Bonda
přečtené 1112
Tomáš a Alica v prírode
1994,
Marcel Marlier
Obrázky jsou kýčovité, ale obsahují i velké množství zajímavých realistických kreseb z oblasti přírody (např. larvy chrostíka). Text je bohatě naplněn přírodopisnými znalostmi a dobře se čte. Doporučuju do hodin přírodovědy. Doma jsme přečetli s předškolačkou (v českém překladu).... celý text
Lidové písničky a hry s nimi
2007,
Zdeněk Šimanovský
U nás doma tahle knížka, když ji vezmeme do ruky, zaručuje všeobecnou zábavu. A to už zhruba dva, tři roky. Stačí jedna písnička za večer. Člověk se vyřádí, když dramaticky předvádí psa lezoucího oknem nebo lišku spěchající k Táboru. Přitom není třeba víc než fantazie a chuť si hrát. Ke každé písni je i nějaký námět k diskuzi: Kam jdeš nejraději, když je venku hezky (kočka leze dírou)? Už ti někdy někdo něco ukradl? Zahraj, co bys řekla zloději, kdyby sem přišel (běží liška k Táboru). Dobře vymyšlené. Obrázky tam ani nepostrádám. Pevná vazba by asi byla lepší, ale doma není problém si knížku zatížit proti otvírání.... celý text
Čarodějnické příběhy
2006,
Anne Steinwart
Pěkné texty, až na jednu gramatikou chybku v překladu. Nečekaný etický a sociální rozměr v povídce o bezdomovkyni, moudře vyjádřený. Citlivá psychologie v pohádce o počurané posteli. Názorně vysvětlení pojmů zamilovanost. Podpora divokosti. Jemné zesměšnění protivné učitelky. Příjemné obrázky. Šestiletá posluchačka žádala opakované čtení.... celý text
Mojenka
2022,
Olga Stehlíková
Na knize mě nejvíc zaujalo záhadné propojení biologie a života. Proč je pro maminku tak důležité mluvit s dcerou v posledních dnech právě o stromech a houbách? Proč ji dokonce posílá ven? Co v ní chce zanechat? Jedna profesorka to vyjádřila tak, že kniha je obrazná, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Líbila se mi i jazyková stránka knihy (sou-kmen-ovci). Portrét dívky mi nakonec přišel věrohodný, ačkoliv jsem s její přemoudřelostí trochu bojovala a zdála se mi umělá. Nakonec mě celá ta povaha přesvědčila.... celý text
Vzdálenost mezi mnou a třešní
2019,
Paola Peretti
Některé pasáže na mě působily autenticky, např. tato (vypravěčka zkouší chodit poslepu): "Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnaní: jste sami, ale jako by vás zároveň někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně." – Kniha je čtivá a je v ní rozeseto vícero moudrých myšlenek a hlavně i otázek (ústřední otázka zní: co je pro mě nejdůležitější?). Jen je těžké stvořit promluvu, která by opravdu působila jako projev vnitřního světa desetiletého dítěte. Tady se to podle mě úplně nepovedlo. Ovšem roli může hrát i překlad. Některé pasáže mi přišly prvoplánově dojemné, trochu tlačení na city. Nebo i lehce konstruované podle nějakého mustru "motivačních" próz. Dala bych body mezi 4 a 5.... celý text
Středa nám chutná
2013,
Iva Procházková
Po pravdě, první půlka knihy mě nenadchla. Humor se mi zdál křečovitý a rozhodila mě ledabylá zmínka o pohlavcích, herdách do zad a kopancích do zadku od dospělých dětem (jde o dětský domov). V půlce knihy přichází na scénu organizovaný ředitel Šeda a kniha začne být velmi zajímavá. Pan ředitel má spoustu dobrých vlastností, ale s organizací a racionalizací to kapku přehání. Nejde ale o karikaturu, portrét je jemný a vlastně ambivalentní, nejednoznačný. Reakce dětí na nová opatření pana ředitele je deprese. Možná bych i tuto část lehce zrelativizovala: jsou typy děti, kterým by Šedův styl mohl vyhovovat více. Dalším tématem je Šedova potřeba mít vše zaškatulkováné, znormalizované, pokud možno u všech dětí stejné. To je asi jasně devastující vlastnost, tady není relativizace třeba. Na konci se vrací původní vedení a nastolí opět režim, ve kterém se sice občas spontánně bijí děti, ale zase je jim ponechána značná svoboda a i nepochopitelné projevy u nich jsou vítány a zužitkovány k všeobecnému dobru, nikoliv zkoumány a odstraňovány. Tohle poselství o příznivém přijetí "podivnosti" u druhých (tedy vlastně o toleranci) se mi zdá hodně dobré. Celkově je u knihy hodně nad čím přemýšlet, přestože myšlenkově není podle mého názoru úplně dotažená. Malinko více zkoumání a předběžného promýšlení tématu by ji dovedlo k dokonalosti.... celý text
