Dáma s hrnstjm přečtené 725

Nezbytné věci 2009, Stephen King

Nezbytné věci aneb Příručka zkušeného manipulátora... Líbily se mi cestičky do hlubin lidského nitra. Dál mě ale nic moc nezaujalo. Pořád jsem přemýšlela nad motivem pana Gaunta k jeho jednání a pořád mě napadalo slovo "malichernost" - a to je hodně málo na to, aby mě kniha ohromila. Přišlo mi, že příběh má dlouhý, pomalý rozjezd, postavy přibývají jak houby po dešti a polovina z nich by tam snad ani nemusela být. Ke konci jsem se přistihla, že už vůbec nevím, o co šlo na začátku. Závěrečná třetina je hodně akční, bouře zuří, kosti praskají a potoky krve tečou proudem. Brutalita je místy až přílišná... ale je fakt, že jsem delší dobu od Kinga nic nečetla, nejspíš jsem si odvykla. Navzdory nadšeným komentářům hodnotím průměrně, jednu hvězdičku přidávám za postavu šerifa Pangborna, která mě bavila ze všeho nejvíc. A neodpustím si poznámku k českému překladu: přechodníky přítomné v "moderním" textu působí jako pěst na oko. Opravdu.... celý text

Co jezdí ve městě 2004, Christine Bietz

Dopravní prostředky v dětských knihách stokrát jinak... protože to je sázka na jistotu. Pěkně zpracováno, pěkné ilustrace, množství textu přiměřené. Kniha ale není ničím zvláštní a vlastně nevybočuje z toho množství, které nakladatelství Svojtka produkuje. Dítě je spokojené, rodič by chtěl možná trochu víc :)... celý text

Od rána až do noci 1995, Jan Hálek

Podivnost z 90. let aneb Přečtěte si před spaním a máte o noční můry postaráno. Zvláštní verše, zvláštní ilustrace. Dítě si v tom asi něco pěkného najde, ale já hledám marně. A poslední dvoustrana - "půlnoc" - plná sněhuláků se škraboškami na očích, kteří vypadají jako z armáda příšerek z Gotham City nebo nějakého Kingova hororu... to jako vážně, v dětské knize??... celý text

Stanice Tajga 2008, Petra Hůlová

Mrazivý příběh z díry po granátu, kde vyhladovělí vlci dávají dobrou noc. Moc zajímavé prostředí, pěkně rozehrané karty hned na prvních stranách. Postavy jsou všelijaké, jen ne úplně sympatické a občas není hned jasné, kdo je čí babička a jestli ten člověk o tom vůbec ví... ale s tím se pozorný čtenář už nějak popere a v postavách se nakonec zorientovat dá. Zaujal mě ten neustálý důraz na původ, v tom vidím snad jediný styčný bod s Pamětí mojí babičce... že původ předurčuje osud člověka a zakrývat jej je naprosto marné. Děj plyne poklidně, místy připomíná kronikářské vyprávění. Dost podivné bylo Berilino povstání - jeho načasování, důvody i provedení, to nepůsobilo vůbec věrohodně v kontextu, v němž jsou "kmeny" v knize prezentovány. Co se týče formy, matoucí je nepoužívání úvozovek pro přímé řeči, občas pak není zřejmé, kdo si vzal slovo. Ale to už dávno známe od Cormaca McCarthyho, který je bezúvozovkový přeborník, papír snese všechno a čtenář si zvykne :) A závěr... je v knize několikrát naznačován, z úst různých postav. Bylo mi to hned jasné a jak děj pokračoval, teorie se mi potvrzovala. Už jsem jen čekala, jak a kdy. Ale víte... já jsem před časem v práci prohlížela velkou obrazovou publikaci o Rusku, abych mohla do katalogu zadat patřičná klíčová slova... já to tam četla - a viděla fotky... ach, ty fotky!... celý text

