ber-tram ber-tram přečtené 941

☰ menu

Lincoln: Tým rivalů

Lincoln: Tým rivalů 2013, Doris Kearns Goodwin

Jak já se tím prokousával... Jedině vítězství Donalda mě nakoplo, abych to dočetl. Přál bych si spíš přečíst kandidátsko-prezidentský životopis jeho. Ne že by to bylo napsáno nečtivě, ovšem takřka mě to nechytlo. Historická fakta přezkoumat neumím, musím jim věřit, ačkoliv u těch osobních dialogových fabulací to jde jen stěží. Přečetl jsem z úcty k dárci, ne ze zaujetí látkou, zůstávám proto výjimečně bez hodnocení, objektivně by totiž mohlo být *****, subjektivně však klidně *.... celý text


Komu zvoní hrana

Komu zvoní hrana 1946, Ernest Hemingway
3 z 5

Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16... celý text


Legendy folku a country

Legendy folku a country 2004, Jiří Vondrák (p)
4 z 5

Přepis TV dokumentárního cyklu, který jsem souvisle nesledoval, do knižní podoby otevírá i pohled do oficiální obrazovkou zamaskovaného zákulisí hektického natáčení, kde si jednotliví zpovídaní počínali... inu různě. Autor si proto občas neodpustí rýpnutí do některých rádoby primadon, ale v zásadě zachovává neutrální průzor na danou scénu, jehož objektiv závisí na okruhu uměleckých respondentů. Je to skládanka fotek, citací, vzpomínek, faktů – dozvuk televizního seriálu, druhotná surovina, která u příznivců žánru vyvolá veskrze příjemné reminiscence, oživí souvislosti, zprostředkuje tipy pro sběrače knížek a desek.... celý text


Chybná diagnóza

Chybná diagnóza 1987, Petr Ritter
4 z 5

Nemusí se autor (právník) nezbytně řadit mezi protěžovanou spisovatelskou (rádoby) elitu, aby uměl zosnovat k přemýšlení nutící, převážně do soudní síně situovanou polemiku na téma světské spravedlnosti. Zručně používá nevšední vyjadřovací slovník, jakož i profesní mluvu blízkou těm, co mají nastudované trestní kodexy. 49/16... celý text


Litavka, řeka skrytých pokladů

Litavka, řeka skrytých pokladů 2007, Otomar Dvořák
5 z 5

Jezdívali jsme podél ní s železnou pravidelností, přesto po přečtení 150 stran a prohlédnutí mnoha fotek lačně brejlím do mapy, kudy jsme to vlastně cestovali? Knížky z téhle edice prostě a čile otevírají oči, viz ostatní mnou komentované tituly.... celý text


Bosá královna

Bosá královna 2008, Mika Waltari
3 z 5

Zjišťuji, že Waltari radši poslouchám, než čtu. Egypťan Sinuhet byla jedna ze dvou knih, kterou jsem odložil v půlce, kam jsem se doplazil s velkým přemáháním... Severské dějiny neznám, tudíž se dohaduji, jestli opravdu světí takovou královnu z lidu uhranutou labilním panovníkem? Ovšem měl bych být spíše unášen proudem událostí, jako třeba při četbě Loukotkové či Neffa st., že? Jenže nejsem. Jazykově sice jednotný a hutný styl se totiž neprosadil do příběhu, a ten zůstal mělký a vlažný. Hurá, každopádně jsem dočetl, což přisuzuji přijatelnému rozsahu a vlastní trpělivosti. Waltariho nicméně neproklínám, spadeno mám na jeho detektivky. 48/16... celý text


Ocelové město

Ocelové město 1954, Jules Verne
4 z 5

Ani ne objevitelský jako právně-administrativní, výrobní, urbanistický, enviromentální, málem budovatelský, varovně protiněmecký, dílem válečný, každopádně vizionářský. Takový je syžet, kterému odpustíte zkratkovitě naivní styl líčení, uvědomíte-li si rok prvního vydání a pronikavost myšlenek. 47/16... celý text


