bookshelf komentáře u knih

Tuto knihu nečtete kvůli prožitku z jejího literárního zpracování. Nečtete ji ovšem ani aby vás dojala a vy jste se po dočtení mohli na pět minut zamyslet nad tím, že se vlastně nemáte zase až tak špatně. Ne. Čtete ji z toho důvodu, že ani jeden z jejích příběhů by neměl být zapomenut. Kvůli tomu byla také napsána.

Knihu hvězdami nehodnotím - přijde mi to nemístné. Musela bych dát velmi nízký počet za její provedení a zároveň vysoký za sílu sdělení.

Jsem ohromena tím, jak autor zpracoval toto období naší historie, které je v případě pražského jara potřeba popsat spíše atmosférou prostředí než konkrétními událostmi. Moje ohromení se ovšem omezilo pouze na autorovu zdatnost vyprávět dějiny cizí země. Co se týká konkrétních postav a jejich osudů, příběh silně zaostával. Jediný zajímavý vhled nám autor nabídl skrze britského diplomata Sama, jehož postoj už z povahy jeho povolání musel zůstat objektivnější, než může být čtenář zvyklý, což charakteru postavy dodalo trochu nevšednosti.

3 15.02.2019

Ve vší své zvláštnosti se kniha dotýká několika tabuizovaných témat, které vás zahalí smradem a páteří vám projede pocit mravenčení. Možná budete i znechuceni. Mimo tyto krajně znepokojující věci se střetáváme i se zajímavou psychologií postav včetně jejich vývoje, který se rovněž může zdát lehce na hraně normálna.

Jde o setkání s umělcem v počátku jeho kariéry a na stylu psaní to lze poznat, čímž této knize rozhodně nechci ubírat na kvalitě. Jedná se o nádhernou ilustraci toho, jak moc se dokáže spisovatel ve svém řemesle zdokonalit. Když Betonovou zahradu porovnáte s Pokáním nebo Na Chesilské pláži, skoro byste podle způsobu psaní nepoznali, že se jedná o stejného autora.

8 01.01.2019

Velmi zdařilá fantasy kniha, která se kromě klasických témat jako je magie nebo boj dobra se zlem nenápadně zaobírá diskriminací a nesvobodou určitého typu obyvatelstva, což přidává paralelu s naším současným světem. Musím zmínit také, jak si autorka bravurně pohrála s vývojem postav, které se navíc chovaly velmi logicky vzhledem ke své minulosti a nastalé situaci, což je podle mě jev, který ve většině young adult knihách úplně chybí.

30.12.2018

Mrazivý příběh malé holčičky, která se stala pozorovatelem a zároveň obětí sledu nešťastných událostí, které jí ze dne na den změnily život. Začátek knihy je doopravdy perfektně zpracován. Je přítomno takové tajemno a nutnost s hlavní postavou silně soucítit. Postupně se ale děj začne opakovat a vléct, až je z toho silně průměrný příběh o rodinném dramatu a ještě průměrnější příběh o holokaustu.

2 14.11.2018

"Každý je netolerantní vůči něčemu nebo někomu, samozřejmě. Víš, vůči čemu jsi netolerantní ty, Bille?" zeptal se mě Richard, "Jsi netolerantní vůči netoleranci."

Tato slova pro mě celý příběh definují. Irving dokázal skvěle vykreslit právě nedostatek respektu a tolerance vůči jiným než heterosexuálním orientacím, jehož vývoj během druhé poloviny 20. století prostupuje celým příběhem. Postavy jsou všechny velmi dobře vypodobněny a jejich individuální motivace a příběhy dokonale zapadají do sebe. Knihu bych doporučila úplně všem, nejvíce ale těm lidem, kteří se k ní pravděpodobně kvůli jejímu tématu nikdy nedostanou. Myslím, že spousta lidí zapomíná, že je normální se odlišovat.

6 09.07.2018

Gejša začíná jako barvitý, dojemný a vynalézavý příběh o malé holčičce, která ztratila všechno, co měla, aby získala něco, o co se nikdy neprosila. Určitá naivita tak nějak patří k jejímu věku a z počátku může být líbivá. Sledujeme Čijo, z níž se postupně stává proslulá gejša Sajuri, jež za pomoci vnějších vlivů padá do klína velká sláva i určitý vliv. Celému příběhu ale dodává potřebnou jiskru právě její rivalka Hacumomo, s jejímž vytracením se z příběhu se vytrácí i jiskra. Naivita ale zůstává a s přibývajícím věkem naší Sajuri začíná být lehce dotěrná. Nelze opomenout lacinost milostné linky. Celkově se sice jedná o pěkný obraz někdejších japonských tradic tamní smetánky, ale nechtěla bych, aby tato kniha formovala něčí pohled na svět.

