boxas
přečtené 1306
Talisman
1996,
Stephen King
Myslím, že přítomnost druhého autora knize uškodila. Kingův rukopis už znám, tak si troufnu říct, že při "jeho" pasážích měla kniha tempo. Byly ovšem části, zvlášť při putování Jacka, kdy jsem dokonce několikrát chtěla knihu odložit. Můj celkový dojem napravil až konec, který je v duchu kingovek strhující a napínavý. Velkým plus je postava Vlka.... celý text
Elon Musk
2015,
Ashlee Vance
Elon Musk bezesporu skvělý je, o tom není žádných pochyb! Ale je i skvělá kniha o něm??? O tom bohužel pochyby mám. Podle mě je to lehce nadprůměrný (a jednostranně oslavný) životopis muže, který je od průměru tak daleko jako Mars od Země. Elon Musk je člověk, na kterého tato planeta nikdy nezapomene. Jméno autora jeho životopisu jsem zapomněla už teď.... celý text
Konečná diagnóza
1991,
Arthur Hailey
Autorovi se nedá upřít smysl pro dramatičnost. Knížka dokáže bezesporu zaujmout i v dnešní době, protože některé otázky lékařské etiky jsou nadčasové, ale... ...ale charaktery jednotlivých hrdinů jsou šablonovité, děj je předvídatelný, popis lékařských postupů přespříliš detailní atd., atd. Je trochu škoda, že nám autor nedopřál takový ten dodatek, co např. bylo po pěti letech, a tak jsem si "nový konec" vymyslela sama...... celý text
Let do nebezpečí
1999,
Arthur Hailey
Knihu znám především jako naprosto a bezkonkurenčně skvělou rozhlasovou adaptaci. Když jsem ji slyšela poprvé, nebyla jsem schopná se od nahrávky odtrhnout. Nedávno jsem ji znovu poslouchala a uvědomila si, jak poctivou práci, postavenou na výborné předloze, režisér, herci, ale i všichni ostatní odvedli! Vřele doporučuji!... celý text
Večerní zprávy
2008,
Arthur Hailey
Dobrá kniha, která čtenáře jistě nezklame. Autor zvolil sice hodně popisný způsob vyprávění, ale na druhou stranu mu nemůžeme upřít výbornou znalost prostředí, o kterém píše. A napětí, to dokáže udržovat až do samého konce. P. S. Popis "cudného" sexu mezi hrdinou a letuškou na palubě speciálu s papežem Janem Pavlem II., to je pěkná třešnička na dortu...... celý text
Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla
2013,
C. D. Payne
Není to tzv. velká literatura, ale pokud chcete příjemně strávit pár deštivých podvečerů, vřele doporučuji! Payneho Helena a Kingova Dolores, to jsou dvě ženské, které mi jsou obě a každá jinak sympatické. P. S. Jo, a ještě Pratchettova Bábi Zlopočasná!!! :-)... celý text
Otec prasátek
1998,
Terry Pratchett
V čase vánočním není nad tuto knihu! :-) HO. HO. HO. „Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, tedy nic osobního, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrský, masitý smích. Musíte... musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej pudink, pane, dámy prominou.“ VÁŽNĚ? A JAK TO VLASTNĚ VŠECHNO VÍŠ? „Já byl kdysi taky mladej, pane. Taky jsem si věšel punčochu jednou ročně jako hodnej kluk. Aby nám ji Otec prasátek naplnil hračkama, tak jak to teďka děláte vy. No, v ty době jsme dostávali tak nějakou tu klobásu a černej pudink, když jsme měli velký štěstí. Ale ve špičce vždycky bylo růžový prasátko z růžový mandlový hmoty. Neužil jste si Prasečnice, dokud jste se nepřežral jako čuník, mistře.“... celý text
Hrrr na ně!
1999,
Terry Pratchett
Vtipné a nutící k zamyšlení. Ani tentokrát členové hlídky nezklamali, pobavili a potěšili. A na Krásnou Bětu asi dlouho nezapomenu...
Himmlerova kuchařka
2014,
Franz-Olivier Giesbert
Nějak si s touto knížkou nevím rady. Není vyloženě špatná, ale ani to není kniha, ke které bych se z jakéhokoliv důvodu ještě někdy vrátila. Autor jako by se snažil nějak propojit nejděsivější události minulého století, což mu nemám za zlé, ale výsledek je podivný. Mnoho věcí pouze nadhozeno, zvlášť v druhé polovině knihy, málo dotaženo, tak trochu podle úsloví Mnoho psů, zajícova smrt. Nebo ještě jinak. Je to, jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort. Dali tam vše, co považovali za dobré, ale výsledek byl nestravitelný. Zkrátka je toho tady moc - arménská genocida, hnusní, chlípní Turci, prznící malé statečné (a pragmatické) holčičky, francouzští kolaboranti, holocaust, Mao... a do toho všeho sexualita, homosexualita, bisexualita a taky masturbace a znásilnování a literatura a Lebensborn a samozřejmě také vyhlášené recepty vegetariánky paní Rózy... Nějak se mi v tom všem ztratilo, proč se to vlastně jmenuje Himmlerova kuchařka, když to byla vlastně jen velice krátká epizoda dlouhého života hrdinky. Aby se líp knížka prodávala???... celý text
Buch!
