ber-tram přečtené 956

Žlutý baron 2017, Jakub Patočka

Pod rouškou seriózní novinařiny bublá tendenční socanská agitka. Co Babiš, to negativum! Kde Babiš, tam riziko! Bacha na něj! Ne náhodou vyšla brožura loni, půl roku před volbami. Taková antikampaň. Leč jaksi bez žádoucí volební ozvěny. Ledaže kdekdo po přečtení uznal, že určitě není šprochu, na němž by nebylo pravdy trochu. A taky že s Patočkovou partajnickou minulostí se hra na nezaujatou žurnalistiku prostě nedá brát vážně. Žánrově těsně zde přiléhá politicky kolorovaná propaganda.... celý text

Co svět světem stojí 2011, Colum McCann

Mozaikoví spisovatelé - povídkáři mě extra neberou. Raději se nechám pevně vést za ruku příběhem, jehož spád má autor plně pod kontrolou. Tenhle to není. »Každý zde může dojít v interpretaci tak daleko, jak sám uzná za vhodné...« No právě... Jakmile opěvný doslov končí touhle všetečnou kličkou, jakoby úkoloval, aby si to skladiště ingrediencí už každý dovařil sám k osobité spojité chuti. A mám nepříjemný dojem, že obzvláště polotovarové knihy mívají superlativní doslovy, snad aby čtenáře chytrolínsky pokáraly, jak omezený je ve fabulační součinnosti. 14/18... celý text

Poslední Mohykán 1984, James Fenimore Cooper

Prý už pro čtenáře od 12 let... No nevím, je mi o dost víc, ale že bych se otravoval míň a měl v tom jasněji, kdybych se začetl už jako -náctiletý...? Radši si znovu občerstvím svižný Mannův spektákl (naštěstí jen volně) inspirovaný prózou. Některé knížky doporučenou věkovou hranici nepotřebují, obzvlášť ty zmatené a nudné pro jakoukoliv generaci. Po navnazujícím Lovci jelenů tak sériově navazující Poslední Mohykán vyčernil za Cooperem drtivou tečku. 13/18... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Tomu chlapovi už žádný drogy... Když je v rauši, chvástavě inzeruje: „Stopařův průvodce Galaxií. Elektronická kniha. Řekně ti cokoliv, co potřebuješ vědět o čemkoliv. K tomu právě slouží.“ (str. 40). Když má absťák, kajícně recenzuje: „Stopařův průvodce Galaxií je kniha velmi nevyrovnané kvality. Obsahuje řadu hluchých míst, jež ovšem autorům kdysi připadala jako skvělé nápady.“ (str. 98). Většina čtenářů je asi furt sjetých a vystřízlivět nehodlají, když uctívají příkladně trapný a nesmyslný blábol. 12/18... celý text

Vasarelyho kříž 2007, David Jan Novotný

Mám výsadu udělit první komentář a teprve čtvrté hodnocení knize vydané před 10 lety spisovateli vcelku ostřílenému. Už samo o sobě trochu divné. Nadsazených 100% každopádně srážím na rozumnější mez. Naoko přitažlivá forma (starobylý jazyk, dobové fotografie, satirický tón) se moc nepotkává s obsahem. Ten je rozmělněn do spousty jemně nadpřirozených různoběžných epizodek, leč motivace osůbek zůstává mlhavá a průsečík celé té historie nanicovatý. Slušně osvojené řemeslo prostě ne a ne vykřesat umělecký esprit. 11/18... celý text

Pokrevní svazky 1994, Sidney Sheldon

Popravdě mě k Sheldonovi přivedl Ennio Morricone, který zhudebnil filmovou verzi Bloodline. A Morricone když se v notách rozvypráví, svede to zručně a důstojně zaonačit, i když zrovna nezkomponoval majstrštyk. Narozdíl od Sheldona. Ten se rozmáchne k provokativně nabubřelé generační epopeji, načež se ve tři čtvrti plátna poleká, jak mu valem zasychají barvy na paletě, a tak to pár uspěchanými tahy hala bala nějak neuvěřitelně dočmárá, aniž by mu zbyl plac na kloudné provázání všech dějových linií a lidských pohnutek. Když je tedy sám původně megalomansky načrtl. 10/18... celý text

Prokletý ostrov 2009, Dennis Lehane

Cokoliv napíšu, mohlo by prozradit pointu. Což nechci. Nejde o mě, patřím naštěstí k sortě čtenářů tupějších a nedůvtipných, kteří prostě neprokouknou, jak to všechno dopadne, sotva se začtou, a s gustem se nechají sestřelit finálem. A nehanbím se za to, prožitek mám určitě intenzivnější než jasnovidci typu: vždyť to bylo jasný už od začátku! Takže oklikou: třeba ve Spodkovi (John Wray) se poctivě hraje kartami necinknutými - ústřední postava trpí schizofrenií. A na Prokletý ostrov zase přijedou dva policajti vypátrat zmizelou pošahanou pacientku. Že jo?! Nebo ne?! 9/18... celý text

