Covenant komentáře u knih
Tady se to až zase tak moc nepovedlo. Když se vám dítě dívá na animák, tak čtení tohoto komiksu už tak nevyzní. Navíc šílené nesmysly na obrazovce dávají takový, jakýsi smysl (nevím jak to lépe vysvětlit). V tištěném mediu se vytrácí efektní skeče, charakter postav a v konečném důsledku, právě ten smysl. Ale jinak to není špatné. To zase ne.
Kouzelná kresba, lehký humor, jednoduchý a nenáročný příběh - tady se to povedlo. Pro menší dítě opravdu dobře vyvážený komiks... ale prý je to krátké.
Já hlupák! Bral jsem knihu, jako uzavřenou a přitom je to první díl. Deň prvý - copak jsem to nepochopil? Ale nevadí. Kniha není ke konci až tak napínací. Víc jak celý děj, mě baví jednotlivé skeče. Situace mezi "psychology" - malý muž, který se narodil jen pro to aby.. - živé snění o Bon Jovim, atd. Skvělé jako vždy, vč. ilustrace. O té se snad už ani bavit nemusíme.
Soubor pestrých a zábavných povídek. Hrátky se slovy (např. nádraží ve vesnici jménem Konečná, kde všichni vystupují, ačkoliv následují další zastávky) a významy, které zaměstnávají tu část mozku, která se chce bavit. Dost povídek mělo vlastně dost depresivní téma. Takový Ohromný fór, by mohl být hrůzný jak Červená smrt, ale autorovo styl z nich udělal i tak něco, co vás prostě rozesměje. I když....
Od Mighty Boys, už nějaké kousky mám, ale tento jsem si půjčil. Především proto, že se mi nelíbila kresba, ale byl jsem zvědavý na scénář. Na kresbu jsem si zvykl, ale na příběh plný amerického patosu, už tolik ne. Pak se mi opět vrátila nechuť z kresby, když jsem se díval na nepropracované mimozemšťany. Ale já už jsem moc přísnej. Po tom, co mám od Mighty Boys, za sebou Agenta Strachu, převážně s kresbou, kterou dělal Tony Moore, jsem trochu zmlsanej. Možná i křivdím tomu příběhu, ale nějak jsem se nemohl přenést přes ten lesk a zář velmoci. Myslím, že je víc sci-fi, mít za prezidenta takového charakterního sportovce, než srážka s mimozemšťany. Jakoby měla amerika místo prezidenta, zástupce boha. Hrdá amerika, v čele s hrdinou, velkolepého národa, čelí nepřízni osudu. A co ostatní země? Eeeeeee..... jo Německo vlastně.... počkat.... ti se nám zase vybarvili. Však američané věděli, že po druhé světové jen čekali, kdy budou moci udeřit znovu. Když zavřu obě oči a přenesu se přes tu vyhraněnost, tak to nebylo špatné, avšak ani dost dobré. Kdybych se na to díval jako na film, řekl bych, že takových jsem už viděl opravdu hodně a pak bych vyzdvihl ty, které byli lepší.
Nojo. Jako ten animák v hlavě. Akorát, že tady jsou zástupci emocí znázorněny mimo tělo a většinou jde o výčet těch "špatných", co vám podrývají sebevědomí. Takže je to spíš takové mírně depresivní s nějakou menší útěchou. Je to hezky kreslený, ale že by to byla nějaká objevná pecka, to zas ne. A taky je to dost krátký.