Paměť mojí babičce 2002, Petra Hůlová

Střípky z mongolské všednosti a každodennosti... jako korálky na niti, v jejichž navlékání se střídá několik žen. A tak se nám ve výsledném náhrdelníku objevují hliněné korálky, tvrdé jako udusaná stepní půda kolem géru v Rudejch horách, plastové korálky, blyštivé jako laciné pozlátko bordelu Žlutýho květu a zažloutlé korálky vyrobené po večerech z ovčích kůstek. Nádhera! Složitá mongolská jména a slova vytvářejí obrovskou autentičnost příběhu a skvěle fungují s nespisovnou češtinou. Absence slovníčku mongolských výrazů mi nevadila, naopak - bavilo mě nacházet význam slov v kontextu (třeba takový "erlíc" mi trval aspoň 50 stran). Propojování dějových linií bylo dokonale promyšlené, včetně chronologie - osud jedné postavy se čtenář dozvídá postupně z vyprávění ostatních. O Mongolsku toho zatím moc nevím a moc se mi líbilo, co všechno jsem se z knihy dozvěděla. I když nebýt v některých "venkovských" pasážích zmínek o autech, klidně bych si myslela, že čtu příběh z 18. nebo 19. století. Prolomit šifru názvu knihy se mi sice nepodařilo, ale jinak jsem velmi mile překvapená.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Netvrdím, že jsem všemu rozuměla, ale dobře jsem se pobavila. A to i ve chvílích, které byly z existenciálního hlediska spíš k vzteku a pláči. Na knihách podobného typu mě obvykle vytáčí "všeumělkovství" hlavních postav a podivné "náhodičky," které usnadňují práci především autorovi. Ale v tomto případě byla Watneyho všestrannost velmi uvěřitelná, ač nevím přesně, co všechno takový kosmonaut musí umět a znát. Přistihla jsem se, že mě bavily víc nedeníkové pasáže, protože jsem věděla, že se toho víc dozvím. Doporučuju jako oddechovku... ale uznávám, že to vůči hlavní postavě není moc fér :)... celý text

Lev a jeho kamarádi 2016, Michal Černík

Naprosto perfektní nápad se zvířaty, která vystupují z knihy ven! Básničky jsou tady naprosto upozaděny 3D efektem :) Prostorové skládanky jsou pečlivě provedeny, upřímně nechápu, jak to můžou v tiskárně takhle vyrobit... ale je třeba hlídat děti, aby někde něco samou zvědavostí neodtrhly. Už jdu lepit klokana!... celý text

Šťastně dojeď, dlouhý vláčku 2013, Josef Hiršal

Pěkný nápad s megadlouhým vláčkem... z dob, kdy ještě železniční přeprava měla přednost před tou silniční. Z dnešního pohledu už kniha nedává smysl, dětem je to jedno, ale je potřeba u prohlížení trochu víc vysvětlovat. Jak to, že dneska vlaky už nevozí ovčí vlnu, brambory, čokoládu, žirafy? :)... celý text

Podívej, co všechno policejní auto dokáže! 2005, Julika Winter

Pěkné ilustrace, ale téma je zpracováno průměrně. Mělo by se to jmenovat spíš "Podívej, co všechno policisté dokážou" - protože policejní auta jsou tu až na druhé koleji. Škoda, policejní auto dokáže určitě mnohem víc, než čekat ve křoví, až pan policista naučí děti na dopravním hřišti pravidla provozu nebo zkrotí splašeného koně... Tato série má mnohem povedenější díly (třeba Bagry a Popelářské auto).... celý text

Podívej, co všechno popelářské auto dokáže! 2005, Julika Winter

Téma, které v určitém věku zajímá snad všechny děti :) Pěkně zpracováno, bez nesmyslů a podivností. Popelářské auto a Bagr jsou asi nejpovedenější knihy této série.... celý text

Golem 2010, Gustav Meyrink (p)

