ber-tram přečtené 943

Plán N 2012, Simon Urban

Prazvláštně obojetná halucinace: nastřídačku tu běží stihomamské samomluvy detektivního zoufalce a vize tajemného oběšence o jiných společenských pořádcích. Jen kdyby monology tolik neubíjely, vize neztratila šťávu a košaté vyjadřování neparazitovalo na příběhu. 42/17... celý text

Střední Brdy – hory uprostřed Čech 2015, Václav Cílek

Brdy holt „jedou“ a nebyl by to Cílek-povídálek-všudybýlek & spol., aby nahonem pod jednu blýskavou knižní vazbu nenapěchovali galimatyáš báchorek, úryvků z písemnictví, věcných pojednání z geologie, fauny, flory, historického místopisu, řemeslnictví... a k tomu fotky a ilustrace, bodejť. Vše jistě autentické, leč nesourodé, odstředivé. Ve »čtených« mě publikace strašila snad rok - aneb zlatý heslovitý průvodce Brdy opět otevřené!... celý text

Havárie 1986, Jiří Švejda

Sedmdesátá léta, severočeská chemička, mladý ambiciozní inženýr... kdepak, není to hrubě nadsazující Páral, ale věcně přízemní Švejda. Kromě dobového koloritu, že se hulí nejen z komínů, ale i všem od úst, drží děj pohromadě vyostřené dialogy a konfliktní situace, sžíravé vyjadřovací obraty, slova leckdy neslýchaná pro nepamětníky i nesrozumitelná pro neodborníky. Hlavní hrdina má ve fabrice slušnou funkci, vládne několika jazyky, je šikovný muzikant, a přitom ho okolí vnímá jen jako bezohledného kariéristického parchanta, který by honbě za mamonem málem obětoval vlastní rodinu. Až to působí zbytečně fabulovaně, přehnaně, cíleně destruktivně. Tzv. společensky angažovaná próza nevyznívá nijak milosrdně, spíše tísnivě a bez konečného vysvobození (to by možná následovalo v pokračování). Každopádně se četla pozorně a s pocitem: kéž by takhle autenticky a sytě mezilidsky svedli líčit i současní mladí literáti! 41/17... celý text

Zaříkávač koní 2005, Nicholas Evans

Ohleduplná a laskavá a obětavá, takovými slovy bych ocenil knížku, která se důstojně brání pohrdavému přívlastku »červená knihovna« a zrovna tak jednobarevnému vyústění do sladkobolného happyendu. Osazenstvo (lidské i zvířecí) rádo hloubá a zpytuje, a autor mu pokradmu nešilhá přes rameno, jen aby čtenář cosi vytušil, nýbrž se v niternostech pozorně vyznává, aby si čtenář veškeré myšlenkové pochody jaksepatří prožil. 40/17... celý text

Interview s upírem 1996, Anne Rice (p)

Takhle ukázněným jazykem takhle výstavní blábol... to se jen tak nevidí (...nečte). Nejvíc mi nakonec pila krev autorka, jak to dokonale zazdila. Na tuhle knihu třeba málem upírské nesmrtelnosti, dočíst ji zaživa, toť skoro zázrak. 39/17... celý text

Jak drahé je zdarma? 2009, Dan Ariely

Množství zdejších hodnocení i komentářů odráží popularitu knížky - napsané snesitelně ukecaně a přesvědčivější spíše v pasážích, kde se experimentuje, než moralizuje.... celý text

Lumpové a beránci 2014, Vladimír Pikora

Místy navýsost zábavné i pravdivě varující, místy úděsně trapné. To je tak, když si protřelí ekonomové směle zamanou, že stejně jako plebsu nicneříkající tabulky, rozvahy a grafy svedou zkonstruovat davově atraktivní, v mnoha dějových liniích se proplétající profesně-kriminální román. Dopadne to tak napůl, nemotorně: někde se jakžtakž povede zapříst myšlenku a vybičovat napětí, a kde holt ne, zachraní se to humoristickou epizodou, rockovou abecedou anebo „pracováním na prioritách“ (vrcholně supertrapné...). No, vynechat ten sex a překreslit to do Čtyřlístku, Pinďu s Fifinkou bychom měli... Jenže čím zaměstnat Myšpulína s Bobíkem...? 38/17... celý text

