Covenant přečtené 1167

Battle Owl - První plavba 2015, Tomáš Marák

Kačerovo srdce 2001, Joann Sfar

Jednoduchá, ale účelná kresba, skvěle se hodící k fantasy ujeťárně. I když není až tak ujetá, jak jsem zpočátku očekával, bavil jsem se obstojně. Bohužel až příliš krátce. Nekupovat to v antikvariátu, ale za plnou palbu....no, vlastně bych to nekupoval, protože jsem o tomto komiksu předem nic nevěděl a držet tento tenoučký svazeček v jedné ruce a peníze v druhé, odešel bych z krámu buď jen s penězi, nebo s nějakou fantasy knížečkou z mého nekonečného seznamu, co ještě musím přečíst, než chcípnu... celý text

Na ostřích čepelí 2009, Miroslav Žamboch

I když chápu, že svět ve kterém se děj odehrává, je alternativní realitou, nebo, že je prostě druhotný, je to pro mě asi jediná spojitost se zařazením knihy mezi fantasy. Ano, ke konci se ještě něco málo pro tento styl použilo, ale jinak bych s klidem knihu zařadil mezi dobrodružné romány. Připomnělo mi to Sackettovu zemi http://www.databazeknih.cz/knihy/sackettova-zeme-25170, která je právě pod tímto žánrem, ale nedosahuje pro mě takových kvalit, jako kniha od Žambocha. Od této jsem se opravdu jen stěží odtrhával a ke konci jsem četl i za chůze. Ano, výrazy jako homosexuál, nebo kilometry ve fantasy bijí do očí, ale nemám ponětí, kde se děj vlastně odehrává (třeba jde o postapokalyptickou evropu, co já vím). Takže bych to neřešil. Hlavní je, že mě kniha strhla a měla neuvěřitelný spád. Navíc na mě působila dojmem kompaktnosti a promyšlenosti. Obchodování, souboje, zbraně... to všechno si Žamboch nemohl jentak vycucat z prstu, ale musel se tím podrobně zabývat. No a to už se dostávám k charakterům. Kowalski, Hammond, Umwald, Kristýna, Bonsetti, Duno.....a mnoho dalších. No dobře, i ten Koniáš Rambo - vyprávění v první osobě bylo skvělé a člověk se do čtení ještě více ponořil, když vše prožíval s hl. hrdinou. Každý z nich a ti záporňáci mi před očima tančili v naprosto zřetelných, oddělitelných postavách a nemohl jsem se rozhodnout na které mi víc záleží. Nutno podotknout, že mi záleželo i právě na těch záporňácích, ve smyslu, aby jim to jentak neprošlo. Naprostá spokojenost a jdu na díla další...... celý text

Skleněný dům 2015, Paul Tobin

Opravdu nádherná kresba, skvěle vykreslující atmosféru. Příběh průměrný a spíše zapadá do kontextu s PC hrou, než s knihou, ale není špatný. Jen mi přijde, že je tam až moc Aardu a Igni, které znám pouze ze hry, kterou jsem náhodou hrál, ač hry skoro nehraji, neboť mi ubírají spoustu času. Vraťme se, ale zpět k hodnocení. Díky kresbě povyšuji toto dílo lehce nadpůměr...... celý text