Podivná mystická fantasmagorie ze zaplivaných uliček Židovského města... s překvapivě podmanivým dějem a náročnou symbolikou. Kniha obsahuje jednu zradu: čtenář si ze začátku přečte větu "Vždy jednou za generaci se židovským městem bleskurychle rozšíří duševní epidemie, z nějakého důvodu, který je nám neznámý, napadne duše všech živých a jako nějaká fata morgána dá vzniknout určité charakteristické bytosti, která tu snad žila před staletími a která touží po vlastní podobě." - a očekává, že Golem se každou chvíli vynoří z jakési židovské kolektivní potřeby a začne jednat. Stránky ubíhají... a ne, Golem nejedná a možná jen nehybně sedí skrčený někde pod schodištěm. Jednají však ostatní postavy. Nejvíc mě zaujal student Charousek, který hrál v podstatě hlavní roli ve velké části děje. Mám pocit, že mi toho hodně uniklo, ale i tak to byl nevšední čtenářský zážitek. Miluju Prahu současnou, ale ještě víc Prahu minulou!... celý text

Knížka 2011, Hervé Tullet

Krásné putníkové překvapení, ukázka uměleckého minimalismu. Když je dobrý nápad, i z naprostého minima lze vykouzlit hodně a zabavit nejen dítě, ale i sebe. Testováno s úspěchem na dvouletém prckovi, jeho rodičích i prarodičích!... celý text

Víš, co má v plínce myš? 2014, Guido Van Genechten

Vážné téma - odplenkování - zpracováno naprosto odzbrojujícím, bezprostředním způsobem! Vtipné komentáře k bobkům v plenkách, překladatel odvedl opravdu dobrou práci. Knížku jsme měli půjčenou z knihovny a byla velmi často prohlížena, k odplenkování sice nepomohla, ale přiznám se, že jsem s tím ani nepočítala. Víc takových knih! :)... celý text

Rytíři 1994, Claude-Catherine Ragache

Téma skvělé, provedení pokulhává... Když totiž vezmete staré rytířské legendy a provedete jejich maximální zjednodušení, zbyde vám změť jmen ve zhuštěném ději bez velkého vysvětlování. Přesně tak na mě tento díl Mýtů a legend působil - příběhy plné jmen, které se vždycky musely vejít na dvojstranu a pokud to nešlo tak nějak přirozeně, poslední odstavec je napsán stylem "a pak se stalo tohle, pak tohle, pak tohle, pak tohle..." Překlad z francouzštiny je místy krkolomný a má téměř kulometnou kadenci, po jazykové stránce žádný skvost... takže těžko říct, jakou "vinu" na tom všem nese.... celý text

Stallo 2013, Stefan Spjut

Jak praví jeden z komentářů: Stallo není pro každého... což dokládá i zdejší hodnocení. Ale co jeden odsoudí jako nezáživnou hloupost, druhý s obdivem vychutnává. Já jsem z knihy nadšená a řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok četla. Ta provokativní myšlenka - co kdyby náhodou... někde tam v Laponsku... něco takového...! Napínavý děj čtenář dostává hned ve dvou dějových linií, které se s přibývajícím počtem stran k sobě přibližují, občas do sebe ťuknou a na konci se zašmodrchají do jednoho klubka. Téma fascinující, zpracování důstojné. A teď výhrady: kapitoly psané z pohledu postavy Gudrun v ich-formě jsou jak pěst na oko, vyčnívají, ruší a není k tomu žádný důvod. Jestli to byl nějaký spisovatelský pokus, tak se nepovedl. Hlavní postavy nepříliš sympatické, v podstatě běz vývoje a s podivným jednáním. V knize se často objevuje jméno John Bauer - byl to švédský umělec, ilustrátor, který opravdu maloval mytologické postavy a stihl ho stejný osud, o kterém se zde dočteme. Škoda, že mu nebyla věnována maličká poznámka překladatele, ze které by bylo patrné, že jde o skutečnou postavu a ne výmysl spisovatele. Severským čtenářům je to jasné, ostatním asi méně. Na můj vkus zůstalo také mnohé z děje nevysvětleno... (třeba starý lišák??) Připojuji ještě výtku k podobě knihy: skutečné plývání papírem, "zrcadlo" stránky v úplném nepoměru k její velikosti, široké prázdné okraje... proč, Hoste, proč? A jak nemám ráda ilustrace v knihách, tady bych je naopak přivítala... ale ne Bauerova trollí "dobračiska," spíš nějakou temnější fantasmagorii, která by korespondovala s atmosférou knihy. V průběhu čtení mě napadala podobnost s Crichtonovými Pojídači mrtvých a americkým seriálem Grimm. Obojí je také vystavěno na "znepokojujících" myšlenkách.... celý text

