_Berry_
přečtené 352
Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky
2009,
Usáma Ibn Munkiz
Usáma ibn Munkiz prožil bezpochyby velice zajímavý a z dnešního pohledu nevšední život, v němž se jedna vedle druhé střídají historicky významné osobnosti, epicentra soudobého politického života a rozhodné i dílčí bitvy, které utvářely běh dějin a formovaly tvář regionu. Je tedy více než politováníhodné, že jako muž mnoha rozličných kvalit nebyl natolik dobrým vypravěčem, aby prožité události dokázal ve své Knize vzpomínek odpovídajícím způsobem předat budoucím generacím. Autor při líčení bohužel nikdy nejde do detailu a popisované děje tak téměř vždy zůstávají poněkud plytké, ploché a nebarvité. Zcela pak chybí kontext, přičemž tento nešvar svými historickými interpretacemi v předmluvě částečně vynahrazuje autor překladu - je mimochodem nepříjemné, že se jeho bohatý poznámkový aparát nevyvaroval faktografických chyb. Z literárního hlediska je nicméně Usámův didaktický počin pouze stínem toho, čím mohl být. Ne však z pohledu historického, kde se naopak jedná o unikátní dobový pramen, zachycující tu zlomové události, tu banální každodennost reálií prvního století existence latinského panství v Outremeru pohledem šajzarského emíra; je tedy zajímavým doplňkem, respektive zrcadlem těm nemnoha západoevropským písemným svědectvím, která jsou dostupná v našem jazyce.... celý text
Paměti byzantské princezny
1996,
Anna Komnéna
Je to už téměř tisíc let od doby, kdy Anna Komnena, výjimečně vzdělaná a neméně ješitná dcera vládce Romanie, zasedla na sklonku svého života v izolaci kláštera Panny Marie Milostiplné k rukopisu nadepsanému Alexias. Už jen samotný název - tedy název původní, nikoliv ten spojený s českým vydáním, který je skutečně nanejvýš zavádějící - evokuje spíše hrdinský epos, než historické pojednání, za které se dílo vydává. Ve světle obsahu knihy bych se s trochou nadsázky nebál titul přejmenovat na Apología Alexious, příznačnější pro Annin záměr. Bylo by asi naivní očekávat, že optika v purpuru zrozeného potomka jednoho z předních hybatelů komnenovské renesance nebude vychýlena ve prospěch vlastní krve, předně zde značně idealizovaného Alexia. Všudypřítomné topos, zcela poplatné době a příznačné pro podobnou literaturu, se nejvíce projeví právě při charakteristice osob Anně nejbližších a bez znalosti alternativních pramenů, věnujících se totožné problematice, je nanejvýš obtížné v nich navigovat. Ponechám-li stranou nepřesnosti a vyložené chyby, jimž se soudobý historik v oněch velice specifických podmínkách mohl jen stěží vyhnout a na které nás upozorní poznámkový aparát, jenž - byť velice přínosný - působí mimochodem svým umístěním a absencí číselných odkazů velice rušivě, stále se musím pozastavit nad účelovou selektivitou stran popisovaných dějů a mnohdy očividným překrucováním fakt, významně snižujícím přínos tohoto jinak neocenitelného a v mnohém unikátního díla. Je to politováníhodné, jelikož Alexios vyznívá i bez přikrášlování a nekritické adorace jako velice činorodý, schopný a nad jiné vyčnívající státník, být neobyčejně machiavellistický. Neméně zajímavé jsou i postavy, o které se jeho moc opírala - předně pak tajemná Anna Dalassena, cílevědomá žena v pozadí komnenovského převratu a císařův pevný bod po prvních patnáct let jeho vlády. Pokud se vám podaří poodhalit onu mlhu, vzniklou kreativním nakládáním se skutečností, můžete se těšit na nesmírně poutavou sondu do nevšedního života panovníka zmenšující se říše, obklopující věčné Byzantium, a budete mít možnost sledovat, kterak se mu podnět k první kruciátě, schovaný v korespondenci s papežským stolcem, vymyká z rukou a posunuje výhybku historie o několik palců vpřed směrem ke střetu mezi západem a východem.... celý text
