Burke komentáře u knih

Tak jako duch stále buduje sám sebe a propracovává se vzhůru ke světlu, tak i já si budoval vztah k této knize a stoupal k jejímu zářivému vrcholu. K vrcholu knihy, kterou jsem si již dlouhé roky toužil přečíst a jejíž název mi již několik let nedával spát. A ač jsem neměl sebemenší potuchy o čem pojednává, za letních nocí mi pod stříbrem rozzářenou oblohou přinášel teplý vánek odkudsi ze vzdálených časů téměř nepostřehnutelný šepot: "Tulák po hvězdách... Jsi tulák po hvězdách..."

Nechal jsem se tedy zavřít do svěrací kazajky v zatuchlé cele a zpočátku to skutečně nebylo nic příjemného. Ale po mnoha stranách strávených v temné kobce s mě nepříjemnými lidmi jsem se i já začal propadat do jiných časů a míst a stále více nacházel zálibu v prozkoumávání oněch dob a dějů dávno minulých.

Já vím. A vždy jsem věděl. I já byl kdysi Synem Hory a Synem rýže a Synem Řeky. A žil v kmenech Medvěda, Mamuta, Tuleně, Bizona i Kosatky, byl králem Atlantidy dávno před tím, než ji pozřela poušť a kterou jsme tehdy nazývali jinak a byl jsem knězem Opeřeného hada a byl žebrákem v Pompejích a žil jsem v Londýně v dobách královny Viktorie a Jacka Rozparovače.

Všechno to dávno vím a nic z toho si nepamatuji a ze šepotu je křik v mé hlavě a Já jsem Tulák po hvězdách.

A také bych to rád věděl...

14 01.07.2021

Kniha, která je velmi divná. Kniha, která je pro mě ale velmi důležitá. Kniha, která byla napsána kvůli mě.
Dala mi ji kdysi před mnoha lety k Vánocům dívka, platonická láska. Láska nenaplněná, zakončená zlomeným srdcem. Nemyslím, že ji ta dívka kdy četla. Přesto něco vedlo v knihkupectví její ruku. Po přečtení mi došlo, že kniha shodou náhod přesně a do detailu popisuje situace, které jsem právě s dívkou prožíval. A že má dívka je dívkou z té divné knihy. A že já jsem postava z té divné knihy. A tak mi došlo, že ta dívka nikdy nebude mou.
Vím, tento komentář je velmi divný. Divný, jako ta kniha. Divný, jako ta náhoda.

8 07.09.2020

Kniha je dobrá, ale musím konstatovat, že jsem od ní očekával více. Po otevření a zběžném prolistování jsem myslel, že si přečtu spíše černé stránky, obsahující vědecká fakta. Nakonec jsem se nicméně po počáteční nedůvěře začetl i do vědeckofantastického románu na stránkách bílých a musím přiznat, že mě děj ve výsledku velmi zaujal. Zpočátku tuctově se tvářící příběh se po pár stránkách slušně rozběhne a přečetl jsem ho nakonec vlastně jedním dechem. Jde po všech stránkách o kvalitní sci-fi povídku, navíc s poměrně zajímavým a hlubokým filozofickým podtextem, který rozhodně neurazí žádného přemýšlivějšího čtenáře.
Co bych možná jako dospělý zvážil, je jak starému dítěti knihu předložit, vzhledem k tomu, že někteří rodiče mohou mít problém s několika vulgarismy, které já osobně v "knize pro děti od 9 let" tak úplně nečekal. Jde ale možná jen o můj dojem nepatřičnosti. Povídku jinak tato slova naopak dobře doplňovala a činila ji uvěřitelnější.
Co mi nakonec nesedělo, byly černé, na vědu zaměřené stránky. Nejsem žádný fyzik, ale ani se nedomnívám, že bych tomuto tématu nerozuměl. Vždyť právě pro svůj amatérský zájem o kvantovou teorii jsem si knihu vybral k přečtení. Některá vysvětlení fyzikálních jevů mi ale přišla dosti podivná a málo do podrobností rozvedená. Právě s přihlédnutím k faktu, že kniha je psána pro sotva dospívající děti, jsem očekával, že vědecká zastavení budou daleko lépe a srozumitelněji podána.
Každopádně je i tak na místě vysoce ocenit snahu autora přiblížit toto složité odvětví dětem a laické veřejnosti. Každá kniha, která může vzbudit zájem o vědu, či pomoci nahlédnout do jejích tajemství, je nad jiné cenná.