2006,
Terry Pratchett
Skvělá kniha! Nejvíc se mi líbily pasáže o knížce Kdepak je má kravička? Ale to asi každému. S přehledem mě pokaždé rozesmál démonek iPaco a jeho snaha zavděčit se " Vložte svoje jméno" čili Elániovi. To fakt nemá chybu!... celý text
Lačnost
2006,
Elfriede Jelinek
odpad!
Knihu jsem si chtěla přečíst ze dvou důvodů, především jsem hledala v rámci čtenářské výzvy knihu autora ze sousedního státu a ach ano, Jelineková je přece nositelka Nobelovy ceny, tak to bude jistě kvalitní čtení... Bohužel nebylo. Spousta nudného vykecávání se o věcech zřejmých a zpracovaných mnohem lépe u jiných autorů. Pro mě byla tato kniha zklamáním a ztrátou času.... celý text
Soudné sestry
1995,
Terry Pratchett
Další bezvadné setkání se třemi čarodějkami, které jsou jedna lepší než druhá. Skvěle jsem se bavila! A asi nejvíc, když se ty tři vypravily do divadla nebo když "ubohé stařenky" sbíraly roští... Při výstupu stařenky Oggové jsem div že neslzela smíchy.... celý text
Sextánka
1992,
Vilém Neubauer
Shodou okolností a v rámci Čtenářské výzvy pro tento rok se mi souběžně dostaly do rukou dvě na pohled zcela odlišné knihy. Erilian Město čarodějů Terezy Janišové a Sextánka Viléma Neubauera. Vydání těchto knih se od sebe liší asi o 80 let a zdánlivě nemůže být nic rozdílnějšího než život Stáni, zhruba šestnácti či sedmnáctileté studentky jednoho pražského prvorepublikového lycea a Kiary, stejně staré studentky Univerzity magie. A přece! Obě nám jsou představeny jako rozjívené dívenky, které se v tom "zásadním roce" rychle mění v mladé ženy, obě se zamilují do tajemného muže, který je, ó hrůza, UŽ tak starý, neboť mu je něco kolem třiceti. V obou případech se začne jejich chování (a prospěch ve škole) rapidně horšit, obě tají před svojí nejlepší (a vlastně jedinou) kamarádkou jak to tedy s nimi vlastně je, obě, Stáňa i Kiara, jsou zoufale smuté z toho, jestli je dotyčný zajímavý muž (Obliba černé u obou mužů podmínkou!) miluje či nemiluje. A obě se kvůli "úkladům" a kvůli své tajné lásce dostanou až na pokraj smrti. A hele, kdopak do děje náhle zasáhne??? Kdopak si je asi nakonec odvede za "šťastným životem po boku milovaného muže"??? No jasně že ten starý páprda, který umí proměnlivá či jaká kouzla nebo hodlá studovat Asyřany. Podobnost obou knih je až tak důkladná, že např. v obou případech hrdinkám jde v jednu chvíli na nervy právě ta jejich jediná a nejlepší kamarádka, protože zatímco ony nic, tak ty jejich kámošky se neustále pusinkují, cukrují a vrkají se svým vyvoleným mládencem. No, řekněte sami, nenaštvalo by to Stáňu i Kiaru a vůbec každou sedmnáctiletou krásnou dívku, jejíž ošklivější kámoška má víc štěstí? A jasně, že se s ní nakonec udobří! Jak jinak. To že Kiara ráda tančí, ale Stáňa bruslí, nebo to že Ivan Sychrava alias Jan Sámo je zároveň nejen výborný učitel, ale i básník, kdežto Lyraz Perelian, je nejen výborný čaroděj, ale i učitel, to jsou jen třešničky na dortu. Kdo by taky dnes obdivoval básníka, že jo? Tak ještě kdyby byl frontmen nějaké kapely. To už je lepší a stylovější ten čaroděj! A aby bylo jasné, já nepodezřívám Terezu Janišovou, že opisovala a dala Sextánce oděv 21. století! To ne. Tvrdím však že ať se doba mění jakkoliv, v mysli části mladých dívek (NEJEN!!!) přežívá stále tatáž romantická touha, jako u jejich praprababiček. Ale odpusťme autorům perly jako: "zaparkovaný kůň" či "lahodný oběd" u Janišové nebo "jeho oko toužebně a měkce ulpělo na dívčí postavě v bílém šatě" či "pohodila hlavou a vlasy se jí jako pramen roztekly po ramenou a bocích až k patám" u Neubauera! Obě knížky jsou typické oddechové čtení (a snění), a pokud je probůh nebudeme vydávat za "literaturu", tak proč ne?... celý text
