Braenn
přečtené 210
Pán strieborného luku
2006,
David Gemmell
Vezmu to tak nějak za celou trilogii. Je to nádherná, čtivá a rychle plynoucí kniha. Jistě, nejedná se o žádný extra komplikovaný děj, přesložité charaktery a dějové zvraty. Za což jsem ráda. Nemusím se soustředit, děj mě unáší sám o sobě. Žánr? Fantasy, bezesporu. V historickém kabátku, díky němuž se svět jeví velmi propracovaný. Jak by také ne, když ho tisíckrát poznal a popsal někdo jiný, stejně jako jména. Díky tomu jsem měla od začátku pocit, jako bych hrdiny znala, byli mi tak nějak bližší a s hrůzou jsem očekávala, co jim autor přichystá. Nutno říct, že má obava o nekonečné desetileté obléhání města se nevyplnila, a v knize jsou jí věnovány jen asi dvě třetiny jednoho dílu. A ještě jak zajímavě! Četlo se to prostě samo. A konec, který byl k našim hrdinům výrazně milejší, než Homér, potěšil. Tedy až na zmíněnou závěrečnou kapitolu, u které podezírám, že ji má na svědomí jeho žena (nakonec je tam coby spoluautorka uvedená!). Ta tam být nemusela. Prostě se jim vedlo dobře, proč to rozebírat! Narážky na Sedm kopců (pahorků by bylo lepší slovo) pochopil snad každý, a jak to bylo dál tedy není těžké domyslet. A jako velký klad a nápad hodnotím postavu, činy a příběhy krále lhářů.... celý text
Jonathan Strange & pan Norrell
2007,
Susanna Clarke
K přečtení téhle knihy musíte mít lásku ke starým textům. Ne nutně zrovna Vergilia v originále, ale musíte být zvyklí na knihy dlouhé, popisné a místy těžké. Kdo četl středověké eposy, napoleonské deníky, georgiánské či viktoriánské romány, přelouskal je a uměl si je užít - ten si užije i tuhle knihu. Děj nikam nespěchá, nevláčí od akce k akci. Plyne pomalu, nechává nás poznat svět, hrdiny, okolnosti, a teprve potom eskaluje příběh. Někoho nudí, někoho uvádí v úžas. Já jsem, naštěstí, ten druhý případ. Ta kniha by mohla být tisíckrát tlustší, a stejně bych litovala, že je konec. Pokud někomu stačí seriál, aby si vychutnal jen ty nejžhavější momenty, pak přijde o vše, co tomu příběhu dodává hloubku a barvu. Ať žije stará dobrá Anglie!... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Asi nejlepší ze všech dílů, což na druhou stranu není zas až taková pochvala. Koule nenarostly jen tomu uplakanému kapitánovi, ale hlavně je ukázala ona. Příběh má také grády. Jen mi trochu zůstal rozum stát (SPOIL) nad tím, za co vlastně obviňovala svého milého. Ok, zabili jí kamarádků, a on jí neřekl, že jí něco hrozí a - a to je všecko? Vždyť jediné, co mu bylo řečené, že jí může hrozit nebezpečí. Jak překvapivá informace vzhledem k tomu, kdo byla a co tam dělala! To by nikoho nenapadlo... Největší problém jsem ale měla s návazností na první díl a trochu jsem získala pocit, že autorka napsala první a pak na něj lepila další, aniž by si to předem příliš promyslela. Tak třeba... v knize se tvrdí, že znala Doriana z dětství. Podle jména, funkce... ale v okamžiku, kdy jí v jedničce k němu přivedli, o tom ani zmínka. Naopak, jako by o něm v životě neslyšela... A pak taky to, proč si ji Dorian vlastně vybral. Bylo naznačeno, že ji potřebuje, jede si tam speciálně pro ni, protože... protože proč? Rozhovor prince s králem, kdy si ji obhajuje, moc nepomohl. Když získala flek, najednou patřila jen králi a princ z tohoto řetězce nějak záhadně zmizel. Pak tu máme další podivnou romantickou linku prince a léčitelky, aneb druhá osudová láska za rok. Chudák! Asi zmlsaná knihami, kde jde víc o logický příběh, než o to, kdo s kým.... