Calinda
přečtené 604
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Bomba! Byla to má první knížka od Zibury a určitě se vrhnu i na ty dvě zbývající. Cestopisy bych četla moc ráda, ale málokdy narazím na nějaký, který mě po pár stránkách nezačne nudit, to rozhodně nebyl případ této knížky a přesně takový styl mě u cestopisů baví. Vtip, spoustu zajímavého vyprávění, díky kterému si člověk rychle udělá představu o místních lidech, zvycích, životu a nechybí ani slova k zamyšlení. Jediné negativum vidím v tom, že jsem knížku mohla číst pouze doma, na veřejnosti kvůli častým hlasitým výbuchům smíchu bych si netroufla. Doma a nejlépe sama, protože i manžel na mě občas koukal dost znepokojivě.... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Ze začátku mě nesmírně chytla, čtivě napsáno, hlavní hrdina sympaťák, těšila jsem se na každé čtení, bohužel, nebylo to tak po celou dobu knihy, čím blíž jsem byla konci, tím víc jsme ztrácela zájem. Ano, byly tam úžasné pasáže (např. první déšť a napětí, zda bude či nebude smrtící, tuto pasáž jsem prožívala stejně, jako kdybych byla součástí té partičky), ale nevím, mám pocit, že jak přibývaly postavy, tím se pro mě kniha stávala méně zajímavou a nic moc se tam nedělo. Ale i tak doporučuji knihu ke čtení, jak uvádím výše, některé pasáže jsou chytlavě napsané a celkově se to čte dobře.... celý text
Kazatel
2010,
Camilla Läckberg
Mé druhé setkání s autorkou, opět velmi čtivě napsáno, přesto mě Kameník zaujal o dost víc. Tady jsem se občas ztrácela v postavách (příliš mnoho, podobná jména) a ani příběh mě moc nebavil. Ale určitě si od autorky ještě něco přečtu, protože Kameník se mi líbil.... celý text
Kameník
2010,
Camilla Läckberg
Po dlouhé době zase jedna dobrá krimi, která je psaná svižným stylem, má spád, žádná omáčka kolem, takový styl u detektivek očekávám a to mě baví. Severské krimi moc nemusím, ale tahle se mi líbila, určitě se kouknu i na další knížky autorky.... celý text
Dítě číslo 44
2009,
Tom Rob Smith
Do knihy jsem se delší dobu přemlouvala, nevím, nějak mě odrazoval název, nevím proč :-) Neustále jsem na ní narážela v knihovně, tak jsem jí jednoho dne vzala a pustila se do čtení. Úplně mě pohltila, líbila se mi od první až do poslední stránky. Všem doporučuji.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Takhle se mají psát knihy! Paráda. Její čtení jsem si dlouho rozmýšlela, pak jsem se chvilku prokousávala začátkem (spousta jmen, chaos v jednotlivých postavách i v čase), vydržela jsem a nakonec ji bez váhání řadím mezi své TOPky. To, co se stalo poručíku Irvingovi, postavě, která mi byla nesmírně sympatická, je mi hrozně líto ještě teď. Konec nezklamal, tak nějak jsem ho očekávala. Mnohem děsivější, než nějaká obluda, jsou charaktery některých postav. Dávám plný počet hvězd, nic jiného ani nejde.... celý text
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Sci-fi knihy normálně nečtu, tady jsem se nechala zlákat anotací a udělala jsem dobře, kniha se mi moc líbila.
Zeptejte se pilota: vše, co jste kdy chtěli vědět o letecké dopravě a cestování letadlem
2017,
Patrick Smith
Knihu jsem přečetla za jeden den, je výborná. Pár otázek, na které bych chtěla znát odpověď, sice chybí, ale i tak je nových a zajímavých informací dost a dost. Srozumitelně napsané, navíc ještě vtipně. Doporučuji.... celý text
Vánoční říše
2013,
Joe Hill (p)
U této knihy se mi opět potvrdilo, že knihy od Kinga asi nejsou úplně pro mě. Tato sice není přímo od Kinga, ale je to jeho styl, takže ani jeho syn nebude mým oblíbeným autorem. Kniha má být hororem, ale horor v takovéto formě a v knižní podobě pro mě rozhodně není hororem, nýbrž neuvěřitelnou slátaninou, nebála jsem se ani chvilku a napětí taky žádné, spoustu omáčky kolem. Knihu jsem sice dočetla, protože nerada odkládám rozečtené knihy, ale dala jsem si slib, že je to naposledy, co věnuji čas knize, která mě nebaví.... celý text
Všichni žijem' v blázinci
2014,
Radkin Honzák
Knížka se mi líbila, psychiatrie jako obor je pro mě nesmírně zajímavá a pan doktor má neskutečné všeobecné znalosti a mimořádnou paměť.
Italské boty
2017,
Henning Mankell
Pro mě naprosto nádherná knížka! Nevidím na ní žádnou chybu a řadím mezi své TOP. Neuvěřitelně realisticky popsané krásy a specifika severské krajiny, všechny postavy v knížce mají mé sympatie, a to včetně hlavní postavy, i když ji tu mnozí nehodnotí zrovna kladně. Pro někoho necharakterní, sobecký či zbabělý, pro mě je hlavní hrdina prostě člověk. Muž, který jednoho dne z neopatrnosti či lehkovážnosti, avšak zcela bez zlého úmyslu, naopak s cílem pomoci, učiní rozhodnutí, které nejde vzít zpět a je naprosto tragické. Tragické pro celý jeho další život i životy jiných. Není lehké se s takovou chybou vyrovnat, proto mi chování a myšlenkové pochody osamělého a starého doktora přijdou naprosto logické a uvěřitelné. Jako zápor hodnotím to, že už jsem knihu dočetla a příběh tím skončil.... celý text
DNA
2017,
Yrsa Sigurðardóttir
Psáno těžkopádným stylem, autorka každou chvíli odbočuje od právě probíraného tématu k nepodstatným myšlenkovým pochodům postav, které s aktuálně probíhající situací a vůbec s celým případem nemají žádnou souvislost a zbytečně odčerpávají napětí. Chaos ve jménech postav. Nerealistické náhody (psycholožka prožije nezávazný jednorázový sex s mužem, který je čirou náhodou zrovna detektiv, který se na vyšetřování také podílí, i když si předtím „hrál“ na tesaře nebo na co, atd.). No nevím, no… mě se to nelíbilo a další knížky autorky mě nelákají.... celý text
Sen Ockerwee
2007,
George R. R. Martin
Výborné! Zhltla jsem za dva dny, jedna z těch knih, co Vás pohltí natolik, že nevnímáte okolí, netušíte, kolik je hodin, kdy jste naposledy jedli a jestli všichni ostatní v rodině nešli už náhodou spát, aniž byste si toho všimli. Bát se nebudete, alespoň ne tím způsobem, že by bylo potřeba někoho budit, aby Vás o půlnoci doprovodil na záchod, ale lehké mrazení tam je, upír je prostě mocná postava. Skvělý popis prostředí, sympatické osoby. Mám pouze dvě malé výtky – mohlo by to být o pár stránek kratší, příběh by tím rozhodně neutrpěl, spíš naopak a useknutý, trochu odbytý konec, za to jedna hvězdička dolů.... celý text
Mám ráda hajného
1987,
Milena Kozderová
Nějak se mi dostala do rukou, když jsem byla v pubertě, a i když obálka příliš nenalákala, po začtení mě nesmírně bavila a nasmála jsem se.
