Covenant přečtené 1167

Dýka s hadem 2002, Vlastimil Vondruška

Je to dobré, ale pro mě osobně moc usedlé. Moc klidné, bez nějakého vzrušení. To není chyba autorova, ale moje. Sáhl jsem pouze po tom, abych ověřil, zda-li je to dobrý dárek k vánocům pro mamku. Vybíral jsem mezi touto a Mrtvým na pekelném vrchu. Je jasné, že vítězem je Dýka s hadem. U mě, ale zvítězila na plné čáře kniha druhá. Já jsem prostě na takové ty dobrodružnější, akčnější a mamka na ty klidné rozvážnější... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

Protože mě baví styl, jakým Ďuro píše, tak i přestože jsem převážně čtenář fantasy, když detektivku napsal on, musel jsem si jí přečíst. A udělal jsem dobře. Nedokážu srovnat, protože detektivky nejsou mé oblíbené knihy, ale když se tomu navlékne historický kabát, jsem pohlcen. Historie, fantasy, nebo mix a spisovatel mě má na své straně. Ovšem tím to teprve začíná. Jsou knihy, které toto mají, ale neudrží si mojí pozornost. V případě této knihy to bylo naopak. Děj měl spád a tempo, při kterém jsem jen nerad zavíral knihu, abych například vystoupil z vlaku a zamířil do práce. Těšil jsem se, že budu zase pokračovat, až pojedu zpět. Když pak po úmorném dni, konečně dorazíte na vlak, usadíte se, otevřete dychtivě knihu a v tu ránu přisedne nadšený soused, který jede s vámi celou cestu a nezavře hubu...no nic, to už jsem hodně odbočil. Je to prostě výborná kniha a já se těším, až si pořídím druhý díl. Mimochodem postava Steina je výborná. Drží si svůj styl a nevybočuje ani náznakem nějaké vřelosti. Je to typ pravého vůdce, který určuje směr a je pevným bodem v ději. Barbarič je takový týpek, se kterým se ztotožní čtenář, protože má podobné pocity, jako "normální" člověk. Asi ne jako Jaroš, který ani normální být nemůže. Jaroš je složka akční. Koná všechny úkony fyzického rázu. Ať už někam běhá, nosí, seká, řeže, atd. Líbí se mi, že skoro nemluví. A když promluví, stojí to za to. /,,Prohlédl jsem ho opravdu důkladně, kapitáne. Aby mi nic neuniklo. A nemohl jsem si nevšimnout...jistých změn v oblasti rekta." ,,Kde?" ,,Zadek. Svěrač. Řitní věnec." ,,Dobrá rozumím." ,,Buď trpěl trávicími potížemi, které mu dlouhodobě způsobovaly velmi tvrdou stolici, nebo..." Jaroš nemusel dokončit, Stein a Barbarič zamyšleně přikývli. /... celý text

Kroniky Jakuba Vandrovce 2002, Andrzej Pilipiuk

Kladně hodnotím charakter Jakuba Vandrovce. Notorickej vidlák, jak má být. Plus to, že se z ničím .... nemaže. Některé myšlenky autora mě pobavily a u některých jsem se i pousmál, ale jinak souhlasím s Roninem - toho rádobyhumoru s všudypřítomným alkoholem je opravdu moc. U povídky s hotelem jsem myslel, že ve čtení už nebudu pokračovat, protože to nebylo ani tak absurdní, jako blbý a trapný. Následující povídky měli však oproti této, vzestupnou tendenci, takže jsem to zvládl a ta poslední, byla dokonce jiná, než ostatní. Dá se říct, že byla svým způsobem vážná. Povídka, která mě opravdu pobavila, tak "Z archívu Y" (hlavně ta část, co narvat do hlavy). Skvělá parodie na natáčení Akt X v Polsku. Shrnuto, podtrženo - Jakuba Vandrovce nezavrhuji, jelikož se mezi povídkami najdou některé, které stojí za přečtení. Neznamená to, ale že se v nejbližší době s chutí vrhnu na další díly...... celý text

Alenka v kraji divů… a za zrcadlem 2007, Lewis Carroll (p)

