bookshelf
přečtené 211
Saeculum
2014,
Ursula Poznanski
Celkem čtivá, ale nepříliš strhující kniha mě zaujala hlavně díky autorčinu předchozímu dílu. To co jsem očekávala mnohonásobně převyšovalo realitu. Špatně vykreslená charakteristika postav, kterých je navíc tak moc, že se v nich můžete ztratit. Děj sice postupně graduje, ale je to celé příliš roztahané a nepřesvědčivé. Obyčejně se bojím úplně všeho, ale u této knihy jsem se ani nepozastavila nad absurdními situacemi, natož abych byla vyděšená. Celou dobu jsem si říkala, že určitě přijde moment, kdy to začne stát za to. Po dočtení jsem si uvědomila, že takový okamžik za celou dobu bohužel nepřišel.... celý text
Osudný polibek
2014,
Maggie Stiefvater
Než začnu s komentářem k této knize, chtěla bych se nejprve pozastavit nad překaldem. Přijde mi to více než zvláštní měnit jméno hlavní postavy z Blue na Lila. Zvlášť když důvodem je jedna jediná nepodstatná věta, kterou by i neangličtinář pochopil bez problému, aniž by bylo jméno změněno. Ohledně předělávky Ganseyho jména se nemá ani cenu rozčilovat. Totéž platí pro název celé knihy (představte si, že knihy o HP by se jmenovali Ronald Weasley - rozhodně důležité, ale ne nejdůležitější). Od Maggie Stiefvater jsem před touto knihou nic nečetla, takže jsem nevěděla, co přesně mám čekat. Spoléhala jsem tedy na anotaci. Ale ani ta nezněla až tak slibně. Počáteční část knihy byla neuspořádaná a zdlouhavá. Trochu mi trvalo, než jsem pochopila o čem kniha bude vlastně vyprávět. Postavy se mi v tom nelibém začátku pletly jedna přes druhou a některé zápletky mi přišly trochu zbytečné. Netrvalo dlouho a já se od ní nemohla odtrhnout. Nenechte se tedy odradit neslibným startem. Snad vše, o čem jsem si z počátku říkala, že je naprosto zbytečné a bez pointy mi svůj význam skoro vmetlo do tváře. Tím chci poukázat na nespočet překvapivých momentů, kterými je kniha naplněna až po okraj. Říká se, že fantazii se meze nekladou. Stiefvaterová ale pokračuje za neexistující hranici meze fantazie. Zajímalo by mě, kde se nechala inspirovat. První co mě napadlo ohledně inspirace k této knize byl Lermontův Démon, ale to není úplně hlavní zápletka. Jediné, co mě trochu mrzelo byla er forma. Ta vždy zamrzí. Chápu ale, že při takovém počtu postav, které do příběhu zasahují by ve všech těch perspektivách, které jsou důležité byl trochu zmatek. Kvůli otevřenému a nepochopenému konci se neuvěřitelně těším na pokračování. Ale do opravdového konce si budu muset bohužel počkat. A to víc než dost. Myslím, že do té doby asi sáhnu i po autorčině další knize, která se očividně těší ještě větší oblíbenosti.... celý text
Papírová města
2014,
John Green
Podle mého názoru není moc na místě říkat, že John nepředčil tímto dílem Hvězdy nám nepřály. A to z toho důvodu, že Papírová města byla napsána dříve, než se autor doopravdy proslavil právě díky těm nepřejícným hvězdám. Celý příběh je rozdělen do třech kouzelných částí, které na sebe navazují bez jakékoli prodlevy. Při čtení prvních dvou sekcí jsem si říkala, že jsou to takové lepší čtyři hvězdičky, zajímavé, zábavné, ale trochu zdlouhavé. Neuvěřitelně to vylepšila část třetí s názvem Plavidlo, která byla zaručeně nejvtipnější a měla největší spád. Všechny postavy této knihy působily neuvěřitelně lidsky, což je právě to, čehož někteří spisovatelé nejsou schopni