braunerova přečtené 1003

Peloponnéská válka 2020, Jiří Kovařík

Když jsem četl komentáře níže došlo mi, kolik důležitých informací v Peloponnéské válce chybí. Namátkou třeba: Sparťané nebyli morálními vítězi, ale naopak se dopustili neuvěřitelné a hanebné zrady - za příslib peněz prodali maloasijské Řeky Peršanům. Co se Alkibiadova hodnocení týče, doporučuji Životopisy slavných Řeků a Římanů od Plútarcha. Ten uvádí, že když bylo Alkibiádovi na Sicílii doručeno předvolání před soud, mohl lehce vyvolat vzpouru armády, k čemuž ho někteří velitelé vyzývali. Sám to ale odmítl, na rozdíl třeba od Napoleona, který neváhal použít armádu proti vlastním občanům. Jako vojevůdce neprohrál Alkibiadés žádnou bitvu. Kombinovaná námořní a pozemní operace u Kyziku patří k vrcholům tehdejšího válečného umění.... celý text

Život alchymistův 1980, Václav Kaplický

Útržkovitý příběh mě nijak neoslovil. Jak už je napsáno v komentářích níže, není to ani životopis, ani beletrie. Navíc občas autor píše úplné nesmysly. Tak třeba Vilém z Rožmberka po smrti Štěpána Báthoryho v roce 1586 vedl s Polskem na přání císaře mírová jednání. O polskou korunu usiloval v roce 1574, to byl Kelly ještě v Anglii.... celý text

Strážcové hor 1933, Čeněk Kramoliš

Podrobný popis života moravských Valachů ve 13.století - politické uspořádání, bydlení, stravování, zvyky, obrana hranic proti vpádům Kumánů. Překvapila mě myšlenka autora, že na přerodu divokých Maďarů na národ zemědělců měly vliv tisíce unesených žen ze Slovenska, Moravy a Rakouska, což možná není tak od věci. Kniha si dnes už moc čtenářů nenajde, snad zláká aspoň nějakého Valacha.... celý text

Pod žhavým sluncem 1920, Vilém Němec

Vilém Němec byl výborný, vtipný vypravěč a člověk se srdcem na dlani. V knize se střídají dojmy z cest s loveckými zážitky, příhodami jeho družiny a popisem krajiny. Nezapomenutelná byla jeho návštěva u agúra abú Bakra. "Bajín Koflaj abu Bakr však jest teprve v třetí řadě pánem ve svém harému. V prvé řadě tam vládne a rozkazuje jeho první žena, Džeribé, silná a dobře živená; v druhé řadě panuje opět ona, avšak v dohodě s několika staršími z vesnice, kteří tvoří kamarilu a v třetí řadě teprve dovoluje svému choti, by se uplatnil on sám, ovšem pod náležitým dozorem jejím."... celý text

Pampeliškové víno 1995, Ray Bradbury (p)

Knihu jsem nemohl dlouho sehnat, o to větší bylo moje zklamání. Krátké kapitoly nemají žádný děj, žádný příběh a žádný konec. Střípky vzpomínek psané poetickým jazykem o přírodě, rodině, sousedech i o sobě. Bohužel nejsem romantik, vůbec mě to nebavilo, skončil jsem na straně 93. Za mě vyhozených 400,-Kč.... celý text

Vasco da Gama 1944, Luigi Rinaldi

Kniha pro mládež psaná formou cestopisu, na dnešní dobu naivní a černobílá. Autor patetickým tónem oslavuje Portugalsko, Vasco da Gamu a portugalské námořníky. Přitom mezi nimi byli i trestanci a 12 z nich byli odsouzenci na smrt. Na druhé straně autor živě popisuje řadu historek, které plavci na cestě do neznáma zažívali. Fakta jsem ověřoval v knize Zámořské objevy Jana Klímy a narazil jsem jen na menší nesrovnalosti. Jiný je ale výklad událostí; třeba v Malindi popisuje Rinaldi nadšené uvítání od místních obyvatel a Klíma mluví o strachu z děl a předstírané komedii.... celý text

Bonapartovi dobyvatelé 1999, Richard Howard

Nedávno jsem četl výbornou Fatu morgánu, o to víc mě tento román zklamal. Jednoduchý děj vždy začíná uvedením historických faktů, pak následuje únavné tlachání vojáků, proložené krvavými scénami. Navíc mi vadila autorova antipatie k Napoleonovi a jeho černobílé vidění. Napoleonovo tažení vyvolalo ve světě obrovský zájem o Egypt a jeho důsledkem je dnešní turistická velmoc. Kniha je plná historických chyb. Maltézští rytíři nebyli templáři, ale johanité, což snad ví každý, kdo se trochu zajímá o historii. Vylodění u Alexandrie probíhalo za bouřlivého počasí, takže vojáky na břehu nemohla obtěžovat mračna much. Dle autora po vylodění v Alexandrijském zálivu vojáci pochodovali pouští a dobývali Alexandrii. To mě zmátlo, neboť toto město leží přímo u moře. Ve skutečnosti Napoleon obsadil Alexandrii ještě v noci hned po přistání. Nakonec jsem knihu odložil nedočtenou.... celý text