Město čarodějů
2010,
Tereza Janišová
Shodou okolností a v rámci Čtenářské výzvy pro tento rok se mi souběžně dostaly do rukou dvě na pohled zcela odlišné knihy. Erilian Město čarodějů Terezy Janišové a Sextánka Viléma Neubauera. Vydání těchto knih se od sebe liší asi o 80 let a zdánlivě nemůže být nic rozdílnějšího než život Stáni, zhruba šestnácti či sedmnáctileté studentky jednoho pražského prvorepublikového lycea a Kiary, stejně staré studentky Univerzity magie. A přece! Obě nám jsou představeny jako rozjívené dívenky, které se v tom "zásadním roce" rychle mění v mladé ženy, obě se zamilují do tajemného muže, který je, ó hrůza, UŽ tak starý, neboť mu je něco kolem třiceti. V obou případech se začne jejich chování (a prospěch ve škole) rapidně horšit, obě tají před svojí nejlepší (a vlastně jedinou) kamarádkou jak to tedy s nimi vlastně je, obě, Stáňa i Kiara, jsou zoufale smuté z toho, jestli je dotyčný zajímavý muž (Obliba černé u obou mužů podmínkou!) miluje či nemiluje. A obě se kvůli "úkladům" a kvůli své tajné lásce dostanou až na pokraj smrti. A hele, kdopak do děje náhle zasáhne??? Kdopak si je asi nakonec odvede za "šťastným životem po boku milovaného muže"??? No jasně že ten starý páprda, který umí proměnlivá či jaká kouzla nebo hodlá studovat Asyřany. Podobnost obou knih je až tak důkladná, že např. v obou případech hrdinkám jde v jednu chvíli na nervy právě ta jejich jediná a nejlepší kamarádka, protože zatímco ony nic, tak ty jejich kámošky se neustále pusinkují, cukrují a vrkají se svým vyvoleným mládencem. No, řekněte sami, nenaštvalo by to Stáňu i Kiaru a vůbec každou sedmnáctiletou krásnou dívku, jejíž ošklivější kámoška má víc štěstí? A jasně, že se s ní nakonec udobří! Jak jinak. To že Kiara ráda tančí, ale Stáňa bruslí, nebo to že Ivan Sychrava alias Jan Sámo je zároveň nejen výborný učitel, ale i básník, kdežto Lyraz Perelian, je nejen výborný čaroděj, ale i učitel, to jsou jen třešničky na dortu. Kdo by taky dnes obdivoval básníka, že jo? Tak ještě kdyby byl frontmen nějaké kapely. To už je lepší a stylovější ten čaroděj! A aby bylo jasné, já nepodezřívám Terezu Janišovou, že opisovala a dala Sextánce oděv 21. století! To ne. Tvrdím však že ať se doba mění jakkoliv, v mysli části mladých dívek (NEJEN!!!) přežívá stále tatáž romantická touha, jako u jejich praprababiček. Ale odpusťme autorům perly jako: "zaparkovaný kůň" či "lahodný oběd" u Janišové nebo "jeho oko toužebně a měkce ulpělo na dívčí postavě v bílém šatě" či "pohodila hlavou a vlasy se jí jako pramen roztekly po ramenou a bocích až k patám" u Neubauera! Obě knížky jsou typické oddechové čtení (a snění), a pokud je probůh nebudeme vydávat za "literaturu", tak proč ne?... celý text
Dolores Claiborneová
2010,
Stephen King
Od této knihy jsem si nic moc neslibovala, přeci jen je trochu ve stínu mnohem známějších knih S. Kinga. O to víc (a příjemně) mě překvapila. A doporučuji i film, Kathy Batesová v hlavní roli je skvělá! Údajně Batesové napsal King postavu Dolores přímo na tělo po shlédnutí "její" Misery. A ještě poznámka: Je velice zajímavé zjištění, že dlouhý a ne nudný monolog jedné stárnoucí ženské dokáže napsat muž, který evidentně své hrdince dobře rozumí. Kingova Dolores, to je ženská, které mi je přes všechna ale sympatická.... celý text