Třikrát ve slepé uličce 1977, James Hadley Chase (p)

Samostatně knihy zjevně nevyšly, pouze ve svazku 3x, proto je oznámkuju souhrnně, byť jsem je nečetl těsně za sebou: 1. Tvrdá lekce: Dle hesla - z průseru do ještě většího. A přeci jen, konec dobrý, všechno dobré. Kriminálka přímočará, jak střižená ze školního slohu, neklade otázky »kdo a co«, nýbrž »proč«? A čte se setsakramentsky snadno. 7/17 2. Máš, co ti patří: Chase nekouká nalevo napravo, neokouní nad zbytečnostmi (jako třeba sebezahleděný Chandler), a hrne události kupředu, opět dle hesla - z průseru do ještě většího. Švihácký antihrdina posedlý vidinou mamonu a lehkoživného blahobytu tu dělá všechno proto, aby si neustlal v bavlnce, ale ve dřevěným spacáku. 33/17 3. Zlaté rybičky: Už jsem se vyloženě klukovsky těšil, co se zase semele! Zlaté rybičky korunovaly celou trilogii propojenou napínavým efektem nabalování jednoho karambolu na druhý. Tady to cituplná hlavní postava kupodivu vybalancuje se ctí, ba si troufne vzkázat mravokárné tytyty! svému chlebodárci. 37/17 Jářku, Chase je perfektní tip na výživný knižní oddych!... celý text

Osudy a běsy 2016, Lauren Groff

Smiřme se, obyčejní čtenáři, s tím, že mladou generaci literátů nažhavuje divná posedlost vyjadřovat se mermomocí jinak, nonkonformě, chaoticky, abstraktně, surrealisticky, aniž by se předtím naučili kloudně převyprávět duchaplný příběh ze života. Smiř se, prý kýmsi oceněná Lauren Groff z oné generace literátů, že vyjma pár jazykově hbitých přirovnání si mě v kostrbatém manželském chorobopisu rozpitvaném na zoufalých 450 stran nedojala lautr ničím. Říkám to svědomitě, při vlastní blbosti, že knížky poctivě dočítám a téhle se jako mnozí jiní právě marně pokouším zbavit. Podle obálky prý k tomuhle vydání přidávali omalovánky. Aspoň něco užitečného. 36/17... celý text

Tenkrát na Západě 2011, Karel Jordán (p)

Slovní zásobou pisatel vládne dosyta: věty leckdy mají tak košaté okvětí, až působí kostrbatě, a dlužno si je přečíst znovu. Zato obrazovým doplňkům by slušely orientační popisky. Ale budiž, atraktivní náplň beztak přebíjí formu. Autor má setsakra nakoukáno a dává řadu příkladů, že western neznamená pouze klišovité prérijní kulisy a rekvizity v podobě koltu a sombréra, nýbrž hlavně nosnou ideu příběhu. Výklad je spontánní, vesměs místopisný, nevědecky přístupný. A že si z rádoby nedotknutelného (třeba ty boží mayovky...) utahuje snad přes míru (mé snášenlivosti...), nakonec vlastně dobře. Vždyť dost na tom, jak koženě se westerny tváří samy o sobě. Z knihy nabité informacemi mě obzvlášť potěšila každá zmínka o filmové hudbě a jejích skladatelích, toho by byla hanba (autora i čtenáře) si nevšimnout.... celý text

Na kytaru od začátku 2001, Petr Rímský

Což o to, pedagogické podání je lidské a sdílné; že tenhle učitel – aktivní hudebník zná a umí srozumitelně předat dál, je mimo diskuzi (vím z jeho terénních škol »kytarovek«). Avšak odfláknutá korektura otřásá jistotou o pravdivosti obsahu. V textech se totiž vyskytuje dost překlepů na to, aby čtenář – pravého vědění chtivý žák zapochyboval, jestli se taky nevloudily do hudební nauky samotné?! Notabene když autor rád proklamuje, že »tahle« je teprve ta konečně pořádně napsaná.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Na české (a ženské...) spisovatelské poměry záživný námět vymodelovaný v mocné dílo! Zosnované systematicky, napsané svrchovaně a s upřímnou přiznávkou k inspiraci odbornými prameny. Taky proč ne? Vždyť poučená beletrie obarvená přiměřenou fabulací osloví líp než toporně věcná školometská skripta. Dostal jsem proto pár nadšených čtenářských referencí a začetl se před pár dny. Symbolicky v Brně, na adrese Tučkova. 35/17... celý text