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Mno. Ze všech teen fantasy, se kterými se roztrhl pytel, je tohle ten lepší. Což není tak supr, jak by mohlo znít, protože ten žánr sám o sobě je trochu podivný. Hrdinka je sice opět krásná, skvělá, statečná, oblíbená Mary Sue, bla bla bla, jako přes kopírák, ale krom toho je taky pěkně od rány, břitká a - aspoň se tak tváří - trochu tvrdší, než je zvykem. Linie s romantikou taky není tak praštěná, neboť se nedostavil klasicky očekávaný trojúhelník, pouze jednoho poměrně bezdůvodně odhodí jak špinavý ponožky, aby se rovnou zamilovala do druhého, v rozpětí pár týdnů. Ok, hlavně že tam není žádné to rozpolcení láskou, jak hlásala (a odrazovala) obálka. Co opět trochu zaráží jsou schopnosti a věk hrdinů. Máme tu Caelenu, ehm, nejlepší (?) vražedkyni země, možná celého světa. Oh. Ah. Opravdu? V osmnácti? Kde se to fasuje, takové tituly? A co že to vlastně udělala... ne, to se nedozvíme, proč si každý z jejího jména sedne na prdel. V knize se nechová jako někdo, kdo za prachy zabíjí lidi aniž by věděl, za co a proč. Vlastně naopak, je to citlivé a hodné děvče. A jestli vraždila tak šikovně, schopně a spolehlivě, jako je ukázáno v druhém díle, tak může za ten titul "nejhustší vrahobaba země" spíš než schopnostem poděkovat PR oddělení, které by jí mohl závidět i Babiš. Princ je asi nejuvěřitelnější charakter. O to hůř dopadá kapitán stráží. Jako... že ve 22 letech získal takové postavení a všichni jeho (nejspíš i o dekády starší) podřízení ho milují, i když je tam jako protekční synek bez větších zkušeností? Že zabije člověka, málem se z toho zhroutí a my se dozvíme, že to jeho první? No to měl asi dobrou službu, když si může dovolit být takový cíťa. Možná mu jeho podřízení nosí kapesník, aby po každé akci otřel slzy, kdyby náhodou došel někdo k úhoně. Ovšem, na jeho obranu musím říct, že v dalších dílech už mu trochu narostly koule. Kdyby se ubralo romantiky, přidalo realistického věku hrdinů a odmyslely se velké fráze o nejlepších vrazích celého světa, mohlo to být docela slušný fantasy.... celý text
Královna stínů
2016,
Sarah J. Maas
Nejslabší ze série. Tak nějak jsem si utvrdila několik poznatků: Nejsem cílová skupina. Jsem na to moc stará a mám moc načteno. Není to fantasy. Je to telenovela, román pro dívky, zabalený do kabátku, který fantasy připomíná. Příběh, svět a reálie nemají logiku. A nemají ji mít. Ne v okamžiku, kdy pro hrdinku je důležitější řešit délku sukně a to, co si vezme na sebe, ve chvílích, kdy jí jde o život a má zachraňovat zemi a své přátele. Co mi na knize skutečně vadí? Přehánění: - Každý je krásný. - Každé jedno oko vypadá jako nějaký šutr (ne fakt. Zkuste sledovat. Onyxy, zlato, stříbro, tyrkys, safír, zirkon, a to jen tak z hlavy). - Každá hlavní i vedlejší postava je neuvěřitelně krásná, neuvěřitelně mladá (to asi nejvíc, vzhledem k postavení), v lepším případě má ještě navíc nějaké super magické schopnosti. Lysandra jako měnička byla poslední kapka. - Hrdinka by neustále v mysli někoho trhala na kusy, lhostejno koho a za co. - Hrdina by dokázal zbořit budovu několika dobře míněnými ranami. Ne, nešlo o starou plesnivou kůlnu. Tohle už snad nemůže nikdo myslet vážně, ne? - Každý, kdo se z hrdinů tváří drsně, se nakonec projeví jako dobrý a hodný charakter, který nezabíjí nevinné, a to včetně čarodějek, které snad měly trhat na kusy lidi a jíst je, a být prostě... oh, proboha, nebude tam ta naznačená milostná linka Doriana s Manon, že ne? :( - Mezi hrdinou a hrdinkou probíhá duševní konverzace formou telepatie, která vydá na třístránkový román. K tomu přidám lenost autorky zabývat se detaily reáliemi světa, kde teče voda z kohoutků a hrdinka jedním proslovem zastraší celé město, a knihu odkládám. Je to prostě strašně strašná patlanina. Jo, čtivá. Když vám stačí ke štěstí příběh o Mary Sou.... celý text
Rytíř Sedmi království
2014,
George R. R. Martin
Takový styl knih mám moc ráda. Inteligentní příběh obyčejného hrdiny. Humor, akce, smutek i štěstí. Chtěla bych pokračování, ale mám pocit, že tak dobré příběhy je lepší nechat krátké.... celý text
