Braenn přečtené 211

Vladař 2007, Niccolò Machiavelli

Hříšná vina 1999, Tami Hoag

Jiné série autorky jsem zhltla jedním dechem, ale tady... tady teda ne. Asi to bylo kvůli tomu, že jsem nečetla konkrétně předcházející díl této knihy, ale zatím to nikdy nevadilo. Věci se mění. Protože pro mne to nemělo napětí, a číst velké množství stran o tom, jak se žaloba snaží shromáždit důkazy, a ještě strašně zdlouhavým, nudným a předvídatelným způsobem? To si raději doma utřu prach. Do toho občasný vstup hrdinky a hrdiny a jiskřiček mezi nimi? To zavání dalšími a dalšími díly, kterážto představa vyvolává maximálně stavy úzkosti. Přiznám se. Nedělám to často, ale už před půlkou jsem přeskakovala. Když jsem zjistila, že ani při tomhle se na náhodných stranách děj nikam neposunul, přeskočila jsem znovu, pak znovu a pak, k čertu s knihou, nalistovala jsem poslední stránky. Aha! Konečně to přišlo, to na co jsem od začátku knihy čekala. Děj! Krátký, ale přece. Možná tahle kniha měla být spíš povídkou? Možná najdu odvahu přečíst si předchozí díl, a pak své hodnocení rapidně zvýším? No. Možná.... celý text

Lidé na křižovatce 1973, Marie Pujmanová

Tahle kniha se mi vryla nesmazatelně do pamětí. Ještě dnes mi naskočí husina, kdykoli si vzpomenu na svou urputnou snahu ji dočíst. Ani už popravdě nevím, zda se mi to povedlo, ale ověřovat si to nebudu. Zvládla jsem církevní traktáty, odborné knihy o nudných tématech, dala jsem Foucaultovo kyvadlo a prodrala jsem se i Finkem... ale Pujmanová je kategorie sama o sobě. V době vzniku se v tom snad mohl někdo najít, za komunistů jste se v tom asi najít museli, ale... Brr! Je těžké číst knihu plnou balastu o vrcholně nesympatických hrdinech, kteří si postupně vlastní i nevlastní vinou kazí život, zatímco vy ne-ko-neč-ně-dlouh-ho-sle-du-je-te, až ten exkrement konečně dopadne.... celý text

Třešinka 2014, Raine Miller

Knížka tak na úrovni paperbackových harlequinek, které svého času obsahovala každá správná trafika. On, ona, nekonečné popisy módního sexu, a pak trapné kulisy, které se snaží ploše předstírat děj. Ani mě to popravdě nebavilo. Jednu hvězdu nedávám jen proto, že jsem, objektivně, četla v tomto žánru i větší slátaniny.... celý text

Marco 2014, Jussi Adler-Olsen

Schůzka s ďáblem 2018, J. D. Robb (p)