9 23.02.2018

"V lásce poznáváme, jací bychom chtěli být, a ve válce pak poznáme, jací jsme." To jsou úvodní slova knihy a já bych ji nedokázala popsat lépe.

Na téma druhé světové války obecně byla napsaná taková spousta knih, a přesto mi tato přišla něčím výjimečná. Jakožto čtenář sledujete příběhy dvou sester, které musí během boje o svůj holý život řešit spoustu morálních otázek, které jim předhazuje válka a s ní spojená okupace Francie, kde se děj odehrává. Tato jejich dilemata se kolikrát promítnou i ve vaší hlavě a nabídne se otázka, zda byste v sobě našli i vy tolik odvahy. Mimo to se jedná o příběh plný ztráty, odhodlání, statečnosti i obětování se. Obecně upřednostňuji knihy z tohoto období, které obsahují více faktů a donutí vás vyhledávat si další informace, ale touto knihou jsem vážně okouzlena a myslím, že ještě dlouho budu.

12 10.11.2017

"Madam, prosím vás, uklidněte se. Nic se vám nestane. Zabít vás? Vážně si myslíte, že my Němci jsme barbaři?"

Utekl jsem z Osvětimi je kniha, po jejímž přečtení se vám nedostává slov. A ani by nemělo, není co dodávat. Toto dílo vyobrazuje jen jeden příběh, tedy pouze malinký zlomek tak velkého utrpení, a přesto to čtete a zdá se vám to příliš barbarské a výčet hrůz pořád nekončí.

"Naším úkolem bylo vyložit z vagónu mrtvé, umírající a zavazadla. Mrtví, to znamená každý, kdo se nemohl udržet na nohách, byli složeni na hromadu. ... mrtví a umírající šli přímo do pecí. Často se stávalo, že společně s mrtvými těly naházeli do náklaďáků malé živé děti."

10 18.01.2017

Jak se říká - sto lidí, sto chutí. Tentokrát jsem asi právě já tou rybičkou, která plave proti proudu. Protože kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, hned by mě napadlo: nudná. Ale nebylo to tak celou dobu.

Většinou se snažím od knih nemít moc velká očekávání. Bohužel jsem všude o této knize neslyšela nic jiného než chválu, takže jsem své předsevzetí porušila a musím říct, že se mi to moc nevyplatilo. Zpočátku se mi kniha zdála opravdu poutavá, ale neuplynulo moc kapitol, kdy mě jedna ze dvou hlavních postav, Laia, začala vadit, hlavně její nesmírná naivita. Eliasovi to trvalo o něco déle, ale ani jeho jsem neměla ráda moc dlouhou dobu. Milostný trojúhelník/čtyřúhelník ani nestojí za zmínku. Ke konci už mi byli jejich osudy v podstatě ukradené. Nevím, čím to bylo, protože měli oba velký potenciál.

Když se zamyslím nad příběhem samým, i tím sem byla zklamaná. Svět, ve kterém byla kniha zasazena byl trochu odbytý, ale věřím, že si to lepší autorka nechává na další díly. Když už o Tahirové mluvím, nesmím zapomenout vyzdvihnout její styl psaní. Taková spousta přívlastků z knihy dělala opravdu čtivý kousek, což je nejspíš důvod, proč jsem knihu dočetla. Příběh, i přes moji lhostejnost, utíkal velmi rychle.

Ještě bych se chtěla pozastavit nad hodnoceními knihy, která se nachází na zadní straně obálky. Přijde mi trochu úsměvné přirovnávat ji k dílům jako je Harry Potter, Hunger games nebo Hra o trůny. Je na místě knihu dobře ohodnotit, ale ne ji tolik přecenit.

Od čtení Jiskry v popelu vás svojí recenzí nechci odrazovat, sama si plánuji přečíst druhý díl, protože jsem na konci knihy získala dojem, že v dalším díle možná získáme komplexnější pohled na celý svět. Poučím se ale a nebudu mít až moc přemrštěná očekávání.

11 28.03.2016

Jestli existuje nějaká kniha, kterou by si podle mě měl přečíst úplně každý, je to právě Osvětimská knihovnice.

