Braenn
přečtené 210
Wavesbury - Plukovník a rebelova dcera
2019,
David Návara
V komentáři k dvojce jsem vypsala většinu toho, co mi na knize vadí. Tak tady už stručně. Jednička je lepší, než dvojka. V knize (knihách) jsou naprosto nelogicky poházené a poskládané povídky, předpokládající znalost něčeho, co se stalo, ale o čem si přitom přečteme až na druhém konci knihy. Ne-li v dalším díle. Taky to občas působí dojmem že se autor nemůže rozhodnout, jaký žánr vlastně sledovat. Romantiku? Historii? Fantasy? Trochu jako Cizinka, taky to se zasněným pohledem obou milenců vymete každou zajímavost napříč planetou, jen aby hrdina nezůstal bokem. Navíc to sráží černobílé charaktery a nekonečná věrnost všech plukovníkových kámošů. První povídka byla asi nejlepší, vlastně z obou knih, ale celá linka se seznámením se a zasnoubením se s Elizabeth byla odbytá. Přeskočená. Zkrácená. A přitom by se na té zápletce dal, po vzoru "historických" červených knihoven, postavit celý děj, protože potenciál to má. Čte se to dobře, to ano, ale že by tomu člověk na sekundu uvěřil? To ne. Škoda, když si autor dal takovou práci s reáliemi. Takže tři hvězdy, ale celkem tučné a buclaté.... celý text
Slečna podporučík
2019,
David Návara
Jednu dobu, snad v padesátých, šedesátých letech, se ve Francii točily historické filmy jako Fanfán Tulipán. Hlavní charismatický a čestný hrdina, pohledný, tvrdý k nepřátelům, jemný k ženám. Výborný šermíř, s bystrým úsudkem a ostrým jazykem. Hrdina, který se dostává do potíží vinou proradných nepřátel, ale pokaždé z nich vyklouzne díky svým super schopnostem... pardon, díky štěstí, dovednostem a nehynoucí přízni svých vojáků... a ženy. Někde mezitím se totiž producíruje kráska a dodává tomu tu pravou dávku romantiky... ale ne moc, kamera se v TU patřičnou chvíli vždy decentně odvrátí. No, a to je jeden pohled na knihu... a čtenářům, kteří prahnou po jednoduchém příběhu, u kterého nechtějí, ba dokonce nesmí přemýšlet, zaplesá srdce. Druzí, to jsou cynické čtenářské bestie. Ti tam vidí fakt, že autor nepravděpodobným způsobem tahá hrdinu (stejně jako v prvním díle) od místa k místu, aby mu náhodou neunikla jediná zajímavá událost té doby, a používá k tomu každou berličku, co se namane. Hrdina pak tahá hrdinku stejně nelogickým způsobem opravdu všude. Všude. Hrdinka s naivním úsměvem, s inteligencí hlavonožce a sebezáchovou lumíka. (dle autora ovšem prudce inteligentní a bystrá), tahá sama sebe do míst, kde by ji v normálním příběhu čekalo hromadné znásilnění a v lepším případě pohození někde za hospodou. Ale ono ne... ne. Oba proplouvají příběhem, který už neví, do jaké krajnosti zajít. A co je nejhorší, když se vynoří (zas, jako v jedničce) nějaký zajímavý moment, například s Jane v první povídce... šup šup, vyřešeno na dvou stránkách, situace se ustálí a jede se dál. Škoda! Takže. Takže: + za perfektní reálie daného století, - za kýčovité a stokrát použité zápletky jak z rodokapsu, - za charaktery, které, jsou-li kladné, by se pro svého velitele rozkrájeli, neprozradí žádné tajemství a obětují třeba život... nuda! - za Elizabeth, jejíž charakter a chování bych čekala u hrdinek teen fantasy, ne u historického románu. Jane jí někdy zdatně sekunduje, + za to, že knihu napsal a na našem trhu prosadil český autor. Takže slabší tři hvězdy, spíš z nostalgie a za ten červený mundůr. Edit: Tímto se Davidovi strašně, strašně omlouvám, že daroval své knihy zrovna do domácnosti nevděčné a cynické čtenářské bestie, a dodávám, že si toho i přes tuhle kritiku vážím! :)... celý text
