boxas
přečtené 1337
Dokonalé stopy
2018,
Helen Fields
Na jednu knihu nějak moc náhod, ale na druhou stranu Edinburgh není až tak extra veliké město a náhody se prostě dějí i v běžném životě. Navíc zápletka je neotřelá a Luc Callanach je nejen krasavec, ale i sympaťák. Takže vlastně proč ne? Dokonalé stopy jsou dokonalé čtení na teplé letní večery.... celý text
Vysoká hra patriotů
1994,
Tom Clancy
Děj knihy je už jaksi vyšumělý, reálie zastaralé, překlad fakt ubohý, místy značná naivita (autora či Ryana, to je jedno), k tomu utrpení z mizerného poslechu... Ty tři hvězdičky jsou jen za velice slibný začátek a také trochu z nostalgie, protože film s H. Fordem se mi na rozdíl od knihy líbil.... celý text
Až mi zítra budeš chybět
2017,
Heine Bakkeid (p)
Dozvěděla jsem se toho hodně. Třeba že u výslechu jsou nejdůležitější informace a manipulace. Nebo jak se dává klystýr a také např. jak se provádí pitva. (Oboje nedoporučuji číst při konzumaci čehokoliv.) Ale budiž, tyhle záležitosti k severským detektivkám patří, tak v rozumné míře proč ne. Co mi skutečně vadilo, to byly vedle zbytečné mystiky naprosté nelogičnosti v ději. Tak třeba: proč se vrah vláčel s tou ženskou mrtvolou pořád tam a zase zpátky? Proč do toho autor neustále tahá tu Freju? A co ta mrtvola, která se zamotá s vrahem do jednoho provazu? Nečetl autor náhodou těsně před tím Moby Dicka? A to jako opravdu se musel Thorkild Aske zakecat (!!!) s vrahem ausgerechnet na dně mořském v potopené lodi? Nemohli si najít na výměnu názorů lepší místo? Ale nechme toho. Shrnu to asi takto: do kufru na dovolenou k nějakému teplému moři proč ne, ale raději nečekejte něco víc.... celý text
Brousek pro tvůj jazýček
1976,
František Kábele
Čteme si s vnoučkem. Říkanky jsou krátké, vtipné, dobře se pamatují a třeba mu pomůžou zvládnout i to R a Ř! :-)
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
Osudy Laleho Sokolova, tatéra z Osvětimi, jsou bezesporu velice poutavé, literární zpracování jeho vzpomínek Heather Morrisovou však místy vázne a je příliš popisné.
Zaklínač – komplet 8 knih
2019,
Andrzej Sapkowski
Celou tu dlouhou pouť s Geraltem z Rivie a ostatními jsem se nemohla v duchu ubránit srovnání s jinou putující společností Rolanda z Gileadu a jejich cesty k Temné věži. Bohužel však Sapkowski ve mně ani zdaleka nedokázal vyvolat takové sympatie jako Stephen King. A přitom měly mnohé postavy Zaklínače velice slušně našlápnuto! Nejen skupinka kolem Geralta, ale i trpaslíci například. Zaklínači asi hodně pomohlo jeho seriálové zpracování. Asi tak jako filmy o Frodovi a ostatních výrazně zvýšily zájem o knihu Pán prstenů. A bohužel pokus o filmové zpracování Temné věže byl tak žalostný, že raději neměl být vůbec žádný! Knize to ublížilo. Seriál o Zaklínači má spoustu vad na kráse, ale přitáhl ke knize mnoho nových čtenářů. Stejně tak jako vydařená počítačová hra. Tak v čem byl můj problém s touto sérií? Autor mi vlastně nedal příležitost se s někým z jeho hrdinů blíž ztotožnit. Skáče jako ta jeho morová blecha sem a tam, ale nikde není dlouho. Vlastně mi nedal nikdy dostatečný prostor k tomu, abych si některou z jeho postav stihla víc zamilovat, nebo se naučit nenávidět. A taky mi nedal čas se s většinou z nich rozloučit... Všechno zůstalo jaksi jen na povrchu. A tak bohužel na Geralta a jeho věrné asi časem zapomenu, ale na Rolanda a jeho hledání Temné věže ovšem už nikdy. A to je velká škoda, protože je zde hned několik velice silných pasáží, které se daly zužitkovat mnohem líp! A ještě poznámka k závěru ságy o Zaklínači. Moc. opravdu moc bych si přála, aby všechno dopadlo jinak...přesněji řečeno, aby autor tuto ságu ukončil jinak.... celý text
Můj příběh
2019,
Michelle Obama
Sice trochu jednostranné, ale... Michelle Obama se např. ani nesnaží zakrýt svoji nechuť vůči Donaldu Trumpovi a také její obdiv k manželovi je možná až moc okatý, ale na druhou stranu její snaha zachovat si i uprostřed Bílého domu alespoň něco vlastního, soukromého a rodinného je veskrze sympatická. Líbí se mi, jak otevřeně mluví o svých skromných poměrech v dětství, o svém nemocném tatínkovi a své poněkud svérázné mamince a líbí se mi i to, že se rozhodla být aktivní první dámou, mít svůj vlastní program a plnit i svoje vlastní vize, ne být jen doprovodem manžela prezidenta na cestách a jeho taneční partnerkou na plesech. Myslím, že poselství knihy Můj příběh je vcelku jasné - věřte v sebe a svoje schopnosti, opírejte se o rodinu a přátele a nemyslete jen na sebe, dělejte něco i pro společnost, v níž žijete. A toto poselství je mi sympatické. Tak jako Michelle s tím divným příjmením (podle jejích vlastních slov) Obama.... celý text