Ďábel v těle 1960, Raymond Radiguet

Ráda čtu romantické příběhy, kde je žena starší než muž a mají mezi sebou nějaký znatelnější věkový rozdíl. U této knihy jsem ale měla pocit, že věkový rozdíl nehrál moc roli: téměř tři roky, budiž, v -náctileté době je to vzhledově na první pohled obvykle znát, ale tím pro mě to "lákavé" končí. Ona totiž tahleta Marta byla v mnoha ohledech taky ještě dítě... připomínalo mi to spíš romanci dvou puberťáků než komplikovaný vztah ženy a chlapce. Trochu překvapivé bylo Františkovo chování vůči Martě: podivná kombinace velké vášně a velké frackovitosti. Čekala bych, že zamilovaný kluk bude zametat se svým okolím, aby mohl být se svojí vyvolenou, ale ne, že bude takhle zametat s ní... A právě v její nezralosti vidím důvod, proč mu to procházelo. Závěr příběhu vyřeší Františkovy problémy takovým způsobem, že si to vlastně vůbec nezasloužil! I tak se mi kniha líbila, je svěží, má spád a zajímavé pasáže o výchově... a je celkově tak trochu jiná.... celý text

127 hodin: Na hraně smrti 2011, Aron Ralston

Strávila jsem s Aronem dlouhých, předlouhých dvacet pozdních večerů a jsem ráda, že je to už za mnou. První polovina knihy je naprostá "one man show" - kde jsem byl, s kým jsem byl, kam jsem lezl, s kým jsem lezl. Desítky lokalit a místních názvů, které mi neříkaly vůbec nic a neměla jsem sílu je hledat v mapě. Velmi podrobné a zdlouhavé vyprávění, které by ocenil možná tak outdoorový nadšenec. S příchodem dalších postav ve druhé polovině knihy získává děj značný spád, pátrání začíná a z knihy se stává pořádně napínavé čtení. Škoda, že je kniha tak obsahově nevyvážená... vzpomínky na minulost určitě v příběhu své místo mají, to nepopírám, ale prospěla by jim záživnější forma.... celý text

Zvířátka ze ZOO 2013, Josef Pepson Snětivý (p)

Osobité ilustrace, vtipné texty. V té nepřeberné záplavě leporel se vymyká jistou originalitou.

Na stavbě 2011, Kerstin M. Schuld

Tipy k vytvoření úspěšné dětské knihy: 1. Bagr a jeřáb minimálně na každé druhé stránce. 2. Odklápěcí okénka vždycky a všude! 3. Namalujte dělníka v pyžamu, který zaspal do práce a pomocí (tří) odklápěcích okének nechte děti, aby ho oblékly a oholily :) Kam se hrabou bagry a jeřáby, když můžete celý den Oldovi obouvat boty! Pěkné leporelo s vtipnými a nápaditými detaily. Jen poslední dvojstrana s tématem "Jak stavějí zvířátka" je trochu mimo. Ale to je vlastně jedno, když je v knize Olda, všechno ostatní jde stranou!... celý text

Podívej, co všechno hasičské auto dokáže! 2003, Julika Winter

Ač název napovídá něco jiného, hasičské auto v knize toho moc nedokáže... Na jedné dvojstraně hasí požár, to by se dalo čekat. Na jiné dvojstraně ale vytahuje zaseklé auto z podjezdu, což by zvládl klidně i traktor nebo něco podobného. Tím umění hasičského auta končí, víc se toho už nedozvíme. Můžeme se ale podívat, jak ve fiktivním světě hasiči pořádají den otevřených dveří svojí zbrojnice, nechávají lézt děti úplně všude a po všem, grilují klobásky a vypouští balonky do vzduchu. Ach jo. Potenciál názvu i tématu zůstal nevyužit.... celý text