boxas
přečtené 1337
Ruský týden
1990,
František Ringo Čech
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání samotného autora a to vážně nemělo chybu! Skvěle jsem se bavila, jak už dlouho ne. Tak třeba tenhle dialog: V závěru koncertu praská Kubešovi struna, ale nevyměňuje si ji. Standa je tak dobrej, mizera, že hraje výtečně i bez prasklé struny. Přesto je mou povinnosti, abych mu po koncertě vynadal... Tebe nenapadlo, že by mohla prasknout? Ty bys ji neunes na to jeviště s ostatníma rezervníma strunama? Sakra, dyk ti říkám, že nikdy nepraská! Ale tobě praskla! Uvěříš teď tomu, že praská taky tahle struna? Nepraská! Tobě praskla! To jo, ale jinak nikdy! Připouštíš ale teď, když ti praskla, že je to možné? Ne! Ale teoreticky ano, alespoň to uznej. Stando! Ne.... celý text
Nikomu ani slovo
2002,
Harlan Coben
Pomalu a jistě se Harlan Coben stává mým druhým (hned po Jo Nesbøovi) nejoblíbenějším autorem napínavých detektivních příběhů. Líbilo se mi zatím vlastně všechno, co jsem od Cobena přečetla. Nikomu ani slovo není výjimkou. Napínavé, čtivé a na konci si řeknete, jak to celé logicky do sebe zapadlo. Tohle mě bavilo od začátku až do pointy na konci a vůbec mi nevadilo, že s určitou znalostí Cobenova stylu psaní tak nějak tušíte, jak to všechno asi skončí. Jen víc takových knih.... celý text
Balada o žaláři v Readingu
2011,
Oscar Wilde
Jak šašci v hadrech obludných se znaky divných střel asfaltem dvora dokola každý jsme mlčky šel, mlčky jsme šlapali dokola a každý oněměl. Co dodat? Oscar Wilde bohužel velmi dobře věděl, o čem píše. On! Takový estét, člověk tak milující život a jeho radosti, a najednou se ocitne až na samotném dně... Muselo to být pro něj strašné. Kdyby žil o nějakých 120 let později, byl by dál ozdobou každé společnosti, ve které by se ocitl, a jeho "jinakost" by byla brána spíš jako přednost. Zaplať pánbůh, aspoň v tomto se společnost změnila k lepšímu. Balada o žaláři v Readingu je především velice smutná báseň. I z tohoto kratičkého úryvku je patrné, jak moc se Oscar Wilde ve vězení změnil. Kam zmizel ten člověk, který napsal Jak je důležité míti Filipa?... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Nějak nedokážu sdílet víceméně všeobecné nadšení z této knihy. Sice jsem se dozvěděla hodně zajímavostí o květeně a fauně Severní Karolíny, z nichž některé mě skutečně překvapily, ale když si odmyslím tuto botanicko-biologickou linku, co mi zůstane? Plytký příběh jako z nějaké nekonečné telenovely na téma, kterak chudé, opuštěné děvče, pronásledované osudem, se snaží najít si přátele, lásku a především svoje místo v životě. Tečka. Všechno ostatní, včetně "záhadné" vraždy, to je jedno klišé za druhým. Je škoda, že autorka nedokázala využít potenciál, který jí vyprávění o kusu krásné přírody poskytlo, a že zůstala tak nějak na půl cesty mezi romantickým příběhem a thrillerem. Tak snad někdy příště... A ještě jedna poznámka - tentokrát se mi výjimečně mnohem víc líbil film. Má lepší "tah na branku", sympatickou hlavní představitelku a jsou tam nádherné záběry přírody.... celý text
Střecha nad hlavou - kořeny nejstarší architektury a bydlení
2006,
Jan Jelínek
Myslím si, že mnoho takových poctivě a podrobně zpracovaných odborných knih o (nejen) nejstarší architektuře není a nebylo. Vskutku celoživotní dílo autora Jana Jelínka, klobouk dolů!... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Je to bezesporu dobrá kniha, ale upřímně řečeno v Haně dosáhla Alena Mornštajnová takového vrcholu, na který zatím čtenáři žádné jiné její knížky, včetně Tichých roků, ani nedohlédnou. Aspoň já to tak vidím.... celý text
