Bomber
přečtené 879
Veselí
2018,
Radka Třeštíková
Přiznávám, že po knize jsem sáhl hlavně proto, že zmíněné městečko Veselí dobře znám a taky proto, že ji doma nikdo jiný číst nechtěl. A já mám vždycky pocit, že kniha nemá zůstat jen tak marně ležet a že by ji někdo přečíst měl. Tož jsem ji přečetl. Kniha se četla lehce a rychle, žel především proto, že nenabízela nic k zamyšlení a že po určité době sváděla k přeskakování nezajímavých a poměrně značně se opakujících pasáží. Měl jsem pocit, že čtu nekonečné slohové cvičení středoškolské pubertální grafomanky, která má nutkavé puzení čtenáře poměrně detailně obeznámit se všemi aspekty svého celkem nezajímavého a všedního pubertálního života (smutné přitom je, že hlavní hrdince je prý už třiatřicet). Nicméně kniha byla v rámci prokrastinování přečtena, ale po dalších knihách této autorky už nejspíš nesáhnu. Nějak pro to nemohu nalézt žádný rozumný důvod.... celý text
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
2018,
Evžen Boček
Vzhledem k tomu jak málo humoristických a současně humorných knih se vydává, mám z této další Aristokratky velkou radost. A vzhledem k tomu, že vím o kolik těžší je vypointovat popisy a dialogy tak, aby se čtenář bavil a to především ve srovnání s literárním brakem, který ve stylu efektně vylhaného Nabarveného ptáčete sbírá - díky primitivnímu emocionálnímu ataku na čtenáře - nezaslouženě vysoká hodnocení, musím i tentokrát vtipnou a inteligentně napsanou Aristokratku ocenit nejvyšším počtem hvězdiček.... celý text
Nabarvené ptáče
1995,
Jerzy Kosiński
ztráta času
Jakoukoli výpovědní hodnotu této knihy zcela znehodnocuje fakt, že její autor byl obyčejný lhář hrající efektně na city důvěřivému publiku (a že se mnozí - žel - nechali oklamat a přistoupili na Kosińského perverzní a úchylnou hru, je zřejmé i z řady zdejších komentářů) . Ano, válka je nepochybně zlá a násilí strašné a děsivé, ale vykalkulovaně jednobarevný a tedy (ve smyslu obecné krutosti člověka) silně zavádějící pohled autora na "krutý a primitivní " polský venkov je jak z historického, tak z uměleckého hlediska pouze a jen podvodem, protože byl Kosińským (a posléze i vydavatelem knihy) vydáván za autobiografický (viz. ostatně biografie Kosińského zde na Databázi knih) a tedy reálně ilustrující alibistické poselství knihy o obecně přítomné "temnotě v každém člověku". Přitom právě údajné autobiografické zážitky (neboť literárně není Nabarvené ptáče žádným vrcholně uměleckým skvostem) tvořily podle kritiky i většiny čtenářů hlavní hodnotu díla a byly rozhodujícím momentem pro obrovský úspěch Kosińského románové prvotiny a pro nastartování jeho další spisovatelské a pedagogické kariéry v USA. To se však změnilo po pádu "železné opony", kdy byla Kosińského lež odhalena a jeho umělecká i lidská reputace začínala být nejprve v Polsku a později i ve světě poměrně zásadně přehodnocována. Kosińský sám spáchal v roce 1991 sebevraždu. Osobně tedy doporučuji místo Kosińského perverzní fabulace seriózním čtenářům sáhnout raději po knize Černé ptáče autorky Joanny Siedlecke, jejíž kniha se stala klíčovým milníkem na cestě k přehodnocení tvorby Jerzyho Kosińského. Siedlecké kniha je reportážně-detektivní cestou po stopách Jerzyho Kosińského. Toto pátrání autorka uskutečnila na začátku devadesátých let, v návaznosti na incident, který se odehrál během Kosińského první cesty do Polska po pádu železné opony, kdy byl konfrontován s jedním ze svých dětských přátel z období války. Ukázalo se, že venkované Kosińskému a jeho rodině nejen neubližovali, ale naopak všemožně pomáhali. Černé ptáče na pozadí tohoto literárního podvodu zkoumá vztah reality a literární fikce, mystifikace a manipulace. Měl Kosiński právo vydávat fiktivní příběh za svůj vlastní ve snaze získat senzačnější a výhodnější pozici pro svůj román? A co má větší váhu: literární dílo s jeho údajným nadčasovým průnikem do lidské přirozenosti, nebo autentická křivda na lidech, které autor ve svém údajně autobiografickém textu dost nemilosrdně znetvořil? Pro mne osobně nemůže být na efekt kalkulovaný podvod na čtenářích žádným skutečně silným příběhem. Opravdu silný příběh by totiž takový kalkul neopotřeboval. PS Opravdu mě děsí, kolik lidí je schopno udělit této rádobysenzační sadistické lži vysoké hodnocení. Myslím, že to vypovídá o mentalitě lidí více než samotné "Nabarvené ptáče". A pravdivěji... Nejde o to, že by všichni tito nadšení hodnotitelé byli - stejně jako v knize - pověrčiví venkované a že by byli schopni páchat podobné zločiny proti lidskosti. Ale všichni jsou zjevně sadismem fascinováni a neváhají mu udělit dokonce jakousi vyšší uměleckou výpovědní hodnotu. A to je mnohem děsivější než samotný sadistický spisek psychopata Kosińského.... celý text