Věk nenávisti 2012, Pavel Renčín

Jak tak čtu komentáře, všichni se shodujeme na tom, že konec byl trochu rychlejší, než by zasloužil. Jakoby na Pavlíka tlačili nakladatelé, či co. Tím chci říct, že v polovině knihy čtete např. o rozdělení pozemních jednotek, rozvleklých pocitech pro mě nepodstatného plukovníka Břízy a na konci......no, rád bych se o tom rozepsal, ale je to zapovězeno. Mimochodem co se Marka Týče týče, ať jde též do...mi byl celkem ukraden. Nicméně epizodka s Brnem "pobavila". Tato poslední kniha už prostě neměla takový spád, jako předchozí a zbytečně zapojovala do děje další postavy a tím ubírala prostor těm důležitějším, až jsem koukal, jestli nemám vytržené stránky. Trochu mě to zabolelo, na druhé straně, ale Renčínovu nekompromisnost obdivuji. Bohužel někde se rozepsal tak, že jsem se těšil až tu část dočtu a bude se opět věnovat našim skupinkám. Mezi ty méně zábavné a také divné, patřila hlavní bitva. Dlouhé přípravy a pak blbci, kteří mají několik století zkušeností, se nachytají na každou prostou léčku? Stíhačky, které sice vypoví službu, ale že vůbec dokážou vzlétnout, když nenastartujete ani auto? Do toho všroubovaný příběh s Velehradem... Dost kritiky. Ostatní a je to většina, bylo čtivé a originální. Jinak mě opravdu mrzí, že už mi od Pavla Renčína zbývá na čtení akorát Nepohádka, u které mě těch pár stránek o nějakých skřítcích moc neuchvátilo a tak to odkládám zatím k ledu, než se Václav vrátí z Blaníku.... celý text

Runový meč 2011, Pavel Renčín

Strhující, od začátku do konce! V tomto díle je vše. Předchozí díl úplně vybledl a stal se z něj jakýsi odrazový můstek pro toto velkolepé dílo, českého barda. Začátek sledujeme ve dvou rovinách. V jedné je Vašek mučen (tím se zároveň přetváří v tvrďáka) a v druhé se dopracováváme k tomu, jak se do této situace dostal. Od toho se prostě čtenář nemůže odtrhnout. Zajímavé bylo pak sledovat změnu prostředí a výlet do exteriérů. Skloubení dvou světů se Renčínovi povedlo dokonale. Když to působilo komicky, byl v tom záměr. Dost jsem se pobavil u postavy Juzlina. Elf, co si hraje na elfa z Pána prstenů, je opravdu zábavný. Škoda, že jen zpočátku, než se zapojí do opravdového dobrodružství. I tak je, ale o zábavu postaráno, v podobě Patrika. Z Vaška se stal totiž ten vážný, vůdcovský typ. V patách mu stále kráčí smrt v podobě démona a souboj s ním je vážně skvěle popsán. A pak ten opravdu překvapivý zvrat. No, o něm raději nic, ale měl bych na něj také spoustu superlativ. Také se mi líbilo zpodobnění měst. V tomto díle je jich opravdu hodně a každý si zde najde, když ne přímo svoje, alespoň to nejbližší. A teď na poslední díl, ve kterém se sice ví o co půjde, ale jak to skončí, to opravdu netuším...... celý text

Incal 2011, Alejandro Jodorowsky

Koukám, že jsem asi nebyl dost dobře naladěn, jako ostatní, ale já to prostě viděl jinak. Ano, některé části v příběhu byly nápadité, i vtipné. Dokonce jsem si oblíbil i postavu Johna Difoola a cítil jsem s ním, když byl jediný, kdo se chtěl už na všechno vysrat. Hlavně to, mě donutilo číst dál. Mluvil mi z duše, když se vztekal, že už toho má dost, že jakmile něco dokončí, objeví se něco dalšího. A taky si chudák nezaš...el ani někam na večeři s Animah, která byla Incalu plně oddána a neměla čas ani na rychlovku. Výmluvy. Vlastně všichni na mě působili dost fanaticky, obzvláště Solune. Malej důležitej parchant. Betonovej racek byl z nich asi nejlepší. Když mluvil, tak k věci a neomýlal to zdánlivě inteligentními filosofickými úvahamami. Při čtení jsem měl pocit, jako když plavu v něčem neurčitém, odnikud nikam a na okamžik se vždy zastavím na nějakém ostrově, abych si užil hojnost myšlenek, dodal si odvahu a skočil do toho znovu. To jejich putování bylo tak trochu nahodilé. Ano, řídil je Incal, ale postrádalo to nějakou spojitost. Jako když mě např. napadne - tak a teď půjdeme v trenkách po planetě ledu, abychom se odprostili od všech zlých myšlenek a jakmile dosáhneme vrcholu hory, po které najednou z ničeho nic lezeme, vysvobodíme tím národ trpaslíků, žijících v jiném vesmíru a čase....atd. Prostě asi takhle. Semtam jsem se bavil, ale celkem vzato, jsem byl rád, že jsem to vůbec dočetl, protože to byla docela nuda. Ne, opravdu jsem si to nespletl s výrazem jízda.... celý text