Hodím to jako celkové hodnocení série, protože jsem četla krom té nové všechny. Takže: - Autorka má výborný cit pro zápletku, skoro pokaždé je případ originální. - Výborně tomu napomáhá posunutí děje do budoucnosti. - Bohužel většinou okamžitě poznáte, kdo je vrah, jen se v knize mihne, čest dílům, postaveným jinak. - Což nakonec zas tak nevadí, protože kniha je hlavně o lidech v policejním oddělení, a ty se naučíte milovat. - Ono to ale trochu zakrývá fakt, že Eva většinu případů řeší tím, že má někdy v půlce knihy neodůvodněnou intuici, které se chytne a pak už se jí na konci každý přizná. (Haha). Autoři reálných detektivek si musí škubat vlasy i s kořínky. - To nemluvím o tom, že podřízení i nadřízení, všichni jsou supr a všichni ji milují a v životě ji nikdo nehodil pod nohu ani jeden byrokratický problém, její muž neustále porušuje zákon, a každý je za to vlastně rád. - Ale když se smíříte s tím, že je to vlastně červená knihovna na pozadí detektivky, tak je to asi v pořádku. - Jen to chce překousnout 44 dílů neuvěřitelně modrých očí a sexu který nemá obdoby, popisy oblečků do práce i na večírky a jiných důležitých detailů. - Plus zmínky o podivných snech Evy a jejího mluvení s mrtvými, které, mezi námi, naznačuje spíš než dokonalou mysl nějakou festovní psychickou poruchu. - Ale pokud nejste chlap, tak vás to prostě chytne a na dlouhé letní dovolenky je to výborná náplň čtečky. - A než dočtete poslední díl, můžete si dát znovu první a už nevíte, o čem byl. Ha!... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Atmosférická kniha se skvělými kulisami. Bohužel hlavně o tom, jak je všechno v háji. Každý člověk, kterého jsme si oblíbili v prvním a druhém díle (nebo taky neoblíbili, že), vás zklame. Buď je zbabělec, nebo osahává vlastní dítě, nebo je vlastně zrádce, děvka z přesvědčení, slaboch, zkrátka autor nám za žádnou cenu nenechává možnost věřit v to, že je někdo prostě dobrej týpek, nebo třeba zlej, ale rovnej jak pravítko. Když už se někdo takový odváží do děje nakouknout, schytá to nejpozději za dvě stránky. K tomu si přidejme hlavního hrdinu, který se změnil ve vyšinutého lumíka, a nejspíše díky zklamání ze všech těch lumpů dole, nejvíc však sám ze sebe, běhá prakticky nahý v radioaktivním dešti a sem tam odstřelí nějakou tu stanici nebo věž. Fandili jste mu? Já ne. Snad kdyby své cíle prosazoval jako inteligentní člověk a ne jako umanutý retard. Kdyby umřel v první zatáčce tunelu, mohla se kniha věnovat někomu zajímavějšímu. Co je na knize dobré? To co na každém dílu. Atmosféra, která vás do metra vtáhne a zanechá ten svět venku zavřený, dokud ji neodložíte. Jen si za těmi dveřmi půlku času nespokoje brblám. Pokud to byla jen autorova snaha ukázat, že lidé jsou slabé ovce, za žádnou cenu nechtějí znát pravdu a jediným poselstvím života je nekonečná deprese, tak jo. Asi nechtějí, ale výjimek se vždy najde dost na to, aby se člověk v bahně beznaděje alespoň občas nadechl, a to mi v knize chybí. Děje se opět místy posouvá stylem "prostě proto", Ke konci už je zvratů, ve kterých po náznaku naděje přijde kopanec do ledvin už takové množství, že čtenář ztrácí chuť na to autorovi kdykoli v budoucnu naletět. Haha, jistě, hrdina je u svých a ti mu pomůžou, to vám tak uvěřím! Arťoma jsem si po jedničce zamilovala v PC hře, a tahle kniha mi toho "hrdinu" strašným způsobem zkazila. Hodnotím trochu nadsazeně třemi hvězdami v rámci žánru, a přidávám nešťastné povzdychávání pokaždé, když si na ni vzpomenu.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Tak trochu váhám. Obrovským bonusem knihy je, že představila geniální postapo svět, stvořila kult, počítačovou hru (skoro lepší, než knihu, ehm ehm) a spoustu dalších věcí. Atmosféra by se dala krájet, chladit a servírovat s deštníčkem. Pěkně se to rozjíždí... aby se to pak rozjelo až moc. Postupem času začne převládat filozofický záměr autora nad příběhem. Nebo spíš nad jeho logikou. Záchrany v poslední chvíli, tajemné postavy, které v knize vydrží asi tak jako průměrný Stark v GoT. Spousta přemýšlení Arťoma o tom, proč vlastně proč, která na chvíli nahradí většinu děje... Musíme si prohlédnout co nejvíce stanic v co největším presu, a když je trochu divné, aby se tam (a od tam) hrdina dostal moc snadno, tak prostě spadne (doslova) do sraček a projde proto precizně střeženou hranicí lehce jak (poněkud smradlavá) víla Amálka. Trochu divný. Jenže je tu ona atmosféra... a taky to, že prostě chceme vidět co nejvíc stanic, no. Hltáme každý detail každé pokřivené koleje, a když to na konci konečně začne smysluplně gradovat, jsme ochotní víc než přehlédnout všechny ty rozjímavé momenty a božské zásahy v poslední chvíli. Cítím to na pět, ale dávám čtyři, protože kladu na logiku příběhu větší důraz, než mi kniha může poskytnout.... celý text

