Clara del Valle
přečtené 849
Ohnivé znamení
2015,
Juraj Červenák
"Na hraběnce by si i tady kaprál vylámal své instrumenty. Tvrdá jako náhrobek z mramoru." Jaroš se zatvářil, jako by notářovo tvrzení přijal jako výzvu. Jaroš měl očividně nějaký plán, protože krátce před tím měchem rozdmýchal uhlíky ve výhni a hlouběji do ní zasunul mučící nástroje. Oči mu zvláštně svítily, ale možná to byl jen odraz žhavých uhlíků. Stejně ho nejdříve mučili. Stein neměl to srdce to Jarošovi odepřít. To je humor přesně podle mléko gusta! A Jaroše prostě miluju. Celá trojka je úžasná, skvěle se ti tři doplňují - hodnej, zlej a ten třetí vzadu. Parádní díl, za mě zatím nejlepší. Nemůžu se těch knih nabažit a doporučuji je, kudy chodím, protože tohle je prostě parádní čtení.... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Pro mne literární laskomina. Nádhera. Normálně jsem četla a tetelila se blahem. A komisař Durman? Jedna z nejsympatičtějších postav, o jaké jsem poslední dobou četla.
Panebože, to zase bylo dílo!! :-)) Polopatická, schématická a hlavně nesmírně nudná splácanina /dramatické napětí a spád se skutečně netvoří chaotickým přeskakováním z místa na místo a z postavy na postavu/, první polovina připomíná turistického průvodce po Bilbau a Barceloně se vsuvkami z Wiki, do toho samozřejmě symbolog a krásná intelektuálka, jeden církevní hodnostář, jedna tajná společnost...tentokrát alternativní církev, jeden pohanský vizionář, pár agentů tajných služeb...jo a jedna královská rodina :-) a všechno se to honí navzájem a pak se nám autor pokusil naservírovat odpovědi na hluboké otázky typu Kdo jsme, kam jdeme formou jakési pomatené prezentace... strašný! Na tyto filozofické otázky dokázal odpovědět Vladimír Renčín jedním vtipem :-)Pro mě ztracený čas a určitě poslední Brown. Stačilo.... celý text
Tady byla Britt-Marie
2016,
Fredrik Backman
Já jsem zklamaná. Autor je rutinér, jede podle stejné šablony, jen místo nerudného vysírače Oveho stvořil pedantickou obsedantně-kompulsivní Britt-Marie. Obě knihy naprosto stejné a jsou velmi, velmi patetické. Zatímco napoprvé jsem to u Oveho přešla a kniha mě bavila, teď mě to dost štvalo. Závěr jsem dočetla jen s velkým sebezapřením a dost letmo, z toho uplakaného kýčovitého patosu se mi dělalo špatně. Vzhledem k tomu, že Babičku jsem odložila po zhruba dvaceti stranách myslím, že další knihy od tohoto autora už zkoušet nebudu, přeci jen mám raději autory, kteří umí nabídnout něco víc než jen šablonovité vypočítavé klišé.... celý text
