Dámaskloboukem přečtené 235

Skleněný pokoj 2013, Simon Mawer

Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89. Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat. Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného. Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu. V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí. Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli. Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah. Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem. Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace… Prožijete toho opravdu moc. Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni. Dnes jsem knihu dočetla. Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel. Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”. Proč jsou lidé nepoučitelní?? Je mi smutno.... celý text

Nepečené dezerty Kateřiny A. 2022, Andrea Čekanová

Při troše dobré vůle se dá zkritizovat úplně všechno. Když se na knížku podívám očima konzumní čtenářky, která měla příjemnou společnost během několika hodinového letu přecpaným letadlem, jsem spokojena. Ano, je to čtivé. Je třeba ocenit první počin mladé autorky. Když budu knihu hodnotit pohledem náročného čtenáře, tak psychothriller to není, je to hodně nepravděpodobné a psychologicky výrazně placaté. Vzhledem k pravidelným tvarům na obálce, jsem si původně myslela, že se jedná o kuchařku.:)... celý text

Prostě to zahrej 2021, Lucy Parker

Výborné čtení, když potřebujete vyřadit rychlost a nechat život chvilku jen tak klouzat na neutrál. Autorka do “dámského” žánru, kde je těžké překvapit něčím novým, vnesla neokoukané divadelní prostředí. Dále musím ocenit obálku. Černobílá fotka je fajn. Asi nejvíc se mi líbily lehce sarkastické slovní přestřelky mezi hrdiny příběhu. Taky spousta vtipných hlášek typu:… o Jako zabít ptáčka se domnívá, ze je to příručka pro myslivce…. Celkový dojem ovšem výrazně kazí příííšerný překlad. Špatné dělení do odstavců, zmatené přeskakování mezi podměty ve větách.. Četla jsem e-knihu, musím uvést konkrétní případy: Richard jí hladil kotníky prstů, pomalu, krouživě, aby to napětí v nich trochu povolilo. Automaticky jí pomohl vytáhnout vlasy zpod límce a kotníky jeho prstů jí přejely po šíji. Ať mi nikdo neříká, že toto nepřekládal sám pan Google. Žádný zaměstnanec nakladatelství JOTA s.r.o. chudákovi překladači nepomohl! Jen ho pojmenovali Ina Leckie.... celý text

Vychytávky Ládi Hrušky 2016, Ladislav Hruška
ztráta času

????? …. to jako vážně ? Adventní kalendář z vymotaného toaleťaku, klíče natřené lakem na nehty, zásobník igelitek z PET lahve na zip, diskokoule pro slepice :( Umění opravdu muže někdy i pobuřovat :)... celý text

Až úzko pomyslet 2020, Kamil Marcel Hodáček

Nemám problém odložit nedočtenou knihu, pokud se mi nelíbí. Až úzko pomyslet jsem dočetla do konce, ale když se zeptám sama sebe, co se mi na knize líbilo, musím si po pravdě odpovědět, že nic. Prvoplanovitě “pěkného” tam není opravdu nic. Překvapivá je práce s odbornými informacemi. Třeba rozbor onkomarkerů bych nečekala. Ale ta zelená věc pod postelí na uzavřeném oddělení, kde vám nenechají ani pásek u županu, právě z těchto důvodů. Navíc se tam dvakrát denně vytírá podlaha.. Téma je těžké, podané syrově a bez příkras. Autor používá jazyk, který je směsí prózy a poezie, myšlenky často opakuje, píše nekonečná souvětí.. Nemám ráda v knihách nespisovnou češtinu, tady by se ani jiná nehodila. Děj je poskládán z mozaiky pocitů a zážitků. Do toho citáty od Kafky. Vše vytváří dohromady jakési pozoruhodné fluidum, které se neodbytně zavrtalo pod kůži a donutilo mě knížku dočíst.... celý text