Memento 2008, Radek John

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Kundera mě nepřestává překvapovat, jak dokáže rozebrat člověka až na samou jeho podstatu. Jeho postavy prodělávají především vnitřní boj. Kdyby K. psal jen o tom, co dělají navenek, byl by z toho prostý, druhořadý příběh. Jenomže právě ty vnitřní pocity jsou tím nejdůležitějším v ději. Rozvíjí se zde několik dějových linek, z nichž hlavní je ta o Tomášovi a Tereze, ovlivňující přímo i nepřímo ostatní. Do nich promítá svoje myšlenky a rozvíjí vlastně základní otázku bytí, jež je zahrnuta v samotném názvu knihy. Vyhýbáme-li se věcem, kterých se bojíme, nebudeme žít naplno a zůstaneme obklopeni sice věcmi dobrými, ale nebudou pro nás nic znamenat. A my zároveň nebudeme znamenat nic pro okolí. Zato překonávání překážek nám dává pocit, že žijeme, že to co děláme má smysl. My to víme, ale často to nedokážeme pojmenovat a uvědomujeme si to až později. Ale takhle jednoduché to samozřejmě není, protože nikdo vám nedá návod jak žít a já se necítím na to, abych mohl filosofovat. A taky nemám proč, když to dělá dokonale Kundera. Jen přidám citát, který se mě dotkl a který je i v citátech autora:„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."... celý text

Blacksad 2012, Juan Díaz Canales

Ano, příběhy jsou opravdu skvělé a detektivní žánr komiksu opravdu sluší, ale............. I když jsou příběhy dobré, zařadily by se do fronty podobných, nebýt dominantní, propracované kresby, do sebemenších detailů. Tento komiks jsem četl opravdu dlouho. Oprava - prohlížel jsem si ho dlouho. V Tomto komiksu jsem prostě nemohl jen tak prolétnout okénka. To bych považoval za učiněné barbarství. Je to umělecký skvost! Mimika lidí/zvířat, je dokonalá. Pohyby, detaily, barvy...hrozně se mi líbilo světlo prorážející skrze stromy, resp. stíny lístečků na "osobách" a předmětech. No, bylo toho hodně, co se mi líbilo a nemá smysl to rozebírat. To se musí vidět!... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

Viktor Dyk píše jazykem, který jakoby plynul a ani jednou neklopýtnul, nekazil něčím nepatřičným. Jako by psal hudbu.......no dobrá, tomu se nejspíš říká próza, ale vysvětlete to člověku, který se takovým věcem vyhýbal, jelikož mu je škola nutila a tím v podstatě znechutila. Postavy příběhu jsou výborně vykresleny. Skvělá je např. postava Fausta, nad kterou se opravdu nejde nepozastavit. Je to takové druhé já Krysaře, resp. jeho druhý hlas nabádající ho, aby se nebránil moci, kterou má, atd....., ale třeba je všechno jinak. Dívejte se srdcem. A pak je tu postava opožděného Seppa Jörgena, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl, že existuje. A ta krásná poita, spojená s jeho údělem. To, ale také není pouhá postava. Žádná postava z příběhu není obyčejná. Je v tom mnohem víc. Alespoň mě se zdá, že Dyk do postav promítá určité vlastnosti lidí, jako by obsazoval role. No, stojí to opravdu za to. Jinak je ještě zajímavé, že Viktor Dyk vlastně předělal legendu o Krysaři k obrazu svému. Hypotézy původního příběhu se zaobírají většinou tím, že byli odvedeni pouze děti. Jsou jim přisuzovány také rozdílné konce. Utonutí, pohřbeny pod sesuvem půdy, vlákány do jeskyně, nebo dokonce děti ani nezemřou, protože se stanou jakýmsi výkupným. Ale nejvíc mě zaujalo připodobnění Krysaře k smrti, kdy vlastně město Hameln postihla rozsáhlá epidemie. Píše se o rané formě Černé smrti. Toto vše je opravdu zajímavé, ale Dykova verze je prostě jedinečná!... celý text

Povídky malostranské 1971, Jan Neruda

Na jedné straně mi to přijde jako drby o ničem a na straně druhé, jako úplný rozbor postav a jejich charakterů. V tom Neruda vynikal opravdu mistrně. Jakoby duši člověka doslova maloval. Je to tak, že některé povídky mi přišly, jako kdyby autor neměl o čem psát, protože se na Malé straně vlastně nic důležitého nedělo. To je však pouze můj subjektivní názor, jelikož jsem převážně čtenář pokleslé literatury. Nicméně skvosty jako například povídka - Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku - ve mě dokázala vyvolat spoustu emocí. A je to také jediná, kterou si pamatuji z dřívějších dob, protože ve mě zůstala zakořeněná. Možná je to právě kvůli povaze těch lidí, kteří byli, jsou a budou stále mezi námi... celý text

