CarrieVel
přečtené 45
Dcery
2015,
Kateřina Dubská
ztráta času
Bohužel toto "veledílo", které se na první pohled tváří jako taková ta moudrá literatura pro ženy, musím označit jako odpad, protože spisovatelka zřejmě vzala všechna usoplená klišé a pokusila se je vecpat do jedné knihy. Ano, ona do ní prostě chtěla dát úplně "všechno", všechno, na co si vzpomněla, všechny otřepané zápletky... Chabé popisování sexuálních prožitků hrdinky byly asi úplně nejhorší. Knihu jsem dočetla do půlky, pak jsem to vzdala, protože tohle se opravdu nedalo. Udivuje mě, že tato kniha má takovou reklamu, na níž jsem se nechala nalákat i já. Původně jsem chtěla napsat, že mě udivuje, že něco takového lidé kupují :D... celý text
Hotel Pastis
2004,
Peter Mayle
Jsem fanynkou Petera Mayleho, zbožňuji rok v Provence a k jeho knihám se velmi ráda vracím, miluji Francii a Provence a obecně "cestopisné" knihy, popřípadě knihy zachycující atmosféru nějakého místa. Bohužel Hotel Pastis se mu nepovedl. V tomto případě Mayle jen vykrádá svůj Dobrý ročník a píše prakticky úplně stejný příběh, celá situace kolem loupeže a jejího vyvrcholení není ani vtipná a ani napínavá. Tady šlápl Mayle vedle.... celý text
Rok v Provenci
2005,
Peter Mayle
Jsem milovnicí všeho francouzského a především krásné Provence, kde jsem dokonce strávila svůj erasmus. Knihy od tohoto autora jsou pro mne proto srdcovou záležitostí, které mám spojené především s částí života, na níž nikdy nezapomenu. Je obdivuhodné, jak spisovatel dokáže nenuceně, lehce, vtipně i hluboce líčit své francouzské zážitky. Přestože by se mohlo zdát, že se tato kniha ztratí mezi jinými podobného rázu, myslím si, že tato vybočuje nejen mezi jinými cestopisy, ale také mezi knihami samotného Petera. Obzvlášť skvělý je leden a červen... Ale ne. Všechny měsíce jsou úžasně popsány. Ke knize se neustále vracím stejně jako do krásné Provence.... celý text
Kdo zastaví déšť
2020,
Helena Žáková
Jsem milovnicí všeho francouzského a u této knihy mě původně zaujala „Bardotka“ na obálce, ačkoliv nejsem úplnou fanynkou ženských románů, klasické romantiky apod. Jak mile jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že autorka rozhodně nenapsala „klasickou romantiku“ ani „čistě ženský román“, ale něco víc. Pochopila jsem však, proč musela být na obálce dívka podobná Bardotce. Prostřednictvím svižného, čtivého a zkrátka opravdu krásného příběhu nám autorka nenuceně předkládá složitou a zajímavou historii Kypru, později dokonce i průběh řeckého převratu a následné turecké okupace a důsledky těchto událostí, které jsou kontrastem k idylické náladě mezi zlatou mládeží. Ale nenechte se zmást zase obráceným způsobem, kniha se hezky čte, popisy historie a politiky jsou šikovně vpravené do poutavého příběhu i do nádherných dopisů. Spisovatelka nás zavádí kromě Kypru také do snové Anglie 60. a 70. let a konečně na chvíli také do mé milované Francie!!! Což asi z knihy není úplně na první pohled patrné, ale já jsem několik stránek věnovaným Nice, St. Tropez a Saint Paul – kam asi nutně potřebuju jet na dovolenou a potkat Boba – ocenila. Mě jako cestovatelku rozhodně autorka nalákala i na Kypr – zřejmě ho, až to půjde, vyměním pro jednou za Francii :D Doufám, že napíše další román a že to opět bude takový "polocestopis".... celý text