Umění přirozeného domova 2018, Rebecca Sullivan

Milé pohlazeni po duši každé hospodyňky. Krásná grafická úprava. Jemné barvy a spousta nevtíravých fotek. Některé rady jsou všeobecně známé ( prostěradla je třeba bělit na sluníčku), jiné se mi zdají v našich podmínkách hůře zrealizovatelné než v Austrálii, kde knížka vznikla. ( moc často se nepotýkám s přebytky citrusů z naší zahrádky). Ale jestli seženu ingredience zkusím, podle návodu, vyrobit bio kosmetiku.... celý text

Jak je důležité míti Filipa 2005, Oscar Wilde

Veselé, krátké, výstižné až mírně poťouchlé. Přečtení mě přivedlo na nápad, sehnat po dlouhé době lístky do divadla. Třeba zrovna na takovouto bunburiadu.

Sleduj mě 2021, Kathleen Barber

Tohle bych doporučila jako jednu z povinně volitelných k maturitě. Není to žádná jazyková pecka ( připravovat si “argumentaci k soudu” ). Jedná se spíš o thrillerek, než skutečný thriller. Napětí z toho moc nečíší. Pořád dokola se řeší nejlepší kamarádky. Za mě se to probíralo naposledy na prvním stupni ZŠ, kdo si s kým “ dal nejlepší kamarádku”. Pak nás to nějak věkem přešlo. Z hrdinů mě nejvíc zaujal stalker, protože byl nejvěrohodněji vylíčen. Až do závěru, kde autorka spojila neslučitelné povahové rysy. Ale to vůbec nevadí. Knizka je poměrně čtivá a hlavně vysoce aktuální! Jak to vyjádřila Bernadette z Teorie velkého třesku: “ …cože, ona nemá instagram? Tak to jí musí být minimálně osmdesát !” Kdo v dnešní době něco nesdílí??? Málokdo si ale uvědomuje skutečný dosah. Když jsem naposledy sdílela já, víc než je zdrávo, tak mě to stálo (naštěstí jenom) jedny zkažené narozeniny, jeden knižní profil a s ním několik kamarádů. Teď si buduji nový - bez jakýchkoli vazeb. Naprosto asociální.:D A tak nemám ani jednoho oblíbeného uživatele. Jo, a zalepená kamera na notebooku je samozřejmost.... celý text

Muž, který sázel stromy 1998, Jean Giono

Snad nejmenší knížka pro dospělé, kterou jsem kdy četla. Nádherné grafické zpracování. Jednoduchý příběh s kouzlem. Více netřeba …

365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka 2019, Lukáš Hejlík

Výborný nápad, který u nás zoufale chyběl!! Několikrát mi zachránil kůži ( spis teda břicho) na cestách. A jestli kniha nebo appka, je docela jedno. Když doma přemýšlím, kam pojedu, tak si radši zalistuji v knížce. Je to napováženou, ale několikrát už jsem vybírala podle specialit a ne podle pamětihodností. Když chodím po cizím městě a mám hlad, tak jednoznačně appka. Stejně většinou chodím podle mobilu :) S naším národním pohostinstvím mám bohaté zkušenosti. Dva roky zpátky jsme podnikli cestu obytňákem po vlastech českých. S tím, že se budeme stravovat, kde bude příležitost a nebudeme nic dopředu řešit. Chybně jsme vyrazili bez tradičních řízků na chlebu zabalených v alobalu. Já, asi jako nejslabší člen výpravy, jsem odpadla už druhý den. Když jsem šla kolem restaurace - bufetu v jednom poměrně slušném jihočeském kempu a vdechla odér směsi opakovaně přepalovaného oleje s kdoví čím ještě, už jsem si tam nebyla schopna dát ani čaj. Povečeřela jsem suché rohlíky. Ostatní členové expedice se ke mně přidali následující den. Svorně jsme odhlasovali, ze jedeme domu uvařit si krupičnou kaši. Ta nám spravila chuť a mohli jsme pokračovat. Raději už ke známým do Beskyd. Moje osobní zkušenost: pokud se u nás stravuji pouze po restauracích náhodně - kde co je nejblíž, tak po třech dnech se stávám kvalitní konkurencí toho velkého psa, co sežral Kočičce a Pejskovi dort. Smutné je, že v zahraničí podobné problémy nemám. Možná je to tím, že neznají Čapkovu nejznámější pohádku :D … a pak přišel Hejlík. Zatím nikdy nezklamal.... celý text