dosáhnout. Bohužel jsem si řádně žádnou z těchto postav nedokázala oblíbit. Paradoxem je, že nejméně můžeme poznat právě Quentina s Margo. Q. se takřka celou dobu zaobírá záhadami a Margo pořádně nezná ani její nejlepší kamarádka. Co se týká podobnosti s jiným dílem, nesrovnávejme Milese a Aljašku s Quentinem a Margo, ačkoli obě dvojice mají alespoň něco málo společného. Lásku a hledání. Ale myšlenka, že se Hledáním Aljašky nechal John Green inspirovat k napsání Papírových měst se mi vážně líbí a hřeje. Všechny ty kanadské žertíky a pátrání dělají z knihy jedno velké a promyšlené klubíčko provázků. Nehledě na to, že Margo odjakživa milovala záhady . Možná, že je milovala tolik, až se jednou z nich sama stala. Mám takovou teorii, že knhy od J.Greena si lze doopravdy oblíbit až při druhém čtení. Zatím se mi to vždy osvědčilo. Už teď se těším na příští čtení Papírových měst, protože vím, že přijdu na další spoustu kouzelných spojení, která mi při prvním čtení unikla.... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
Je třeba si přiznat jednu věc. Jak moc jsme všechny povrchní. Pravdou je, že každá z nás by si ,nehledě na anotaci, Selekci přečetla. Samozřejmě nejsem žádnou výjimkou. A musím uznat, že více nakladatelství by si mohlo uvědomit, že první, co člověk z knihy vidí není to, jak je napsaná, postavy a ani anotace. Je to obálka. A právě kvůli obálce jsem od knihy hodně očekávala. Během prvních dvou kapitol mi ale došlo, že žádný zázrak se asi konat nebude. Kastovní systém celé Illey byl trochu přitažený za vlasy. Nejen kasty, ale ani celá historie nedávala žádný smysl. Celý příběh je líčen neuvěřitelně jednoduše. Žádný pořádný popis místa ani osob nečekejte. Z Americy (America? vážně?) sice občas vypadlo něco alespoň trochu inteligentního, ale byla to vždy jen malá jiskra, asi jako když rozděláváte oheň pomocí křesadla. Celý příběh je předvídatelný, což se dá očekávat. Co ale nedopadlo podle mých předpokladů byla celá a úžasná selekce. Když už si někdo dá tu práci vymyslet soutěž, na které stojí budoucnost celé jeho země, nebylo by možná na škodu udělat z toho ještě větší událost, než jaká je v knize? Dejte svému národu chléb a hry a bude spokojený. Panem et circenses. Tohle věděli již ve starém Řecku. Nebyla by to pro lidi lepší reality show, kdyby věděli více z toho, co se na zámku děje? Chápu, že jako královská rodina chtěli mít vládci Illey více soukromí, ale když už něco takového bylo vyhlášeno, je třeba počítat s nějakým tím uskromněním se. Takhle lidé neměli pořádně ani jídlo a ani hry. Co se týče rebelů, ať už z jihu nebo ze severu, očekávám nějaký ten větší převrat v následujících knihách. Doufejme, že když je na to třeba tolik čekat, bude to alespoň pořádná pecka. Ohledně vlastní soutěže si myslím, že nemůžu nic vyloženě vytknout. Nebylo to takové klišé, jaké se dalo očekávat. O Aspenovi nesoudím vyloženě kladně a ani záporně, protože vlastně nevím, jak to celé bylo. Jak to celé bylo z jeho pohledu. Maxon byl takový roztomilý ňouma. Silný jako budoucí vládce, ale ne ohledně mezilidských vtahů. Když už se s Americou domluvili na tom, že mu v něčem poradí, čekala jsem, že to bude ve větší míře, než se v knize objevilo. I přes všechny ty záporné názory, které k této knize mám, si plánuji přečíst další díl. Cassové stále celkem věřím (ačkoli si ukousla většího sousta, než mohla rozžvýkat) a doufám, že mě ještě ohromí.... celý text