(SPOILER) Proč chci napsat zde vůbec nějaký komentář? Protože po tom, co jsem dočetl tuto trilogii, nastala situace, kdy si člověk říká: ,,A teď se mi dlouho nebude chtít číst nic jiného." Jednoduše jsem nadšen a chci tuto trilogii doporučit všem váhačům. Ať se jde bodnout tlustej skřet se svými nedokončenými trůny. Joe se s tím nesere. Žádný zbytečný, nudný pasáže. Je to autor, co umí škrtat a předat čtenáři jen to podstatné. Trilogie je historicky odzkoušená, tak proč to natahovat. Výhodou je samozřejmě pro čtenáře, když zná příběhy předchozí, ze stejného světa, ale zde to není nutné... to už se, ale opakuji. A tak dávám s čistým svědomím, plný počet a neuberu ani hvězdičku (fakt dál už nečtěte, jestli nemáte za sebou všechny knihy - to co zde napíšu, bude opravdu plné spoilerů, protože se nehodlám krotit a věci zaobalovat), jako Knihomlok2015, i když jí rozumím. Věděl jsem, že to přijde a přesto jsem si namlouval, že to může skončit jinak. Ale lhal jsem si do kapsy. Orso byl k tomuto konci předurčený. A ne, není to jen kniha. Hrozně mě to vzalo a vadilo mi to. A jak jsem neměl rád Lea na začátku, tak mi z něj bylo teď na blití a v duchu jsem na něj plýtval všemožnými sprostými slovy. Ten okamžik, kdy skončil s Forestem, jsem myslel, že vyskočím z kůže. Nesnáším Abercrombieho, který oživí postavy v příběhu, vy si je zamilujete a pak vám je zapíchne. Je to zase jedna z těch spisovatelských příruček, která funguje a příběh by se klonil k naivitě, kdyby autor postavy nechal žít a zajistil jim hezký konec. Já to vím, co čekat jiného od Lorda Grimdarka, ale přesto.. No, takže zpátky k této knize konkrétně a o kousek dál - ke konci knihy druhé. Já si totiž přečetl o Orsovi spoiler už při čtení první knihy. Psal tam jeden týpek v angličtině, proč Leo nedal Orsovi milost. Ihned jsem přestal číst a snažil jsem se utopit to někde hluboko. No a když jsem přešel tedy na konec té druhé knihy, snažil jsem se toto zjištění přiřadit k této situaci a nalhával jsem si, že neumím tak dobře anglicky a pomotal jsem to. Jenomže při čtení třetího dílu mi došlo, že konec je bohužel nezvratný. Naštěstí se toho v knize dělo tolik, že se s tím dalo žít. Třeba Savine. V prvním díle jsem si jí oblíbil. V druhém díle mi ta postava strašně nesedla. No a ve třetím se vyšvihla na pozici oblíbenkyně. Ne té největší, to prostě nejde, ale vysoko. Alespoň po té popravičce přišlo malé škodolibé zadostiučinění a Leovi trochu splasklo. Co se týče Rikke, tak ta mě taky bavila. Především s tím svým vychytralým plánem (tedy lepším, než míval Baldrik z Černé zmije). No a co teprve oblíbenec z první trilogie Glokta se svým plánem. A pak tu byly ty vedlejší postavy, bez kterých by to nešlo. Jako Hildi, Tunny, Gorst, Broad, Zuri, Vic, Třesavec, JETEL (největší oblíbenec, kterého mi ušetřil), atd. A hlavně. Fantasy od Abercrombieho, nejsou o dráčcích, kouzlech a zlých obludičkách. Nejděsivější je zde DAV lidí. Vždycky byl, je a bude nejděsivější. Lidé se v davu mění na bezmozky, kde i zombie jsou přátelštější. Jejich nejhorší skutky se skryjí v beztrestné anonymitě. A každý prohřešek si ospravedlňují společným bojem za svobodu. Většina má vždycky pravdu a k do se postaví proti, bude nemilosrdně udupán, i se svými argumenty. Bezmoc lidí, stojící proti rozběsněnému davu je hmatatelná a čtenář se s ní dokáže ztotožnit. Za mě tedy nejlepší výběr monstra. A už to uzavřu. Jedna z nejlepších trilogií, v poslední době, co si pamatuju.