Válka spermií: Nevěra, konflikt mezi pohlavími a jiné ložnicové bitvy 1996, Robin Baker

Tohle mě zdrtilo. Naprosto. Definitivně. Ještě ke všemu je to podloženo modely z živočišné říše, počínaje různými breberkami, přes ptáky, norky, ostatní savce a konče lidoopy. Jsem evolučně slabý jedinec, odsouzený k zániku své genetické výbavy v následujících několika generacích. Důvodem je nevěra. Protože ji neprovozuji. Moje nebohé sliznice v patřičných dutinách zatím neměly to potěšení zažít válku spermií (to je termínus technicus pro boj mezi spermiemi různých dárců o vajíčko). Naštěstí patřím k ženskému pohlaví. Být muž, tak jsem na tom ještě trosku hůř. :) V tomto duchu se nese kniha známého evolučního biologa. Trošku učebnicový styl podání nadčasového,multigeneračního a veskrze atraktivního tématu. Co rozhodně obdivuji, je totální pohlcení autora tématem, kterému zasvětil celý život. Když si dá kafe, tak jistě nevidí jako my ostatní, hrnek a napěné lungo se lžičkou, ale kruhový otvor se zasunutým (… vážený čtenář si doplní sám…) a bělavou tekutinou. A tak znásilnění nebo sexuální zneužívání dětí popisuje vpodstatě jako evoluční výhodu. Vše pro nej konci splynutím malé ocáskaté buňky s trošku větší neocáskatou. Pro většinu lidí to není konec, ale spis začátek… Renomé si u mě vylepšil posledním příkladem starých vrásčitých manželů, kteří z evolučně sexuálního hlediska uspěli, aniž se podváděli navzájem. Uvažuji od kolika let je tato kniha vhodné čtení? Kdybych ji četla dříve, zda by mě nějak ovlivnila a jak? Jestli má sílu změnit mé životní postoje?... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 1961, Karel Čapek

Pro mě literární STAROŽITNOST. … ve všech odstínech toho slova… Wiki o starožitnostech uvádí: Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné, často jsou umělecky a historicky cenné. V památkovém zákoně se pro starožitnosti stanovuje minimální stáří 50 let… Čas od času opatrně vytáhnu nějaký starý hrnek z rodinného porcelánu, naliju si do něj něco voňavě kouřícího a oddám se nostalgii. Tak, jako při čtení těchto povídek. Část jsem četla, část poslouchala v podání našich krásných národních hlasů (pana Brodského, Vinkláře, Somra…), takže to připomínalo skoro film pro pamětníky. Takové rituály nepatří do mého každodenního života. Povídky mají skoro sto let a jsou … omšelé. Krásně omšelé. V našem dynamickém světě představují cennou starožitnost, po které občas sáhnete pro zpestření běžného života. Už nemají sílu strhnout čtenáře, aby musel zuřivě otáčet stránku za stránkou, tak, jak to dovede každá nadprůměrná kniha ze současnosti. Rozumím nářkům studentů, kteří je musí číst k maturitě, a místo toho mají náladu číst něco úplně jiného. Oba bratři Čapkovi jsou bezpochyby neodmyslitelnou, velmi významnou součástí naší literatury. Já považuji za TOP z jejich díla Básně z koncentračního tábora ale hlavně Povídání o pejskovi a kočičce. Nadčasová kreslená pohádka je pro mě tak akorát starožitná, ale zároveň dostatečně dynamická. Holt, asi jsem dětina.... celý text