Rytíř, který nechtěl bojovat
2019,
Helen Docherty
Kniha má dokonalé ilustrace, výborné téma příběhu a pointu. Čteme už týden v kuse před spaním a nevypadá to, že by chtěli měnit. Největší úspěch mají dračí hovínka. Jenom ty verše... ty verše. Mám ráda básně, k této knížce se výjimečně hodí. Ale jak rytmika, tak samotné verše, s prominutím hrůza. Asi ze strany překladatele? Působí to, jak kdyby si večer sedl, dal si dvě piva a pak za pět minut odfrkl celou zakázku. Na druhou stranu mě to nutí zapojit vlastní básnické střevo a text v průběhu další a další četby postupně vylepšovat... Kniha by si zasloužila pět hvězd. Verše to hážou na čtyři.... celý text
Docela příjemná kniha, čtivá, pěkně ze staré školy éry předseverského krimi. Hrdina stříká testosteron při každém výdechu, jeho hlášky jsou tvrdé, sarkastické a trefné. Nic není dost zkorumpované, hromady peněz nejsou dost vysoké, jen snaha ukázat obrovskou brutalitu už v dnešním standardu zůstává kdesi vzadu. Příjemným překvapením bylo, že jsem uhodla zrádce knihy jen napůl. Přečtěte si to. Bude to jedním dechem, byť to není moc uvěřitelné, budete napjatí, protože napínavé to fakt je. Na konci se usmějete a odložíte k zapomenutí. Dávám čtyři poctivé hvězdičky. SPOIL! Knížka má jednu velikou mouchu, která mi nakonec trochu pokazila čtení. Do města je přijat skvělý policista, protože v té době vypadá jako dement a dementa tam potřebují, aby nikam nestrkal nos. To beru, kdyby policistu předem jistý agent nevaroval, ať práci nebere. Agent, který v tom samém městě jel ve vší té špíně. Agent, který moc dobře věděl, jak je dotyčný dobrým policistou a ne demntem, a přesto se o tom opomněl zmínit svým spolupachatelům. Ts ts.... celý text
Branou z Ivory
1993,
Doris Egan
Četla jsem ji kdysi jako puberťák, a teď na mě vykoukla znovu, tak jsem si řekla, proč ne. A překvapila, kladně. Jasně, není to kniha založená na wow efektu, nic nového, objevného, vlastně docela jednoduchá kniha. Ze začátku to ke všemu vypadá, že autorka sem tam vynechala stranu dvě děje, aby popostrčila pro ni nezajímavý začátek a oba hrdiny dostala tam, kde je chce mít, ale jak tam jsou, začíná to být ono. Je to fantasy žánr s přesahem do sci-fi, což je celkem osvěžující. Zmíněnou jednoduchostí svádí k zařazení pro mládež: důraz na hlavní hrdinku, kterou všichni milují, její učení se věcí stylem "za 14 dní mistrem" atd. Ovšem na rozdíl od jiných mládežnických dílek, tahle holka aspoň umí použít hlavu, zápletka není protkána popisy oblečení, které plánuje na večer a její problém opravdu není, že jí k nohám padá každý chlap na metr daleko. A samozřejmě už je na Adult fantasy stará, protože překročila stařeckou hranici dvaceti let. Možná i proto jsem si knihu o dost víc užila až jako dospělá. Romantická linka, ale ne na úkor děje. Barvité charaktery, obzvláště hlavní padouch. Příjemný, plynulý děj, s takovou knihou si zalezete do vany a než se nadějete, voda studená, na nohou varhánky a půlnoc na krku. Takže dávám čtyři. Možná z nostalgie.... celý text
Budoucnost
2015,
Dmitry Glukhovsky