Saturnálie 2008, John Maddox Roberts

Autor je jako vždy historicky přesný, příběh je založen na skutečné události, náhlém úmrtí Kvinta Metella Celera. Navíc miluji jeho břitký humor. "Čeho dosáhli při stavbě silnic ostatní? Ty naše jsou ryzím vyjádřením jedinečnosti, kterou představuje Řím. Dobře, silnice jsme se naučili budovat od Etrusků, ale stavíme je lépe."... celý text

Tři roky krve: Druhá anglo-holandská válka 1665-1667 2020, Václav Králíček

Za přísahu a lásku 1979, George Shipway

Tak tohle je nefalšovaný středověk, tak jak ho znám z knih Dietera Breuerse. Zatímco v Anglii zuřila občanská válka a panovala anarchie, drobní rytíři jako byl Humphrey Visdelou museli řešit, kde končí hranice jejich přísahy věrnosti a začíná zápas o jejich duši. Útlá knížka mě chytla od první stránky.... celý text

Moji stateční bratři 1950, Howard Fast

Válečné události jsem ověřoval v knize Biblické války generála Chaima Herzoga a na žádné nesrovnalosti jsem nenarazil. Zarazili mě výrazy jako kavárna nebo hašišové doupě, ale kupodivu oboje starověká Judea znala a používala. Vše ostatní už napsala Atanone. Výborně byl popsán přerod římského vyslance Lentula Silana z nezaujatého pozorovatele na propagátora holocaustu. "Židé jsou nepřáteli lidstva, neboť odmítají a pohrdají a potírají vše, co je lidstvu drahé, lidské bohy, lidskou víru a lidské zvyky."... celý text

Napoleon a kozáci II. 1932, Petr Nikolajevič Krasnov

Válečné události jsem ověřoval v knize Jiřího Kovaříka Napoleonova tažení a na žádné nesrovnalosti jsem nenarazil. Nečekejte ovšem žádnou objektivitu. Generál Krasnov byl ruský nacionalista a obraz jeho idealizovaných kozáků je někdy až úsměvný. Válečná střetnutí, ústup Napoleona od Moskvy nebo charakteristiky maršálů jsou ale popsané skvěle. "Mimo bitvu není Saint-Cyr ničím. Odejde do svého pokoje, zavře se a hraje na housle. Je mu lhostejné, mají-li vojáci co jíst, jsou-li oblečeni a obuti. Pohlíží s revolučním hnusem na vojenské přehlídky. Ale u mapy, při řešení srážky a na bojišti je Saint-Cyr geniální." "Armáda se už dala na pochod. Jen kolem na bílém sněhovém poli se válela jako černé nehybné snopy těla těch, kdo už nemohli jít, kdo přes noc zběhli od Velké armády na onen svět."... celý text

Hvozd 2002, Edward Rutherfurd (p)

Devět století a devět příběhů. New Forest, který leží v hrabství Hampshire v jižní Anglii, byl svědkem mnoha historických událostí a mnoha mýtů. Krásné čtení, ale občas hodně smutné. Přečetl jsem za víkend.... celý text

Od Slavkova po Waterloo: Octave Levavasseur pobočník maršála Neye 2018, Jiří Kovařík

Po úžasných pamětech generála Marbota poněkud zklamání. Rušivě na mě působily poznámky pod čarou, které tvoří velkou část textu a často jsou delší než vzpomínky autora. Vlastní memoáry jsou hodně útržkovité, tak třeba bitva u Slavkova je s bídou na 3 stránky.... celý text

Napoleon a kozáci I. 1932, Petr Nikolajevič Krasnov

Příběh z vyšší společnosti. Nechybí švarní a stateční důstojníci, krásné a nevinné dívky, láska a špióni. Hrdinové románu musí čelit bouřím milostným i bouřím mořským. Ideály francouzské revoluce, "liberté, égalité, fraternité", pomalu pronikají i do carského Ruska a zejména mladí důstojníci se netají svým obdivem k Napoleonovi. "Tisíce lidí sehnaných z celého Ruska, sotva vědomých, že jsou Rusové, ale nezvratně vědomých, že jsou nevolníky, vytvářely krásu, která zastiňovala Versailles a Fontainebleau."... celý text

