bookshelf
přečtené 211
Příliš mnoho Kateřin
2015,
John Green
Je pochopitelné, že skoro každý bude porovnávat tuto knihu s ostatními díly Johna Greena. Já sama jsem si také sestavila takový žebříček oblíbenosti. Ale oprostíme-li se od předsudků a porovnávání, co vidíme? Jaký ohlas by kniha měla, kdybychom Greena ještě neznali? Příběh této knihy začíná velmi nepřehledně. Pořádně se ještě nestihnete rozkoukat a už se děje něco, co vám nedává příliš velký smysl. Tedy alespoň v mém případě to tak bylo. Když se Colin s Hassanem dostali na místo, kde se celý příběh odehrává, zlepšilo se to. Jde mi konkrétně o to, že např. v Papírových městech byl už jen ten začátek knihy strhující. Ale to zase porušuji zásadu o porovnávání. Postavy této knihy byly velmi osobité a lidské. Bohužel pouze hlavní tři postavy. Zbytek byla taková změť cizích lidí, kteří se tam občasně mihli a nezanechali po sobě ve mně nic než pocit nejistoty ohledně jejich jména. Celý příběh by se dal přirovnat k čekárně. Celou dobu čekáte, že se to pořádně rozjede, že nastane ta chvíle, kdy si řeknete: "panejo, ta knížka mě pořádně baví". Bohužel. Příběh je to sice pěkný,ale nijak zvlášť nezapomenutelný. Znovu mě napadá, jak velké oblíbenosti by se kniha těšila, kdyby na obalu nebylo těch známých devět písmen. Co se Johnovi musí nechat, je fakt, že má opravdu talent. Je vtipný, chytrý, originální a jeho knihám nechybí čtivost. Tuto knihu bych ráda doporučila všem kromě lidí, kterým se nezamlouvala Greenova předchozí díla, protože u Kateřin rozhodně útěchu nenajdou.... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Myslím, že tato kniha naprosto splňuje svůj účel člověka pobavit a nechat ho si oddechnout. Chápu, že pokud očekáváte knihu plnou mouder a psaní hodného Nobelovy ceny za literaturu, budete zklamáni. Já osobně knihu hodnotím plným počtem hvězd, protože mě bavila a celkem jsem se i nasmála. A o to myslím autorovi šlo především.... celý text
Mrazení
2010,
Maggie Stiefvater
Tato kniha by šla popsat dvěma slovy. Krásné zklamání. Zklamání, protože jsem nabyla dojmu, že knihy od Maggie Stiefvater jsou bez výjimky dobré. (Přiznávám, včetně této jsem četla dvě). Knihu neoznačuji za krásnou díky příběhu nebo postavám knihy, ale díky stylu, kterým je napsaná. Za to jsem přilepšila hodnocení o jednu hvězdičku. Celý příběh je neuvěřitelně roztahaný a uspávající. Nejsem ani velkou fanynkou vztahu hlavních postav. Nechci být příliš detailní, ale "miluji tě, protože na mě koukáš z lesa svýma odlišnýma očima, jak se houpu na dětské houpačce" mi nepřijde jako nejlepší příležitost k navázání vztahu. Co se týče vlčích záležitostí, musela jsem se oprostit od toho, co mi před lety vštěpovala do hlavy Stephanie Meyer. Přišlo mi, jako by se autorka probudila až na konci knihy a uvědomila si, že tímto tempem nikoho na další díly rozhodně nenaláká, tudíž přihodila špetku akce. Musím uznat, že díky posledním asi 50 stranám dám šanci druhému dílu, ale trochu se bojím, že to bude další "snad už bude konec" kniha.... celý text
Čtyřka: Divergentní povídky
2014,
Veronica Roth
Tento komentář obsahuje spoiler ke knize Divergence. Očekávala jsem dokonalou třešničku na dortu. A dostala jsem pořádně splácnutou třešeň ne-li spíš pecku. Než ale začnu s kritikou, chtěla bych vyzdvihnout styl psaní, který je velmi příjemný ke čtení. Pokud čteme knihu poprvé, měla by nám také dát nějaké nové informace. Tato kniha bohužel nic nového nepřináší. Ano, je to příběh z pohledu někoho jiného než Tris, ale je to jen opakování skutečností, které již víme a které se moc nerozvíjí, tudíž kniha nemá žádný spád. To by ale nebylo to nejhorší. Mám s tou knihou morální problém, který nemohu jen tak přejít. Při čtení Divergence jsem si neuvědomovala, co vše o útoku na Odevzdanost Tobias ví. Tím víc mě překvapilo, jak s touto informací v této knize naložil a jak o ní smýšlel. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale na jeho činech záležely osudy spousty a spousty nevinných lidí a on měl problém s tím, že mu pár z nich ublížilo nebo že zradí frakci, pokud bude jednat. Během svého dumání používal tak irelevantní argumenty až se mi z toho chtělo brečet. Pořád je třeba brát v zřetel, kolik životů mohl zachránit. Frakce je možná více než rodina, ale ne více než lidské životy. Asi to moc řeším, ale tento fakt Tobiase v mých očích neuvěřitelně degradoval.... celý text
Bez naděje
2014,
Colleen Hoover