Manžel na objednávku 2013, Catherine McKenzie

Tak toto mi sedlo. Málokdy se mi stane, ze se ztotožním s knižním hrdinou. Tady to vyšlo. Není to jen podobným vzezřením a blízkými narozeninami. Úplně jsem chápala tu samotářskou úzkost, kdy všichni kolem někoho mají, nebo plánují svatbu, či očekávají potomstvo. Do toho rodiče se svými dobře mířenými obavami: abys neskončila jako stará protivna ….., kterou budou jednou ohlodávat kočky. Kdo zažil, ví o čem je řeč. Pak ty důležité životní otázky, jestli je pro manželství lepší přátelství nebo láska, jak se pozná Ten pravý apod. Už jsem se podezřívala, že jsem fakt divná a měla bych navštívit Chocholouška. A vida, ono to nebude tak ojedinělé. To mne fakticky potěšilo. Zmiňovaný příběh s objednávkou manžela není vůbec nereálný, a to ani v našich končinách. Moje spolubydlící na koleji ve druháku spadla do jisté sekty. Odešla ze školy ( a to byla nejchytřejší z ročníku ), přerušila vztahy s námi i s příbuznými. Její noví (teď úplně nevím, jak je nazvat) přátelé?? sektáři?? mentoři?? jí předurčili ženicha, kterého si vzala na hromadné svatbě, kde ho viděla úplně poprvé v životě. Naštěstí to byl údajně Polák a ne nějaký lesní lovec z druhého konce zeměkoule. A tam to bylo bez možnosti odmítnutí. Mně se kniha líbila moc. Příběh je velmi čtivě napsán. Těm, komu se zdáme charakterově divné, se asi líbit nebude. A Bridget Jones to opravdu nepřipomíná.... celý text

Jak napsat dobrou knihu , Stanislav Hudský

Knižní lahůdka typu 3 v 1. 1. Velmi čtivě napsané. Podpořeno úžasným humorem, který se mi zdá široce společensky přijatelný. SPOILER - jako top hodnotím brambořík na parapetu, který musí uschnout nebo spadnout někomu na hlavu, aby dával smysl. A pak Čapkův orgasmus - to jsem se smála, ale došlo mi, že je v tom kus pravdy. 2. Nenásilně poučné. Autor uvádí spoustu knih. Některé cituje, jiné posuzuje z různých směrů pohledu. Protože téma je literatura a knihy, řádně jsem si to vychutnala. 3. Nevím, jaké měl autor cíle, ale mě přesvědčil, že napsat knihu není dobrý nápad. Před pár lety jsem si chtěla otevřít restauraci na základě jasné představy o jídelním lístku. Vše ostatní pro mě nebylo důležité. Naštěstí mi to doma rozmluvili. Dál jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit napsat knihu. Příběhů mám několik. Aktuálně vede téma netradičního vztahu dvou lidí, kteří se nikdy v životě nepotkají, a přes to si jsou velmi blízcí. On pod maskou opovržlivého egoisty skrývá citlivou duši. Možná, by mohl byt následníkem nějaké obzvlášť geneticky hodnotné dynastie. Ona žije svůj úspěšný, nalinkovaný život. Přes nově objevenou nespokojenost, nenajde sílu spálit za sebou bezpečný vztah a vrhnout se do atraktivního neznáma. Vydá se za Ním do jeho galaxie, aby měla hmatatelný odsouzení hodný důkaz, ale nenajde odvahu přiblížit se, ani vystoupit z ochranné bubliny neznáma. Pak se ho snaží seznámit se svou příbuznou, protože oběma upřímně přeje štěstí. On to prokoukne a urazí se… Tak to máme klenbu děje a vývoj postav. Závěr zatím nemam. Možná nechám spadnout brambořík na hlavu hlavní hrdinky. Ono je to jedno. Kniha se psát nebude, tak jak se nebude vařit svíčková s domácím knedlíkem a brusinkami v hruškovém lůžku v mé restauraci. Přesvědčil jste mě, pane Hudský! Knihu doporučuji všem příznivcům literatury, i těm, co nemají v plánu stát se Němcovou nebo Erbenem.... celý text

