Ach, to byla krásná kniha. Je to můj druhý román, který jsem od Zgustové četla, a jsem z něj nadšená. Přestože mě vysvětlení Vadimova chování někdy úplně nepřesvědčilo (když se na něj Radhika tiskne, tak se od ní hned neodvrátí, protože se to nesluší), tak vše ostatní do sebe krásně zapadalo. Takový boj mezi láskou a chtíčem, a to, jak se dvě čisté, nesmělé duše můžou nechat rozklížit zatrpklým člověkem, kterého převálcovala tělesnost. A do toho všechny ty pocity, co doutnají pod povrchem, myslím, že to bylo vyobrazeno mistrně. A samozřejmě japonská haiku a chvála stínů. Skvělé.... celý text