Můj život u sousedů
2014,
Huntley Fitzpatrick
Kniha byla asi do poloviny příjemná a bez jakýchkoli složitých zápletek. Což je pravý opak toho, co přišlo poté. Jako by se autorka v půlce rozvzpomenula, o čem to vlastně chtěla psát než při psaní této knihy tak trochu zaspala. Co se týče hlavního námětu, rozdílů mezi dvěma rodinami, dostáváme přesně to, co nám bylo slíbeno. Příjemnou, početnou a láskyplnou rodinu Garettových, u které se nikdy nenudíte a ani vás to nenapadne. Každý ze členů je něčím zvláštní a zajímavý. Aneb naprostý opak Reedových. Samathina sestra Tracy by možná zajímavá byla, kdyby se v knize objevila více než ve dvou kapitolách. Paní Reedová, matka Sam a Tracy, je sice cílevědomá a silná žena, ale také velmi upjatá a předpojatá. Samotná Samantha je maminčina hodná holčička, která poprvé za deset let promluvila se svými sousedy. To se mi zdá trochu nepravděpodobné. Psychologie postav byla naprosto minimální. Já osobně jsem si v knize oblíbila akorát malého čtyřletého George a feťáka Tima. Na Samině kamarádce Nan autorka ukazuje perfektní příklad toho, co dokáže závist. Jen to bylo trochu přitažené za vlasy. Pokud se s někým znáte dvanáct let, tak byste se takhle asi nechovali. Z Claye Tuckera měl podle mě být ještě větší maniak, který např. chce zničit život politickému protivníkovi Grace Reedové. Pouze můj nápad. Ohledně té velké smutné zápletky skoro na úplném konci můžu říct snad jen to, že mě nebavila a dopadla přesně, jak jsem čekala. Shrnu to do jedné věty: Námět je vážně pěkný, jen provedení krapet vázne.... celý text
Labyrint: Útěk
2014,
James Dashner
Labyrint, který by ani Daidalovi nedal spát, odráží nekonečnou píli, vůli nevzdávat se a sehranou dělbu práce. Je pro mě vážně těžké si představit, jaké by to bylo zapomenout. Na celý svůj dosavadní život a hlavně na všechny, kteří v něm hrají nějakou roli. Přijde mi to skličující. Bonus v podobě naprosto neznámého prostředí, kde lidé používají zvláštní slang, a které je navíc samo o sobě strašidelné a nebezpečné také nezní lákavě. Osobně bych se asi nedokázala vypořádat s faktem, že mě okolní zdi vězní uvnitř, a že cesta ven je v nedohlednu, pokud je vůbec nějaký únik proveditelný. Příběh se od úplného začátku, kdy vás možná trošku zmate způsob řeči používaný obyvateli Placu, pohybuje kupředu velice svižně a nenechá vás ani na chvíli si oddechnout. Žádný šťastný moment netrvá věčně. Ale ani žádná tragédie není zdlouhavá a neřešitelná. Všechny ty vítané i nevítané změny vás dokáží udržet ve střehu až do naprostého konce. To zajišťují také krátké kapitoly, které vždy končí něčím, co vás nenechá knihu odložit a nečíst dál. Neříkám, že příběh nemá žádné chyby. Nebo snad, že mi způsob psaní bezmezně vyhovoval, ale není to nic, co bych díky tak poutavému příběhu nedokázala přejít.... celý text
Esej o tragédii
2014,
Elizabeth LaBan