(SPOILER) Tuto knihu jsem si chtěl přečíst hned jak vyšla, ale nechtěl jsem kazit pořadí knih, z tohoto světa vydaných. Měl jsem za sebou pouze trilogii, která se mi opravdu líbila. Takže jsem pokračoval chronologicky a musím říct, že jsem si cestu užil. Joe se dostal u mě na přední příčku, oblíbených spisovatelů. U této knihy je dobré, že nemusíte znát minulé knihy, ale je samozřejmě mnohem lepší, když je máte načtené. V první zmiňované jde o Styrii a Monzu Murcatto - zde je její syn Jappo. Hodně je tam o Třesavcovi, který se zde také dost angažuje. Mimochodem trochu jsem byl mimo a nějak mi to nesedělo, než jsem pochopil, že Orso je potomek a má prostě stejné jméno jako děda, ehm.. stane se. Jinak nedoporučuji Orsa googlit. Nechtěně jsem si přečetl spoiler, který bude až na konci této trilogie. V hrdinech ani nebudu vypisovat, kolik se zde objeví postav. Ze severu jich tam je dost. Z Anglandu je tu např. Bremer Dan Gorst, o němž stačí napsat, že jde o hodně dobrého bojovníka, který má tu smůlu, že vlastní pisklavý hlas. Hrdinové jsou jeden velký seznam osob, co se zde vyskytuje. Rudou zemi asi můžete s klidem přeskočit. Ta byla prostě jinde (i když tam byl třeba Sworbreck). Ale dost mě bavila, takže doporučuji, i kdybyste jí měli číst nechronologicky. A když se vrátím k první trilogii, má jistou návaznost v odkazech a potomcích, ale jinak se také bez ní obejdete. Nicméně já jsem z tohoto dílu tak nadšen, že nevím jak bych jako nový čtenář potom četl První zákon. A zde máme Savine. Dceru nejpopulárnějšího zmetka z první trilogie. Glokta byl jeden z charakterů, který příběh táhl. A vypadá to, že navážeme a Savine tu máme také dost důležitou. Její příběh je zde asi "nejatraktivnější". Rikke dobrá, ale ta je prostě zatím jen taková rebelka. Lea jsem si nijak neoblíbil, ale to nejspíš nikdo. Je to jako oblíbit si paladina v RPG. Zato Orso, ten postupně nabíral na oblíbenosti....což byl nejspíš účel. Ještě bych zapomněl na Bayaze. Tenhle tvor se vyskytuje snad všude, jako Smrť v Pratchettovi. S tím rozdílem, že jde asi o nejvíc bezcharakterní postavu.
Ačkoliv nemám v lásce elfy a na Puka jsem si musel dlouho zvykat, tak tento a předchozí díl mi nepřišel, jako výplň. Někdy mi připomíná Guts, takovýho vytuněnějšího Geralta a stejně jako v Zaklínači, je potřeba odbočit na nějakou povídkovou linku, kde se řeší místní pověry. Tohle řešení bylo trochu radikálnější, protože šlo o děti. Takže když si tyhle malý potvory hráli na válku a kromě vzájemného napichování vedly "dospěláckej útok", tak se mi udělalo až blivno. Nakonec jsem byl rád, že Guts pro jednou odpochodoval řešit zase standardní problémy s rozsekáváním velkých oblud a neústupných rytířů.
Pro děti, pro které je komiks určen, dobrý. Zpočátku plochý děj, dostane ke konci větší hloubku, když kamarádství začne skřípat. Takže to potom jako celek funguje, tak jak má. Hodnotím podle dcery, kterou to bavilo, ale nebyl to strop.
Ha! Tak tenhle díl mě zase bavil! Doufám, že to takhle bude pokračovat. Saitama má o malinko víc práce, než obvykle a jeho průchod lodí, jsem si užíval. Ale přeci jen. Epizodka s lososem přidala na sympatiích ještě víc.
Někteří hrdinové mají jakože vtipná jména, ale je to spíš na hranici trapnosti. Ale "Bezodkladný jezdec" mě fakt baví. Vlastně celý tento díl, mě bavil a už se těším na další.