Budoucnost je kniha, která měla být povídkou. Plusy? Zajímavá myšlenka, dovedená (po nekonečných stranách nechápavých wtf) do závěru. Hlavní záporák nebyl marný, když nic, tak na konci dokázal, že spousta z těch divných, nepravděpodobných věcí a náhod měla nějaký důvod. Spousta. Ne všechny. Mínusy? Hlavní hrdina je disfunkční blbec, který si před každým rozhodnutím nejspíš háže kostkou, co udělá. Dokáže být deset minut přesvědčen o jedné věci, ochoten obětovat život, v mezičase háže tvrďácké hlášky, a pak blik! Najednou se mu mozek otočí, rozvaří, a udělá se stejným přesvědčením úplný opak, povraždí lidi, které považoval před minutou za rodinu... aby pak o deset stránek dál zase "blik", a tohle dokola a dokola celou knihu. Zkrátka člověk, kterému není vhodné svěřit do zodpovědnosti ani ostrahu muzea samorostů. Popravdě mi připomíná Arťoma ve třetím díle Metra, akorát tam tyhle blik-blik momenty obstarával autor posunem děje a vyšinutá mysl hrdiny byla až na druhé koleji. Tady najdeme to i to. Dalším mínusem je už zmíněná bezobsažná délka plná ničeho a všeho zaráz. Četla jsem knihu po večerech, a občas jsem si další den ani nemohla vzpomenout, co že to mám rozečteno. Co bych měla dál povídat? Dávám rozpačité dvě hvězdy, a to jen za tu zajímavou vizi budoucnosti.... celý text
Zrádné srdce
2017,
Mary E. Pearson
"Nedělej si to, nečti to, nejsi cílovka, budeš zlá". Na mou obhajobu - ve čtečce jsem si to spletla s druhým dílem úplně jiné knihy. Takže se stalo, a k věci: Vítejte ve světě, kde pokud v devatenácti letech nezastáváte nejdůležitější posty v zemi, nejste nejlepší zabijáci, elitní komando špehů či aspoň jste v té době nestihli uzmout vládu, můžete si jít rovnou hodit mašli a zapsat se do kategorie "trapný stáří". Výjimku tvoří pokud jste slečna. Protože pak může středobodem vašeho života být starost, s kým se budete líbat, obzvláště ve chvílích, kdy vám jde o život. A pokud se budete přede všemi líbat a muchlovat se třemi adepty, a ještě se budete tvářit, že už si vás někdo ozkoušel, nezískáte nálepku rozhoďnožky, ale stoupnete na ceně sňatkového trhu. (To, mladé slečny, doporučuji otestovat v praxi.) O čem ještě kniha je? Je to příběh o strašlivém uvěznění hrdé princezny. Příběh o tom, jak strašlivé je věznění krutým nepřítelem (nechají vás jednou jít na hostinu v pytli od brambor, než vám pořídí komplet šatník!), jak těžce musí snášet svou situaci (protože ze svého vězení musí odcházet na procházky tajnými chodbami a římsami kolem všech oken a ne dveřmi!), jak těžce si musí získávat přízeň celé nepřátelské země (sedne si pod okno a týden tam hladovějícímu lidu zpívá jakési veršíky, že hned nechají práce a shánění obživy a padají jí k nohám). Je to příběh, ve kterém velmi podstatnou roli hraje obsah princeznina šatníku, počet koupených a ušitích šatů které vlastní, a informace kdy si které bere. Najdete zde velmi, velmi velké množství myšlenek a řečí o tom, kdo komu víc lže, kdo po kom víc touží, kdo koho víc podvedl, že by se naplnil jeden díl Esmeraldy a ještě by zbylo. Někde na pozadí toho všeho se snažíte tvářit, jak je vám ubohé vězeňkyně líto, když si tak nepozorována a nesháněna lítá po celém paláci až do nejtajnějších sklepů, a všichni jí všechno žerou. Oni v téhle knize vlastně všichni žerou všechno všem. Záchranná výprava složená ze čtyř (devatenáctiletých) cizinců, kteří během týdne pochytí řeč, zvyky, adaptují se, získají nejvyšší postavení, infiltrují se, a tajně kují hromadné pikle u dalšího vězně v pokoji, protože kde taky jinde bejt děsně nenápadní. Díky těmhle těžko uvěřitelným, dokonalým a krásným lidičkám, kteří celou knihu znásilňují jinak docela zajímavě načrtnuté reálie fantasy světa, je tohle jen další z knih, které nutí střízlivě uvažujícího člověka, (jehož knižní obzor nepřeskočil ze Správné pětky rovnou do Stmívání), hlasitě vykřičet své zoufalství. Ale protože hodnotím v rámci žánru, a většina mých výtek JE o problémech tohoto žánru jako celku, musím, spíš nechtě než chtě, dát tři hvězdy. Ze solidarity a protože si za to můžu sama, že takové kraviny otevírám.... celý text
