportér Jan Šmíd, dlouholetý zpravodaj Českého rozhlasu, »je také autorem několika knih, především o Francii. Knížky jako Obrázky z Provence, Obrázky z Normandie nebo Obrázky z Bretaně si našly početnou řadu fanoušků«, píše se v nějakém jeho medailonku. Budiž, zkušený publicista a novinář možná, ale více na mapě geografické nežli hudební. Nepůsobí důvěryhodně, spíše účelově, když se svezl na vlně popularity skladatele opětovně zvýšené jeho očekávanou přítomností v ČR a svou fascinaci jeho tvorbou pohotově přetavil do honosně vypravené, obsahově poněkud plytké obrázkové knížky. A ta vyšla zrovínka měsíc před vystoupením, to je vzácná shoda okolností! Původně jsem publikaci ani nechtěl, ale pak jsem se k ní přínosem »ježíšků« zasvěcených do mého zaujetí filmovou hudbou dostal a dočetl - no, spíše doprohlížel, protože je opravdu nastavovaná tunou fotek, z nichž jen pár má jakousi dokumentační hodnotu - zrovínka měsíc před další mistrovou přítomností v ČR. A ejhle, co se hned na str. 39 nedozvídám! Ennio Morricone se narodil v roce 1938. Je vidět, že ho autor skutečně bezmezně obdivuje, že se s ním osobně setkal, přičemž maestro vypadá tak dobře a srší takovou vitalitou, že mu rázem hádal o deset let míň. A jak moc jsou teprve přibarvené ty ostatní zkazky ze života, které tak snadno verifikovat nelze....? Inu, »zuřivý« reportér Šmíd, seznamte se.... celý text

Větrná bouře z Navarone 1998, Alistair MacLean

Sotva kumpáni sejmuli mamutí navaronská děla, ani si nestihli odfrknout, a navzdory vyčerpání jsou opět povoláni do akce. Tentokráte sice ne tak dechberoucí a eskamotérské, zato zeměpisně dostupnější: jugoslávská řeka Neretva teče blíže, a na rozdíl od vybájeného ostrova Navarone opravdu existuje. I drama graduje o něco střízlivěji, což v osobitém aranžmá beztak značí vteřinami odtikávané tempo nabité tolika zvraty a ironickými poznámkami, jaké u jiných autorů stěží najdete. 1/17... celý text

Odvrácená tvář šoubyznysu 2011, Pepa Nos

Mám tu příležitost (o cti bych nemluvil) hodnotit i komentovat jako první, tudíž toho využiji nadoraz: zbožňujete-li autora (nejspíše jako svérázného písničkáře), dáte nekritických *****, nesnášíte-li ho, ani po knize nesáhnete, protože byste apriori dali *. Připadá-li vám jako pozoruhodný exot, pak si jeho roztržitý názorový mišmaš přečtete, abyste zjistili, že by mu slušel maximálně formát pomíjivého internetového blogu, třebaže i papír snese všechno. Jenže tím je do světa vypuštěn zbytečně vulgární a konfrontační knižní šotek, jenž má s oficiální seriózní anotací pramálo společného.... celý text

Hrozny hněvu 1941, John Steinbeck

Není marné zakončit rok tou nejlepší knihou, jakou jste během něj přečetli? Není s podivem, že za minulého režimu mohla tato obžaloba vykořisťovatelského kapitalismu směle vycházet? Není fajn střídat kapitoly kratší, postihující širší souvislosti, a delší, zaměřené na osud jedné rodiny? Není od autora milosrdné, že tu mizérii raději utnul a nedovyprávěl do tušeného konce? Prauda. Čloujek musí mět ňákou naději... 56/16... celý text

Řeka sedmi jmen 2008, Otomar Dvořák

Načas si dám od Dvořáka oraz, dočítal jsem jen pod tlakem uplynutí knihovní půjčovní doby. Formát jako neskladný čtverec, množství textových oken / popisků křížem propojovaných s fotkami, přespříliš báchorek a spekulativních souvztažností, nadto úsek Dolní Berounka již přečten. Nepotkalo mě to jako předešlé, obsahem i grafikou.... celý text

Třikrát Sherlock Holmes 1994, Arthur Conan Doyle

Nerozumím, proč v edici 3x zaujímá první příběh S. H. a J. W., v němž se oba seznámili, až poslední místo? Anebo se znali už z internátu díky Spielbergově produkci Young Sherlock Holmes? Kdoví, jisté je, že tenhle druh starosvětsky důvtipné krimi z dob, kdy tep doby ještě bil pravidelně a svět měl svůj řád, nemůže zklamat. 24/16... celý text

Podpis čtyř 2015, Arthur Conan Doyle

Před 125 lety musela kniha explodovat, dneska příjemně zavání starými uspořádanými časy, kdy »zlo« umí čestně uznat převahu chytřejšího »dobra«. Výchovná četba to moc není, protože Holmes je zatvrzelý kokainista, a politicky korektní také ne, protože jak tehdy Britové mohli smýšlet o jiných národech?! Žil jsem v domnění, že se tenhle případ kdysi objevil jako kreslený ve Čtyřlístku, ale asi neobjevil; pro občerstvení paměti viz bezvadné https://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/sherlock-holmes/ctyrlistek/?knihovna= 29/16... celý text

Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Dráhu ke slávě si už Kopřiva umně vyASFALToval, dovolme mu polevit a ušetřeme ho licoměrných poklon. Od toho má pochlebníka Pavlovského (viz doslov). Rychlopalba uspěje jako sbírka místy trefných, místy humorných, místy mrazivých postřehů. Komplexně neobstojí: hranice mezi vtipem a trapností průsvitná, příběh komiksově povrchní a řídký, mluva plytká a adolescentní, chyby ve scénáři školácké (záměna Tauber/Toufar), pokusy o právní kvalifikace učebnicově roubované (i scestné). Jedině přesvědčivě zahrála Praha, nemaje co předstírat. Dobrou zprávou pro Kopřivu je, že mu na vrakovišti literárních ojetin už drží místo Kulhánek. 55/16... celý text

Brdy opět otevřené 2015, Jan Hajšman

Prostě turistické vádemekum postavené na stručných, abecedně uspořádaných místopisných heslech o kraji, který byl donedávna takřka za oponou. Díky skladnému formátu, semknutější a věcnější informační základně si před souběžně čteným (upovídaným a rozháraným) almanachech Střední Brdy – hory uprostřed Čech drží zřetelný náskok.... celý text

Myslet město: současné městské strategie 2014, Lucie Stejskalová

V atypickém grafickém vyvedení nabobtnává tato studie o kvantum zbytečných stran; vlastní pojednání činí slabou polovičku. Inu, kreativita začíná, když máte v rozpočtu o nulu méně, abych ocitoval z přebalu. Nejužitečnější bude text asi těm, kteří všechna demografická ohniska, resp. města, na nichž jsou demonstrována protikladná urbanistická paradigmata, blíže poznávali.... celý text

Sondy do popu a rocku 1992, Ivan Poledňák

I po čtvrtstoletí může tahle brožura uspořádaná veskrze podle hudebních trendů hýbajících 70. a 80. lety rozšířit obzory a ozřejmit znalosti. Postřehy koncipované nenáročným časopiseckým jazykem se vstřebávají snadno, i když třeba mnou protěžovanému metalu dali Springsteenem hypnotizovaní muzikologové setsakra na frak. No, připouštím, že to není jen věcí osobního vkusu, ale i komplexnějšího vjemu, aby vyšlo najevo, že tento tvrdošíjný styl opravdu neměl ve své pravěké sveřepé grimase čili bez koaličního potenciálu kloudnou perspektivu. Jak by autoři posoudili pozdější fúzování metalu s kdečím, se už knižně nedozvíme.... celý text

Americký rok 1992, Philippe Labro

Francouzské studentské oči nahlížejí do americké mentality poměrně všímavě, mohu-li soudit ze zprostředkovaných dojmů (za oceánem jsem totiž nebyl). Vročení děje do bouřlivého nástupu rokenrolu s sebou ovšem nese trpký následek, že soundtrack k filmové verzi je sice popisný, leč hrubě nekonzistentní, proto knihu do zdejšího seznamu »Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack« nezařadím. 54/16... celý text

Konečné zúčtování 2010, Jonathan Freedland

Prodloužený víkend (rychlejším jen víkend) a kupu dojmů, tolik zabere shon za střípky pravdy ukryté pod nánosy minulosti a politiky – v zájmu jejího odhalení i ututlání. X-krát omílané téma holocaustu se zde s využitím historických pramenů vyjímá v důvěrně přitažlivém thrillerovém tvaru, který knihu rázem katapultoval na jednu z nejlepších, co jsem četl. Letos. 53/16... celý text

Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě 1971, Edvard Valenta

Rázovitá figurka, tenhle Welzl. A ten slovník! Obdivuhodný zoufalec, který v pokročilém věku z mírného klimatu svéhlavě tíhne do severské mrazničky, kde sice nádherně, ale už víceméně skomírá. Jak si ho pamatuji z nějaké fotky ve školní čítance, nesu si vjem, že nadváha patrně není neodbytný handicap pro přežívání, ale po přečtení těchhle memoárů mínění koriguji, že ani bůhvíjaká přednost. 52/16... celý text

Bestie 2010, Dominik Dán

Nejvíce mrazí z vědomí, že takovej zmetek opravdu řádil a pak ho humánní společnost živila (a dodnes vlastně živí!) v lochu. Není to tedy důmyslně spletitá detektivka vyfabulovaná na senzacechtivý odiv, nýbrž přímočará, v praxi kdysi odkroucená kriminální kauza. Zřejmě proto jsem ji nevstřebal takříkajíc na jeden zátah, nešť na etapy, i jak se vleklo pátrání. Glorifikaci policejní fachy »pár správných chlapů« nelze autorovi zazlívat, ovšem mnohé rádoby vtipné interpersonálie a narážky si mohl nechat pro sebe. 51/16... celý text