Ze života muzikantského 1998, Petr Rímský

Dokumentačně-beletristické pozorování v šikovném kapesním formátu má šmrnc, důvtip, nadhled. Je nahony cítit, že autor-muzikant si v této branži své odžil, odehrál, odpil. Přesto zaostřuje střízlivým, ironickým a zábavným objektivem. Čím pak to, že když slyšíte jeho písňové texty, váháte, jestli jsou produktem naivity či senility...?... celý text

Alternativní kultura - Příběh české společnosti 1945–1989 2001, Stanislav Dvorský

Objemný multiautorský souhrn textů a fotografií sluší spíše knihovnám veřejným nežli soukromým. Z celého sborníku jsem nakonec útrpně poslechl jen přiložené undergroundové cédéčko a čile přečetl Vlčkovu stať o alternativních hudebních proudech (Vlček píše lidově, přístupně, nijak samoúčelně nevědátoruje, a jakoby věděl všechno o všem, resp. jakoby si myslel, že to všechno ví). Ostatní pasáže jsem nakousl či jen přelétl, takový tematický rozptyl (film, divadlo, fotografie, literatura...) bych sotva utáhl, aby mi připadal záživný. Může být pro ty, kteří se oblastmi zabývají hlouběji.... celý text

Zloději zelených koní 2001, Jiří Hájíček

Kdyby to nezfilmovali, netušil bych, že nějaký Hajíček existuje. Že existují vzácné šutry vltavíny, letmo vím. Autor se pohříchu prokutával hlavně k nim, u lidí zůstal dost na povrchu (věčně poetický ztroskotanec, věčně primitivní zlatokop, věčně upjatá manželka, věčně zapálený vědátor). I příběh plyne tak prostince a bez napětí, že to snad nemohl být tvůrčí záměr. 32/17... celý text

Zde jsou psi 2010, Martina Overstreet

Root & Master´s Hammer. Jen tyhle dvě veličiny mě trkly, abych nakouk do celýho sborníku. Je macatej, poskládanej hlavně z fotek. Každej, kdo sem psal texty, musel bejt nějak sjetej, za každou cenu originální a nesrozumitelnej. Drahá a zbytečná sranda... Jedna hvězda za publicitu pro Root + druhá za Master´s Hammer.... celý text

Tereza Raquinová 1970, Émile Zola

Mám zrovna kliku na prvotiny! Touhle prý Zola v r. 1867 (bylo mu 27 let) začal budovat svůj naturalistický literární koncept. Proč ne, v době vydání mohlo takové obscénní, málem psychohororové čtení způsobit poprask. Dnes by se dalo klidně naklonovat – v moderních kulisách, oplzlejším jazykem. Ale skandál by nevyvolalo ani náhodou, leda stálo za povšimnutí. 31/17... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Na debut pronikavý zářez. Sugestivní ve scénách evidentně realistických, podložených důkladnou rešerší pramenů, naproti tomu kulhající v momentech akčních, kdy se hlavní protagonisté chovají jako nepřemožitelní agent 007 & jeho bondgirl. Příběh je provázaný natolik vehementně, že finální rozkrytí pohnutek vraha všech dětí vyzní jako bizarní fraška. Papír holt snese všechno, ale na film bych se mohl podívat. 30/17... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka. Díl II. 1951, Jaroslav Hašek

První díl pro mě znamenal takové to obezřetné oťukávání se s mocným tématem, kdežto druhý už jen ryzí zábavu a chechtanou. A přesto – v duchu pořekadla: sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli – se zpoza těch vtípků a historek mračí ohavný, deprimující, ničivý přízrak války. 29/17... celý text

Dáma v jezeře 2005, Raymond Chandler

Dle obliby a rychlosti přečtení nějaké knižní postavy jen profrčí rychlíkem, jiné slušně zaskočí na návštěvu, a pak jsou takové, co se k vám div nenastěhují. A to je frapantní situace, obzvlášť když zjistíte, jak jsou nudné a trapné. Jako tento Marlowe, kterého jsem do »přečtených« pracně vystrnadil až po 14 dnech. 28/17... celý text