2 07.01.2020

Kniha pro mě osudová, neboť to byla právě ona, která mě na prahu dospívání přivedla k fascinaci záhadami všeho druhu, kterážto touha mne neopustila dodnes. Pořád si pamatuji, jak jsem jí sebou tahal úplně všude. A i když během těch let některé z popisovaných záhad ztratily svá tajemství, v knihovně má ta šedivomodrá kniha dodnes své zasloužené čestné místo.

6 15.09.2019

Hlavu 22 jsem objevil jako dospívající hoch jednoho překrásného léta na chatě. Pamatuji si, jak jsem téměř 500 stran knihy doslova zhltnul během 3 dnů. A jak jsem z počátku neustále smál na celé kolo, protože Yossarianovy vtípky a absurdní humor celé té podivné mašinérie mě zasáhl silou kobercového náletu pětisetlibrovkami. Hodně mi to připomínalo seriál M.A.S.H. A Hellerovy zjevné narážky na Haška prostřednictvím jeho "dobrého vojáka Schweika" jsou zkrátka k nezaplacení.
Samozřejmě časem ten úsměv začal mrznout a celý barel ledové vody vás například zcela jistě zastihne naprosto nepřipravené na jedné slunné pláži.

Po letech jsem si chtěl knihu přečíst znovu. Čekal jsem, jak se budu opět královsky bavit. Ale něco se pokazilo. Už to nebylo stejné. Vtipy, ze kterých jsem dříve brečel smíchy, najednou nefungovaly. Bylo to hluché, černobílé... Jako se několik let po válce podívat na snímek vaší staré roty. Také vám hlavou proletí vzpomínky na všechny kamarády, přátele i nepřátele. Pousmějete se při vzpomínce na všechny ty žerty, které jste spolu zažili... Ale zároveň vás tak nějak podivně bodne u srdce a sevře vám ho smutek. Smutek nad vší tou zbytečnou smrtí, způsobenou nezměrnou lidskou hloupostí, tupostí a ignoranstvím.

14 08.06.2019

"Jakej Vavroch zase? Člověče, vy tam máte figur jak na orloji..." Tak na tuto nesmrtelnou Cimrmanovu větu nelze nevzpomenout hned po prvních pár stránkách. Připravte se na takřka babylonské zmatení a na první část knihy si přichystejte pevné nervy.

Naštěstí je zde však pan Gaunt, vpravdě světoznámý obchodník s nevšedním itinerářem. Ten vás hned na počátku zhypnotizuje svýma očima ve všech barvách duhy a donutí vás přiznat si, že tato Kingova kniha je právě tou nezbytností, kterou v žádném případě nemůžete postrádat.
Počáteční chaos do sebe velmi brzy začíná elegantně zapadat a zaručuji vám, že po první provedené "legrácce" se už od knihy neodtrhnete.
Každá magie má ale svou cenu a cenou páně Kinga za to, že vám dá nahlédnout pod odpor vzbuzující ruce páně Gaunta, je závěrečné rozčarování. Rozčarování z toho, že konec je sice přesně takový, jaký jste očekávali, ale bohužel je přesně takový jaký jste očekávali.

Mistrovské Kingovo dílo, které má všechny jeho rysy - včetně toho, že u svých knih bohužel nikdy neumí napsat konec. (Pokud mu s ním nepomůže syn. Ano, koukám se tvým směrem, Dallas 63!)

8 08.06.2019

Kniha u které vás mrazí a pokud vás jen trochu zajímá geopolitika a politická geografie, pak jí přečtete jedním dechem.

Zajímavé je zvažovat autorovy argumenty a porovnávat se světem, který je nyní oproti knize o 10 let dál.
Rusko už drží pohromadě dávno jen Putinova autorita...
Čína je záhadná a i přes neustále přesvědčování různých komentátorů, že je příštím vyzyvatelem USA, to vidí pan Friedman jinak...
Je tu už pár let migrační krize, která nahradila v televizi řádění šílených islamistů a která je zřejmě jen předzvěstí nezastavitelných změn, které celý svět v dalších 25 letech čekají...
A pak je tu Turecko, se svým pološíleným polodiktátorem, které rýpe do všech kolem a sonduje mezinárodní systém kam až může zajít, než ho někdo klepne přes prsty. Se současným kurzem má i ono našlápnuto naplnit beze zbytku autorovu vizi...