Vážně to napsal Mařík, od něhož jsem teď četl sci-fi "Ve stínu slunce"? I když počkat... Řízené klony, s cílem zabíjet. Náznak detektivky. Vlastně až na to, že se to neodehrává ve vesmíru, ale v Praze, to není zas tak odlišné. Zde se, ale dozvíme, kdo klony řídí. A náš tým ... a tentokrát se zapojí všichni ... se toho nebojí ... až na Waltera ... a vydají se situaci vyřešit. A jak se to říká? Kde nepomůže hrubá síla, pomůže c-4? Vincenc konečně zpět na scéně. Díky Jakube! Sice to není taková sranda, jako s Jirkou, ale děj krásně svižně ubíhá až do konce. Co bych vyzdvihl, co se týče humoru, je ten nápor důchodců, před obchoďákem. Takhle to vypadalo vždy ráno před Kauflandem na Bohdalci (asi ještě vypadá, ale já už si snídani kupuji naštěstí jinde) / Felix se podíval směrem, který ukazoval Klaudiin chvějící se prst. Z pultu tam nebylo vidět vůbec nic, obklopoval ho houf lidí, všichni tloukli do plastového krytu a křičeli na vyděšené prodavačky, dožadovali se těch nejlepších plátků salámu a na gram přesně naváženého vlašáku.
Zpočátku jsem se obával podobnosti se Star Trekem, který není prostě můj šálek kávy. To je samý štít a jiné technické vymoženosti a už usínám. Naštěstí se po úvodu děj rozjel a začalo mě to bavit. Mařík psát umí a nezasekl jsem se u žádné blbosti, která by mi děj zkazila. Jednoduše čistá práce.
Tohle bylo hodně pauzování mezi díly. Přiznám se, že jsem se hodně ztrácel v nekonečných soubojích a říkal jsem si, že už je to fakt na stejné brdo. Naštěstí se to změnilo, když se děj přesunul na planetu "obrovitých mimozemšťanů". To jsem pak zase začal hltat stránky. Co musím dodat je, že i když jsem četl např. Titány, nebo stále čtu Berserka - brutalitou je Gantz o dost převyšuje. Bavíme se nyní o sériích, protože mě teď napadl Džundži Itó. To je taky děsivej týpek. Ale zpět ke Gantz. Co mi někdy vadilo, tak byla taková ta úchylná brutálnost. Říkal jsem si proč až tak moc? Je to nutné? Není autor už trochu psychopat? Asi to nutné bylo, protože když už autor tak začal, nemohl pokračovat na louce mezi květinkami nebo v lese při objímání stromů ( no, i když...). Zároveň tím čtenářům úplně vymazal předvídatelnost děje. Především životnost hrdinů. Kam se hrabe na tohle takový GOT. Tady jste se s nějakou postavou seznámili a fik. Nebo jste nějakou znali dlouho a když jste to nečekali - fik. Jako když máte spoustu plánů, nějaký obyčejný den si jdete nakoupit a na přechodu vás přejede auto. Hiroja Oku stále něčím šokoval. Alespoň tedy mě určitě. Také se nedržel zpátky a nezabředl do takových pokryteckých póz autorů, kdy najednou koukáte na překryté, nebo dokonce umazané části těl a říkáte si - tak jako rozprskávání hlavy, tahání střev, trhání končetin a jiné masakry jsou v pořádku, ale bradavka je zlo? Takže i přes veškerou brutálnost a nechutnosti, dávám autorovi palec nahoru, protože se s tím prostě nesral a hlavně dotáhl celý děj, do úspěšného konce!
Jirka je zpět a je to znát. Přečteno za rekordní čas. Vrátil mi do hry Waltera a i když Vincenc má epizodní roli, jak v minulém díle, nevadilo to. Walter s Felixem, se postarali o tu veselejší, existencionální část. Klaudie si střihla solo akci v čistokrevném hororu, se vším všudy. Styl střídání dvou příběhů, je podle mě, z nějaké základní poučky pro spisovatele. Něco jako - napište dva příběhy, každý zvlášť - poté je rozdělte na úseky, vždy končící v napínavém stavu - poté je na přeskáčku spojte - čtenáře tak udržíte v napětí, až do konce. Mě tohleto hrozně štve a nutí mě to nahlížet dopředu v knize, abych zjistil, jak to bude pokračovat. A nejvíc mě štve, jak to na mě funguje. / ,,Nechci nic říkat, ale jeden z nás tady, nebudu říkat kdo, píchá mrtvoly. Připadá mi trochu pokrytecké se najednou pohoršovat nad tím, že vezmu jednoho kómaťáka na projížďku." ,,Mezi mrtvým a člověkem v kómatu je rozdíl." Felix se znovu podíval na dítě. ,,Ale ne moc velký. Odpojit ho na delší dobu bez výživy, tak ten rozdíl zmizí. A ty ho pak budeš klidně moct adoptovat, kdyby náhodou nějaká z tvých mrtvých kámošek zatoužila po dítěti." I v tom slabém světle bylo vidět, jak Walter zrudnul v obličeji. ,,Víš jakej je rozdíl mezi tvýma a mýma holkama?" ,,Tep?"