Malinkatý kretén

Malinkatý kretén 2005, Zdena Frýbová
3 z 5

Měl bych komentovat literární počin, a zatím bych radši už konečně setřel jeho původce - malinkatou velikášskou grafomanku (ač patří mezi mé favorizované spisovatele). Kde jiný psavec občas zaslouženě oráží tvůrčí odmlkou, tam ona držkoklapným buldozerem hrne a hrne další story až je z toho 600 stran (nepřímo přiznaných obrazů z vlastního života). Coby posedlá čoklofilka tentokráte vkládá své sarkastické politicko-společenské rozumy i do tlam frackovitých němých tváří, vnímá svět notoricky černobíle (buď super charakter nebo arci ksindl, nic mezi tím) a falešně empaticky, když v roli suverénní zpovykané paničky žijící si hrubě nad poměry v péči posluhovaček buď ve velkoplošném kvartýru či na venkovské usedlosti lamentuje například nad osudem kromobyčejně čestné, dobrosrdečné, obětavé, odborně špičkové, nenahraditelné, přetížené a napálené felčarky, která poté, co ji - jak jinak než sprostě - odkopl manžel, se tísní s děckem v garsoniéře a živoří od platu k platu... Jak dojemné. No, je to kapánek slovní průjem čili proudí v komických návalech a rychlým tempem, že sotva doběhnete, načež za chvíli o něm nevíte. 46/16... celý text


Nepříjemnost v klubu Bellona

Nepříjemnost v klubu Bellona 1999, Dorothy L. Sayers
4 z 5

V půlce si říkám: a co bude dál, když už by mohl být konec? Lord Petr tuší, autorka ví, a i kdybych jednoho jak druhého podezříval z bezradné improvizace, neupřu jim přidružený efekt: zachycení života coby nečekané souhry všelijakých motivů a okolností, jež budí domněnky a pocity, avšak trpí důkazní nouzí, čímž se vzpírají rigoróznímu syžetu od a do zet nalajnované detektivky. 45/16... celý text


Kmeny 0

Kmeny 0 2013, Tomáš Pospiszyl
5 z 5

Kmeny jsou vjemy. Pohltily mě ty, co mě neberou (např. depešáci, vlajkonoši, automobilisti), nevtáhly ty, kde bych se hledal (metaláci, folkaři, trampové). Každý autor textuje svým prizmatem: historiografickým, reportážním, odvětvovým, definičním, polemickým, filozofujícím; každý vede dialog s někým z aktérů. Vážně poučná publikace, názorná dík kvantu fotografií. Až bych si posunul rok narození, abych »něco« zažil na vlastní kůži, ne zprostředkovaně. Škoda, že dneska tyhle spontánní, leckdy deviantní aktivity a hnutí rázem zotročí konzum a komerce.... celý text


Playgirls II

Playgirls II 1994, Vladimír Páral
3 z 5

Irská č. p. 16 na Vinohradech neexistuje, to si autor vybájil; snad jen dům se šestým patrem atypicky projektovaným a možná i svérázně zabydleným si vypůjčil odkudsi z reálu, aby v něm prodloužil kroniku lačného ukájení se na vyšší orbitě. Lze skončit v půli, lze dočíst do konce (kupodivu jakžtakž vypointovaného). 43/16... celý text


Děla z Navarone

Děla z Navarone 1998, Alistair MacLean
5 z 5

Zmatek v postavách. Roztěkaný děj. Dezorientace v prostoru. Vykloubený čas. Zapomeňte, to nehrozí - vše přenecháno jiným knihám od jiných autorů. Nanejvýš dezorientace v prostoru – inkriminovaný ostrov u tureckého pobřeží byste totiž hledali marně, leda nějaký jeho geografický předobraz. MacLean tu rozehrává hazardní misi, kdy se s hrdiny rázem sžijete. Připomínám si nadupanou pětici z Kopřivova fantasmagorického Asfaltu. Přes překážky ke hvězdám! A pokud z Němců tropí drobátko jelimánky, neopomene ironicky podebrat ani pachtění vlastního týmu. Výtečná kniha, už si brousím okuláry na pokračování! 42/16... celý text


Příběh služebnice

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood
3 z 5

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16... celý text


Malé je milé aneb Ekonomie, která by počítala i s člověkem

Malé je milé aneb Ekonomie, která by počítala i s člověkem 2000, Ernst Friedrich Schumacher
4 z 5

