Burke přečtené 157
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Tak jako duch stále buduje sám sebe a propracovává se vzhůru ke světlu, tak i já si budoval vztah k této knize a stoupal k jejímu zářivému vrcholu. K vrcholu knihy, kterou jsem si již dlouhé roky toužil přečíst a jejíž název mi již několik let nedával spát. A ač jsem neměl sebemenší potuchy o čem pojednává, za letních nocí mi pod stříbrem rozzářenou oblohou přinášel teplý vánek odkudsi ze vzdálených časů téměř nepostřehnutelný šepot: "Tulák po hvězdách... Jsi tulák po hvězdách..." Nechal jsem se tedy zavřít do svěrací kazajky v zatuchlé cele a zpočátku to skutečně nebylo nic příjemného. Ale po mnoha stranách strávených v temné kobce s mě nepříjemnými lidmi jsem se i já začal propadat do jiných časů a míst a stále více nacházel zálibu v prozkoumávání oněch dob a dějů dávno minulých. Já vím. A vždy jsem věděl. I já byl kdysi Synem Hory a Synem rýže a Synem Řeky. A žil v kmenech Medvěda, Mamuta, Tuleně, Bizona i Kosatky, byl králem Atlantidy dávno před tím, než ji pozřela poušť a kterou jsme tehdy nazývali jinak a byl jsem knězem Opeřeného hada a byl žebrákem v Pompejích a žil jsem v Londýně v dobách královny Viktorie a Jacka Rozparovače. Všechno to dávno vím a nic z toho si nepamatuji a ze šepotu je křik v mé hlavě a Já jsem Tulák po hvězdách. A také bych to rád věděl...... celý text
Stín katedrály
2003,
Miloš Urban
Kniha, která je velmi divná. Kniha, která je pro mě ale velmi důležitá. Kniha, která byla napsána kvůli mě. Dala mi ji kdysi před mnoha lety k Vánocům dívka, platonická láska. Láska nenaplněná, zakončená zlomeným srdcem. Nemyslím, že ji ta dívka kdy četla. Přesto něco vedlo v knihkupectví její ruku. Po přečtení mi došlo, že kniha shodou náhod přesně a do detailu popisuje situace, které jsem právě s dívkou prožíval. A že má dívka je dívkou z té divné knihy. A že já jsem postava z té divné knihy. A tak mi došlo, že ta dívka nikdy nebude mou. Vím, tento komentář je velmi divný. Divný, jako ta kniha. Divný, jako ta náhoda.... celý text