Všimla jsem si, kolik mladých lidí - maturantů mělo potřebu se k Antigoně v komentáři vyjádřit. A také, že jsou to komentáře vesměs pozitivní. Je dobré vědět, že tato prastará hra má i dnes lidem co říct. Byť by to bylo třeba jen to, že kromě zákonů lidských jsou tu i zákony jiné, vyšší. A také, že některé věci se prostě nemění. Cituji: ANTIGONÉ Však čím bych došla slávy slavnější než tímto, že jsem bratra pohřbila? Ukazuje na sbor Ti všichni by to jistě schválili, jen kdyby strach jim jazyk nepoutal. Být tyranem však je věc příjemná, jak z mnohých příčin, tak i proto, že smí jednati i mluvit, jak chce sám.... celý text
Přiveď mě zpátky
2019,
B. A. Paris (p)
POZOR, MOŽNÝ SPOILER! To jako fakt? Ten závěr myslela autorka vážně? Byl Finn úplně padlý na hlavu? Nebo něco hulil a nepochlubil se nám při svém všezpytování? Víte, já mám knížky paní, co si říká B. A. Paris, opravdu ráda, jsou napínavé a skutečně čtivé, jenže Přiveď mě zpátky je ta pověstná výjimka, co potvrzuje pravidlo. První stránky byly vcelku standard, docela dobře rozehrané záhadné zmizení na opuštěném parkovišti, sice trochu klišé, ale proč ne. U knih tohoto typu jsou čtenáři včetně mě velkorysí. Ale pak už to byl jen jeden velký guláš, do kterého autorka naházela vše, co se podle ní mohlo hodit. Něco jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort. Asi v polovině knihy jsem už byla na všechny ty maličké matrjošky, ať s hlavičkami, nebo bez nich, podobně alergická, jako tu v komentářích psal už někdo přede mnou. A když si jich hrdinka koupila dalších dvacet, chtělo se mi knihu odložit. Vydržela jsem, protože jsem si opakovala, že konec dobrý, všechno dobré. Ale omyl! Konec tomu všemu nasadil korunu. To už je vyloženě závěr jako ze starých pověstí českých a legend lewiských. Ty dvě hvězdičky jsou za to, že občas na některé stránce či dvou probleskne ta stará dobrá B. A. Paris, na kterou se budu těšit v nějaké její vydařenější knize.... celý text
Kapesní atlas ptáků
1986,
Miroslav Bouchner
Mám i jiné "ptačí" atlasy, ale tento jsem používala k určení ptáků asi nejčastěji. Připadá mi přehledný a k věci.
Polévka je grunt
2020,
kolektiv autorů
Tuto knihu receptů na polévku ( (na velmi kvalitním papíře, se skutečně výbornými fotografiemi) jsem našla vyhozenou u popelnic. Asi ji nikdy majitel či majitelka ani neotevřeli, protože polévky nevaří, jinak by ji totiž nevyhodili. Tedy aspoň já vůbec nelituji, že mi to nedalo a knihu jsem si od těch popelnic odnesla domů. Je přehledná, návodná, doplněná spoustou fotografií a je poznat, že recepty nejen někdo sepsal, ale i vyzkoušel. Najdete tu opravdu kde co, od toho, jak správně udělat vývar, přes českou a světovou klasiku, až třeba po studené letní polévky. Všechno z dostupných surovin, přehledně rozděleno podle obtížnosti a časové náročnosti. Za sebe musím říct, že v tomto případě se v redakci časopisu Apetit skutečně vyznamenali! P. S. Já už knihu Polévka je grunt určitě do popelnice nevyhodím! :-)... celý text
Ruský deník
2007,
Anna Politkovská (p)
"Být dnes (pozn. v Rusku) u moci je jen způsob, jak si dobře vydělat. Nic víc." Anna Politkovská Ruský deník je moc smutné čtení o schopnosti využít všeho a všech na jedné straně, i o neschopnosti proti tomu něco účinně dělat na straně druhé. Kapitolu o beslanském školním masakru, tedy o teroristickém útoku na beslanskou školu počátkem září 2004, při kterém zemřelo přes 330 lidí, z toho 186 dětí, tak tuhle kapitolu z Ruského deníku Anny Politkovské jsem nedokázala a asi ani nedokážu nikdy "strávit". Osudy přeživších, jejich marná snaha nějak se s tím vším vyrovnat, otázka kdo za to všechno byl zodpovědný, tak o tom všem Politkovská píše rok po těch strašných událostech bez zbytečného patosu, jen s velikým smutkem a pochopením pro pozůstalé. Ruský deník je kniha stará už bezmála 20 let a co se od té doby v Rusku, v Evropě, ve světě změnilo? Politkovská nám už další kapitoly do svého Ruského deníku nepřidá. Odpůrkyně ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho kritička byla dne 7. října 2006, v den Putinových narozenin, v Moskvě zastřelena. Vrah se nikdy nenašel.... celý text