Pojetí tragédie, ať už v jakémkoli smyslu a rozsahu, musí být zaručeně složité sdělit papíru. Zamlouvá se mi ten nápad, ale sama bych takovou práci na literaturu sepsat nedokázala. Osobně se mi líbí, co ta kniha představuje a o čem vypráví. To, že se věci nevyvíjí, tak jak si je člověk představoval je jako každodenní chléb pro každého z nás. Ale rozhodně nechápu, proč se Tim pořád a nekonečně užíral tím, že je albín. Vím, že to není jednoduché, zvlášť v této době, kdy jsou všichni hodnoceni nejprve podle vzhledu. I přesto, a hlavně kvůli tomu se ale Tim mohl jako první oprostit od předsudků. Spisovatelka se celou dobu snažila zvyšovat napětí a donutit nás knihu neodkládat dokud nezjistíme, co se to tenkrát tak strašlivého stalo. Mě osobně to nijak nelákalo a předem jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Je trochu škoda, že o tom věčně zmiňovaném dni bylo prozrazeno až moc informací. Mohlo to být více překvapivé. Ano, bylo to tragické, ale autorka z toho mohla vytěžit i více, nebýt tak uspěchaného závěru. Časový posun mezi dvěma perspektivami, díky nimž se o příběhu něco dozvídáme, je úžasně zasazen. Občas se mi sice pletla roční období nebo lidi, se kterými Duncan nebo Tim přicházeli do styku, ale jinak nebylo složité se v knize orientovat. Někdy je těžké, ba dokonce nemožné odhadnout, jakou relevanci bude rozhodnutí mít, dokud není po všem.... celý text
Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender
2014,
Leslye Walton
Podivuhodné a krásné soužení mi přineslo podivuhodný i krásný zážitek, který zcela zaplnil moji mysl, která už dlouhou dobu prahla po něčem tak okouzlujícím, dokonalém a jedinečném. Z počátku jsem byla kvůli ději trochu zmatená, protože nevyprávěl o Avě a jejích křídlech. Ani o ničem, co jsem se z anotace dozvěděla. Příběh totiž začínal dlouhou dobu před tím, než se Ava Lavender narodila. Ačkoli kniha není celou dobu jen procházkou růžovým sadem, její děj mě hladil po duši. Na konci jsem se jen usmívala štěstím a křivila svaly v obličeji dojetím. I přesto, že je to kniha relativně uzoučká, obsahuje mnoho postav. O tom bychom mohli soudit, že ani jednu z nich nebudeme schopni lépe poznat, pochopit a mít rádi. Opak je ale pravdou, každá postava má v knize své místo, na které beze sporu patří. Také díky tomu je vlastně tento příběh tak fascinující.... celý text
Jsem rozohněná
2014,
Tahereh Mafi
Způsob, kterým Tahereh Mafi píše své knihy je naprosto unikátní. Dokáže neobyčejně strhnout celou vaši duši, která vyloženě dychtí po dalších neotřelých přirovnáních a seskupeních slov, která by vás ani ve snu nenapadla spojovat dohromady. Jenže! Co se týká poslední knihy, jako by spisovatelka zapomněla na ta velkolepá slova. Na celou jejich existenci. Nechala je prosáknout do příběhu jen, když už by se čtenáři začínalo zdát, že kniha změnila autora. A jako kdyby zapomněla na to, že právě kvůli tomu jsem se na tu knihu tak nesmírně těšila. Je až neuvěřitelné, jak se Juliette změnila v průběhu celé série. Z dívky, která se bávala i vlastního stínu se stala vůdkyní a hlavou povstání. Uvědomila si své dřívější chyby a přestala se chovat jako chudinka. Její energie mě odrovnala. Naprosto a jedinečně. Upřímně jsem čekala, že tak dokonale se vypracovat nebude ani v nejmenším schopná. Její duševní a fyzická cesta od první stránky až po tu úplně poslední mě ohromuje. Co se týče vlastního příběhu. Jsem zklamaná. Jakýsi plamínek začal plát. Poté se zcela rozohnilo i mé vlastní zklamání, protože dobrá polovina knihy byla o Juliettiných osobních věcech, které byly omílány znovu a znovu a stále dokola. Warnerovo počáteční přiznání mě absolutně odzbrojilo. Před tím se mi zdál úžasný, ale to nebylo nic proti tomu, co jsem o něm smýšlela poté. Nevím, co dalšího bych mohla dodat, aniž bych vypustila na svět nějaký nechtěný spoiler. Obecně pro mě zakončení nebylo zcela uspokojivé. A to i přesto, že jsem četla chybějící dvě kapitoly, ze kterých jsem sice měla radost, ale ocenila bych i nějaké to "dva roky poté". Neodmítla bych ani další knihu. K mé smůle se tak bohužel konat nebude. Navíc se omlouvám, že jsem této knize zkazila stoprocentní hodnocení.... celý text