Je to kniha o nacistické zvrácenosti a brutalitě, v určitých částech obsahuje zvášť naturalistické popisy. Ale hlavně je to kniha o lidskosti a touze přežít. Zároveň v ní najdete i spoustu zoufalství. Přiznejme si, nebylo to tak jednoduché na čtení, ale stálo to za to.

Kniha je velmi autentická. Jak by také ne, když hlavní pilíře jsou odvyprávěním skutečných událostí doplněných o trochu té fiktivní prózy. Styl psaní autora byl opravdu skvostný, i když se nesnažil ždímat ze čtenářů na každé stránce slzy, dokázal na mě fouknout zápach Osvětimi. A že to smrdělo. Nemám slov. Ne vlastních - podělím se s vámi o část 1. odstavce:

"Lidský život v Osvětimi nemá cenu ani zlámané grešle, je tak bezcenný, že už ani nestřílejí, protože kulka je cennější než člověk. (...) Smrt se tu stala průmyslem, který se vyplatí, jen když pracuje ve velkém."

11 21.03.2016

Nevím, jestli jsem někdy byla nějakou knihou zklamaná tak moc jako právě touto. Mrzí mě to, protože vím, jak talentovaná autorka Jandy Nelson je, její styl psaní hladí a hřeje. Vím to, protože už jsem měla to potěšení číst její předchozí knihu.

Na obálce se píše, že Dám ti slunce je příběhem dvou životů. Podle mě jde spíše o 4 rozdílné charaktery, které se náhodou usídlili ve dvou puberťácích. Noah před tím, Noah po tom, Jude před tím, Jude po tom. Jejich matka hned zpočátku knihy zemře a ve dvojčatech jako by něco zemřelo také. Jejich příběh sledujeme ze dvou pohledů - z Noahova, když byl ještě podivín a z Judina, když se podivínkou stala. Noah byl takový roztomilý malý umělec, jeho vyprávění jsem měla radši. Naproti tomu se mi doopravdy špatně četla část s Jude, která byla otravná a extrémně pověrčivá. Ostatní postavy v této knize mě také příliš neoslovily.

Na to, že hlavní záležitostí knihy je rodinný svár, moc toho o příslušnících této rodiny nevíme, což podle mě dost kazí dojem. Během čtení zjišťujete, co všechno se přihodilo - proč už není vůbec nic jako dřív. V určité části knihy jsem toho měla dost. Všechno jako by se opakovalo a každá věta jako by už tam někdy byla.

Musím ale uznat, že kniha určitý potenciál má. Vzala bych několik Noahových vyprávění a zasadila do úplně jiného příběhu. Určitě bych vás ale svým názorem nechtěla od knihy odrazovat, jen se prosím nečertěte, že mně se nelíbila, i když vám ano.

4 05.03.2016

Po stylistické stránce pro mě byla tato kniha téměř dokonalá. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a obkročmo střídají popis z pohledu Marie-Laure a Wernera. I přes to, že u většiny knih bych krátké kapitoly přivítala, tato je ale výjimkou. Je sice pravda, že každá ta malá kapitola měla svoji vlastní pointu, ale já bych dala přednost delším oddílům. A důvod? Mnohokrát se mi během čtení přihodilo, že mě jednotlivá vyprávění naprosto okouzlila a pak byl najednou konec. Další kapitola. A navíc z jiného pohledu. Myslím, že právě toto bylo důvodem, proč mi trvalo dost dlouho knihu přečíst, protože jsem třeba po každém 2. oddílu knihu odložila a šla dělat něco jiného. Jednoduše mě dílo nedokázalo plně vtáhnout. To ale nemění nic na tom, že jsem si čtení doopravdy užila a všem bych tuto kouzelnou knihu doporučila.

Více si můžete přečíst zde: http://the-power-of-books.blogspot.cz/2015/11/jsou-svetla-ktera-nevidime-recenze.html?m=1

5 21.11.2015

Neuvěřitelně roztomilé a oddechové čtení, které sice moc nezaměstná vaše mozkové buňky, ale zase příjemně zahřeje. Mě osobně na tuto knihu nalákala kladná doporučení a hlavně ztracená psaní. Co mě překvapilo bylo, že ty dopisy v knize nefigurovaly tak moc, jak jsem očekávala a zároveň byly podkladem pro celý příběh. Což je podle mě dobře, protože v opačném případě by se hrdinka pořád jen litovala kvůli zmizelým dopisům. Autorka se tomuto ale šikovně vyhnula.