Nikdo nejde z kola ven - Detektivní encyklopedie handicapů
2022,
Hana Zobačová
Výkladové části převažují. Na šestiletou byly psány složitě, nedětským jazykem. Termíny osvětlují termíny a je to místy nepřehledné. Občas mi to přišlo jako lehce upravený výklad z nějakých skript včetně šroubovaného způsobu vyjádření. Ale možná hloubavé desetileté dítě už tento neosobní, zobecňující styl výkladu pochopí. Já jsem musela dcerce vysvětlovat vlastními slovy a na konkrétních příkladech to, co chtějí autoři říct. Příběhová část nás obě bavila, ale je jí v textu docela málo, je v pozadí. Váhám mezi 3 a 4 body a rozhoduje to, že už jen snaha přiblížit dětem problémy ostatních a podpořit tak inkluzi je skvělá. Celkové vyznění knihy, že všichni jsou si ve třídě rovni a můžou spolu vycházet dobře, se mi moc líbí.... celý text
Kniha vnímání
2022,
Lucie Lučanská
Obdivuju atmosféru knihy. Přestože je zobrazeno nevlídné zimní počasí, můj hlavní dojem z knihy je útulnost. Minimalismus zajistí, že každá barva, jas, vůně či zvuk opravdu zazní a zazáří. Každý vjem má své místo, můžeme ho prožít, nezapadne. Pěkný společný zážitek z četby, doporučuju pro rozšíření estetických obzorů svých i dítěte. Tady jsme na hony vzdáleni podbízivé Disney estetice, přesto je to pro dítě přístupné čtení (prohlížení).... celý text
Rekrut 244
2022,
František Tichý
Autor dost střídmě pracuje s tělesností a i evokace konkrétních emocí je uměřená. Snad nechce, aby text nebo postava působily ukňouraně. Navíc zřejmě potřebuje předat hodně abstraktních konceptů, na které se soustředí. To mi při první četbě bránilo vytvořit si v představě reálnou hlavní postavu a vnímat svět jejíma očima. Četba tak byla plochá. Napodruhé se mi to podařilo více a kniha mě nadchla. Dotkla se mě hodnota svobody i přátelství. I sourozenecké vazby, přírody, statečnosti... Když jsem zjistila, jak autor tyhle hodnoty promítá i do své pedagogické profese, tak smekám klobouk. Je to ohromná práce.... celý text
Džungle před tabulí
1979,
Evan Hunter (p)
Perfektně napsaná kniha. Vrátila mě do dávných vzpomínek na práci s chlapci z dětského domova. Navenek působili bojovně, divoce, chytře, provokativně, nebezpečně, krutě a intenzivně. A za nějakou dobu vyšla najevo jejich prostota, pocit ohrožení a taky v některých případech čistota, solidarita, smysl pro čest, skromnost, odvaha. A schopnost se otevřít, i když je to riskantní. Moc se mi líbily i postavy pedagogů v knize: mezi víceméně vyhořelé učitele zastrašovače a učitele plačky přijdou dva nadšenci, kteří věří, že najdou srdečný vztah s chlapci a že v nich probudí zájem o učení. Obrovská naivita, se kterou žákům předkládají svou přípravu jako "děsnou zábavu", přičemž pro kluky je ta "děsná zábava" jen další školní otrava a nuda (ach, tu naivitu a následné zklamání znám). A znám i prozření, že ač toužím k dětem proniknout, vlastně neznám jejich vnitřní svět a o jejich znalostech a schopnostech mám zkreslenou představu. To byl i můj aha moment coby příležitostné pedagožky: nejdřív je potřeba poznat druhou stranu, její zájmy a možnosti. To sebelepší příprava nenahradí.... celý text