Zlatý kříž 2008, Pavel Renčín

Nemůžu si pomoct, ale tady je opravdu cítit úzká spojitost s Gaimanovým Nikdykde, ale dokonce i Amerických bohů. I když je, ale atmosféra srovnatelná, Pavel je mi bližší, jelikož a nýbrž, protože, udělal výborný tah na branku, když děj zasadil do blízkého prostředí Prahy. Nebudu to, ale omílat, protože jsme o tom četli již v Labyrintu. Ten, i když se mi líbil, nedosahuje kvalit tohoto dílu, který se krásně rozvíjí a čtenáře naprosto pohltí, nebo aspoň mě určitě. Jde sice o zajeté schema, kdy se z nuly stává jednička, která je vytržena z jednoho prostředí do naprosto odlišného, ale Renčín je mistr slova a dokáže popsat věci obyčejné, způsobem neobyčejným tak, že se z plechového hrnku rázem stane zlatý grál. Pak charakter Václava se mi zamlouvá svojí nečistotou a uvěřitelností.Člověk se s ním lépe ztotožní a občas se i zasměje, protože by v dané situaci reagoval obdobně. Kniha má spád a nevím o žádných hluchých místech. Vzato kol a kolem - hurá na další díl!... celý text

Jméno korábu 2007, Pavel Renčín

Nádhera. Příběh, který obsáhne nás samotné, se všemi emocemi, se kterými se buď musíme vypořádat, nebo o ně musíme usilovat. Z vnějšku se kniha jeví jako dobrodružný příběh s barvitými postavami a pestrým dějem, ale díky hravému jazyku autora se stáváme součástí korábu. Proplouváme životem, jako on po moři. Neznámo kam, ale víme, že za cílem, ať už je jakýkoliv. Cestou bojujeme se svým vnitřním já. Nosíme v sobě temnou stránku, která musí být naší součástí, abychom byli úplní. Chceme se stát legendou, aby se o našem hrdinství psali písně. Nosíme v sobě vinu, ale musíme si odpustit. Chceme získat, nebo si udržet lásku, přátelství...... Pavel Renčín popsal duši člověka, která není čistá, ale je taková, jaká má být. Plná rozporů, ale převažující dobrotou srdce. I když je to možná trochu přeslazené a účelové, jednou za čas se tím přeci můžu nechat unést, ne?... celý text

Labyrint 2010, Pavel Renčín

Labyrint se zpočátku jeví jako čistokrevný brak, který ve mě asocioval filmové horory typu Saw, Kostka, a mnoho dalších. Vemte pár lidí, šoupněte je do nepřirozeného prostředí, neodhalujte manipulátora a dívejte se, jak se s tím poperou. Naštěstí i v tomto pojetí mě to postupně začalo bavit, jelikož Renčínovo styl popisu mi prostě sedí. Poté co přešlo počáteční "survival" v uzavřených místnostech, otevřel se před námi jiný svět, při kterém jsem se bál, že bude jakousi kopií, proslulého Nikdykde od Gaimana. Nakonec se tak nestalo a Renčín si našel svůj svět, který dýchal jak svojí krásou, tak hnusem. Oceňuji i to, že zapojil své čtenáře a dovolil jim okrajově ovlivňovat svůj příběh na internetu. Z Renčína se stal tak trochu Pán jeskyně a rozjel Dračí doupě ve svém stylu. Charaktery postav byli sympatické a jejich vývoj plynulý. Postava Rity mě bavila především díky palcátu nazvaném: Expres kurýr na smrt, který při každé ráně hláškoval. Např. když se při dobití jednoho z nepřítele rozeřval:,,FATALITY!", nemohl jsem se ubránit smíchu. Kdo nehrál Mortal Kombat, nepochopí. Nejzdařilejší vývoj postavy vidím, ale ve Zdenalovi. Nejprve mě rozčiloval svazek časopisů Pevnost, jako trapná reklama, ale pak už se psalo pouze o Grimoáru, tak jsem vychladl. To, že za každé kouzlo Zdenal trpí, je spravedlivé rozdělení "hmoty" a je to lepší, než čerpat sílu z ničeho. Také dialogy mezi postavami a jejich pocity jsou uvěřitelné a působí dojmem přirozenosti. Samozřejmě to musíme brát s nadhledem, když kolem nás poletují obří masařky, lezou po nás brouci plivající kyselinu a mrtví ožívají. Závěrem chci podotknout, že i když dal nějaký ten prostor Renčín svým fanouškům na internetu, musel to mít promyšlené od začátku až do konce a to vidím jako veliký um. Posuďte sami. Např.Poslední kapitola je v pořadí 73 (Sedmtrojka), což je přezdívka jednoho z postav, která se objeví už na začátku :-)... celý text