Hranice už nejsou, tati 2021, Miroslav Pech

V nových komentářích mě zaujal názor nadšené čtenářky na tuto knihu. Připadal mi logický a dobře odůvodněný. Za dva dny jsem se náhodou začetla do dalšího komentáře. Jeho autorem byl muž. Knihu haněl. Důvody, které uváděl, mi ale rovněž připadaly srozumitelné a sympatické. To vybičovalo mou zvědavost natolik, ze jsem si knihu musela přečíst. Autora jsem před tím neznala. Rozhodně je to originální. Děj je uvěřitelný, bryskně podaný, jednání hrdinu logické. King to sice není, ale když přihlédnu k věku autora a přidám špetku vlastenectví, tak jsem nadmíru spokojena. Taky mě nebere číst u našince o nákupech v supermarketu ani o tom, jak posloucháme Mirai. I když to nedělám, neznamená to, ze se nejedna o náš novodobý rys. Někdy to zrcadlo společnosti neposkytne příjemný obraz. Ještě dodám, ze jsem byla první čtenářkou tohoto svazku v naší knihovně. Knížka vyšla nedávno a přesto ji umístili do archivu. To si nezaslouží. Ve srovnání s ostatními “díly” některých našich současných pseudospisovatelů určitě obstojí. ——————- V tomto textu byly použity citace z komentářů autorů: Arkagas Corvus... celý text

Zahrada v měsíčním svitu 2015, Corina Bomann

Skautská pátrání po tom, jak u nás vládli komunisté 2021, Michal Klíma

Knizka mi byla hned podezřelá. Objevila se u nás a nikdo neví jak. Nevyžádané informace mi zavání sektářstvím. Přišla pravděpodobně poštou spolu se skautskym časopisem. Považovala jsem ji za tendenční a podrobila přísné cenzuře. A výsledek? Obstála velmi dobře. Na muj vkus trosku moc dramatická, ale třeba to malým čtenářům přidá na čtivosti. FLASHBACK aneb vzpomínky jedné maminky… Nechci se zastávat komunistů, ale nemam pocit, ze se v té době nedalo dýchat. Dalo. Asi tím, jak mi od malička vymývali mozek, považuji své dětství za velmi šťastné. A jestli jsem byla diskriminována? No jasně. Byla. Ve třetí třídě mi vlastní rodiče rezolutně zakázali zřídit si v pokojíčku nástěnku a já jsem nechápala proč. A tak jsem ji chtěla. Ve školce jsme jednou měli za úkol nakreslit kde pracují naši rodiče. Já jsem pojišťovnu kreslit neuměla, tak jsem vzala štětec, namočila do řvavé červené a obtiskla na papír. Vznikl jakysi rudy čtvereček. Nová technika mne zaujala a tak jsem poctvereckovala skoro cely výkres. Bála jsem se, ze dostanu vynadáno, ale ucitelka v tom poznala ruda okna velké továrny. Mé dílo přihlásila do meziskolkove soutěže a v krajském kole vyhrálo 4.cenu. Jen mi bylo divné, proč z mého úspěchu nemají radost rodiče. Co bych určitě dopřála dnešním žákům, bylo branné cvičení. Jednak se promeškalo vyučování, ale hlavně ta legrace, dorozumívat se přes chobot plynové masky! To byla bžunda. Nejlepší část bylo projít uměle zadýmenou částí lesa s igelitovými pytlíky na rukách a nohách připevněných gumičkami. Na konci úseku učitelka sečetla chybějící sáčky a strhla body. Závěrem ředitel vyhlásil nejlépe obranyschopnou=opytlíkovanou třídu :o) Nebo to období jak jeden za druhým umírali ruští prezidenti. Školní síň slávy se proměnila v pietní místo, kde vyvěsili portrét zemřelého a my jsme drželi, místo vyučování, čestnou stráž. Taky se tam shromáždila celá škola na pietní akci. Při ní se daly provádět různé taškařice, jen si toho nesměli všimnout učitelé. Než stačila odkvést smuteční vazba, tak umřel další. Vyměnili fotku v rámečku a jelo se znovu. Tak se to otočilo minimálně třikrát. Nebo prvomájový průvod. Kluci nesli obrovský transparent a jak procházeli kolem dopravní značky, každý z jedné strany, tak se ozval páravý zvuk a z jednoho transparentu vznikly dva prapory… Na střední nás málem nezakousl kamaradčin taťka, když se dozvěděl, ze nám z Volá Londýn poslali gramofonovou desku, o kterou jsme si napsali. V posledním ročníku gymnázia se řešilo kam dál? Hitem bylo stát se učitelkou. Mne vysvětlili, ze to nepůjde, protože táta vystoupil v roce 1968 z KSČ. Výchovná poradkyně si lámala hlavu co se mnou, když se dobre učím. Nakonec navrhla zkusit technickou VŠ nebo ještě jedna menší medicína vloni vzala všechny, kteří se přihlásili. Dodnes nevím, proč jsme se jejích rad drželi, protože přihlášku jsem podávala těsně po revoluci. Možná rodiče nevěřili, ze je Sametová revoluce nezvratná. Když jsem přijela domu, zdrcena prvním cvičením z anatomie a brečela jsem jak krokodýl, ze to nezvládnu, čekala jsem útěchu a porozumění ze strany rodičů. Moje máma mi nekompromisně sdělila - tu medinu dostuduji nebo mě zliská, ze jsem to neviděla. Tak jsem ji dostudovala. Milí komunisté, mám díky vám ( a díky svým nekompromisním rodičům) báječné povolání a jsem za to opravdu vděčná!! Kdyby vás nebylo, tak je ze mě učitelka.. Nedávno se mě jedenáctiletý syn zeptal, jestli v té době bylo něco, co teď není a chybí mi to. To jsem se zapotila. Ale nakonec jsem to vymyslela. Kubánské pomeranče! Jestli někdo víte, proč už teď v obchodech nejsou, dejte mi, prosím vědět. Hned bych kilo koupila, abych si připomněla, že se opravdu nedaly jist, jak jsou HNUSNÉ.... celý text

