Calinda
přečtené 579
Nebýt sám
2016,
Magda Váňová
Knihy této autorky mám ráda, píše nesmírně čtivě, i tahle se četla skoro sama, ale jinak příběh o ničem, začátek vypadal slibně, postupně se z toho bohužel stala jedna velká nuda. Většinu času se v knize téměř nic neděje a závěr mě zklamal úplně. Na začátku vnímám Konráda jako kladnou, sympatickou postavu, milého kluka, kterému se stala velká tragédie, se kterou se snaží statečně vypořádat, je mi ho líto, postupem času mě začíná lézt čím dál víc na nervy, asi že se ukazuje jeho pravý charakter. Knihu jsem s vypětím sil dočetla, zaklapla a řekla si, o čem to vlastně bylo?... celý text
Temná tajemství
2013,
Hans Rosenfeldt (p)
Průměrná detektivka, dost hluchých míst, vleklý děj, knihu jsem neodložila jen z toho důvodu, že jsem byla zvědavá na pachatele. Ke konci měla větší švih a konečně trochu napětí. Ovšem poslední stránka, kdy se Sebastian (mimochodem velmi nesympatická postava s podivným charakterem, která má zřejmě ve čtenáři vzbuzovat dojem sebevědomého provokativního frajera s neskutečným charismatem, na mě téměř po celou dobu působil jako úplný hlupák) dozví, kdo je jeho dcera, je... no, jak to napsat - to jako fakt? To snad ne!... celý text
Florence a Giles
2012,
John Harding
Obsahuje SPOILER: Já zase tak moc nadšená z knihy nejsem, a to mám duchařské a tajemné příběhy z této doby moc ráda. Zpočátku mi vadila zvláštní a v předešlých komentářích již zmiňovaná mluva, ale na to jsem si kupodivu celkem rychle zvykla, takže to neberu jako výtku. Horší už to bylo se samotnou Florence, která na mě nesympaticky a vyšinutě působila už od samotného začátku. Z knihy mám nepříjemný pocit a spíš než o duchách je tento příběh o děcku s pořádně rozjetou psychózou. Ani nebylo nijak vysvětleno, zda tedy měla guvernantka nějaké zlé úmysly nebo kým vlastně byla... nebo mi toto objasnění uniklo, protože ke konci knížky už jsem pár odstavců přeskakovala.... celý text
Dcera sněhu
2012,
Eowyn Ivey
Podle anotace knihy jsem se obávala, zda je tohle pro mě to pravé a čtení jsem dlouho odkládala. Nakonec jsem se do ní pustila a už po prvních pár stránkách mi bylo jasné, že tohle je ten typ knížky, co mě doslova pohltí. Přečetla jsem ji za dva dny, byla jsem smutná, když se blížil konec, z Aljašky se mi nechtělo, i když uznávám, že už by to byla asi nuda... Příběhy, které se odehrávají v prostředí, zimy, ledu, hor apod. mě moc baví a tohle čtení jsem si užívala. V průběhu čtení se mi hlavou honily představy vyhřátého srubu, na plotně hustá bublající losí polévka, venku padá sníh a mrzne a mě je strašně dobře. I postavy v knize měly mé sympatie, dokázala jsem se do nich vcítit. U knih se vždy obávám konců, většinou jsem zklamaná a pak to samozřejmě ovlivní celý pocit z knížky, tady mě konec nepřekvapil, pasoval tam.... celý text
Má rodina a jiná zemětřesení
1998,
Ivan Kraus
Četla jsem už před dlouhou dobou, ale pamatuji si, že jsem se hodně nasmála.