Složka 64 2013, Jussi Adler-Olsen

První tři díly série jsem viděla nejdřív jako film. I ty byly skvělé, silné a některé tak temné a zlé (hlavně Zabijáci), že jsem se k jejich četbě dostala až po přečtení dílů následujících. Tento díl byl tedy mojí knižní prvotinou série, a předpokládané nadšení se dostavilo. Dělení děje bylo nenásilné a přehledné, autor se jako v minulých dílech zaměřil na temné skvrny severského sociálního systému, ze kterého hodně těží ve svých thrillerech i Švédové a Norové. Ne, nechtěla bych tam žít v pěstounské péči před koncem minulého století, děkuji za optání. Knížka je svižná, nemá potřebu glorifikovat osudem a životem vláčeného hrdinu, který je přes to všechno géniem detektivní práce. Taky jste si všimli, jak to má spousta autorů v oblibě, že? Tady je hrdina taky životem a osudem vláčený, ale místo tklivých scén k tomu může říct jen "no tak do prdele, co už s tím" a přidat pár ironických vtípků. To zaručuje určitou lehkost, plynoucí z popisu děje kolem Carla, udržuje nás to v příjemném očekávání, aby tím intenzivněji zasáhly scény třeba z minulosti Nete. A ohledně jeho geniality třeba poznamenat, že všichni dobře víme, kdo oddře většinu práce dole ve sklepě, že! No nebudu prozrazovat děj, jen si přisadím, že pokud se v dalších dílech nedozvím víc z minulosti a současnosti Asada, budu velmi, velmi rozzlobený čtenář. Pět hvězd jak vyšitých.... celý text

Devátá dívka 2014, Tami Hoag

Popel popelu 2004, Tami Hoag

Musím říct, že mě kniha strhla. Byla jsem trochu skeptická po úvodu, v němž hlavní hrdinka jak Bruce Lee a Jackie Chan dokupy složila náhodného zloducha, na kterém už od dveří poznala, co plánuje. Ale naštěstí se to pak uklidnilo do dobré thrillerové detektivky. Drobet, pravda, překombinované, a opět narážíme na starý známý problém autorů-žen, při kterém se kalhotky hlavní hrdinky třepotají ve větru, jen co pohlédne do očí panu pravému... nemluvě o třístránkovém popisu sexu. Ale co. Ta kniha za to stojí. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah. Sice to ke konci vypadalo, že to nevěděla snad ani autorka, a vybírala víceméně namátkou, ale co už. Co opravdu oceňuji je ironický a kousavý humor vedlejších postav, který knize dodává šťávu a probarvuje děj. A jestli je to tak, jak to vypadá, a hlavní hrdinka vlastně není hrdinkou celého cyklu, jen aktérkou tohoto dílu, pak tím větší plus! Srovnám-li to s posledními detektivkami ala Mráz, které jsem měla tu pochybnou čest číst, je tohle zlatá perla. Nebo minimálně pozlacená. Lepší čtyři hvězdičky. A teď nerušit, jdu číst další díly. P.S. Dobře, z hlavního hrdiny občas padaly kalhotky i mně. Ale to ten nešvar harlekýnkových vedlejších linek v ději neomlouvá!... celý text

Trnový císař 2016, Mark Lawrence

Když se pohne les 2017, Míla Linc (p)

Já bych řekla, že autorovy knížky jsou lepší a lepší kus od kusu. Pomalu, ale jistě. Jako nevýhodu obecnou vidím to, že jeho svět je příliš, jak to říct, aby to nevyznělo zle, asi úzce zaměřený? Ano. Cílený na úzký okruh čtenářů, zaujme hlavně milovníky historie (kam patřím), někoho zas naopak odradí. A přiznám se, že díky delšímu čtenářskému časovému rozestupu mezi jednotlivými díly mi některé charaktery série o Černém lese splývají. No jo. Ačkoli hodnotím poctivými třemi, konec téhle knížky se výrazně zvedal ke čtyřem. Takže za mne dobrý.... celý text