Maska Červené Smrti / The Masque of the Red Death 1996, Edgar Allan Poe

Válka s běsy 2006, Juraj Červenák

Přesně tak, jak praví hvezdosvit. V této povídkové verzi se hodně Rogan podobá Geraltovi z Rivie. Čím má, ale navrch (ano, myslím to vážně), je Goryvlad. Nepostradatelný, nezdolný společník s dokonalým čichem a magickými schopnostmi. A také pro mě nejsympatičtější postava celé série. Ačkoliv je to mohutný temný vlk, je to ten z dvojice, který je "zábavnější". Sem tam utrousí nějaké sarkastické poznámky (telepaticky), pořád si na něco stěžuje, nerad si hraje na poslušného psíka, rád děsí lidi, nepohrdne kdejakou čubkou, atd. Co se týče knihy, je povídková, ale příběhy jsou provázány cestou, kterou Rogan s Goryvladem putují z bodu A do bodu B a na jejímž konci, poslední povídka vyvrcholí. Tato forma je opravdu skvělá, protože je v knize více příběhů, takže se k hluchým místům ani nedostaneme a zároveň víme, co se událo před událostmi, právě čtené povídky.... --Eh... Nebyl bych užitečnější někde jinde?-- ,,Rogan má pravdu, Goryvlade," přidala se Milada. ,,Je potřeba uhlídat kněžnu a novorozeně." ,,Nechceme přece, aby nás zaskočila nějaká nepředvídatelná okolnost," dodal Černokněžník. --Jako například co?-- ,,Nevím. Proto je to nepředvídatelná okolnost. Jdi. Kněžnu i porodní bábu jsem už na tvou přítomnost připravil." --Úžasná představa,-- vrčel Goryvlad sám pro sebe, zatímco neochotně klusal směrem ke Drahoslavině ložnici. --Když krok od tebe nějaká ženská křičí jako na mučidlech a z většiny tělesných otvorů jí něco teče, tak se jeden dost těžko soustředí na magická proudění...--... celý text

Krvavý oheň 2005, Juraj Červenák

Ano, třetí díl je opravdu mocný a má vše co správná fantasy má mít a mnohem více. Meče, magii, příšery, bohy, polobohy...... Jednu vadu na kráse to však má. Je toho až příliš. Ale Červenák to umí tak skvěle podat, že mu tu "přeplácanost" rád odpustím... celý text

Punisher 2 2004, Garth Ennis

Pro mě dokonce o chlup lepší, než díl předchozí. Do tohoto komiksu Ennis s Dillonem narvali vše podstatné a ač děj vypadal přímočaře, měl v sobě pár věcí na zamyšlení....eh, jak to napsat lépe? Prostě je to akční, ale ne stupidní... celý text

Černá orchidej 2014, Neil Gaiman

Ten scenár byl moc dobrý. On mi dává vždycky přečíst. On už trávu nekouří. Já mu třeba nabízím... No prostě asi takhle. Gaimanovi to docela funguje. Orchideje, násilí, snění, atd. Na druhou stranu, i když se po grafické stránce, provedení McKeana k ději hodilo - obzvláště umělecky navozená atmosféra prolínáním barev, ale i tvarů, mě se to nelíbilo. Čistě subjektivně. Pro mě to už pak není komiks, ale experiment moderního umění.... celý text