Mrzí mě, jestli vám hlavní postava, Lara Jean, nesedla, protože mě ve spoustě pasážích připomínala mě samotnou. Spíš než její chování mám na mysli některé názory, které bych nedokázala zformulovat lépe. Co se týče ostatních postav, okouzlila mě rodina hlavní hrdinky, kterou autorka vážně dobře prokreslila. Musím upozornit, že začátek této knihy je poměrně pomalý. Minimálně pro mě bylo těžké se do knihy začíst.

Na tuto knihu očividně pěji jen samou chválu, což je u mě velké překvapení, protože takové vyloženě dívčí romány jsou jedním z mých nejméně oblíbených žánrů.

5 10.08.2015

Tahle kniha je vyloženě cítit Harrym Potterem. Náctiletý chlapec se odebere do školy magie, která je součástí kouzelnického světa, který bojuje proti mocnému nepříteli snažícímu se zvítězit nad samotnou smrtí. K tomu by se hodil jeden konkrétní citát:

"Nepřítel byl skvělý kouzelník - možná dokonce nejlepší z nejlepších - dokud se nepomátl. Toužil žít navěky a taky chtěl umět vzkřísit mrtvé. To proto mu říkají Nepřítel smrti, protože si smrt chtěl podmanit. ..."

Jak moc vadí, že se autorky nechaly inspirovat jiným příběhem, to si každý přehodnotí sám. Já osobně zastávám názor, že tato kniha si se sérií o chlapci, který přežil ani nezaslouží být srovnávána. Může to vypadat, jako že se nedokážu oprostit od srovnávání. Je to vcelku pochopitelné, když je ve mně příběh HP tak zakořeněný, ale myslím, že i tak by na mě kniha udělala podobný dojem.

Co se mi na této knize zdálo zajímavé byla magie, kterou se učni Magisteria pokoušeli ovládnout. V určitých částech mi ale i tento aspekt začal připadat přitažený za vlasy a celkově takový nepromyšlený. Když to shrnu, tato kniha se mi jako celek nečetla dobře, i když by se našly i zajímavější části, které ovšem můj úplný dojem moc nevylepšily.

Na jedné straně je informace, že Spočítej hvězdy je dětská knížka, jejíž styl psaní tomu také odpovídá. Na druhou stranu se jedná o příběh, ze kterého jsem měla husí kůži a musím jej zařadit mezi nejlepší knihy, které jsem v letošním roce četla.

Kniha je plná dětské upřímnosti a dospěláckého tajnůstkaření, které v některých případech také nemusí být na škodu. Zvlášť, když jde o knihu s tematikou holokaustu. Podstatné historické momenty jsou podle pravdy, což mě překvapilo, protože se toho obyčejně o událostech v Dánsku během 2. světové války moc nedoslechnu. Tato kniha vypráví přímo o důsledcích holokaustu, na dánské Židy i na jejich okolí, které je brání stejně jako brání svého krále i celé Dánsko.

Tato kniha vyšla až dlouho po originále a za tu dobu si tu mohla získat obrovskou pozornost. Vždyť v Americe se z ní stala klasika a žáci středních škol ji mají v povinné četbě. A ačkoli je kniha určena hlavně dětem, myslím, že více si z ní více odnesou právě dospělí.

5 21.07.2015

Je celkem jasné, co této knize zajistilo tak velkou prodávanost. Osobně jsem si Zoe oblíbila už dávno. Jsem za ni ráda, že jí vyšla kniha, ale mám-li být upřímná, úspěch této knihy je vystavěn na jejím jméně. U autorů knih to většinou bývá naopak.

Většina z nás neví jaké to je mít větší počet lidí, kteří sledují naše výtvory jako je např. Pennyin blog. Cením si toho, že autorka do knihy vnesla své zkušenosti s blogováním, ochanou soukromí a hlavně s úzkostí a záchvaty paniky. Ačkoli má kniha pěkné téma, provedení je na tom o dost hůř. Hlavně co se týká první poloviny (přibližně). Mně osobně trvalo se do knihy začíst, přemýšlela jsem i o odložení. V příběhu je určitý zlom, v jehož duchu jsem celou knihu očekávala. Jediné, co bych na této knize doopravdy vyzdvihla je vztah hlavních postav. Mílé, nenucené, hřejivé. A záviděníhodné, samozřejmě.