Skafandr a motýl 2008, Jean-Dominique Bauby

Úsečnost a roztěkanost odpovídá technice záznamu, nouzové a unikátní. Jiný by totiž knihu napsal takříkajíc bez mrknutí oka. Tady to ale vážně nešlo. Ať text pojmete jako bilanční zpověď či poetické vzpomínky, vždy s ponětím, jak pracně a trpělivě se muselo každé písmeno - slovo - věta - kapitola nasnímkovat do leporela myšlenek. 8/18... celý text

Aktivní kovy 2014, Štěpán Kopřiva

Mazec na plný ceres! Hřiště, kde Kopřiva válí. Za pouliční Rychlopalbu jsem ho nerad sepsul, před meziplanetárními Pb./Hg. kovy uctivě smekám. Jako před Asfaltem. Explozivně akční, senzačně nápadité, komiksově obrazotvorné, a přitom mistrně zosnované, promyšlené a vypointované. A hlavně monstrózně nadsazené, elegantně srandovní a inteligentní. Leč autor umí lehce podat i seriózní myšlenky, což dokazuje hned tzv. předmluva. Z obchodně-tržního hlediska Kovy klidně mohly velkopansky vyjít separé s důstojným odstupem: Pb. jako suma hektických šlehů internetových, Hg. jako suma hektických šlehů emočně tónovaných. Na pultech by se v témže čili dvojnásobném nákladu určitě neohřívaly déle než tato zbytečně skromně souborná edice. Jelikož Kopřivu nepodezírám, že by měl zapotřebí lacině opisovat odkudkoliv z domova či ciziny, narovinu se ptám: existuje cokoliv přibližně srovnatelného, a to nejen u nás (řekněme Kulhánek), ale najmě v zahraničí? Pokud ano, vyslal tam už někdo Kopřivu v prima překladu do konkurenčního boje? Případně - pokud ne, tak aby opanoval slepá místa na tamější literární mapě? Mám totiž dojem, že má-li mít čtenářův rok punc a břink kdekoliv a kdykoliv, měl by startovat či finišovat peckou tohoto kalibru. Ona i v prvním čtecím kvartálu nadělá solidní randál. 7/18... celý text

Únos 1958, Robert Louis Stevenson

Kdo bere na milost píseň Déšť, vůz a pláč v podání Daniela Hůlky, vezme na milost i Stevensonův Únos, poněvadž ví, že hudbu k počeštělé písni složil Vladimir Cosma primárně jako melodii k televizním Dobrodružstvím Davida Balfoura natočeným na motivy Stevensonova Únosu. Tak, spojitost historie dávné (literární) s nedávnou (hudebně-obrazovou) je sice zpečetěna, ačkoliv pro mládež už bude čtivo hodně odumřelé a pro starší nedospělé, takže radši upřednostní filmové adaptace. Já Únos s potěšením vsouvám mezi „Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack“. 6/18... celý text

Bella Mafia 2006, Lynda La Plante

Noticka na zadní barvotiskové obálce klamavě inscenuje parodickou střílečku v sukních, a přitom jde o vážný mezigenerační svár, v němž ženské jsou spíše trpnými oběťmi mužských manipulací nežli suverénními mstitelkami. Čili rozsáhlá mafiánská sága je notně užvaněná v každodenních babských nepodstatnostech (zde by slušelo škrtat), a naopak nejistě střídmá v osudových momentech režírovaných muži (zde by slušelo přitlačit). Váhání mezi *** a **** se díky psychologické klášterní mystifikaci Luka-Moreno nesměle přiklání k vyšší metě, leč uslintaný policajtský loudil slibnou stoupavou tendenci zbrzdí seč mu chtíč káže. 4/18... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Věty drží tuze semknutý a nepropustný tvar, což při současném řídkém tlachání, co slina na papír přinese, jen aby stránky naskakovaly a slova běžela (a říká se tomu pořád hrdě literatura), nebývá pravidlem. Mnohé myšlenky volají po opakovaném vstřebání, a není to dílem neobratnosti autorky, ale povrchnosti čtenáře, zvyklého hltavě lítat z řádku na řádek metodou: co nepochytím úplně, to už si nějak domyslím. Tady by ovšem byla škoda neužít si hutný vyjadřovací styl. Ne snad kvůli ději, ten je průhledný a všední (no to mě podrž: žádná facka, žádný výstřel, jen pár špičatějších dialogů), a přesto plný mezilidského napětí, založeného na ustrojené osobní a listinné komunikaci. Tohle je vlastně vzor kvalitní sociální sítě - zdrojem signálu je toliko návštěva nebo dopis a zvěsti, co přinášejí, mají opravdu osobní váhu a cenu, hlavně cenu trpělivosti. Jakoby to nelichotivě diagnostikovalo nedočkavý informační průjem dneška, kdy permanentní signál dotírá tak vlezle a všude, že jen posiluje naši imunitu proti vnímavosti. Proto při čtení o staré obyčejné době neškodí trochu zpomalit a zapnout mozek. 1/18... celý text