Anna Karenina 2014, Lev Nikolajevič Tolstoj

Ve 14-ti jsem ji četla poprvé. Zdála se mi strašně rozvleklá, archaický jazyk mi nevyhovoval a komunisticko-zemědělské myšlenky iritovaly. V té době byly pro mne knihy hlavně zdrojem poučení. Tady jsem žádné neviděla. Doufala jsem, že v milostném románu by mohlo na více než devítistech stranách dojít aspoň k jedné vášnivé scéně, kterou by autor popsal s pečlivostí jemu vlastní. Bohužel, nedočkala jsem se. Tenkrát jsem to četla dobrovolně. Za což zpětně blahořečím všechny češtinářky mého života. Zařadit toto dílo mezi povinnou četbu by zcela jistě “čtenářsky zabilo” celou třídu. Teď po letech, jsem hledala něco utrápeného a bezvýchodného, tak jsem ji otevřela podruhé. Hned na začátku mě zaujalo mistrné vedení příběhu. Začne se odvíjet nit osudu Stivy Oblonskeho a k ni se pomalu přimotávají a zase vzdalují životní poutě dalších hrdinů. Tak pomalu vzniká věrohodná kompozice ruské společnosti. Pro mě v časech její největší noblesy. Zastaralý jazyk dodává plastičnosti celé doby. V mém vydání taky zastírá četné hrubky a chyby korektury. Autor je v roli nezávislého pozorovatele, který svým hrdinům nestraní, nelituje je, nekritizuje. Autenticky líčí jejich myšlenky, pohnutky, reakce na různé životní situace. A čtenář s překvapením zjišťuje, že sice čte o ruské aristokracii, ale vzorce lidského chování jsou neustále aktuální a stejné. V tom vidím nadčasovou hodnotu tohoto románu. A již plně chápu jeho proslulost. Lev Nikolajevič mne dostal svým vzděláním, hlubokými znalostmi v nejrůznějších oborech, jazykovou vybaveností a psychologickým pozorovacím talentem. Tenkrát velmi aktuální komunisticko- zemědělské názory, ukázala historie jako liché… Když budu úplně upřímná, tak minimálně polovina všech filozofických myšlenek se mi odrazila od čela, protože nemám na to, pochopit jejich hloubku. Zkusím si knihu po pár letech přečíst potřetí, jestli dojde je zlepšení. ? :) Co jsem ovšem bezpečně poznala, je neadekvátní chování hlavní hrdinky ke konci knihy. Změny nálady, zvýšená podrážděnost, nespavost, úzkost, občasná zmatenost, vidiny až sebevražedné sklony. To jsou známky narkomanie. Vážně. Annu Kareninu nezabila její žárlivost, ani to, že vystoupila ze svého zaběhnutého, morálkou sešněrovaného života a vydala se za mladším důstojníkem. Dokonce ani to, že nevěděla, jak rozdělit lásku mezi syna a milence. Ne. Annu Kareninu zabil morfin. Kdyby to věděl Vronský, mohl by jí pomoci a i kdyby ne, určitě by to zmenšilo jeho smutek. Tolstoj to nevěděl určitě. A to je dobře. Spíš věřil, že za její smrt může nějaká vyšší neprozkoumaná dimenze lásky.... celý text