Obyčejně romantické knihy nezačínám číst s velkým očekáváním. Tahle nebyla výjimkou a tím více mě překvapila. Příjemně. Zpočátku to byl pouze průměrný román bez jakéhokoli náznaku oduševnělejšího příběhu, jehož autorka ráda používá slovní spojení ohledně padání kalhotek. Co mě ale již od začátku zaujalo, byl humor hlavních dvou hrdinů, který je celkem podobný s mým. To dokáže přidat na oblíbenosti. Ordinérnost příběhu se nezmění ze stránky na stránku, ale je postupně nahrazována nástrahami, které souží hlavní postavy. Příběh je z části předvídatelný, což ho ale nedělá nudným. Ba naopak. Osobně jsem měla radost, když se mé domněnky potvrdily a přidala se k nim ještě další fakta, která mým teoriím chyběla na detailnosti. Během čtení mě párkrát zarazily reakce Sky, které byly trochu neúměrné situaci. Chápu, že každý se v určitý moment může chovat jinak, ale přišlo mi, že určitá věc, která by sama o sobě člověku stačila na nějaký ten dlouhodobější duševní otřes, v hlavní hrdince vyvolala akorát znechucení.... celý text
Eleanor & Park
2014,
Rainbow Rowell
Trvalo to asi rok, co jsem na tuhle knihu čekala. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že mé nadšení nebylo úplně na místě. Nevím, co přesně jsem očekávala, ale s jistotou můžu říct, že mě to zklamalo. Ve většině knih je hlavní hrdina ten nejhezčí a nejoblíbenější kluk z okolí, kterého prostě musíte mít rádi už jen za to, jak je úžasný, a jeho holka stále nedokáže uvěřit, že právě ona měla takové štěstí, že si vybral zrovna ji. Tahle kniha je jiná, nenutí vás úplně vyloženě, abyste Eleanor nebo Parka měli rádi. Nevím kdy ani jak, ale oblíbila jsem si je oba. Parka víc. Klidně byste mohli říct, že místo neuvěřitelně dokonalých postav jsou tu dvě tak trochu podivínské, které svým způsobem představují jen další otřepané klišé. Dovolím si namítnout, že autorka bravurně balancuje na pomyslné hranici toho, co klišé je a není. Kniha pomalu popisuje vyvíjející se vztah dvou mladých lidí, kteří se k sobě vzájemně chovají velmi nesměle až byste odhadovali, že jsou svému opravdovému věku tak po ramena. Celý příběh se trochu táhne, protože mimo vztahu Eleanor a Parka popisuje jen vztah Eleanor a Parka. A někde daleko v závěsu je jejich rodinný život. Konec mi nepřišel smutný. Spíš politováníhodný. A co se týče úplného konce. Myslím, že autorka prostě nechala na čtenáři, kterou z těch dvou možností si vybere. Což bylo nejlepší východisko. Zaručeně lepší než jasný verdikt. Tuto knihu bych doporučila těm, kteří hledají milou a hřejivou knihu, která ale není vyloženě přemýšlivá ani překvapivá. Pokud také chcete číst něco v angličtině, Rainbow Rowell nabízí jednoduše napsané knihy, kterým budete rozumět, i když ze sebe angličtinu nevalíte zrovna rychlostí rodilého mluvčí. Tento komentář je pro mě něco jako obhajoba. Nezastávám se té knihy před vámi ani před vaším hloubavým psem, ale obhajuji ji sama před sebou, protože si sama ohledně této knihy stále protiřečím.... celý text
Vánoční koleda
2010,
Charles Dickens
Pro lakomého pana Vydřigroše jsou vánoční svátky nesmyslem. Návštěva duchů Vánoc jej má napravit a zbavit ho pomyslného řetězu, který s sebou vláčí. Pro mě byla kniha úžasným příkladem toho, jak je možné někoho změnit a dokázat mu, že se může mýlit. V dnešní době je televize plná nových zpracování tohoto díla, ale lidem už to nic nepřináší. Dnes už všichni zapomínají pravou podstatu Vánoc. Oproti panu Vydřigrošovi je naším neduhem, že je sice slavit chceme, ale hlavní pro nás je, aby byly štědré. Spoustě lidem by neuškodila návštěva duchů Vánoc, aby jim připomněli, že to není jen o sněhu a dárcích, ale o lidech, se kterými je trávíte.... celý text
Spáleniště: Zkouška
2014,
James Dashner
Vyrazilo mi to dech. Tato kniha je naprosto jiná než první díl a přitom je také naprosto stejná. Zařadila bych ji do kategorie knih, které chcete po jejich dočtení zapomenout, abyste mohli příště číst zase a nevědět, co se bude dít. Právě z toho důvodu, že každá kapitola končí naprostým zvratem, prostě musíte číst dál. Kniha se rozjíždí již na úplném počátku a jede až do konce, a je na vás, kdy se k tomu proudu přidáte. Kniha postupně graduje, zatímco si s vámi pohrává a nechává vás naletět jí na lep, i když si na to dáváte pozor. Nic není tak, jak se zdá. A myslím, že s informacemi z dalšího dílu už nebude pravdou vůbec nic, co pravdivé se jevilo. I přes naprosté nadšení má kniha nějaké nedostatky. Autorův styl psaní je podle mě lepší než v prvním díle, ale pořád mi na tom něco chybí. Charakteristika postav klesla. Autor jako by nedokázal vyjádřit, co na někom Thomasovi vadí, nebo co jej přitahuje. Kniha naprosto předčila má očekávání a nechala mě zcela zmatenou, jakou nejspíš až do přečtení dalšího dílu zůstanu.... celý text
