Burke
přečtené 157
Hlava XXII
1985,
Joseph Heller
Hlavu 22 jsem objevil jako dospívající hoch jednoho překrásného léta na chatě. Pamatuji si, jak jsem téměř 500 stran knihy doslova zhltnul během 3 dnů. A jak jsem z počátku neustále smál na celé kolo, protože Yossarianovy vtípky a absurdní humor celé té podivné mašinérie mě zasáhl silou kobercového náletu pětisetlibrovkami. Hodně mi to připomínalo seriál M.A.S.H. A Hellerovy zjevné narážky na Haška prostřednictvím jeho "dobrého vojáka Schweika" jsou zkrátka k nezaplacení. Samozřejmě časem ten úsměv začal mrznout a celý barel ledové vody vás například zcela jistě zastihne naprosto nepřipravené na jedné slunné pláži. Po letech jsem si chtěl knihu přečíst znovu. Čekal jsem, jak se budu opět královsky bavit. Ale něco se pokazilo. Už to nebylo stejné. Vtipy, ze kterých jsem dříve brečel smíchy, najednou nefungovaly. Bylo to hluché, černobílé... Jako se několik let po válce podívat na snímek vaší staré roty. Také vám hlavou proletí vzpomínky na všechny kamarády, přátele i nepřátele. Pousmějete se při vzpomínce na všechny ty žerty, které jste spolu zažili... Ale zároveň vás tak nějak podivně bodne u srdce a sevře vám ho smutek. Smutek nad vší tou zbytečnou smrtí, způsobenou nezměrnou lidskou hloupostí, tupostí a ignoranstvím.... celý text
Nezbytné věci
2009,
Stephen King
"Jakej Vavroch zase? Člověče, vy tam máte figur jak na orloji..." Tak na tuto nesmrtelnou Cimrmanovu větu nelze nevzpomenout hned po prvních pár stránkách. Připravte se na takřka babylonské zmatení a na první část knihy si přichystejte pevné nervy. Naštěstí je zde však pan Gaunt, vpravdě světoznámý obchodník s nevšedním itinerářem. Ten vás hned na počátku zhypnotizuje svýma očima ve všech barvách duhy a donutí vás přiznat si, že tato Kingova kniha je právě tou nezbytností, kterou v žádném případě nemůžete postrádat. Počáteční chaos do sebe velmi brzy začíná elegantně zapadat a zaručuji vám, že po první provedené "legrácce" se už od knihy neodtrhnete. Každá magie má ale svou cenu a cenou páně Kinga za to, že vám dá nahlédnout pod odpor vzbuzující ruce páně Gaunta, je závěrečné rozčarování. Rozčarování z toho, že konec je sice přesně takový, jaký jste očekávali, ale bohužel je přesně takový jaký jste očekávali. Mistrovské Kingovo dílo, které má všechny jeho rysy - včetně toho, že u svých knih bohužel nikdy neumí napsat konec. (Pokud mu s ním nepomůže syn. Ano, koukám se tvým směrem, Dallas 63!)... celý text
