cubeice
přečtené 178
Azték
2002,
Gary Jennings
Pro mě opravdu něco mezi. Téma hodně atraktivní, bohužel se ten potenciál nepodařilo úplně naplnit. Příliš prostoru je věnováno suchopárným popisům všeho, co popisovat lze (stavby, věci, obřady, činnosti, lidé, historie, atd.) a poměrně málo nějakému ději. Přitom když už se autor do něčeho "dějového" pustí, tak je to fakt super. Kdyby byl poměr mezi akcí a "vzděláváním" opačný, neváhal bych to označit za famózní historický román. Takhle dlouho čekáte, pak jste chvíli unášeni proudem nadšení, aby to zase po chvíli vybublalo do útrpného čekání, jestli se ještě bude něco dít. Navíc i prostředky, kterými autor "dokumentuje", se dost opakují a postupně začínají být únavnější, nudnější až se začne vytrácet i ta atraktivita doby a prostředí. Škoda, škoda... Co ale oceňuji, je sarkasmus, s nímž výpravěč občas popichuje své posluchače a s nímž neváhá podprahově podsouvat myšlenku, že jiná kultura než kresťanská, nemusí být nutně zaostalá a špatná, i když je její náplní z našeho pohledu brutální a barbarské chování (lidské oběti). Že náboženství je téměř vždy brutální ve své manipulaci s životem věřících, které dokáže udržovat celý život ve strachu (z pekla) a jen málo jim nabízí možnost volby žít svobodně, se vztyčenou hlavou a právem rozhodovat o svém životě i smrti, jako cestě do ráje. (Viz. úvaha vypravěče na str. 280 - 281).... celý text
Daleká cesta za domovem
2018,
Richard Adams
Dobrodružná kniha s králíky jako hlavními hrdiny? A tak vysoké hodnocení? To jako vážně? To jako vážně! Úžasné, čtivé, obsahující (téměř) vše, co má mít opravdu dobrý příběh. Strukturou vyprávění mi to trochu připomíná žánr "postapo". Originální jsou na tom právě hlavní Hrdinové, na než jsem si po krátkém rozmýšlení, zda se do něčeho takového vůbec pustit, opravdu rychle zvykl. Docela mě to pohltilo. Moudré, napínavé, poetické, svěží, s pozitivním vyzněním. Do určité míry to vnímám i jako podobenství o jednoduchosti života, o tom, co je potřeba pro skutečně šťastný život. Není toho zdaleka tolik, jak si my lidé myslíme. A je třeba vědět, o co stojí usilovat, pro co je třeba občas riskovat a že je stejně nejdůležitější prostě jen být, tady a teď. Snad jediné, co mi v tomto úžasném příběhu chybělo, bylo koření v podobě humoru. Mnoho ho v něm není, ač se už díky ústředním postavám na mnoha místech přímo nabízelo aspoň mírné odlehčení. I tak, už nebudu tolik váhat při výběru knih, jejichž hlavními hrdiny jsou zvířátka prožívající své životy tak trochu po lidsku, i když s charakteristikou a pohledem vlastního druhu.... celý text
Faraon
2017,
Wilbur Smith
Za mě po báječném prvním díle asi druhý nejlepší (ještě jsem nečetl ty následující). Už jsem byl připravený na Taitovo chvástání, takže mě přestalo rozčilovat jako v minulých knihách. Několikrát jsem se opravdu zasmál, přijde mi, že autor přidal více humoru a to celkem trefného, kterým staroegyptskou báchorku odlehčil. S čím jsem se tak trochu potýkal bylo, jak všechny Taitovy plány vycházely bezchybně a bez komplikací, tedy už od začátku to pro mě začalo postrádat jakékoliv napětí. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že autor podává celé vyprávění v první osobě a chvástáním i bezchybností hlavních hrdinů možná tak trochu napodobuje styl skutečných příběhů psaných v dobách dávno minulých. Tedy jsem to takto přijal a knihu si užil s velkou chutí.... celý text
Na sever od Zambezi
1970,
František Běhounek
Když jsem knihu pořizoval, domníval jsem se, že to je román. Jde však skutečně jen o vyprávění, popis Holubových cest, přesto sugestivní, čtivý, zajímavý. Krásná oddechovka a plnokrevné dobrodružství, jaké už dnes na toulkách světem nezažijete.... celý text
Polibek kobry
2021,
Barbora Hu
Za mě kniha (snad až) obrovská svým významem, s nespornou informační hodnotou v rámci tématu. Vnitřně s ní velmi souzním, obdivuji rozsah, hloubku, intenzitu, vhled autorky do tématu, komplexnost, zároveň jemnou poetiku a chvění ve slovech a větách. Rovněž mě uchvátila výtvarná stránka knihy. Ale... Ale jednoduché čtení to opravdu není. Poetické a filozofické pasáže do sebe tak nějak moc nezapadají, přestože jsou samy o sobě skvělé. Jako by byly dva (až tři) diametrálně odlišné styly slepeny do jednoho celku jen díky stránkám, na nichž jsou natištěny. A občas se to mezi nimi míchalo a zamotávalo. Čtenářsky přívětivější by asi bylo oddělit je, každé věnovat vlastní knihu nebo aspoň její část. Za samotný čtenářský zážitek bych tedy dával tak tři hvězdy. Ale² protože jsem "vyrostl" z (asi) podobného duchovního podloží jako autorka, přece jen u mě převažuje smysl a význam, tedy je to za plný počet.... celý text
Rychlonohý Džar
1979,
Semjon Karatov
Asi nelze nesrovnávat se Štorchem. Je to skoro stejně dobré. Jen hrdinové našeho Edy jsou mému srdci tak nějak blíž. Nevím přesně proč, snad že jsou to prostě našinci. Co mě lehce rušilo, bylo používání dvojích jmen pro jednu postavu (Džar/Rychlonohý jelen apod.) Jinak super oddechovka.... celý text