Umění války
2008,
Sun-c'
Zajímavá kniha, a to jak z hlediska historického, tak i psychologického. Zásady velkého čínského vojevůdce neplatí jen ve válce, ale je možné je využívat i v každodenním životě. Protože, jak se praví v knize, nejlepší vojevůdce dosáhne největších vítězství chytrostí, zkušeností a bez boje.... celý text
Ďáblův sluha
2014,
Vlastimil Vondruška
Od Vlastimila Vondrušky už jsem toho přečetl docela dost a tohle je pro mě bez diskuze opravdu jeho slabší kniha (a to rozhodně nemám na mysli počet stran - těch bylo vzhledem k chatrnému příběhu docela dost). Měl jsem velký problém knihu dočíst a vlastně mě vůbec nezajímalo, jak (a jestli) to všechno opravdu skončí. Kdybych si ji nedal do Čtenářské výzvy, asi bych to tentokrát vzdal.... celý text
Jíst, meditovat, milovat
2016,
Elizabeth Gilbert
Vždycky, když jsem viděl nějaký dokumentární pořad o různých světových sektách, přemýšlel jsem o tom, jak asi uvažují lidé, kteří se stávají členy takových společenství. Elizabeth Gilbertová a její úvahy o Bohu a duchovnu mi na tuto otázku poskytly téměř vyčerpávající odpověď. Hysterická a afektovaná hrdinka knihy hledá poměrně dlouze a rozvláčně samu sebe a dlužno říci, že tak činí především prostřednictvím značně povrchního poznání nejrůznějších dějů, věcí a osob. Osobnost muže vhodného k hluboce duchovnímu vztahu tedy poznává "podle italských očí", krásného těla a toho, že si říká guru, nebo je tak nějak podobně hluboce "duchovní". Tímto způsobem se pak dostane k vyprávění ve stylu "červené knihovny", kdy srdce zpívá, ňadra se dmou a těla sepjatá rozkoší až k nebi ve chvíli opojení dosahují nirvány a abych nezapomněl...Boha. Boha jeho! Kniha neobsahuje ani stopové prvky humoru či nadhledu a je smutné, když se něco tak melodramatického a afektovaného stane bestsellerem. Ale já údajně nejsem cílový čtenář této knihy, neboť toto dílko je prý zajímavé především pro ženy. Takže jen pro blaho své - i blaho lidstva - tiše doufám, že opravdu ne pro všechny.... celý text
Con amore
1979,
Krystyna Berwińska
Inteligentně a citlivě napsaná kniha o lásce, která (jak je vidno v mém případě) dokáže oslovit i muže. Vzhledem k mému věku dokáže tato poměrně útlá knížka navíc zjevně oslovit a dojmout i zkušenějšího a staršího parda. Chytré, romantické (v tom dobrém slova smyslu) a pozitivní. Rozhodně doporučuji...... celý text
Kraď jako umělec
2012,
Austin Kleon
Lze snad doporučit lidem do 30 let, kteří teprve s kreativní profesionální prací nesměle koketují. Dozvíte se koho si vzít za životního partnera (víceméně sluhu či služku - dle sexuální orientace), že není dobré fetovat, ale raději si sám vařit, uvážlivě pajcovat z internetu, nalepit se na někoho talentovanějšího a najít si raději i jinou práci než to, co vlastně chcete dělat. Po třiceti letech vlastní, kreativní práce grafika a fotografa navíc nelze, než s mnoha věcmi v knize - slušně, ale rozhodně - nesouhlasit. Takže pokud jste mladí, nevíte o kreativní práci naprosto nic a potřebujete jakoukoli motivaci, snad může být pro vás i tato poněkud chaotická příručka něčím přínosná. Navíc uznávám, že knih, které se zabývají podobnými tématy, je u nás jako šafránu. Takže to koneckonců zkuste, ale zase tak moc si od toho neslibujte.... celý text
Honest Guide Praha
2019,
Janek Rubeš
HONEST GUIDE vlastně ani není tak úplně klasický průvodce, ale spíše graficky krásně vyvedenou knihou tipů, kam v Praze na dobré jídlo a pití (nejlépe i s pěknou vyhlídkou). Potřebujete k ní tudíž dále také internetové připojení, abyste si zmíněná místa na mapě Prahy sami našli a mohli je skutečně případně i navštívit. Kniha ostatně není koncipována na přenášení do terénu, neboť je díky grafickým vychytávkám poměrně křehká a i při pouhém čtení u stolu mi z ní vypadla jedna z grafických fólií (vlastně přiznávám, že ani netuším, jestli je to chyba mého výtisku či záměr tvůrců). Jistým překvapením pro mne nicméně byl fakt, že kniha je poměrně stručná a celý text je tak možno pohodlně přečíst za cca 2 hodiny. Přesto lze knihu s klidným svědomím doporučit nejen jako sborník skvělých tipů, jak si lépe užít Prahu, ale také jako hodnotný artefakt pro fanoušky videosérie Honest Guide a jejích tvůrců (mezi něž se rovněž řadím, tedy pochopitelně mezi fanoušky, ne tvůrce). Tedy rozhodně doporučuji...... celý text