Otázka je jen, zda je Friedman tak dobrý analytik, nebo už od něj mocní tohoto světa začali opisovat. On sám k tomu prohlásil: "Vezmeme konkrétní mezinárodní situaci a zamyslíme se nad možnými vyústěními. Když vyloučíte ta nepravděpodobná řešení, budete překvapeni, jak málo vám zbude těch pravděpodobných. Pravděpodobně jen jedno či dvě..."

PS: Jednoho dne jsem v knize právě dočetl stránku, ve které autor popisuje budoucí význam Vesmírných sil Spojených států, které budou rovny či nadřazeny ostatním složkám armády USA.
Druhý den jsem zůstal večer sedět u PC jako přimrazený. Titulek na novinky.cz hlásal: "Zakládáme sekci vesmírných sil, oznámil Trump"...

Přečtěte si to. Zkrátka si to radši přečtěte...

11 04.08.2018

Po Kmotrovi jsem jednou s nějakým vnitřním tušením sáhnul před dlouhou cestou vlakem na Moravu. Tehdy, někdy v devadesátých letech, ještě vlaky nejezdily tak rychle jako dnes, a já tak Kmotra za tu cca osmihodinovou cestu z Plzně do Zábřeha na Moravě stihl málem celého zhltnout. A na těch pár zbývajících stránek jsem si zkrátka musel urvat čas při nejbližší příležitosti, i přes nabitý program návštěvy příbuzných.

Klasika světové literatury, která dokáže vyprávět příběh tak poutavě, až se téměř sám cítíte jako člen La famiglia Corleone...

6 03.08.2018

Kdysi jsem byl na premiéře filmu Zelená míle. V té době jsem ani nevěděl, že se jedná o zfilmovanou předlohu knihy Stephena Kinga. Co si ale pamatuji jasně je neskutečně silný dojem, jaký ve mně film zanechal. A nejen ve mně, soudě dle toho, že celý sál po najetí závěrečných titulků zůstal sedět jako opařený a snažil se vstřebat příval emocí, kterému byl právě nemilosrdně vystaven. Podotýkám, že to bylo v době, kdy ještě nebývalo zvykem čekat na nějaké potitulkové scény, to se tehdy u filmů ještě nenosilo. Za naprostého ticha přítomných tehdy titulky dojely a teprve až poté, co se v sále rozsvítilo, začali se první diváci váhavě zvedat a bez jediného slova odcházet.
Když jsem pak v knihovně náhodou narazil na pět útlých knížeček, byla Zelená míle jasnou volbou. Jak jsem byl ale rozčarován...
Bohužel mnohé z toho, co jsem ve filmu tolik miloval, se v knize nevyskytovalo vůbec, nebo ve zcela odlišné podobě. Ano, byl jsem tehdy ještě velmi mladý a bylo to mé první setkání s faktem, že filmy se mnohdy od knih diametrálně liší. Jistě, cenné poznání, nicméně v té době šlo ruku v ruce s velkým zklamáním. Zejména celý konec knihy byl natolik blbý, až se mi z toho zatočila hlava. Byl to jeden z mála případů, kdy jsem byl rád, že jsem viděl film dříve, než jsem četl knihu.

Při vší úctě ke Kingovi, Stephen může být rád, že se jeho dramatický pokus dostal do rukou šikovným filmařům a že závěr byl naprosto překopán. Tohle mu totiž zatraceně nevyšlo.
(Zpětně jsem si při čtení Dallasu 63 uvědomil, jak slabý je zřejmě King v ukončování svých knih. V Dallasu mu totiž konec knihy zachránil podle jeho vlastních slov jeho vlastní syn.)

4 03.08.2018

Převedení do seriálové podoby je o něčem zcela jiném a kniha je v tomto případě mnohem lepší než hraná verze (ačkoli se tam najde pár světlých momentů). Potkalo mě to nesmírné štěstí, že jsem knihu četl dříve, než jsem viděl 11.22.63.
Musím se přiznat, že toto byla jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl.

První kniha, která mi byla prezentována jako horor o cestování v čase a vyklubal se z toho nejromantičtější román, jaký jsem kdy četl.

První kniha od Stephena Kinga, která se mi líbila.

První kniha, u které jsem se na konci rozplakal...

8 03.08.2018