Vánoční svátky o století zpátky aneb Tradice Vánoc v české kuchyni 2007, Kamila Skopová

Vánočnímu televiznímu programu, který se mi dostal před svátky do ruky, předcházela dvoustrana našich předních celebrit a jejich vánočních zvyků. Všichni se neodolatelně usmívali, tak jsem se začetla... a neměla jsem to dělat, protože mi záhy zmrzl můj vlastní úsměv na rtech. Nejvíce mne znechutil nový zvyk - snídaně na Štedrý den, kde dotyčná (předpokládám seriálová) herečka, píše, jak podává svým přátelům samé obyčejné pokrmy - pražskou šunku, kaviár a šampaňské... a chlubí se, že tato nová tradice se těší čím dál větší oblibě, vzhledem k narůstajícímu počtu účastníků. Pokud jsou podobné směry v naší společnosti trendy, tak já jsem těžké retro a jsem za to ráda. Šunku opravdu na Štedrý den nejím, jediné maso je kapr u večeře. Zato házím botou, pouštím lodičky z ořechových skořápek, krájím jablko a lijem olovo. Jen bezem ( třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý jest..) jsem letos netřásla, protože než bych se sněhem dobrodila k nejbližšímu, který je až u splavu, a zatřásla, byla bych jak sněhulák. Za svůj nejlepší vánoční zvyk považuji dělání Štědrého dne zvířátkům. Všechny je obejdeme, letos jsem dokonce i králíkům zpívala koledy, popřejeme jim pěkné Vánoce, dáme jim něco dobrého a přidáme smrkovou větvičku z našeho stromečku. Kočka sice na smrk kouká dost divně, koza ji ihned sežere a co na to sýkorky v krmítku nevím, ale já mám z toho radost. Od mala mne učili, že na Štědrý den se nesmí zabít žádný živý tvor, tak dokonce i pastičky na myši na tento svátek sklapujeme. Ale jinak jsme docela normální. Nejkrásnější svátek v roce končí i u nás hromadou pomačkaného balícího papíru. Pravda před tím musíme obejít hřbitov, kostelík na návsi a zazpívat koledy. Pro mne je opravdovou vánoční celebritou autorka této nenápadné knížečky, kterou nejen napsala, ale i doplnila moc pěknými ilustracemi. Po rozmrzelém dojmu z novin mi za dvě hodinky, než jsem ji přečetla, spravila náladu a vnukla několik nápadů na příští rok. Kéž by kouzelných českých svátečních zvyků v naší společnosti neubývalo, když už jich nepřibývá.... celý text

Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové 2021, Robert Bryndza

Vtipná, lehce sarkastická koláž, jejíž stavebním kamenem je mail. Tak vzniká originální a docela čtivý příběh. Autorův humor bych označila za neagresivní, společensky přijatelný. Nejvíc jsem se nasmála, jak Coco odpojovala tchýni od umělé plicní ventilace! To se opravdu povedlo. Hlavně ze to dobře dopadlo! I s Coco i s odpojenou tchýní :D... celý text