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

Vím, že to není fér a měl bych ke knize přistupovat jako ke klenotu. Já jí však hodnotím subjektivně. Je fajn, že střípky poztrácené historie jsou sepsány, alespoň jako pověsti. Tohoto "faktu" si cením a připomněl jsem si trochu, to co už znám a doplnil mezery. Že bych byl, ale nadšen, to opravdu ne. V tomto případě mi přijde lepší rozbor na českém rozhlasu v Toulkách českou minulostí, kde se samozřejmě opírají o Jiráskův výklad, ale i o starší Dalimilův, Kosmův, či Hájkův z Libočan. A když už jsem u toho, úplně nejlepší je fantasy příběh O Bijvoji od Juraje Červenáka... celý text

Směšné lásky 1970, Milan Kundera

Je neuvěřitelné jak dokáže Kundera rozebrat dvojici zamilovaných až na kost, pak si s nimi pohraje a přetvoří je v něco nečekaného a šokujícího (viz. falešný autostop). Někdy až příliš dlouho filosofuje, ale i to má své opodstatnění a přináší nám do děje uvědomění situace. Z příběhů veselých se stávají tragické a naopak. Ničím si nemůžete být jisti. Dokud nepoznáme osobu, o které příběh je. Právě Kunderovo vtělení do každé, i ženské osoby, dokonale vykreslí jejich charakter tak, že pochopíme jejich chování, i když s ním třeba nesouhlasíme.... celý text

Domovina 2014, Bill Willingham

Příběh o Jackovi a Hollywoodu je jenom takový hravý prvek, který je něco jako předfilm. Pobaví, ale není to TO, na co jsem čekal. Jakmile jsem se, ale dostal k hlavnímu příběhu, kde Modrák bojuje, zahalen kouzelným pláštěm s vorpálovým mečem v ruce, nemohl jsem přestat otáčet stránky až do konce. Děj má sice kýčovitý charakter, ale je svižný a obsahuje detaily, které se nedrží zaběhlých kolejí v příbězích o hrdinech. Vznikla z toho neskutečná jízda, která měla spád s velmi uspokojujícím koncem. Vzhledem k tomu, že se mi líbí každý sudý díl, po takové smršti se obávám dalšího...uvidíme, co nám nabídnou arabské noci (a dny)...ale květen 2015?! http://www.crew.cz/pripravujeme-detail.php?id=649... celý text

Goon #2: Mé vražedné dětství 2013, Eric Powell

Mě se tento díl líbil víc, než předchozí. Po přečtení jsem měl pocit, že v něm bylo vše. Příběhy z dětství, ale i krátké příběhy, trhlé. Příběh se záporňákem, který chce jen pomáhat ostatním, ale trochu se mu to vymyká z rukou. A také pár vtipných reklam a jeden takový krátký spot, kterak si pořídit vlastního debila. Scéna, kde zombík matlá výkaly po stěně a malá holčička to komentuje slovy: ,,Broskvička Valentýn je hovínkový umělec!", mě dostala. Eric Powell je ujetej magor, ale kdyby nebyl, nevyšla by asi tahle zábavná šílenost.... celý text

Bivoj válečník 2008, Juraj Červenák

Chcete vidět do budoucnosti? Chcete mluvit s mrtvými? Chcete zábavu, aby řeč nestála? Vykonejte oběť! Na menší zázraky postačí slípka. Na ty větší budete potřebovat člověka. Pokud je to člověk méně důležitý, přidejte alespoň dva k němu. Poté stačí podříznout krk a nechat téci krev na patřičné místo. Nakonec přidáme trochu bylinek a jiných dochucovadel. Můžeme si u toho zazpívat, k radosti i tanci, jak každému libo jest a kouzlo je hotovo!.... Prostě mi v druhém díle přišlo, že už se nic neřeší, bez toho, aby něco, nebo někoho, kvůli oběti podřízli. A nejvíc podřezávání si užili právě kladní hrdinové. Proti nim je záporňák Hordag lidumil, co má jenom smůlu na lidi. To samozřejmě trochu zlehčuji, ale pro mě bylo na tuto knihu příliš mnoho kouzel a klidně bych se bez většiny obešel. To je ovšem jediná má výtka, při které i chápu, že Ďuro vycházel z pověsti, kde "dávali obětovat"(i když třeba jen nějaké věci a když už, tak kohouta, nebo tu slepici. O lidech nevím, ale nejsem vševědoucí). Pak ještě poznatek, než-li výtka, že Bivoj je v druhém díle ještě méně zajímavější, než v díle předchozím, na úkor Ctirada, který ho podle mě absolutně zastínil. Ale i to není na škodu a je dobré, zaměřit se i na jiné charaktery (trošku mě mrzí, že Wulfhart, kterého jsem si oblíbil, tolik prostoru nedostal - ano, dostal tam alespoň štěk, aby se neřeklo). Příběh o Bivoji, beru jako celek a hodnotím vysoko. Juraj dokázal skloubit pověsti s fantasy tak, že se může hrdě měřit se světovou a leckterou i předčí. Na druhou stranu na mě asi působí to kouzlo blízkosti naší "historie", zabalené do hávu fantazie a cizinec to nemusí tolik ocenit. To už nedokážu posoudit, ale za sebe říkám ano. V rámci žánru, stojí určitě za přečtení!... celý text

Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho 2003, Douglas Adams

Kdysi hodně dávno, jsem tuto knihu četl, ale kromě elektrického mnicha, jsem si vůbec nic nepamatoval. Zřejmě někdo změnil minulost, protože přece nejsem s pamětí na tom tak špatně. Ano, přesně tak to bylo. Knihu jsem začínal číst, začínal číst, začínal číst... asi tak do jedné třetiny, to byl stále začátek. Na tak útlou knihu, mi přišel "úvod" opravdu dlouhý a vleklý. Naštěstí se misky vah přehouply a zbytek knihy prosvištěl, docela smysluplně (na Adamse), až do konce. Žádné popadání za břicho, se nekonalo, ale tak hezky jsem si početl. PS: Kdo píše tyhle anotace? Vždyť to je vyzrazení celého příběhu. Chybí tam už jen část o tom, co měl Dirk k obědu.... celý text

Goon #1: Nic než utrpení 2012, Eric Powell

,,Von...žere toho mrtvýho chlápka zaživa? Myslím... zaživa... mrtvýho... no, dyť víš, jak to myslim." ,,Vim. a jo, přesně to dělá" ,,Fajn... ech... sakra! Nic tak nechutnýho sem neviděl vod tý doby... vod... nic tak nechutnýho sem prostě nikdy neviděl!"... celý text

Bivoj běsobijce 2008, Juraj Červenák

Vypadá to, že jsem si po Sapkowském, našel dalšího oblíbeného autora s podobným záběrem. Červenák nechodí pro fantasy daleko a je svěžím větrem pro nás české čtenáře. Po povídce "Vládce stříbrného šípu" jsem sáhnul po díle, věnovaném Bivojovi. Tedy to jsem si zpočátku myslel, ale záhy jsem zjistil, že hrdinů je tu mnohem víc a i takových, kteří jsou zajímavější, než Bivoj samotný. Z rukopisu Červenáka je znát, že se vypracoval na přímočarém "Conanovském" stylu a přenesl ho do českých luhů a hájů. Čtení rozhodně není pro intelektuály, ale je to jízda, která mě opravdu bavila a o to mi jde. Sám jsem se tomu divil, že např. začlenění Rusalek do příběhu, coby jakési připodobnění amazonek, mi nepřišlo trapné. Ba naopak, skvěle do příběhu zapadly. A takhle to bylo se vším. Libuše, Teta a Kazi, naplněni silou pohanských bohů? Proč ne? Kanec, jako nejdrsnější monstrum? Proč ne? Živá Vltava? Atd., atd. Červenák se s tím popral po svém a mě, jakožto čtenáře podřadné literatury, velice potěšil. Jdu na druhý díl a budu doufat, že Wulfhart, nynější oblíbenec, dostane víc prostoru........ celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Trpká období 2014, Bill Willingham

Tak tady se bohužel s Kapis rozcházím. Mě se totiž líbila právě ta klišoidní část s náckama a Frankenštajnem. Je, ale fakt, že toto téma je hodně ohrané a scénárista si moc hlavu namáhat nemusel. Jenomže ostatní děj - nový starosta, porod, odchody, atd., mě trochu nudily. Zavánělo to trochu telenovelou. Vím, že po skvělém díle s dřevěnými vojáčky, toho nemůžu chtít tolik. Chápu to tak, že se rozjíždí něco velkého a tento díl je most, stejně mě ty lítající děcka moc neberou. Až pointa na konci to trochu zachránila. Jedna věc mi tam nejde, ale na rozum. Je to takový malý detail, který se lehce dá připsat kouzlům. Abych nespoileroval, zeptám se v diskusi. Třeba mi to někdo osvětlí...... celý text

Thraxas a bojovní mniši 2006, Martin Scott

Pro mě lepší, než jednička. Přišel jsem tomu na chuť, stejně jako u serie Mýtus. Detektivní příběh s prvky fantasy, to je něco pro mě. A když se občas zasmějete, není to vůbec k zahození. Bohužel v českém překladu to druhým dílem asi končí...... celý text