Ghost Rider - Cesta do zatracení 2008, Garth Ennis

Radhostův meč 2004, Juraj Červenák

Tak akce výborná, ale pár pasáží se vnuceně opakovalo. Např. nejhojnější - rozpárané břicho, vyvalená střeva, kouřící střeva na chladné zemi. Taky mě pobavil název meče - krutější už fakt být nemůže. A to získávání meče samotného je taky docela kýč. A ta romantika...no, ani nemluvit. To jsou všechno, ale detaily, bez kterých by příběh asi nebyl takový, jaký je. A ten je opravdu dobrý. V tomto díle si Ďuro bere hodně z pověsti o Lucké válce. Hezky příběh rozvinul a dodal mu magické rozměry. Bojácný Neklan a statečný Čestmír, jsou hlavními aktéry této epizody. Trochu navíc mi tam přišel Straba. Ale není nic jednoduššího, než seznámit jeho ženu s ústřední trojicí, aby padl i na ní, potažmo na něj, zrak zájmu. Přese všechno jsem, ale velice spokojen a těším se na třetí díl. „Tys to věděla!“... celý text

Punisher 1 2004, Garth Ennis

Zpočátku jsem si říkal, co na tom kdo vidí. Pořád dokola: ,,ten se mi nelíbí, toho oddělám" ,,bumtaratatatabum." ,,Tohodle je potřeba odstranit" ,,bumtaratatatabum" Ale najednou jsem zjistil, že mě ta čistá přímočará akce docela chytla. Panišer je psychoušskej magor, ale když drtí záporňáky, proč mu to nedopřát. Na konci komiksu je hezký povídání o tom, jak postava vznikla. Např. černý kostým s bílou lebkou na hrudi, symbolizuje jak Paniš vidí svět. Černobíle. Jsou hodní lidé a zlí. Pro něj neexistuje šedá zóna. A tak bacha na to, aby vás tento strejda nechytl při krádeži žvýkaček v Kauflandu, milé děti!... celý text

Vládce vlků 2005, Juraj Červenák

Jsem rád, že jsem knihu četl až po Bivojovi, protože ten, ač je výborný, proti Roganovi, je čajíček. Když jsem tuto knihu začal číst, vše naznačovalo, že jde o neoriginální příběh o pomstě, o boji dobra se zlem, atd. Obecně vzato to tak opravdu bylo, ale stylem to bylo napsáno tak poutavě a zkušeně, že jsem čtení jen nerad přerušoval. Soulasím s Jesuswlasacovo komentářem, ve většině případech, co napsal, ale i když akce bylo opravdu hodně, uvolnění, ač poskrovnu v knize bylo také. Vypíchnu hlavně tu část s Morenou. Ta byla opravdu vynikající. Co se týče magie moc ji nemusím. U Černokněžníka jsem s ní samozřejmě počítal a překvapilo mě, jak se tam skvěle hodila (nebyla tam násilně všroubována). Popis valícího se stáda na Rogana a vůbec rozdělení rovin skutečných a "snových", výborně zpřehledňují situaci. Také je dobře, že magie není zadarmo, i když to není nic objevného. Mám jedinou výtku, kterou zhodnotím až při dalším díle. Je to ta jeho neporazitelnost hned v prvním díle této serie. I když je to blbost vzpomněl jsem si na Matrix (film), kde Neo získá "božskou" moc, zamete se všema a film skončí. Prostě vývoj postavy, vyvrcholení a konec. Krása a v nejlepším přestat. A pak je tu osudový druhý díl, který je často o dost horší, protože musí toto překonávat a skoro nikdy se mu to nedaří. Naštěstí v knihách je to trochu jiné a tak jdu číst dál a jsem zvědav, jak se s tím Ďuro popere.... celý text

Beton, kosti a sny 2009, Pavel Renčín