Mongolske dobrodružství 1941, Heinz Waterboer

Příběh vypráví zpravodaj, vyslaný jedním berlínským listem v roce 1937 na čínsko-japonské bojiště. Jeho cesta začíná v sovětském Krasnojarsku, odkud plánuje přes Mongolsko dojet do Šanghaje. Doprovází ho doktor Matthias Grottian, člen bývalé Eggerlingovy výpravy, která hledala v Mongolsku Čingischánovu hrobku. Některé kapitoly, například návštěva kláštera Da-Nojon, byly zajímavé, ale nekonečné rozplétání mezilidských vztahů milostného čtyřúhelníku mě beznadějně nudilo.... celý text

Šílící Čína 1927, Albert Londres

První část reportáže je věnovaná Mukdenu, kde Aigues-Mortese navštívil samotného maršála Tsang-Tso-Lina. Poté strávil nějaký čas v Pekingu a navštívil Šanghaj. Útlá knížka by byla zajímavá, nebýt prapodivného a zmateného stylu psaní, který mi absolutně neseděl. "Stav věcí v Číně je čínský. Snášíme je, protože víme. Ostatní svět se domnívá, že ví."... celý text

Kejklíř: Životní příběh Johanna Georga Fausta 2020, Oliver Pötzsch

Nezbývá mi, než se přidat k Atuin. Bohužel to co začalo jako historická freska Evropy na prahu novověku se s přibývajícími stránkami překlopilo do průměrného hororu a moje počáteční nadšení kleslo na nulu. Goethe i jiní autoři líčili doktora Fausta jako člověka, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Pötzscheho Faust připomíná oběť, kterou Tonio del Moravia, hvězdy a vlastní hloupost postrkují sem a tam. Navíc se Johann, údajně brilantní mozek, občas chová jako úplný trouba. Za mě vyhozené peníze, kniha poputuje do světa.... celý text

Zlomená pečeť 1988, František Neužil

Po výborných Řezenských ortelech pro mě velké zklamání. Autor smíchal fakta, domněnky a pomluvy, přidal k nim svou fantazii, a stvořil Falkenštejna ničemu a zrádce. Pro zvýšení důvěryhodnosti to vypráví přímý účastník, který každou chvíli řeší nějaké morální dilema. Postupně jsem začal být na ty jeho úvahy tak alergický, že jsem konec jen prolistoval. Pro dobrý historický román nestačí shromáždit fakta, je třeba také vystihnout ducha doby. Rytíř 13.století se řídil kodexem cti, rodovou tradicí a vírou v Boha, o nějaké morálce neměl ani ponětí. Oloupit kupce, vypálit vesnici sousedovi nebo vrazit nepříteli dýku do zad bylo tehdy běžnou věcí. Naopak myšlenka rytíře - agenta mi přišla zcela absurdní. Jak tendenční je Neužilův obraz Falkenštejna vynikne při čtení Toulek Petra Hory, které napsal také v dobách normalizace. Ukázku jsem dal do Zajímavostí.... celý text

Dobývání Sibiře 1941, Jurij Semjonov

Výborná publikace o ruské kolonizaci Sibiře, pokud si člověk zvykne na autorův někdy až morbidní humor. V knize je plno zajímavých příběhů obchodníků, kozáků, dobrodruhů a světců. Ruku v ruce s civilizací po nich zůstávaly vypálené osady, hromady mrtvol a zástupy otroků. Moc se mi líbila historie rodu Stroganovových, smutný osud sibiřského chána Kučuma nebo cesty Vituse Beringa. Dějiny dobývání Sibiře končí zhruba v polovině 19.století. Celá jedna kapitola je věnována Mórici Beňovskému, ale jen proto, aby na něj mohl autor nakydat hodně špíny. Charismatický hrabě bojoval v Polsku proti ruským okupantům (Semjonov to nazývá vzpourou), v Americe proti anglickým kolonizátorům a na Madagaskaru proti francouzským otrokářům. Jeho dobrodružství na Kamčatce jsou neuvěřitelná, připomněla mi Gogolova Revizora. Semjonov mu vyčítá úplné nesmysly, například že na své plavbě zabil plno lidí (zemřeli na kurděje) nebo že zlomil nevinné srdce Anastázie. "Kučum byl proslulý jako mistr v závodech s překážkami. Ten zdravý sport hověl jeho nezkažené povaze. V určitých vzdálenostech byly zaraženy do země kůly. Úkol při těch závodech byl, sraziti při rychlé jízdě jediným mávnutím hlavu člověku, který byl uvázán u kůlu ... Po závodění bolely příjemně svaly. Ten pocit je blahodárný. Právě pro něj vynalezli lidé sport."... celý text