Cyril_CZ
přečtené 75
Ztracený na Nevděku
2021,
Petr Hugo Šlik
Až do strany 80 je to velmi dobrá knížka, má spád, celkem uvěřitelný a rozumný děj, postavy se chovají a jednají logicky a dokonce i to, že by si nějaký hodně ambiciózní učitel vzal sám na výlet 25 žáků se dá skousnout. Na straně 80 ale asi autorovi došla inspirace, protože z celkem až doposud normálně a logicky jednající postavy Davida, udělá najednou v několika větách úplného blbce. Citace: "Pochopil, že rozhodnutí, jež udělal v sále se sloupy, bylo špatné. Tudy Vlčák s Ritchim na povrch nechodili. Měl by se vrátit zpět. To se mu však nechtělo. Netoužil po učitelových výčitkách a napomínání. Kromě toho chtěl zjistit, proč se Vlčák s Ritchim tak hádají. Vykročil tedy do nově vykutané chodby." Konec citace. Takže náš pan autor se nás pokouší přesvědčit, že kluk, který strávil několik dní v zajetí dvou pochybných chlapů, musel spát spoutaný na zemi a jídlo mu házeli jako psovi a on ho musel jíst ze země jako zvíře, dvou chlapů, z nichž jedem mu nepokrytě vyhrožoval smrtí a dokonce na něj připravili smrtící zával jako past, tak se po takových zážitcích místo pro záchranu s učitelem rozhodne jít zkoumat, proč se ti dva hádají. To by udělal snad jen naprostý imbecil. Jako by ale tahle hloupost nestačila, tak nám autor pro jistotu přidává další. David uviděl, že Citace: "Vlčák na svého kumpána mířil pistolí a podle všeho se právě chystal stisknout spoušť." "Ne!" vykřikl David instinktivně..." Konec citace. Člověk, když je v nebezpečí a je sám, tak se (aspoň ten, který má pud sebezáchovy a chce přežít) instinktivně chová tiše, mlčí a snaží se schovat a nevykřikuje na dva gaunery, kteří ho několik dnů drželi v poutech nějaké "Ne". Stal se z dříve normálního Davida najednou blbec? Nebo se nám pan autor snaží říct, že je David tak neuvěřitelný mladý altruista, že i po několika dnech utrpení z rukou těch dvou grázlů, se rozhodl raději se znova nechat těmi grázly chytit a zajmout, než aby je nechal, aby se porvali mezi sebou nebo případně i jeden druhého postřelil? Neuvěřitelné. Toto byl okamžik, kdy kniha přestala synovce bavit a už ji ani nedočetl. Lidi dělají hlouposti, ale postava, která jedná až tak hloupě, jak je popsáno výše, si podle nás obou a v souladu s Darwinovou teorií přirozeného výběru, která mimo jiné říká, že přežijí jen ti, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, tak taková postava si přežít nezaslouží.... celý text
Písečníci a bludný asteroid
2018,
Václav Dvořák
ztráta času
Slyšel jsem spoustu chvály na tuhle knihu a tak jsem ji koupil svému synovci, kterému je 12. Když jsem se ho pak ptal, jaká ta kniha byla, odpověď zněla, že nic moc (a to se prý ještě vyjádřil slušně). Samozřejmě mě zajímalo proč a tak jsem se jednak zeptal, a jednak si dal tu práci a knihu přečetl. No musím s ním bohužel souhlasit. Zde jsou některé z jeho poznámek (pravda některé trochu zredigované mou osobou). Jedna z těch publikovatelných je, že je to zkopírovaný Potter. Ano i já se připojuji k mnoha těm, co poukazují na plagiátorství Harryho Pottera. Máme zde zdánlivě zlého profesora Fraxinuse alias Snapea, nenápadného, ale o to horšího profesora Pulvise Librise alias profesora Quirrella, úlohu Draka Malfoye zde plní Albio Dominus a spousta dalších podobností. Druhá poznámka napůl publikovatelná je, že hlavní hrdina Tomáš je v mnoha pasážích stejně protivný a nesnesitelný (neslušné slovo začínající na "č" nahrazeno slovem debílek) jako byl Mirek Dušín. (Když jsem mu vysvětloval, že Foglar psal své knížky v době, kdy nebyly nejen mobily a internet, ale ani počítače a dokonce ani televize, tak se sice do prostředí vžil a knížky se mu líbily, ale myslím, že měl dojem, že tahle doba nastala někdy těsně po době Lovců mamutů, které taky četl). I zde musím souhlasit - altruismus, který autor vnutil 12tiletému Tomášovi je naprosto neuvěřitelný. Synovcova třetí poznámka: "Fakt bych si nikdy dobrovolně na krk nepověsil 8-letou holku! A už vůbec nikdy bych si z ní neudělal ségru." (Kdo měl ve 12 mladší sestru, tak to zcela chápe). Další poznámka. "Má tam kámoše (Olle), tak proč se tahá s těma dvěma pipinama (Alice a Jana)?? Kdyby chtěl s některou chodit, tak ano, ale takhle?!" (POZOR: Prosazování genderové rovnosti vždy a všude je dnes téměř povinné! Obecně je tato myšlenka samozřejmě v pořádku, ale pokud je nám vnucována vždy, všude a za každých okolností, stává se tím velmi otravnou a člověk k ní automaticky získává odpor. Ani se synovci nedivím.) To bylo jen pár přímých poznámek, zbytek se pokusím shrnout do běžného textu. Příběh jako takový je docela dobrý, za ten si kniha hvězdičku zaslouží. Se stylem, jakým je příběh psán, je to už ale mnohem horší. Dobré je to, že se autor nezabývá zbytečným a v naprosté většině obvykle nudným popisem věcí a prostředí, což dodává knize potřebný spád. Špatné je to, že se autor dopouští spousty drobných nelogičností. Jeden příklad za všechny. V jedné chvíli je generace dětí popisována jako na svůj věk poměrně značně vyspělé osoby, které kromě chození do školy také pracují v dole, starají se o údržbu strojů a kabelů a dokonce v dole hledají nová místa pro těžbu (Tomáš) a děti z města zase pracují na výzkumných projektech, čímž jsou prezentovány jako značně schopné a inteligentní a hlavně samostatné osoby (působící mnohem vyspěleji než děti dneška v témže věku). A vzápětí o kapitolu nebo dvě dále, autor nedokáže udržet jednotnou linku a v menších epizodách děje najednou tyto výše popsané děti prezentuje jako v podstatě běžné malé děti odpovídající současnosti. A na závěr jeden povzdech. I v této knize na jednom místě trčí dnešní době poplatná myšlenka multikulturalizmu, i když zde mírně zahalená do hávu původu z různých planet. Celkově značné zklamání. Za příběh hvězdičky dvě za styl žádná, takže celkově jedna.... celý text