Postel, hospoda, kostel 2016, Zbigniew Czendlik

Komponovaný rozhovor upjaté věřící asi lecčím nadzvedne, nevěřícím možná vemluví, že věřící jsou, aniž to tuší. Když všudypřítomného Boha nechá zpovídaný kněz na pokoji a neutrálně přemítá o životě, je nejpřirozenější. Natož pokud se mu zadaří anekdoticky glosovat. Až by se zdálo, že takhle spatra myšlenky v dialogu nemohou plynout, že recituje z dřívějších kázání.... celý text

Plán N 2012, Simon Urban

Prazvláštně obojetná halucinace: nastřídačku tu běží stihomamské samomluvy detektivního zoufalce a vize tajemného oběšence o jiných společenských pořádcích. Jen kdyby monology tolik neubíjely, vize neztratila šťávu a košaté vyjadřování neparazitovalo na příběhu. 42/17... celý text

Střední Brdy – hory uprostřed Čech 2015, Václav Cílek

Brdy holt „jedou“ a nebyl by to Cílek-povídálek-všudybýlek & spol., aby nahonem pod jednu blýskavou knižní vazbu nenapěchovali galimatyáš báchorek, úryvků z písemnictví, věcných pojednání z geologie, fauny, flory, historického místopisu, řemeslnictví... a k tomu fotky a ilustrace, bodejť. Vše jistě autentické, leč nesourodé, odstředivé. Ve »čtených« mě publikace strašila snad rok - aneb zlatý heslovitý průvodce Brdy opět otevřené!... celý text

Havárie 1986, Jiří Švejda

Sedmdesátá léta, severočeská chemička, mladý ambiciozní inženýr... kdepak, není to hrubě nadsazující Páral, ale věcně přízemní Švejda. Kromě dobového koloritu, že se hulí nejen z komínů, ale i všem od úst, drží děj pohromadě vyostřené dialogy a konfliktní situace, sžíravé vyjadřovací obraty, slova leckdy neslýchaná pro nepamětníky i nesrozumitelná pro neodborníky. Hlavní hrdina má ve fabrice slušnou funkci, vládne několika jazyky, je šikovný muzikant, a přitom ho okolí vnímá jen jako bezohledného kariéristického parchanta, který by honbě za mamonem málem obětoval vlastní rodinu. Až to působí zbytečně fabulovaně, přehnaně, cíleně destruktivně. Tzv. společensky angažovaná próza nevyznívá nijak milosrdně, spíše tísnivě a bez konečného vysvobození (to by možná následovalo v pokračování). Každopádně se četla pozorně a s pocitem: kéž by takhle autenticky a sytě mezilidsky svedli líčit i současní mladí literáti! 41/17... celý text

Zaříkávač koní 2005, Nicholas Evans

Ohleduplná a laskavá a obětavá, takovými slovy bych ocenil knížku, která se důstojně brání pohrdavému přívlastku »červená knihovna« a zrovna tak jednobarevnému vyústění do sladkobolného happyendu. Osazenstvo (lidské i zvířecí) rádo hloubá a zpytuje, a autor mu pokradmu nešilhá přes rameno, jen aby čtenář cosi vytušil, nýbrž se v niternostech pozorně vyznává, aby si čtenář veškeré myšlenkové pochody jaksepatří prožil. 40/17... celý text

Interview s upírem 1996, Anne Rice (p)

Takhle ukázněným jazykem takhle výstavní blábol... to se jen tak nevidí (...nečte). Nejvíc mi nakonec pila krev autorka, jak to dokonale zazdila. Na tuhle knihu třeba málem upírské nesmrtelnosti, dočíst ji zaživa, toť skoro zázrak. 39/17... celý text

Jak drahé je zdarma? 2009, Dan Ariely

Množství zdejších hodnocení i komentářů odráží popularitu knížky - napsané snesitelně ukecaně a přesvědčivější spíše v pasážích, kde se experimentuje, než moralizuje.... celý text

Lumpové a beránci 2014, Vladimír Pikora

Místy navýsost zábavné i pravdivě varující, místy úděsně trapné. To je tak, když si protřelí ekonomové směle zamanou, že stejně jako plebsu nicneříkající tabulky, rozvahy a grafy svedou zkonstruovat davově atraktivní, v mnoha dějových liniích se proplétající profesně-kriminální román. Dopadne to tak napůl, nemotorně: někde se jakžtakž povede zapříst myšlenku a vybičovat napětí, a kde holt ne, zachraní se to humoristickou epizodou, rockovou abecedou anebo „pracováním na prioritách“ (vrcholně supertrapné...). No, vynechat ten sex a překreslit to do Čtyřlístku, Pinďu s Fifinkou bychom měli... Jenže čím zaměstnat Myšpulína s Bobíkem...? 38/17... celý text