Trnový král 2015, Mark Lawrence

Malý Jorg nám stárne. Úspěšně se provraždil pubertou a teď, když je skoro plnoletý a zbavil se toho ke zlu navádějícího a našeptávajícího čaroděje, jeho krutost značně polevila. Opravdu. Teď už zabíjí jen ty, kteří mu stojí v cestě. Nebo by mohli stát. Nebo ho štvou. Nebo jsou bohužel ve směru těch, co splňují některý z výše uvedených bodů. Ale opravdu, teď už mu i věříme, že má svědomí. Krom toho má také trůn a velmi silnou potřebu si ho udržet a rozmnožit. A o tom kniha je. Krom výše zmíněného vývoje postavy dávám kladný bod za hlubší náhled do (velmi zajímavého) pozadí světa, za fakt, že to celé není o sezení na hradě, že se tam prolínají i linie z minulosti... a malý mínusový bodík za to, že je to tam samá magie a nadpřirozeno a kdo ví co. Ale jen malý. Ta kniha je prostě zase zatraceně dobrá. Vyvíjí se. Směřuje. Kdo ví? Třeba budu mít ve třetím díle Jorga i trochu ráda!... celý text

Trnový princ 2013, Mark Lawrence

No ty kráso. No.... ty... kráso. Tak jestli jsem při čtení nejen fantasy volala po něčem originálním a neotřelém, po knize, která dokáže překvapit a s ničím s nepáře, je to tu. Autor mi splněné přání mrštil s šíleným smíchem zpět do obličeje, zlomil nos, u toho mezi řečí vypálil barák, pobil rodinu a znásilnil křečka. Asi takový mám pocit z téhle knihy. Máme tu hrdinu, mladého pohledného prince, kterému zabili před očima matku a brášku. Chlapce, kterému je upíráno právo na trůn a on si jde splnit svůj sen, být do patnácti císařem. Vytahujete kapesníček? Tak ho zas pěkně schovejte. Tuhle informaci se totiž dozvíme nad kouřícími střevy nevinného vesničana, jehož vesnici právě chlapec a jeho parta marodéru vybili. Vesnici, kterou se chystají vypálit, jen co hromadně znásilní místní děvčata. A jestli myslíte, že domy budou hořet bez těch holek uvnitř, ještě úplně nechápete, co je mladý princ Jorg zač. Je to syrové, je to kruté a je to napínavé, protože s minimem svědomí a neskutečnou zarputilostí je náš princ pro svůj cíl schopný úplně všeho. Věcí, které si snad ani nepředstavíte, pokud jste duševně zdraví. Aniž by to, aspoň podle mne, překročilo uvěřitelnou mez. Dost dobře si dovedu představit, že takových Jorgů, Rikeů a podobných se v každé válce ještě dnes najde dvanáct do tuctu. Co na knížce obdivuji je, že autor nám přes to všechno dává šanci mít hlavního hrdinu trošku, trošilinku v oblibě. Svým způsobem je v právu, že? A někde tam daleko na okraji jeho šílené mysli se v koutě krčí svědomí, takže třeba není TAK zlý. I přesto všechno, co... Hm... Tak či tak jsem zvědavá, zda autor v dalším díle nastaví udrženou laťku. Věci, které Jorgovi vycházely proto, že byl jen pěšákem, nemusí být uvěřitelné a udržitelné v situaci, kdy si svůj sen o trůnu začne realizovat.... celý text

Lhářův klíč 2017, Mark Lawrence

Princ bláznů 2016, Mark Lawrence

Ach... ach ano. Tentokrát budu (na svůj zvyk) stručná. Na začátku bylo mírné zklamání, neboť jsem podle anotace očekávala hrdinu a děj ala Locke Lamora. Proto mne zamrzelo, když se děj záhy přesunul z městského fantasy na klasické "jdeme na dlouhou pouť do bodu A, kde porazíme nemrtvé zlo" Téma už trochu ošoupané tím, jak ho autoři fantasy neustále vytahují ze šuplíku nápadů. Naštěstí jsem vytrvala, a byla po zásluze odměněna. Kniha má sice táhlejší a nevýrazné pasáže, ale charakter hlavního hrdiny zůstává hlavním tahounem. Jen díky němu tam máme scény, u kterých se musíte hlasitě smát. Hrdina proti své vůli a schopnostem, lamač ženských rozkroků a klikař z povolání. Motiv ústředního klíče je také velmi dobrý. Nápaditý. Takže čtyři krásné, zasloužené hvězdy za fantasy, které si třeba i jednou přečtu znova.... celý text