1 10.07.2015

„Ani ve scrabblu neexistuje slovo, který by vyjadřovalo, jak se cítím.“

Teoreticky není tato kniha dokonalá. Ani zdaleka ne. Mě ale tak moc bavilo ji číst, že se stoprocentnímu hodnocení nevyhnu.

Téměř celou knihou vás provází pocit neznáma, nevědomost o rozsahu celé té záhadné události. Já osobně jsem si během čtení snažila zapamatovat co nejvíce detailů, které by mohly být malými puzzlíky skládajícími jeden velký obraz. Celý příběh se rozvíjí pomalu a zlehka. V jeden moment toho na čtenáře není nikdy naloženo příliš. A vzhledem k žánru mi to přijde neobvyklé. Že se vlastně jedná o knihu napsanou s takovou lehkostí.

Jak jsem reagovala na konečné rozuzlení? Ohromeně. Nevěřila jsem. Nechci vám říkat, jak to dopadne. Pouze svoji vlastní reakci na situaci. Ještě dnes, pár dní po dočtení, namátkou otevřu knihu a přečtu si pár řádek. Vždy si scénu spojím s tím, co už vím, nastane další překvapivý moment, kdy mi dojde celý rozsah. A takhle se to opakuje, což svědčí o promyšlenosti celé té věci.

Na závěr bych chtěla vyzdvihnout určitý detail, kdy hlavní postava píše krátké pohádky, které vždy metaforicky zobrazují její rodinu a situaci, ve které se nachází, což dává tomu samému momentu další rozměr. Věřím, že tato kniha nesedne úplně každému, ale i přes to stojí za to si ji přečíst.

16 08.06.2015

Pamatuji si, že když jsem si ještě před vydáním této knihy četla anotaci, znělo mi to všechno velmi kýčovitě. Myslím, že vás nejspíš úplně nezajímá, jak jsem se tedy ve výsledku k této knize vůbec dostala. Hlavní je, že jsem ji četla a že mě nadchla. Někdy se prostě vyplatí nedat na první zdání.

Pod zářivě modrou obálkou se skrývá o trochu méně zářivý příběh. Kniha vypráví o rodině, kterou postihlo několik tragédií, hlavně ale o tom, jak i přes to všechno nejsou hrdinové této knihy znechuceni životem.

Co se týče hlavního děje, nejde o takovou tu typickou středoškolskou romantickou zápletku, čehož jsem se z počátku obávala. Ačkoli je pravda, že určitý náznak tam chvílemi byl. Příběh byl z velké části opravdu originální. Bála jsme se, že se bude autorka snažit ze slzných kanálků čtenáře vytlačit každou kapičku, co bude moci. Ale znovu jsme se spletla. Smrt Lenniiny sestry Bailey sice dominovala ve spoustě kapitol, ale v relativně normální míře, hlavně v případech Leniiny snahy se s tím vyrovnat.

Když to shrnu kolem a kolem, Nebe je všude byla příjemně napsaná kniha, která se četla velmi lehce a obsahovala neokoukané postavy. A i když se mi některé situaci zdály být trochu přitažené za vlasy, nastala chvíle, kdy mi došlo, že zoufalé situace si někdy žádají zoufalé činy, a že vše nebylo tak nedůvěryhodné, jak se zdálo, pokud člověk dokáže být trochu empatický.

3 13.05.2015

Před přečtením této knihy jsem četla pouze jednu dodatkovou knihu k nějaké sérii, která mě velmi zklamala, takže ani od této jsem neměla velká očekávání.

Nejkrásnější je, jak jistě víte, příběh o Levaně z doby, kdy byla pouhým stínem své sestry královny Channary. Z mého pohledu ji v této knize autorka líčí spíše kladně a to i přes všechny ty negativní činy, které napáchá. Každý špatný skutek zde Levana obhájí nějakou dobrou pohnutkou, která ji k tomu vedla. Vše pro dobro její země, že. Ale já nevěřím, že účel světí prostředky, ani že pouze okolnosti Levanu změnily k tomu, jaká je ve všech knihách popisována. Rozhoně si myslím, že tato kniha, ačkoli je velmi krátká, stojí za to být přečtena, protože člověku dodá pohled na situace, které dokáží pomoci si vše propojit. Tím pádem vás nechá lépe nahlédnout do světa celé série Měsíčních kronik.

2 13.05.2015