Jen jeden den
2014,
Gayle Forman
První polovinu jsem brala jako příběh o nechutně nevděčné dceři nechutně bohatých rodičů, která si nejspíš z nudy z cestování po Evropě vyrazí na denní výlet do Paříže s úplně neznámým člověkem a potom se diví, že vše není podle jejích snů a představ. A poté se kvůli tomu ještě více jak půl roku trápí. Vyloženě záživné. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, ta kniha mě začala bavit! Bylo to novým kamarádem, prací a hlavně dalším cestováním, při kterém už tu nebyla upjatá Allyson ani Lulu. Nýbrž normální silná dívka, která si dokáže věci zařídit sama. Veškeré pátrání a potkávání nových lidí mě bavilo. Druhý díl si plánuji přečíst, ale tolik jako od této knihy (po zkušenosti s touto knihou) rozhodně neočekávám.... celý text
Panika
2014,
Lauren Oliver
O co v téhle hře jde? Je to prosté. Nemít strach. Podle mě se spíše jedná o nerozvážné hazardování se životem vlastním i lidí v okolí. Nejprve mě zaujala anotace. Tudíž jsem očekávala něco nevídaného a zajímavého. Místo toho jsem byla pořádně zklamaná. Hlavní postavy mi přišly podobné. Pohled ze dvou perspektiv byl tudíž trochu zbytečný. Na určitých místech se kniha až moc táhla a některé věci se zbytečně opakovaly. Na druhé straně byla zase příliš uspěchaná a hra Panika trochu odbytá. Mé zklamání se odráží v 2,5 hvězdičkách, které jsem zázračně zaokrouhlila na 2. I přes to si plánuji přečíst alespoň ještě jednu knihu od Lauren Oliver, "protože teď už vím, že za vší tou tmou a strachem a hlubinami je světlo, slunce, za kterými můžu jít, a prostor a svoboda."... celý text
Dárce
2013,
Lois Lowry
Nenucený a pozvolný příběh, který je ve srovnání s přítomností až absurdní. Lidé sice žili v bezpečí. Pokud jako nebezpečí nebereme odřené koleno po pádu z kola. Zároveň žili také v bezpečí před možností volby. Ale co je to za život, když si ani nemůžete vybrat, co si dáte k obědu! O ostatních věcech ani nemluvě. Mrzí mě, že ostatní knihy, které napsala na Dárce nenavazují, protože já bych ráda četla dál.... celý text
Město z popela
2010,
Cassandra Clare (p)
Tuto sérii jsem po přečtení Města z kostí chtěla nanávratně odložit. Očividně se mi to nepovedlo. Byla chyba pokračovat ve čtení, což jsem udělala kvůli spoustě doporučení. Nekonečně uspávací a moc neříkající příběh se zápletkou, která snad nešla brát ani jako zápletka. První díl alespoň vylepšoval Jace. V této knize mi moc vtipný ani sympatický nepřišel. Ale líbilo se mi, jak si na začátku všichni hráli na Snapea, když Jacovi říkali, že je stejně arogantní jako jeho otec. Čekala jsem, že když už se jedná o díl s pořadovým číslem dvě, budu z té knihy alespoň trochu chytřejší ohledně Idrisu, Spolku, démonů a celého podsvěta. Omyl. Jediná novinka byly vílí schopnosti, což není zrovna utěšující. SPOILER! Dala bych knize ✯, ale docela mě bavilo Simonovo věčné umírání, což knize vysloužilo nějaké body navíc.... celý text