Ví o tobě 2017, Sarah Pinborough

Po Dívce ve vlaku, kterou jsem odložila ve čtvrtině s pocitem mírné nevěřícnosti a nudy, chtěla jsem dát autorce druhou šanci, než ji zcela vyškrtnu ze svého seznamu doporučené literatury. A páni. Byla jsem mile potěšena, víc než to, byla jsem velmi nadšená a pomalu jsem chtěla změnit názor, že ženský neumějí psát thrillery. Mělo to všechno. Napětí budoucna, záhadu minulosti, zvědavost na přítomnost, logiku, tajemno... Mělo. Chvíli. Celý jeden odstavec jsem věnovala chvále, a teď pokračuji s pravým opakem. Z knihy jsem zklamaná, o to víc, oč jsem věřila v její potenciál. Výtek mám několik, začnu s tou menší, a totiž, že kniha se brzy zvrtne v milostný román. Věčný to problém ženských autorek, které mají ústavičnou potřebu zacyklit se u osobních vztahových problémů, sexu a milostného života svých hrdinek, až čtení připomíná vyposlechnutý rozhovor dvou přítelkyň "na kafi". Toto, přátelé, nepovažuji za thriller, tedy pokud tento hlasitý rozhovor na téma "on mě nechápe" a "jak já ti rozumím" nemusíte poslouchat dvě a půl hodiny v autobuse na trase Praha - Brno. No nic. Sklouzávání k harlekýnce bych byla ochotna přežít, ale teď se dostáváme k mé největší výtce - zásadní motiv snění. Lucidní snění, jak se dozvíme. Kdyby se autorka držela reality a netahala do toho jsoucno, esoteriku a, spoil spoil spoil, výměnu manželek... pardon, duší. Dokud jsem věřila, že Adele je psychopatická mrcha s přístupem k bohatství a s temnou minulostí, byla jsem napjatá jak struna. Že věděla, co všechno dělá její muž a Louise? Proč by ne? Byla u ní doma, mohla nasadit štěnici. Kameru. Má peníze, dostupnost špionážní techniky je vysoká, s jejím charismatem a krásou jsem k tomu čekala pár na prst omotaných poskoků... Posedlá manželka, co si pohrává s manželem a jeho milenkou, vplíží se jí do života a naplňuje svou touhu ovládat a vědět... super téma. Jenže ne. Dostupné technologie a nápaditost byly autorce málo. Místo toho tu máme osoby, vznášející se ve snech mimo své tělo, klouzající prostorem a schopné neustále a pořád špehovat kde koho. Zdá se vám to divné? No je to ve skutečnosti ještě divnější. Celé je to postavené na faktu, že žena, do které se nevěrný mužíček zamiloval, trpí špatnými sny. JEN díky tomu ji Adele zmanipuluje kam potřebuje, ukáže ji stříbrné dveře (bože...) a nakonec ji ovládne. Kdyby Louise každou noc spala jako dudek, sedí teď chuděra Adele leda tak u dveří rozvodového soudu a zle se na svou sokyni mračí. A to ani nemluvím o faktu, že shodou okolností je mimotělní Adele přítomna vždy a pokaždé, když Louise řeší něco zásadního. Abych to shrnula, to co mohlo být brilantně promyšleným thrillerem, vyústilo v línou knihou, ano, říkám línou, protože nadpřirozeno bez větší snahy a důrazu na uvěřitelnost zvládne zauzlit i rozplétat veškeré kličky zápletky. Včetně té poslední, kapitolky s názvem "David". V té chvíli už může čtenář jen rozhodit rukama, vznést se nad své tělo a do širokého vesmíru zakřičet jedno nekonečné "PROČ?". Dávám dvě smutné, blikající a fňukající hvězdičky. Za ten začátek, plný doufání a napětí, a čtivost, kterou jedinou si to udrželo do konce.... celý text

Výzva k hříchu 2008, Suzanne Enoch

Dala bych klidně pět, protože pozvolný styl vyprávění mě baví a kniha se četla velmi pěkně, příběh super a tak dále. I hrdinka mi seděla. Jak by také ne, když to bylo převyprávění Pýchy a předsudku, a to skoro doslova. Ts ts.... celý text