Moudrá a prozřetelná série myšlenek (ekonomicko/ekologicko/sociálních), notabene žijí-li čím dál palčivěji i po 40 letech. I věda se dá podat lidsky a srozumitelně, i badatelská práce může mít přirozená měřítka pochopitelná smrtelníkem. Schumacher počítá s člověkem.... celý text


Ad acta

Ad acta 2006, Patrik Ouředník
1 z 5

Šmírbuch jazyka českého znamená takřka nezbytnost, tenhle spisek zhola zbytečnost. V obou případech autor asi nevěděl, co s dlouhou chvílí, a tak ji zabil hrátkami s jazykem. V prvním případě slovníkově a epochálně, ve druhém rádoby beletristicky a efemérně. 40/16... celý text


Návštěva bandy rváčů

Návštěva bandy rváčů 2012, Jennifer Egan
3 z 5

Pěkně to zaonačuje doslov, což by nebylo extra lichotivé, kdyby patřil mezi nejsvětlejší momenty knihy ověnčené Pulitzerem, že. Docela stojí za to, příběhy se protínají, dotýkají, řetězí, některé jsou ploché, jiné záživnější, jazyk šťavnatý, forma originální (kapitola v powerpointu). Hudební branže, polostín socek a mátožných existencí modeluje tomu všemu věrohodné kulisy. A inkasuje se za to Pulitzerova cena, no neskočte po tom! 39/16... celý text


Popel všechny zarovná

Popel všechny zarovná 2015, Dominik Dán
5 z 5

Dominik Dán na rozdíl od Zdeny Frýbové, kterou mi jeho sloh maně připomněl, nepotřeboval odborného konzultanta, jehož ona si obvykle přizvala, nedotčena moc tím, o čem píše, kdežto D. D. si vše evidentně odžil a odpracoval. Potom se ptám? Skutečně policajti takhle nasávají (Krauz)? Fakt se s úspěchem dostanou pod každou sukni (Chosé)? Budiž, i kdyby autor malinko nadsazoval, má na to literární licenci podloženou tvrdou profesní praxí. Tři postřehy úhrnem: - na to, že jde o prvotinu, klobouk dolů - ta občasná neohrabanost se nepochybně obrousila v dalších dílech, jak dříve či později zjistím, - začal jsem číst magického 1. srpna - v den startu kontroverzní fúze policejních útvarů, o níž dnes ještě není zřejmé, ale čas věřme ukáže, jaké politicko-mafiánské sviňárny měla zamaskovat, - charismatického Krauze jsem si vymaloval do fyziognomie Roberta Šlachty – tj. žádný seladon, ale charakter. 38/16... celý text


Medorek

Medorek 1989, Petr Placák
3 z 5

Dělí nás věkově zhruba 13 let a když jsem tehdy nastoupil do redakce ČTD, měl už za sebou 10 let tenhle román. Že ho slátal jářku chaoticky a útržkovitě bych nevydával za mimořádnou přednost jako autor doslovu, ani ne za bezradnost, spíše za autentičnost, jakoby šlo místy o záznamy v deníku. Zase natolik Petra Placáka neznám, abych tvrdil, že je to autobiografické, ale určitě to vystihuje tlak jisté doby na jisté lidi. 37/16... celý text


Snuff

Snuff 2009, Chuck Palahniuk
4 z 5

Ovšemže námět je to sakramentsky dráždivý... Plus patří autorovi (zatím jsem se od něj nemocně prokousal všehovšudy Klubem rváčů, kdovíproč velebeným) za to, že ho ztvárnil otevřeně, doslova tělesně a nadto vtipně, aťsi tam kdo chce hledá třeba reflexi Oidipovského mindráku či jiné psychosféry. Palahniuk si zkrátka u mě polepšil. Druhé plus vyhrává překladatel Podaný, protože ty názvoslovné filmové hříčky musel prostě vyšpekulovat a situačně naroubovat. Kdo se kapku orientuje, ten si užije: Doktor Živé tágo, Zkropení zlé ženy, Pyjáti z Karibiku, parádní perlení! 36/16... celý text