Asi byla "chyba", že jsem viděl anime. To byl prostě masakr, skvělý soundtrack a hlavně opening ( Kick back - Kenshi Yonezu). V této manze není taková dynamika, ale špatné to není. Líbí se mi grafické zpracování. Co se mi, ale nelíbí, je doslovné vysvětlování myšlenek, pocitů, děje co se zrovna odehrál... je to trochu jak pro blbečky. Jako ano, i v anime to bylo stylem pohledu puberťáka, co si chce šáhnout na kozy, ale přišlo mi to pestřejší. A přitom to bývá, větsinou opačně.
Minule jsem si stěžoval, že tam nemám zombíky, že jde o pseudodetektivku, že je tam málo humoru a že Walter s Vincencem tam skoro ani nejsou. Tak teď jsem taky neměl zombíky, zase jde o detektivku, humoru taky nebylo moc a V+W, tam měli jen malinkou epizodku mimo děj. Jenomže zombíci mi tentokrát nechyběli. Detektivka to byla, ale poctivá ze staré školy. Humoru bylo pomálu, ale nenásilně podávaný a ti dva ... no, ti mi chyběli. Snad už se příště zapojí do hry, když další díl píše JP. Nicméně D. Fabian umí. Kniha mě bavila a přečtená byla hned. PS: postava Rasťa sa mi velmi páčila. Ale i ostatní. Třeba Oz, jako Poirot. Škoda, že ho tam v tomhle stavu, nebylo víc. / ,,Kolik prstů vidíte?" strčil mu Felix před oči levou ruku. ,,Jeden," zamračil se Oz. ,,Prostředník. Ale neuráží mě to. Jen to leccos naznačuje o vašem infantilním smyslu pro humor. Pane." ,,Je v pořádku," usmál se Felix a podal Ozovi ruku.
Tak za prvé. Nemám tu žádný zombíky. Za druhé. Humor skoro žádný. Za třetí. Vincenc a Walter se moc nepředvedli. Za čtvrté. Nechtěl jsem detektivku. Za páté .... eee ... kde mám zombíky?! Jo, dobře. Docela to šlo. Ale já vážně chtěl salvu hlášek, černý humor a bezduchou zábavu. Sem tam něco uniklo, jakoby si autor řekl. Aha, to už je dlouho vážné. Trochu to odlehčíme vtípkem. A pak si jel zase svojí lajnu důležitosti. Ale co mi vadilo nejvíc. Tým, co jsem si oblíbil, se v tomto díle chová jinak. Nejsou tak ulítlí a utržení ze řetězu. Jsou zde umírněnější. Vůbec to mezi nimi nejiskří. Jediná linka Felixe, dostala více prostoru a díky Tamaře i zajímavý děj. Knihu bych skoro popsal, jako takový Spin-off Felixe.... no dobře... a Klaudie. Ale Voskovec s Werichem, tam byli jen do počtu a ačkoliv zjistili pár věcí, Felix se k nim dobral, nebo by si celek dal dohromady i bez nich. A teď to trochu odlehčím jediným vtípkem z knihy, který mě zaujal: ,,No...," Vincenc vypadal nebývale rozpačitě. ,,Já vím, že jsme nezačali nejlíp, ale je to přece naše obluda. Naše dítko. Stvořili jsme ho." ,,Je ti trochu podobnej," kývl Felix. ,,Já si prostě myslím, že nikdo, kdo má místo hlavy buldozer, nemůže bejt úplně špatnej..."