Dáma z popela
2015,
Christine Trent
Bonusem této knihy jsou detaily o pohřebnictví, to je opravdu skvělé. Hrdinka sympatická, příběh napínavý, ale... Autorka udělala tu chybu, že rozbředla nastíněné téma do příliš mnoha neuvěřitelných linek. Bohatě by stačila jedna, třeba ta s podvodem manžela. Zatahovat do toho ještě vražedkyni, napojit ji na sirotu, do toho dávkovat události přes oceán do podrobností, které neamerický čtenář rozhodně neocení a pro děj nejsou podstatné... to nebyla dobrá volba. Knize to ubralo jednu hvězdu. Druhou hvězdu ubírám za to, že je spisovatelka z USA. Ne, nic proti nim nemám, naopak. Ale bohužel, tendence autorů z tohoto kouta světa, jedná-li se o historické reálie, směřuje k vyvyšování role ženy v dané době. Přesvědčuje nás o tom, že celé ženino okolí ocení, když trhá konvence, a všichni budou okouzlení její pevnou povahou, když se kupříkladu vysmívá členům vlády. A že pravidelné dlouhé návštěvy cizího gentlemana bez přítomnosti manžela, obzvláště o Vánocích, sousedi přejdou úsměvem... Ve viktoriánské Anglii. Kdy taky jindy může společnost tolerovat, aby žena svlékala mrtvé muže v ložnicích, nařezávala jim tepnu a stříkala do ní balzamovací tekutinu. Jako bonus tu máme opakující se dýchánky u královny, což je přece normálka, no ne? Z toho důvodu dávám tři. Kniha se tak nějak zamotala sama do sebe, příběhu to neprospělo, ačkoli všechno ostatní bylo velmi nadějné a ve výsledku se těším na další díl.... celý text
Měsíc nad Soho
2016,
Ben Aaronovitch
Můžu tiše (nebo hlasitě?) doufat, že si série udrží nastavenou laťku. Zvedající se laťku, podotkla bych. Baví mě střípky informací o životě v Londýně, baví mě Peterův humor, nadpřirozené postavy (byť to vypadá, že se s nimi i běžná policie setkává ob den), baví mě vyšetřování a baví mě naznačené reálie kouzel. Baví mě hlavní i vedlejší postavy. A líbí se mi, že některé dějové linky plynule přechází do dalších knih a naznačují vyřešení až někdy v budoucnu. To je super. Možná mě trochu nebaví potřeba detailně pitvat, co si která postava kde objedná k jídlu a k pití. Jednak to nemá žádný význam pro děj, jednak z toho dostávám hlad. To nejspíš uvádím, jen abych nepěla jen chválu... Takže za tohle oddechové dílko čtyři hvězdičky plus.... celý text
Dýka s hadem
2002,
Vlastimil Vondruška
Knihy pana Vondrušky jsou takové detektivní obdoby harlekýnek. Postavy černobílé, hrdinové hodní obdivu, padouši zatracení, děj předvídatelný, příběhy podobné. Můžete číst sérii od prostředka, od začátku nebo od konce, můžete číst jednu nebo všechny, a o nic nepřijdete.... celý text
Sedlák svým pánem
1941,
Lope De Vega
Z knihy přímo dýchá touha po tom, aby se králi líbila. A jsem si jistá, že to účel splnilo a autor dozajista poznal něco z nekonečné královy štědrosti, na kterou ke konci obzvláště upozorňuje. Žánrově jde o bajku, ne-li pohádku, a dílko jde zhltnout za pár chvil. S úsměvem přečtete, odložíte, a do druhého dne už nevíte, že jste knihu měli v ruce.... celý text