Oznamuje se vražda
2008,
Agatha Christie
"Jak krásný den pro vraždění, tak vonný jako máj, když všichni tajní z okolí zmizeli někam v háj... ...a tak všichni zvečera půjdem vraždit zvesela." Tedy, upřímně řečeno, ona je ta paní Agatha Christie někdy stejná jako ta její slečna Jane Marplová! Nenápadně roztrousí po pokoji (i jinde) pár nic neříkajících stop, v textu se objeví pár nic moc nenaznačujících větiček, v určitý čas se na určitém místě objeví pár lidí, kteří mají kromě lásky k chryzantémám a místním drbům už jen jedno společné - absolutní nedostatek jakéhokoliv motivu k vraždě. A pak začne skutečné divadlo! Na povrch vyplouvají dávno zapomenuté události, zažloutlé staré fotografie se záhadně ztrácejí ze starých alb, vždy zamčené dveře někdo odemkl a namazal, mrtví ožívají a živí umírají... A do toho jedna zvědavá "neškodná" stará paní s věčným úsměvem na tváři. Všechny zdánlivé maličkosti do sebe nakonec krásně zapadnou a my koukáme s pusou dokořán. Bože, jak já mám obě ty ženské ráda! Jak slečnu Marplovou, tak paní Christie!... celý text
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
1997,
Zdeněk Šmíd
Ne a ne se s panem Šmídem nějak potkat. Oba jsme se snažili, on hezky psát, já přečíst knihu až do konce, ale upřímně řečeno, drhlo to jako loď v mělké vodě.
Anna Elliotová
2007,
Jane Austen
"On neměl co na práci a ona neměla koho milovat." Knížky Jane Austenové jsou jako bruselská krajka. Takové zdánlivé nic, plné náznaků a drobných kliček, jemné předivo vztahů, chcete-li to vyjádřit "literárněji". Ale když se na tu krajku podíváte s určitým odstupem, najednou se vyloupne krásný vzor a vy si říkáte, že jste už dlouho něco tak pěkného neviděli... Anna Elliotová není v tomto směru mezi knihami Austenové žádnou výjimkou. Jména, místa, situace, náznaky, vztahy - jemné předivo, kde každé slovo, každá postava má svoje místo a čas. Už dlouho jsem něco tak pěkného nečetla... Díky, Dane, že je Jane Austenová v letošní Čtenářské výzvě!... celý text
Žena z kajuty č. 10
2017,
Ruth Ware (p)
Bylo to moje druhé setkání s touto autorkou a obávám se, že bylo poslední. Nebo alespoň na hoooodně dlouhou dobu poslední. Mnoho se zde mluví, pije, berou prášky, o každé hlouposti hrdinka sáhodlouze "uvažuje" a hlavně a především pořád blinká. Je to nudné a předvídatelné. I když nevím, jestli právě ono věčné blinkání a další "perly" nemá spíš na svědomí opravdu nemožný překlad. Mimochodem netuším, kdo má tenhle překladatelský "skvost" na svědomí. Překladatel není uveden, tedy pokud se dobře dívám. Když to shrnu, tak opravdu jediné, co se mi na knize fakt líbí, je zajímavý obal.... celý text
Fantom Opery
2008,
Gaston Leroux
Kdysi jsem Fantoma Opery četla a dodnes si pamatuji, jak mě děj v těch čtrnácti patnácti letech nadchnul. Teď jsem se tedy ke knize vrátila. No nevím, něco určitě zůstalo, ale to tehdejší nadšení je pryč. V jednadvacátém století už to prostě není ono. Ta čtvrtá hvězda je spíš z nostalgie než kvůli čtenářskému zážitku.... celý text
Maska Červené Smrti / The Masque of the Red Death
1996,
Edgar Allan Poe
Uf!!! Týýý, pane jo! Maska Červené smrti patří k nejlepším a nejděsivějším povídkám, jaké kdy byly napsány! A ostatní povídky knihy jsou minimálně vysoko nad průměrem také.... celý text
